,,Takže jsme se dohodli?´´
,,Jistě,je váš´´
,,Výborně´´
Lucas sedí na židli v rozhlehlém obýváku.Hned vedle je pracovna,takže může slyšet rozhovor dvou mužů.V jednom z těch hlasů poznává svého dlouholetého šéfa.Šéfa?Spíš pána.Pána,který ho vyhazuje z domu a který ho prodal jako kus nábytku.Už od mala byl Lucas využíván jako služebný na panství rodu Hamiltonů.Jeho otec tam pracoval jako zahradník a matka jako kuchařka.Oba dva,však před dvěma lety zahynuli při těžké autonehodě a Lucas zůstal sám.Když už si myslel,že našel svou novou rodinu,která by ho přijala-rodina Hamiltonova,jeho pán-starý Alfons Hamilton ho propustil a doporučil jej někomu jinému.Něvěděl proč.Všichni se mu vyhýbali.Nechápal to ,ale cítil se moc špatně.Cítil se hrozně,jako nějaký odhozený kus hadru.Co udělal tak špatného,že se ho zřekli?On je měl přece rád.Celou jejich zbohatlickou rodinu.Vždy jim sloužil dobře a udělal co jim na očích viděl.A oni?Po smrti Lucasových rodičů ho Hamiltonovy brali skoro jako svého syna.Tak proč najednou taková změna?
Dveře se otevřely.Do obýváku vešel starý Alfons Hamilton,za jehož zády se krčil malý,starý pán.Nejspíš Japonec-jak mohl Lucas na první pohled usoudit.Hned na poprvé bylo vidět,že má vychování.Jeho šedivé bílé vlasy mu docela ladily s modrýma,šikmýma očima.Černý elegantní oblek mu kontrastoval se sněhově,zářivě bílou košilí a ne příliš dobře vybranou kravatou.Oba dva pánové vyšli do pokoje.Naposledy si potřásly pravicí a starý Japonec se ještě uklonil,jak to nejspíš má ve své zemi zvykem.Lucas se postavil a hned nato následoval svého nového pána ke vchodovým dvěřím.
Jeho smutný výraz v očích si našel zklamanou a ustaranou tvář Alfonse.Jejich pohledy a oči se setkaly.Vtom okamžiku Lucas nasadí výraz zklamání a vzteku a věnuje ho svému starému pánovi,kterému věrně tak dlouho sloužil.Nikdy jim to neodpustí.Nikdy........Bez jakéhokoliv slova se za Lucasem a starým mužem zavvřou dveře a starý Hamilton zůstáva v přepichově vybaveném obýváku sám.
,,Prosím..´´
pobídne Japonec Lucase aby si nastoupil do připraveného vozidla,které ho přiveze do jeho nového domova.Lucas stojí jako přibitý a nemůže ze sebe vydat ani hlásku.Jeho pohled spočinul na zářivě vyleštěné,nablízkané,černé limuzíně,která čekala až do něj nastoupí.
Lucas,i když se mu z jeho starého příbytku,kde strávil svoje dětsví a poslední chvilky se svými rodiči,nechtělo,nenechal se dvakrát pobízet a do té černé lodi nastoupil.Ještě poslední pohled na ten starý dům a auto se konečně rozjelo.Edward z toho byl trošičku vykolejený.Byl sice zvyklí na standartní luxus,který se mu u Hamiltonů dostávalo ale takový přepych jako limuzína vážně nečekal.
,,Nejspíš to bude rodina nějakých zazobaných snobských idiotů´´
pomyslel si vztekle při představě na svůj nový domov a rodinu,které bude v budoucnu sloužit.Neměl na výběr.Musel jít sloužit chtě nechtě.Nic jiného mu nezbývalo.Nemá nic.Nemá peníze,domov a ani rodinu.
,,Ehm..Jmenuji se Tatsuki.Rád vás poznávám..´´
Vyruší to trapné ticho,Japonec.Lucas se trochu polekal.Prohlížel si toho chlapa nedůvěřivým poledem ale nakonec jeho milému úsměvu podlehl,oplatil mu ho a potřásl si sním pravicí.
,,Já jsem Lucas.Lucas Smith pane.Moc mě těší.´´
,,Pan Hamilton mi o vás hodně vyprávěl.....Jen v dobrém samozřejmě.´´
řekne Tatsuki a vytáhne z pod sedačky noviny. ve kterých začne okamžitě listovat.
,,Hmm...´´
zamumlá Lucas aniž by ho to více zajímalo.O Hamiltonových nechce už nikdy v životě slyšet.Dívá se z okna a snaží se uhodnout kam asi jejich cesta směřuje.Když však uvidí,že jejich cesta směřuje pryč od jeho rodného Londýna trochu se zarazí.
,,Kam to jedeme?´´
Lucas odvrátí oči od skla a namíří je na Tatsukiho,kterého v novinách zaujal článek o nově zvoleném,Americkém prezidentovi Obamovi.
,,Do Liverpoolu´´
Odpoví Tatsuki a mladému muži nevěnuje ani jeden pohled.Dál si pročítá noviny,které jsou zřejmě zajímavější než mladík,který sedí naproti němu a udiveně s o pár centimetrů pootevřenou pusou na něj zírá, jakoby spadl z višně.
,,Do Liverpoolu?´´
Zopakuje po něm Lucas.Tam nikdy nebyl.Vlatně nebyl nikde,kromě Londýna,kde strávil celí svůj dosavadní život.Lucas byl opravdu překvapený.Nebyl zklamaný.Naopak.Byl rád,že opustí ten stereotypní život pochmurného Londýna,který mu začal lézt krkem.
,,Měl byste se prospat.Cesta tam bude dlouhá čtyři hodiny´´
Tatsuki odložil noviny a podíval se na své zlaté,přívěskové hodinky,které měl elegantně založené v kapse svého saka.
,,Vypadá to,že domů dorazíme v deset večer´´
dodá ještě a zkoumavě se podívá na Lucase,který jen němě přikývl.Nikdy neměl rád dlouhé cesty.Zvlášť ne autem.Po tom co se stalo jeho rodičům....
A tak zavřel oči a pokusil se zaspat tu dlouhou,únavnou cestu.Ze začátku mu to moc nešlo.Paprsky zlatavého,zapadajícího slunce mu svítily i skrz zavřené oči.Avšak nuda,únava a dlouhá chvíle byly silnější.Lucasova víčka začala těžknout až nakonec usnula a s nimi i Lucas.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
,,Mladý pane,vstávejte.Jsme na místě.´´
Tatsuki jemně cloumá se spícím mužem,uvelebeném pohodlně na zadní sedačce limuzíny.
,,Pane!!Jsme doma!´´
Zkusí to trochu hlasitěji.Víčka spícího Lucase se lehce zatřepotala jako motýlí křídla.V rozmazaném obrazu,který se mu naskytl,když otevřel oči rozpoznal toho milého Japonce.Ten,když konečně spatřil Lucasovi otevřené oči,vylezl z auta a s dveřmi,které přidržoval čekal až Lucas vyleze.
Mladý muž se konečně vzpamatoval.Unaveně vylezl z limuzíny a promnul si přivřené oči,které byly zrovna vyrušeny z klidného spánku.
Avšak,když se Lucas pořádně rozhlídl po místě,kde auto zastavilo,musel své oči vytřeštit a vykulit,až ho z toho zabolelo.Před sebou totiž uviděl nejkrásnější dům co kdy viděl.Jeho čelist poklesla o pár centimetrů a oči byly na dobré cestě vylézt z důlku.I když bylo deset hodin večer a temnota noci by se dala doslova kríjet,Lucas nemohl z toho překrásného,obrovského domu připomínajíc Bukinghamský pálac ,spustit oči.Obrovský,bílý dům by se zfleku mohl vyrovnat Bílému domu v Americe.Byl tak velký....
Před domem Lucas rozpoznal kamenou fontánu s vodou co se po ní spoutěla.Byla velká a okolo ní bylo malé ,betonové jezírko.
,,Určitě tu žije početá rodina´´
Pomyslel si Lucas a následoval Tatsukiho,který zrovna vešel dvoudveřovými dveřmi do domu.
Lucas ani nemohl dýchat,když viděl v domě všechen ten přepych a luxus.Od nábytku až po stěny byl dům vyšlechtěn do barokního stylu.Občasné úlety 20.stolětí,jako třeba plazmové televize v každé místnosti,domácí kina,DvD přehrávače,Hifi věž,atd.. tomuto místu neubralo na kráse.
Tatsuki provázel Lucase všemi místnostmi v domě.A že jich teda bylo.Lucas při jedenácté místnosti-druhém obýváku přestal počítat.Začal si myslet,že tenhle palác nemá konec.Cestou potkali tři služebné,ale žádného jiného člověka však nepotkali.Se služebnými se Lucas pozdravil,seznámil a potřásl si pravicí.
,,Tohle je váš pokoj´´
Tatsuki ukázal na dřevěné,ručně vyřezávané dveře v druhém patře,u kterých se i s Lucasem zastavil.Ten je otevřel a hned na to zalapal po dechu.Obrovská dvojlůžková postel s nebesy byla snad dvakrát větší než ta jeho stará,na které si několikrát vylámal záda.Dokonce měl v pokoji vlastní koupelnu se sprchou a vanou o velikosti Ameriky.Lucas si začínal myslet,že se Tatsuki spletl nebo že si z něj dělá srandu.Takový luxus pro sluhu byl opravdu neobvyklý.
Tatsuki ho nachal vydýchat ten počáteční šok a přešel ke skříni,ze které následně vytáhl černé kalhoty a bílou košily.
,,Tohle si vezměte na sebe.Bude to ode dneška vaše uniforma´´
Ukázal na oblečení,teď položeně na posteli.
,,Uniforma?K čemu?K uklízení mi stačí tepláky a tričko´´
Namítl Lucas a nedůvěřivě si svou uniformu prohlížel.
,,Ale pane,vy tu nejste abyste uklízel.Od toho tu jsou služebné.Vy jste ode dneška pánův osobní sluha.´´
Vydal za sebe přiškrceně.Lucas vytřeštil oči.Takže Tatsuki není jeho pán?Kdo teda?
,,Ale já myslel,že vy jste tady pan ,,domácí´´
Lucas se na něho zkoumavě zadíval a pohledem ho pobízel o rychlé vysvětlení.Tatsuki se začal smát.
,,Ne.Já tu sice taky občas bydlím ale jen proto,že tu dělám komorníka a majordoma.Dohlížím na ostatní personál.´´
Řekl a smích ho stál neopouštěl.
,,A...a komu teda budu sloužit?Kdo tu vůbec bydlí?´´
Zeptal se Lucas a tím ho zadržel od rychlého,chystaného odchodu.
,,Nebojte se,vše se včas dozvíte.Navíc na stole máte ode mě pokyny.Tam se vše,co pořebujete vědět dozvíte.Já teď musím jít pro vaše zavazadla.´´
S touhle větou za sebou zavřel dveře a nechal tak překvapeného Lucase samotného v místnosti.
Komentáře
Přehled komentářů
moc pěkná kapitola těším se na pokračko jsem zvědavá kdo je pánem domu aaaaaa :-D
další.......
(nency, 29. 3. 2009 16:58)