Medový byznys v Česku

V Česku se vyrobí víc medu, než se u nás sní. Zkuste ale koupit tuzemský med v českém supermarketu. Ve většině obchodních řetězců prodávají medové směsi ze zahraničí. Takové medy přitom z testů dlouhodobě vycházejí jako méně kvalitní než ty prodávané místními včelaři.

„Směs medů ze zemí ES a mimo ES“ píše se na většině sklenek s medem v českých obchodech. V praxi to většinou znamená, že ve skleničce je smíchaný med z Jižní Ameriky, Číny a trocha českého. Je to paradox: stran medu je totiž Česko soběstačné. Každý rok se u nás vyrobí kolem 9000 tun medu, což pokryje zdejší spotřebu a ještě 2000 tun zbudou. Není tedy důvod med dovážet. Zvlášť, když jsou směsi zahraničních medů podle z různých kontrol a testů horší kvality. Některé jsou dokonce pančované lacinými sirupy z třtiny, kukuřice nebo obilí.

Proč tedy v Lidlu nekoupíte žádný český med a v Bille tvoří jen desetinu z celkového množství?Odpověď jsem se vydala hledat vydala hledat k firmě Medokomerc, jejíž medy „ze zemí ES a mimo ES“ najdete skoro v každém tuzemském obchodě.

Dobarvíme čínským

Na dvoře areálu ve středočeském Čestíně stojí desítky kovových barelů rozličných barev, u řady z nich se dá odhadnout, odkud připutovaly. „Ten žlutý je z Chile, argentinské jsou tmavě hnědé a světle modré z Uruguaye,“ ukazuje obchodní ředitel Medokomerc Milan Špaček na sudy, z nichž každý pojme tři sta kilogramů medu.

Když pokračujeme dál do útrob podniku, stojí tam už barely otevřené. Trčí z nich nerezové spirály. Med se díky nim pomalu rozehřívá a pak putuje do velkých nerezových tanků. Do nich se slévají medy z různých koutů světa a průhledným plastovým potrubím pak už putuje ona směs „ze zemí ES a mimo ES“.

„Včelařství se nedá mechanizovat, proto ho v západní Evropě ubývá a proto tolik kupujeme ze třetího světa,“ argumentuje Milan Špaček, zatímco míjíme sud s nápisem Miel de Polyflora, který připutoval z Číny. „Číňané dodávají bezvadně barevné pohankové medy - dávají výsledné směsi výraznější odstín. Čeští včelaři nám prodávají hlavně řepkový, který je světlý a nevypadá tak atraktivně,“ tvrdí Špaček.

Oslovení včelaři to vidí trochu jinak - velké výkupny jako Medokomerc prý nabízejí tak nízké ceny, že jim prostě nic jiného než nejlevnější řepkový med přenechat nemohou. „Za třiačtyřicet korun jim lipový neprodám ani omylem,“ má jasno včelař, který velkovýkupcům dodává a aby nepřišel o byznys, chce zůstat v anonymitě.

Nastaveno sirupem

Barva je jednou ze dvou vlastností, které v souvislosti s medovým byznysem skloňují snad všichni. Tou druhou je tekutost. „Zákazníci chtějí tekutý med a ten český dřív nebo později zkrystalizuje. Proto jej mícháme s jinými a důkladně rozehříváme,“ říká Špaček s tím, že když dodávali krystalizující med, supermarkety jeho firmu chtěly vyřadit ze seznamu dodavatelů - „vylistovat“, jak se říká v byznysové hantýrce.

Přestože je krystalizace přirozenou vlastností medu, potvrzuje mi později totéž i mluvčí společnosti Lidl. Český med prý před časem zkoušeli nabízet, ale tuhl a lidé jej nekupovali. Problém má podobné kořeny jako v případě světlé barvy: nejlevnější řepkový med kvůli vysokému podílu glukózy tuhne rychleji než jiné medy.

Věčně tekuté a atraktivně barevné medy, po jakých supermarkety volají, však mají svoji stinnou stránku. Státní veterinární správa, která medy spolu s potravinářskou inspekcí kontroluje, mi potvrdila, že právě medy označené magickou formulkou „ze zemí ES a mimo ES“ patří z hlediska kvality k těm nejproblematičtějším. „Právě jich se obvykle týkají případy padělání medu,“ říká mluvčí veterinářů Josef Duben.

Med se pančuje tak, že se nastaví laciným sirupem. Firmy tak výrazně srazí náklady, vyrobit sirup stojí zlomek toho, co vyprodukovat kvalitní med. Výsledná směs „říznutá“ sirupem je medu sice na první pohled podobná, je však řidší a bez chuti, o vůni lesa nebo květů ani nemluvě. „Dřív se k nastavování používaly sirupy třtinové, výrobce si tím o hodně snížil náklady. Laboratoře to ale časem dokázaly odhalit srovnáním izotopů uhlíku – ty jsou díky odlišnostem v procesu fotosyntézy u třtiny a kukuřice jiné než u medonosných rostlin,“ popisuje Antonín Přidal, který se medem a včelařstvím zabývá na Mendelově Univerzitě v Brně.

Jak odhalit padělek

Před dvěma nebo třemi lety falšovatelé přišli s novou metodou – sirupem z obilí, který popsanou metodou odhalit nejde. „Začali jsme proto medy testovat na přítomnost cizorodých enzymů,“ potvrzuje Josef Duben za veterinářské kontrolory.

Výsledky kontrol technologický vývoj pančování jednoznačně kopírují. Zatímco v roce 2008 nachytala potravinářská inspekce nejvíc hříšníků s třtinovým sirupem, od roku 2009 její laboratoře odhalují především pro med cizorodý enzym beta-fruktofuranozidáza, ten indikuje přítomnost obilných sirupů.

Zda je med pančovaný nebo ne, se dá vyzkoušet i podomácku: stačí med nalít do vody. Pokud mu trvá, než se rozpustí, je to pravý med. Jestli se rozpustí už cestou ke dnu, bude „říznutý“ levnou náhražkou. Podobně funguje „mašličkový test“: skutečný med se při přelévání z nádoby do nádoby vytváří vrstvy záhybů, tzv. mašličkuje, jak říkají včelaři. Jeho napodobenina nastavená sirupem prostě teče.

Chcete-li med vyzkoušet přímo v obchodě, nabízí se ještě jedna možnost. Prostě otočte skleničku dnem vzhůru a sledujte, jak rychle se vzduchová bublina, která byla pod víčkem, přemístí ke dnu. Pokud se tak stane v mžiku, je to podezřelé.

Kontrol je málo

Co vlastně pudí výkupce medu, aby sklenky plnili směsí zahraničně-českých medů? Když si odmyslíme diskutabilní argumenty o barvě a tekutosti, zůstává už jen jediný a to jsou peníze. „Český med patří k levnějším, obchodníci ho do Polska, Německa či Maďarska prodají se stoprocentním ziskem. A pak koupí levný med z Jižní Ameriky nebo z Číny a přidají ho do směsi, kterou zase prodají u nás,“ vysvětluje Antonín Přidal z Mendelovy Univerzity. Nízká cena zahraničních medů je někdy daná dotacemi – třeba Argentina svoje včelaře subvencuje.

autor: Petra Pospěchová, redaktorka HN, článek publikován 15.12.2011