LIDOVÁ SLOVESNOST, VÝVOJ ČESKÉ BALADY
Lidová slovesnost, vývoj české balady
Základní rysy lidové slovesnosti
· Kolektivnost – vyjadřuje cítění a myšlení kolektivu.
· Improvizovanost projevu - pohádky, povídky a ostatní útvary se jen vyprávěly a každý
z vypravěčů se vždy lehce přizpůsobil daným podmínkám a
vzpomínkám.
· Variabilita - stejné pohádky se liší v různých oblastech ve svých podobách.
· Anonymita – dnes již nikdo nezjistí, kdy kdo a proč dané památky vytvořil.
Druhy lidové slovesnosti
a) Lidová próza - pověsti, povídky, pranostiky, pořekadla.
b) Lidové písně - dnes i bez melodie.
- obřadní, pracovní, milostné, odvodní, koledy k určitým svátkům, ukolébavky, duchovní písně.
c) Lidové hry - obřadní, selské, loutkové, frašky.
d) Dětský folklór - rozpočítadla, říkanky, obyčeje.
Lidová slovesnost se stala inspiračním zdrojem pro literaturu národního obrození z vlasteneckých důvodů zachování.
Druhy lidové slovesnosti v 19 století: a) Balada (Erben, Čelakovský)
b) Pohádka (Erben, Němcová)
Význam lidové slovesnosti
a) Zábavný
b) Poučný – lidé se měli z tragických příběhů lidí poučit, změnit se.
c) Mravní ponaučení
d) Měla za úkol držet venkovany pohromadě
Původně spojeno s hudbou a tanci. Na venkově vzniká jako první, ve městech až později.
Sběratelé lidové slovesnosti byli:
· F. L. Čelakovský - Ohlas písní českých.
· K. J. Erben – České pohádky, Národní české písně a říkadla.
· B. Němcová – Pohádky
Kořeny evropské balady
Nejstarší ustálenou formou balady je francouzská balada (villonská). Tento typ má tři strofy o sedmi až dvanácti verších a závěrečné poslání. Z našich básníků na tradici této balady navázali Vítězslav Nezval i Voskovec a Werich ve svých písničkách.
Staré francouzské baladě je příbuzná italská balada, která má stejně jako sonet čtrnáct veršů,
ale rozdělených do dvou strof. Tento typ balady používal v české poezii Jaroslav Vrchlický.
Novověká balada má počátky v Anglii a ve Skotsku. Tento žánr se z Anglie rozšířil pod vlivem Thomase Percyho, jenž vydal Památky starodávné poezie (1765).
Inspiračním zdrojem umělých balad, vznikajících od 18. století, byly lidové balady, pověsti a mýty. Umělé balady psali například:
Johann Wolfgang Goethe - Rybář, Král duchů, Hledač pokladů.
František Ladislav Čelakovský - Toman a lesní panna (Ohlas písní českých).
Karel Jaromír Erben - Kytice a další.
Fantastické náměty byly v české baladě postupně vytlačeny sociální tematikou (Petr Bezruč, Jiří Wolker).
Česká balada
Balada = lyrickoepická báseň se smutným dějem a tragickým zakončením. Ve většině balad
je užíván dialog. (původ balady je ve Skotsku, „balare“ = tančit)
a) Lidová – vliv ústní slovesnosti, objevují se nadpřirozené jevy a bytosti.
b) Umělá – autor zpracuje lidový námět a vytvoří z něj baladu.
c) Sociální – nositelem tragičnosti jsou společenské poměry, neobjevují se nadpřirozené
jevy.
Ve 14. století převažují v baladě motivy z každodenního života. Dodnes jsou, známé např. písně Osiřelo dítě, Utonulá … jsou ukázkou mezilidských vztahů, nejsou však kritikou společnosti. Byla to tzv. tvorba kramářská. Přednášeli je potulní herci.
Velkou úlohu sehrála balada v 18. století, kdy se umělá literatura snaží navázat kontakt s lidovou slovesností:
František Ladislav Čelakovský
- došel k názoru, že lidové písně mají tolik myšlenkových a uměleckých hodnot, že lze jimi obohatit umělou poezii.
- po studiu lidové slovesnosti začal tvořit ohlasy, tzv. ohlasovou poezii = tvorba v duchu lidové slovesnosti.
- původně chtěl ohlasovou poezii všech slovanských národů, napsal však pouze Ohlas písní ruských a Ohlas písní českých.
díla: Ohlas písní ruských
- v Rusku viděl oporu všech slovanských národů. Látku čerpal hlavně z bylin.
- hrdinství ukázal na postavách bohatýrů. Většina postav jsou postavy lidové, výjimečně císaři, šlechtici.
- témata – vítězství Rusů nad Turky, Napoleonem … Převaha epiky nad lyrikou.
Ohlas písní českých
- napsal 10 let po ruských. Typizoval české postavy – sedláka.
- používá humor, satiru. Nenávidí útlak, oslavil husitství. Obsahuje lidovou baladu Toman a lesní panna.
báseň = Toman a lesní panna
- báseň vychází z pověry, že noc před svatým Janem Křtitelem mají v lesích a polích víly a lesní panny nad člověkem čarovnou moc.
- Toman ten večer odjíždí za svou milou, ale ta oslavuje zásnuby s jiným.
- v zoufalství zapomene na varování své sestry, aby nejezdil doubravou, a tak se dostane do moci lesní panny a zřítí se na dno propasti.
Je to jedna z nejlepších básní Čelakovského a je také výrazným předstupněm balad Erbenových.
Karel Jaromír Erben
- novinář (Pražské noviny), vědec (historik, právník), překladatel z ruštiny, sběratel – pokračovatel Čelakovského.
- sbíral lidovou slovesnost, písně, říkadla, pověsti, pohádky: Národní pohádky (Zlatovláska, Dlouhý, Široký a Bystrozraký …), Prostonárodní písně a říkadla.
dílo: Kytice
- vznikala skoro 20 let, vycházela nejprve časopisecky.
- podkladem se staly české báje. Je psaná formou klasické balady.
Základní motivy Kytice: - boj člověka s přírodou, s nadpřirozenými silami
(bezmocnost)
- základní vztahy mezi lidmi (narušení = konflikt)
- mateřská láska (většina postav – žena, matka, ztělesnění domova, národa)
- vina – trest (často krutý)
- nad vším vládne zákon – osud. Erben odmítá jakoukoliv vzpouru, jakékoliv překročení meze vede k lidské zkáze.
- jazykové prostředky = stručný popis, dějový spád, dramatičnost, neslovesné
věty, bez spojek a ukončení, zvukomalba.
- Kytice obsahuje 13 básní:
Kytice – úvodní báseň.
Věštkyně – závěrečná báseň, jistota o budoucnosti národa, buditelská.
Poklad, Dceřina klatba – matčino provinění.
Poklad
- vychází z lidových pověstí a pověr. Děj se odehrává o Velkém pátku.
- v době, kdy se v kostele zpívají pašije, otvírají se skály, ve kterých jsou ukryty poklady. Žena, která jde z kostela, jde kolem skály, která je otevřena a uvnitř je plno zlata.
- nabere poklad, dítě posadí na zem. Když přichází potřetí, skála je uzavřena a v ní je dítě. V kostele činí pokání.
- teprve po roce na Velký pátek se skála znovu otevírá. Matka se shledává se svým dítětem. Bohatství si již nevšímá, odnáší si dítě domů.
- z pokladu jí zůstanou jen ty penízky, se kterými si dítě hrálo.
Polednice, Vodník – nadpřirozené bytosti nepřející lidem.
Vodník
- pohádková postava, svým zevnějškem se podobá pohádkovému – zelené šaty, botky rudé. Liší se krutostí. 3krát se opakuje situace (bouchání na dveře: o klekání, o půlnoci, ranní svit).
- Dcera potrestána:
- poprvé – neuposlechla matku, které se zdál zlý sen – je pátek,
nešťastný den.
- podruhé – nesplnila slib vodníkovi – neobjímat matku, do klekání se
vrátit.
- vodník se mstí, zabije dítě.
Polednice
- matka se dopouští viny proti zákonu mateřské lásky. Dítě je neposlušné, matka povolává na pomoc polednici. Trest – ztráta dítěte.
Zlatý kolovrat, Záhořovo lože – pohádkovost, motiv dobra, zla.
Zlatý kolovrat
- pohádka. Macecha zabila nevlastní dceru, aby zajistila štěstí vlastní dceři, za to ji stihl spravedlivý trest.
Záhořovo lože
- polemika s Máchovým Májem Vilém se bouří umře. Záhoř dosáhne odpuštění, nebouří se, vinu za zločin odčiňuje 90letým pokáním.
Svatební košile, Vrba – vítězí láska nad nadpřirozenou bytostí.
Štědrý den – tajemné roční období, zvyky, pověry.
Holoubek – kresba přírody, krása české krajiny.
Jaroslav Vrchlický
díla: Selské balady
- vlastenecká a sociální tématika, o boji proti panskému útisku v 15 – 18 století.
- objevují se postavy Lomikara, Koziny, hrabě Breda…
- obsahuje např.:
Balada vánoční
- vzbouření sedláků r. 1680, rebelové potrestáni oběšením na větvi vysokého stromu.
- zahřmělo, blesk zapálil strom, který vzplál jako vánoční strom, hořel celých pět dní pro výstrahu.
- Bůh seslal anděla, který duše sedláků odnášel do nebe – sympatie s nimi.
Hrabě Breda
- rozkázal ostříhat vlasy všem ženám na vesnici za to, že sedláci nezaplatili daně.
- s jednou z nejkrásnějších se chtěl pobavit, ale uškrtila ho svými zlatými vlasy a pak skočila z okna.
- byl jedním z největších utiskovatelů poddaných – potrestán za své násilí.
Petr Bezruč
- vlastním jménem Vladimír Vašek, narozen v Opavě (na Ostrožné ulici)
díla: Slezské písně
- ve sbírce protestuje proti sociálnímu a národnostnímu útisku na Ostravsku na konci 19. století. Chtěl být mluvčím svého lidu, chtěl zachránit utlačovaný slezský lid.
- vidí rozpor mezi boháči a sedláky Využívá místní nářečí.
- Slezské písně obsahuj sociální balady:
Kantor Halfar
- příběh učitele, který odmítal poněmčování a učil česky.
- proto nedostal stálé místo, byl dohnán společností k sebevraždě (ironie – konečně dostal místo až za hřbitovní zdí).
Maryčka Magdonova
- tragický příběh dívky, která po smrti svých rodičů nemůže uživit své sourozence, je přistižena v panském lese při sbírání dřeva, vedena do Frýdku četníky.
- vysvobození ze zoufalství hledá v sebevražedném skoku do divoké Ostravice. Je zde citová účast básníka na krutém osudu.
- Tragičnost je zesílena opakováním po každé strofě a řečnickými otázkami.
Krásné pole
- má také sociální ráz. Je to milostný příběh, ve kterém hraje větší roli majetek než cit.
Jiří Wolker
- srovnání s Erbenem:
Erben – vina člověka proti božskému zákonu
Wolker – napětí vyrůstá ze situace období kapitalismu. Ne vina, ale sociální útisk přináší hrdinům smrt, nemoc, bídu jen proto, že jsou chudí nebo slabí, než aby bojovali proti nepříteli.
díla: Těžká hodina
- sbírka proletářské poezie, vrchol jeho tvorby.
- těžká hodina = přechod chlapce v muže, který bude bojovat za lepší svět.
- přerod není jednoduchý, vidí revoluci jako cestu bolestnou.
- páteř sbírky tvoří tři sociální balady:
Balada o nenarozeném dítěti
- mladý pár se pomiluje. Žena zjistí, že čeká dítě.
- jde to oznámit příteli: Rozhodnou se, že i přes svou lásku dítě nemohou mít, protože jsou chudobní.
- jdou k lékaři na potrat. Na konec balady Wolker pokládá otázku.
Balada o snu
- hl. hrdina Jan má sen. Těžce pracuje, nemá peníze.
- seznamuje se s Marií. Vypráví jí svůj sen. Zdálo se mu, že se mají líp, ale ráno zjistí, že to tak není. Jan se ptá, jak se toho snu může zbavit.
- Marie mu poradí, ať ten sen zabije.
- Jan pochopil, že sen může zabít jen tak, že ho splní. Dělá vše proto, aby se měli lépe.
Balada o očích topičových
- topič přijde o zrak (symbol oči Wolker často používá).
Touha po spravedlivém životě se prolíná s láskou. Láska může být doopravdy šťastná, když není vykupovaná utrpením druhých. Použil pravidelný verš, chtěl, aby to bylo jasné i nejprostšímu člověku.
Používá srozumitelné symboly – ruce, srdce, oči. Některá slova se opakují – smrt, nemoc, chudoba.
Vítězslav Nezval
- je sním spojeno Brno a Jižní Morava.
- nedokončil filosofickou fakultu. Ve 25 letech se stal spisovatelem.
- činný politicky. Organizoval Devět sil a tzv. Surrealistickou skupinu.
dílo: 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida
- anonymně publikovaná sbírka. Psaná formou villonské balady.
Marie Majerová
- žila na Kladně, kde poznala život horníků a hutníků. Oslavila velikost havíře.
dílo: Havířská balada
- novela s baladickým laděním. Havíř Rudolf Hudec odchází za prací do Německa, ožení se s Milkou, vede šťastný život.
- pak dojde v dole k tragickému neštěstí, hospodářská krize, nezaměstnanost, chudoba…
- přátelství a solidarita ostatních havířů mu pomáhala, přenést se přes největší útrapy. Vrací se domů do Čech, kde musí čelit bídě.
Baladická próza
Ivan Olbracht
- na začátku 30 let 20. století navštívil Podkarpatskou Rus, žil ve vesnici Koločavě.
- zde shromažďoval materiál k dílu. Příroda a zdejší lid, mu přirostli k srdci.
dílo: Nikola Šuhaj loupežník (podle knihy, muzikál Balada pro banditu)
- inscenace Divadla na Provázku. (také film)
- inspirovaly ho legendy, pověsti, mýtus.
- jde o skutečný příběh vojenského zběha na konci první světové války.
- spojil skutečný příběh Nikoly a zbojnickou legendu o nesmrtelnosti.
- prolínají se dvě roviny – pohádková a historická. Nikola získal od čarodějnice nápoj, který mu zajistil nezranitelnost střelnou zbraní.
- uprchl z vojny, skrýval se v lesích, živil se zbojnictvím. Byl pronásledován četníky, díky nezranitelnosti vždy unikl.
- po válce se oženil s Eržikou, ale bída ho vyhnala do hor. Stal se spravedlivým zbojníkem – bohatým bral a chudým dával.
- četníci ho znovu pronásledovali, jednoho četníka Nikola zastřelí.
- na jeho hlavu byla vypsaná odměna. Tři koločavští rolníci ho sekyrami ubili.
- zobrazil krásnou Zakarpatskou přírodu, divoké lidské vášně, zradu a lásku.
Vladislav Vančura
- rodák z Háje ve Slezsku.
- vystudoval medicínu. V roce 1929 opouští KSČ.
- nenáviděl fašismus, a proto se za okupace podílel na ilegálním odboji.
- za heydrichiády v květnu 1942 vyl zatčen gestapem a popraven.
- píše humanistickou češtinou, používá archaismy, metafory.
- komunikuje se čtenářem (jakoby ho oslovuje). Je dobrým vypravěčem.
díla: Markéta Lazarova
- baladicky laděný román.
- odehrává se ve středověku v mladoboleslavském kraji.
- v popředí příběhu stojí dvě rodiny loupeživých rytířů – rodina Kozlíkova a rodina Lazarů. Kozlíkův syn Mikoláš jede k Lazarům s dary, ale místo vlídného přijetí je zmlácen.
- starý Kozlík a jeho synové se vydají za Lazarem, aby se pomstili.
- na Obořišti, kde sídlí, nikoho nenajdou, tak ho aspoň vypálí.
- při zpáteční cestě oloupí německého knížete Kristiána a vezmou ho jako zajatce. Mikoláš se znovu vydá na Obořiště, sváže Lazara a jeho dceru Markétu odváží s sebou.
- když se Kristián a Markéta pokusí o útěk, přistihne je starý Kozlík a chce Markétu potrestat. Mikoláš Markétu brání. Mezi Mikolášem a Markétou vznikne milostný vztah.
- druhou milostnou dvojicí je Kristián a Kozlíkova dcera Alexandra.
- dochází k bitvě mezi rodinou Kozlíkovou a královskou družinou. Kozlík je zajat. Mikoláš se rozhodne otce vysvobodit. Provázejí ho Markéta a Alexandra.
- Alexandra se potká s Kristiánem a zabije ho v domnění, že ji nemiluje.
- kniha končí Mikolášovou popravou.
- symbolicky je zde naznačeno, že láska je silnější než smrt, protože jak Alexandra, tak i Markéta čekají narození dítěte.
Pekař Jan Marhoul
- baladická próza – vše směřuje k tragédii.
- Jan žije s rodinou, má pěkné pekařství. Je naivní – dává často na dluh, věří, že jsou lidé poctiví, půjčuje peníze.
- lidé jeho dobroty využívají » pekařství upadá, nakonec prodáno do dražby.
- koupí a opraví zchátralý mlýn, ten začne prosperovat, ale je podveden.
- získá byt v chudinské čtvrti, dělá poslíčka v konkurenčním pekařství » Marhoul onemocní a v chudobě umírá.