MÁJOVCI
MO.11. MÁJOVCI
V české poezii se v 2 pol. 19. stol. vytvořily 3 básnické skupiny : Májovci
Ruchovci
Lumírovci
Májovci
básnická skupina vznikla v r. 1858, název převzala podle almanachu Máj. Almanach Máj měl na titulní stránce podobiznu Máchy a básníci se hlásili k Máchovým revolučním myšlenkám.
Almanach: publikace do které přispívá více autorů, ale spojuje je společné téma
VÍTĚZSLAV HÁLEK
Procházel z vesnice u Mělníka. Studoval v Praze gymnázium potom filozofickou fakultu. Stal se spisovatelem a redaktorem Národních listů. Zemřel nečekaně, pohřben na Vyšehradě a už za svého života dosáhl popularity a slávy.
Dílo:
a) básnické
Večerní písně
- sbírka přírodní lyriky , básně jsou optimistické, radostné, mají lehkou zpěvnou formu. Jestliže píše milostné básně tak jeho láska je vždy šťastná
V přírodě
- autor popisuje přírodu jako ideál harmonie, dodává člověku klid. Pro zpěvnost byly zhudebněny např. B. Smetanou
Pohádky z naší vesnice
- sbírka vyšla posmrtně. Básně se odehrávají ve středočeské vesnici, zachycuje život lidí a upozorňuje na sociální rozdíly
b) próza - Byl především povídkář
Muzikantská Liduška
- obraz tragické lásky vesnického děvčete, která se zamilovala do chudého muzikanta Toníka, ale rodiče jí chtějí provdat za bohatého (tajil, že je zadlužený) statkáře Krejzu; dívka se zpočátku podrobuje přání rodičů, ale před slibem v kostele uteče, hledá svého milého, zblázní se z nešťastné lásky, ale zaříkávačka Frantina ji pomocí kouzelného lektvaru uzdraví, Toník se vrátí.
Na statku a v chaloupce
- opět příběh o těžce zkoušené lásce mladíka Jíry a sedlákovy dcery Lenky, zápornou postavou a veškerým zlem je Jírova macecha, opět vše šťastně skončí.
Na vejmiňku
- Sedlák Lojka byl vždy velice pohostinný člověk. V jeho statku našli přístřeší všichni potulní hudebníci, kalounkářova rodina i kdokoliv další, kdo šel zrovna po světě okolo Lojkovy chalupy. Jen ke svému otci – výměnkáři se Lojka choval tvrdě a lhostejně, jako všichni sedláci ve vesnici. Ale své chování si těžce odpykal, když statek odevzdal svému staršímu synovi Josefovi. Mazaně si sice vymínil, že ještě šest let bude bydlet ve statku a povede hospodářství, ale hned první den po svatbě mu Josef ukázal, že právě on je teď pravým pánem na statku, a nejdříve vyhnal všechny hudebníky. Staří Lojkovi zůstali na statku jen rok. Lojka se raději vzdal hospodaření a odstěhoval se na výminek. Ale i odtamtud ho chtěl syn Josef brzy vypudit i se ženou Baruškou do místností, kde dříve zůstávali potulní hudebníci. To už výměnkáři přetekla trpělivost a ze statku utekl k hrobaři Bartošovi. Bartoš byl v celé vesnici známý pro svou sílu a přímou a čestnou povahu. Právě u Bartoše zůstával více než doma mladší Lojkův syn Franěk, který vyrůstal společně s hrobařovou schovankou Stázou. Lojka se později pomátl a bloudil po kraji a každému vyprávěl o svém neštěstí. Josef ho nemohl dostat domů po dobrém ani po zlém. Velice se o to snažil, protože pološílený otec mu dělal ostudu v celém okolí. Hlavně ale nechtěl, aby se lidé dozvěděli o krutosti a tvrdosti, se kterou se choval k vlastnímu otci. Po letech se Josef konečně odhodlá k tomu, že se odstěhuje. Statek koupí hrobař Bartoš za dědictví po dědečkovi a daruje ho Fraňkovi. Ten si pak vezme Stázu a otce odveze zpátky do statku. Lojka se konečně uklidní a šťastně a spokojeně žije až do smrti na statku společně s mladými.
V povídkách je zachyceno jak lidé žijí v souladu s přírodou, ale psal i o problémech na vesnicích (např. o mezigeneračních vztazích). V jeho povídkách vítězí dobro a chtěl povídkami vychovávat.
JAN NERUDA
Narodil se a žil v Praze. Otec byl vysloužilý voják, matka byla posluhovačka. Navštěvoval gymnázium. Účastnil se společenského života , seznámil se s Erbenem, Němcovou, Hálkem. Nikdy se neoženil , zažil pouze nešťastné lásky ( Karolína Světlá ) . Rád cestoval. Studie filozofie a práv nedokončil, stal se učitelem, novinářem, spisovatelem. Byl doceněn až po smrti.
Dílo: spojil světovost s češstvím
Novinář - psal do Hlasu a Národních listů. Psal fejetony ( asi 2000 fejetonů- sestavil knihy
Žerty hravé a dravé , Studie krátké a kratší )
Dramatik- neúspěšný
Básník- napsal 6 básnických sbírek
Hřbitovní kvítí
- liší se od Hálkovy poezie, objevuje se v ní pesimismus, skepticismus, ironie, stálé pochybnosti o životě. Verše jsou drsné. Má sociální tón. Hřbitov= pohřebiště chudých
Knihy veršů
- intimní lyrika, obsahuje epické verše ( Dědova mísa, Před frontou milosrdných)
Dědova mísa
- otec vyrábí svému otci dřevěnou mísu ( koryto), aby už nerozbíjel další nádobí. Vnuk přihlíží a bezelstně připomíná, že mu podobnou mísu udělá, až on bude starý. Konflikt mladý x starý.
Před frontou milosrdných
- vnuk doprovází svého dědečka do chudobince, protože starý nemůže pracovat a je rodině na obtíž.
Písně kosmické
- po jejím vydání se Neruda stává uznávaným básníkem, optimistické verše o síle všeobecného pokroku. Obsahují moderní vědecký pohled na svět, humor ( Seděly žáby v kaluži), vlastenecké básně ( Vzhůru již hlavu, národe )
Balady a romance
- spolu s Erbenovou kyticí patři k nejvýznamnějším českým epickým sbírkám 19.století.
- Neruda se snažil o to, aby jeho verše byly blízké lidovému podání a aby tím byly přístupné co nejširšímu okruhu čtenářů
- Vlivem J. Jungmanna nerozlišuje baladu a romanci, nejedená se tedy o balady v klasickém slova smyslu. Jen málo z nich končí opravdu tragicky. Je to dáno zejména autorovým optimismem a hluboce lidským humorem
Ukázka:
Romance o Karlu IV.
Král Karel popíjel s Buškem z Vilhartic víno z první sklizně révy, kterou přivezl z Burgund do Čech. Nechutnalo mu. Zachmuřil se a vyslovil odpor k zemi i nevděčnému lidu. Bušek mlčel a pil dál. Pil i král a po chvíli se začal usmívat. Neboť přišel vínu na chuť. Tu Bušek řekl, že stejné je to s českým lidem. Nejprve se trpký zdá, později však vykvete osobitou krásou.
Prosté motivy
- obsahuje 4 oddíly podle ročních dob o intimní lyriku, verše věnované poslední lásce Anně Tiché
Zpěvy páteční
- vydal Jaroslav Vrchlický po Nerudově smrti, obsahuje vlastenecky zaměřené básně
Prozaik
Arabesky
- jedná se o soubor povídek, jejichž hlavním cílem bylo zachytit a charakterizovat zajímavé postavy a především postihnout jejich individualitu. Neruda pozoroval, jak se u jednotlivých postav promítá jejich charakter nebo nálada a citový stav, sledoval jejich psychologii, všímal si jak se v jejich životě odrážejí návyky za zaměstnání, jak je povaha utvářena společenským prostředím, sociálním postavením. Povídky chápe jako psychologické a sociální studie. Čtenáři je často překládá jako své vlastní zážitky nebo vzpomínky
- v Arabeskách se Neruda soustředil hlavně na postavy lidové a snažil se čtenáře přivést k pochopení smutných a tragických osudů těchto lidí
Povídky malostranské
- vrchol Nerudovy prozaické tvorby. V 13 povídkách zachytil autor život zdánlivě poklidné Malé Strany kolem roku 1848, tedy v době svého dětství a mládí. Zobrazil drobné postavy a figurky, jejich rázovitý způsob života. Většinu postav znal osobně nebo z vypravování
Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku
- krupař Vorel si zařídí krám na místě, kde nikdy předtím nebýval. Protože v něm neustále kouři, nikdo si u něj nekupuje. Ze zoufalství se oběsí
Přivedla žebráka na mizinu
- žebračka, řečená baba Milionová, chtěla , aby si ji žebrák Vojtíšek vzal. Když ji odmítl, roztrousila o něm, že je vlastně bohatý. Od té doby mu lidé nechtěli nic dát. V zimě pak zmrzl.
KAROLÍNA SVĚTLÁ
Vlastním jménem Johana Rottová, pocházela ze zámožné Pražské rodiny, její otec vlastnil železářství. Provdala se za Petra Mužáka. Pseudonym si vybrala podle manželova rodiště ( Světlá pod Ještědem). Její sestrou byla Sofie Podlipská. Přátelila se s B. Němcovou. Psát začala po smrti jediného dítěte, kdy procházela krizí. Závěr života prožila v nemocnici a psaní se přestala věnovat.
Černý Petříček
- děj se odehrává na Koňském trhu ( Václavské náměstí ), kde byly kramářské stánky. Jen z nich vlastnila matka Černého Petříčka, prodávala kuchařské speciality. Po její smrti zůstal Petříček sám spolu s nemanželským bratrem Františkem. V matčině práci však nepokračoval, bál se že se pro tuto práci nehodí. V obličeji byl snědý a samá bradavice. Zařídil si stánek s knoflíky. A lidé si k němu chodili také pro rady. Úspěchy z něho začaly tvořit domýšlivce, které ví všechno nejlépe. Tak se choval i k bratru, kterému určil dráhu kněze. Ten se mu však vzepřel , protože miloval Stázičku, dceru hostinské. Petříček s paní hostinskou se snažili jejich vztah přetrhat, protože paní hostinská měla pro Stázičku lepšího muže. Oba milenci uprchnou do světe. Příběh končí tragicky smrtí milenecké dvojice. Petříček spolu paní hostinskou nakonec vychovají dceru Stázičky a Františka ( zmoudří ).
Kříž u potoka
- Rodina Potockých byla zatížena prokletím, že žádné manželství zde nebude šťastné. Hlavní postava Evička se provdá za Štěpána Potockého, ale ani její manželství není šťastné. Manžel se k ní chová hrubě a je jí nevěrný. Evička projeví trpělivost, lásku, toleranci, a své manželství zachrání. Přes mnohé problémy se jí podaří kletbu zlomit.
Vesnický román
- hlavní postavou je Antoš Jirovec, který se oženil s bohatou rychtářkou, ale manželství není šťastné, protože je sociálně a mravně nerovné. Rychtářka Antoše využívala a ponižovala a Antoš se sblížil se Sylvou, když rychtářka opustila manžela i děti kvůli neštovicím o rodinu se začala starat Sylva. Společností (i matkou Antoše) byli tito dva lidé kritizováni, protože nežili v manželském svazku .Nakonec byla pověst rodiny zachráněna.
Frantina
- o dívce, která byla vychována v souladu s přírodou, řídila se hlavně svým rozumem a úsudkem, tím si získala ve vesnici úctu. Setkala se však s mužem, který spáchal zločin a ona jej milovala. Stála před rozhodnutím zda dá přednost své lásce nebo povinnosti. Protože se nedokázala rozhodnou Frantina zabila svého milého.
JAKUB ARBES
Nebyl to Májovec, učil ho Neruda, stali se přáteli. Pracoval jako redaktor v novinách a dramaturg v divadle. Byl i ve vězení za tehdejší kritizování vlády. Chtěl psát prózy s vědeckofantastickým námětem, ale Neruda mu poradil ROMANETA
Romaneto - je prozaický epický literární žánr. Je nevelké rozsahem, naplněného dramatickým dějem směřující k výrazné pointě. Hlavní myšlenkou romaneta bývá rozpor mezi tajemnými jevy a jejich vědeckým vysvětlením. V české literatuře tento literární útvar zavedl Jakub Arbes, autorem názvu je však Jan Neruda. V zahraničí už podobný styl existoval delší dobu pod názvem „povídky s tajemstvím“.
Newtonův mozek
na začátku vypravěč: o svém příteli, vyhodili ho ze školy, vstoupí do armády à udělá kariéru, ale padne u bitvy u Hradce králové. Jednou v noci se vypravěči zjeví mrtvý přítel a pozve ho do domu svého otce na slavnost. Mrtvý měl výstup na oslavě a oznámil všem, že do své lebky vložil Newtonův mozek, je velmi chytrý, kritizuje vládu, poměry mezi lidmi. Pak všem přítomným nabídne ke konci exkurzi do vesmíru. Když někdo souhlasí může se poté dostat do jakékoliv dějinné epiky = vypravěč souhlasí a chce projít celou historii, ale je zklamán, dějiny jsou jen války, násilí, moc. Přístroj se poškodí a vypravěč se řídí do hlubin. Nakonec zjistí, že to byl jen sen, ale přesto se ptá „Byla to skutečnost nebo ne?“