VÝVOJ NEJSTARŠÍ ČESKÉ LITERATURY OD POČÁTKU DO HUSITSTVÍ
Vývoj nejstarší české literatury od počátku do husitství
Staroslověnské a latinské písemnictví
(polovina 9 – počátek 13 stol.)
- 863! – na našem území není jednotné náboženství, jazyk, kultura, proto roku 863 kníže
Rastislav z Velké Moravy požádá Michala III (Byzantská říše), aby poslal
učence, kteří by přeložili latinské texty Bible do srozumitelného jazyka.
Konstantin (později Cyril) a Metoděj
- byli vysláni ze Soluně.
- vytvořili první jednotný jazyk – Staroslověnština = směs místních nářečí (dialektů) plus Soluňského nářečí.
- Hlaholice – nové písmo (z malé řecké abecedy, dnes se už nepoužívá, ale vytvořila se
zní Azbuka).
Nejstarší staroslověnské písemné památky byly napsány Konstantinem a Metodějem už před příchodem na Velkou Moravu, jiné vznikaly až na jejím území:
Proglas – veršovaná předmluva k evangeliu.
- je to zároveň program Cyrilometodějské mise:
· Nutnost vzdělání
· Právo na vzdělání a kulturu ve srozumitelném jazyce
· „Ještě více však duše bez knih
zdá se být v lidech mrtvá.“ – vzdělání.
· vzdělanost celých národů je důležitá
Kyjevské listy – část misálu (mešní kniha) – psané hlaholicí.
Po smrti Konstantina a Metoděje se jejich žáci uchýlili do Sázavského kláštera. Zde vznikly tzv. „Panonské legendy“ – sledují život Konstantina a Metoděje a jejich skutky:
a) Život Konstantinův
- je obranou slovanského jazyka a vysvětlení proč je nutno slyšet „Boží slovo“ ve srozumitelném jazyce.
b) Život Metodějův
- je psán prostším stylem, těžiště je ve vypravování.
Právnické texty – Zákon sudnyj ljudem – soudní zákony pro laiky.
Nomokánon – církevní předpisy.
Po Metodějově smrti je na našem území zakázaná staroslověnská bohoslužba a opět začíná do literatury pronikat latina.
Přechod od staroslověnštiny k latině
-
První legenda (Život knížete Václava) byla psána prostším stylem než druhá staroslověnská legenda o sv. Václavovi (legenda přeložena z latiny).
Život knížete Václava (Legenda o sv. Václavu) » 10 století
- když šel sv. Václav na ranní mši tak ho u kostela zastavil Boleslav a udeřil sv. Václava mečem do hlavy.
- pak přiběhl Tuža a ťal Václava do ruky.
- poté sv. Václav běžel do chrámu, ale u chrámové brány ho ubili Tira a Česta.
- pak přiskočil Hněvsa a probodl mu bok mečem.
Citát sv. Václava když umíral = „V ruce tvé, Pane, poroučím Ducha svého.“
Legenda o svaté Ludmile
- o Václavově babičce, jíž byl vychováván a veden k víře. Ludmila zemřela mučednickou smrtí – byla uškrcena.
Rok 973 – je založeno Pražské biskupství. Zde latinští učenci sepíšou » Kristiánova legenda.
Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily (Kristiánova legenda)
- tato legenda vypráví o smrti sv. Václava jinak a to tak, že když se sv. Václav blížil ke chrámu, kněz před ním zavřel dveře, aby pomohl vrahům.
- pak ke sv. Václavovi přistoupil Boleslav i s celou svou četou.
- Boleslav sv. Václava dvakrát udeřil mečem do hlavy, ale sv. Václav uchopil čepel jeho meče a řekl: „Jak špatně jednáš, že mě zraňuješ.“
- poté srazil Boleslava k zemi a vrátil mu meč, kterým byl na ruce poraněn a jež odebral Boleslavovi.
- sv. Václav spěchal do chrámu, ale Boleslav se vydal za ním a přivolal své druhy a sv. Václava zabili těžkými ranami přede dveřmi chrámu.
Kronika česká (Chronica Boëmorum)
- autor: Kosmas (1045 – 1125) – děkan Svatovítské kapituly. O jeho životě se dočítáme v díle „Obrazy z dějin národa českého“ – v kapitole Kosmas.
- kronika je psaná latinsky.
- je celkové rozdělena na tři části:
1) Bájné vypravování starců
- mytické dějiny (Přemysl oráč, Libuše, Praotec Čech, dívčí válka, Bivoj).
- touto částí se nechal inspirovat Alois Jirásek ve “ Starých pověstích českých“.
2) Vypravování pamětníků
- vypravování o dobách kdy Kosmas ještě nežil.
3) Vlastní zážitky Kosmy
Ač je napsána latinsky, Kosmas myslí česky.
+ Kosmas straní církvi a pochvalně píše o Přemyslovcích.
- Nezmiňuje se o Konstantinovi a Metodějovi.
Počátky českého písemnictví
Na konci 10 století vzniká, první Česká duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny.
Hospodine, pomiluj ny
Hospodine, pomiluj ny!
Jezukriste, pomiluj ny!
Ty, spase všeho mira,
spasiž ny i uslyšíž,
hospodine, hlasy naše!
Daj nám všem, Hospodine,
žízeň a mír v zemi!
Krleš! Krleš! Krleš!
Svatý Václave, vévodo české země (Píseň sv. Václave)
- druhá nejstarší píseň z 12 století, plnila funkci národní hymny, zpívala se při slavnostních příležitostech a Václav zde symbolizuje rytíře, který má spasit Český národ.
- za husitských válek byla zpívána jako projev odporu k cizáctví.
Literární památky
Ve
Alexandreis (Alexandreida)
- 13 – 14 století.
- neznámý autor. Je to veršované podle latinské předlohy.
- o Alexandru Makedonském a jeho výchově Aristotelem.
- autor přenáší starověký námět do středověku. (popisuje výzbroj českých vojáků a líčí tehdejší české zvyky).
- po smrti Alexandra se autor zamýšlí nad pomíjivostí života a honbou za slávou.
- některé činy a typ hrdiny připomíná spíše život našeho Přemysla Otakara II.
- skladba má 9000 veršů, ale zachovala se jenom jedna třetina.
Dalimilova kronika (tzv. Kronika tak řečeného Dalimila Meziříčského)
- 14. století, autor neznámý, veršovaná česky psaná. Nejstarší česky psaná.
- autor byl pravděpodobně šlechticem.
- je zde poukazováno na neoblíbenost němců např. pověsti o Selské kněžně Boženě.
- je psaná prostším stylem, ale je více vlastenecká než Kosmova a autor je na straně nižších vrstev.
Doba Karla IV. (14. stol.)
1344 – první pražské arcibiskupství – arcibiskup » Arnošt z Pardubic.
1348 – je založena Karlem IV. Univerzita Karlova.
Česká země se lepší ve vzdělanosti, ekonomii, rozvoji stavebnictví.
Literatura na vyšší úrovni. (vzdělanci)
Vita Caroli (Život Karlův)
- životopis Karla IV.
- má dvě části.
- 1 část psaná v první osobě a napsal ji Karel IV.
- 2 část psaná v třetí osobě a autorem asi není Karel IV.
- jeho život je popsán až do roku 1340.
- Karel umírá v roce 1378.
Legendy
Legenda o svaté Kateřině (2 polovina 14. stol.)
- královská dcera se zasnoubí s Kristem (stane se jeptiškou). Převede na víru 50 pohanských mistrů.
- za svou víru je nakonec umučena.
- Zázrak – na Kateřinině umučeném těle bylo šest symbolických barev. (červená, zelená, bílá, černá, žlutá, modrá)
Legenda o svatém Prokopu
- byl to opat Sázavského kláštera, který pomáhal lidem.
Vznik Českého dramatu
- 12. stol. – liturgické divadlo.
- dramatizovala se evangelia.
- v klášterech se, hráli jednotlivá evangelia.
- 14. stol. – na základě těchto her vzniká:
Mastičkář
- náboženská hra.
- základním námětem jsou tři Marie, které druhý den po ukřižování Krista jdou k jeho hrobu, aby nabalzamovali jeho tělo.
- satirický obraz středověkého tržiště (ironie až parodie).
- nejčastěji se setkáváme s prodavačem mastí Severinem, který vychvaluje své masti jeho ženou a s jeho dvěma sluhy Rubínem a Pustrpalkem. Scéna s Izákem (kvasnice).
- objevují se vulgarismy Severinovy ženy a vtipy na židy.
Dále se píše tzv. „Rytířská epika“ :
Tristam a Izalda
- na motivy rytířského eposu z 12. století.
Lidé se chtějí bavit a tak vznikají „Satiry“.
Hradecký rukopis
- soubor básnických skladeb. Autor asi příslušník kněžské inteligence, stranící chudším vrstvám.
- obsahuje tyto části:
Desatero kázanie božie
- neznámý autor kritizuje hříšníky, kteří se provinili proti jednotlivým přikázáním.
- soustředí se na šizení a okrádání. Autor hříšníkům vyhrožuje, že se stanou trubci v úle.
Satiry o řemeslnících a konšelích
- kritizuje ševce, kováře, sladovníky, řezníky, lazebníky (holiče).
- autor užívá dialogu, ironie až grotesky. Nekritizuje jen řemeslníky, ale i městské radní.
Bajka o lišce a džbánu = exemplum – veršovaný příklad s mravním ponaučením.
Nová rada
- je to alegorická skladba ze zvířecí říše. Autorem je Smil Flaška z Pardubic (synovec arcibiskupa Arnošta z Pardubic).
- král (pravděpodobně Václav IV.) si při svém nástupu na trůn zve různá zvířata, aby mu radila, jak vládnout.
- ta „radí“ podle své přirozené povahy a podle vlastností, které jim lidé připisují.
Zvláštní místo v literatuře má tzv. „Žákovská (vagantská) poezie“ :
Podkoní a žák
- satirická skladba. Je psaná formou sporu.
- žák a podkoní se přou o to kdo má lepší postavení ve společnosti, koho si lidé více váží.
- hádka probíhající v hospodě vrcholí rvačkou.
Píseň veselé chudiny
- hodnocení bídného života (studentů) vtipným způsobem, ironií.
Husovi předchůdci
- objevují se tzv. traktáty (z latinského „tractatus“ = pojednání, výklad) – úvahy s mravním poučením.
Konrád Waldhauser
- působil na Karlově univerzitě. Byl to kněz, který kritizoval tehdejší středověkou společnost.
- Karel IV. ho několikrát pozval do Čech.
Matěj z Janova
- dílo – „O kněžské hrabivosti“ – kněží se obohacují po záminkou Boží služby –
požehnání.
Jan Milíč z Kroměříže
- zřekl se veškerého majetku a proto byl oblíben mezi lidmi.
- kázal zejména v Betlémské kapli.
Tomáš Štítný ze Štítného
- oproti ostatním byl laikem. Byl žákem Jana Milíče z Kroměříže.
- napsal sborník traktátů:
Traktát = náboženská úvaha, učené pojednání namířené proti církvi.
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských
- najdeme zde poučení o lásce, bohatství i co je to štěstí (odměna).
Řeči nedělní a sváteční
- pojednání o náboženských otázkách pro ty, kteří nemohou chodit do kostela.
Pojmy
Staroslověnština
- je to první jednotný jazyk, který vytvořili Konstantin a Metoděj.
- směs tehdejších místních nářečí plus Soluňského nářečí.
Hlaholice – nové písmo (z malé řecké abecedy, dnes se už nepoužívá, ale vytvořila se zní
Azbuka).
Laicizace – je to zesvětštění literatury.
Demokratizace – zlidovění literatury.
Legenda » z latiny „legere“ = určeno ke čtení o svátcích v kostele, později literární žánr » je
to vypravování o skutcích, životě a mučednické smrti světců
(svatých) provázeno nějakým zázrakem.
Kronika
- z řeckého slova „chronos“ = čas, „chronika“ = dějepisné knihy.
- jsou to zachycené události v časovém sledu.
Glosy – vysvětlivky komentující text.
- poznámky mezi řádky – interlineární, či na okraji textu – marginální.
Satira – hra s humorným podtextem a mravním ponaučením.
Zvláštnosti staročeských památek