2019 Střední Čechy
Za knihovnami a zajímavostmi středních Čech
Jihočeští knihovníci a jejich příznivci vyrazili koncem dubna na tradiční studijní cestu, při které spojují návštěvy zajímavých a aktivních knihoven, památek a přírodních zajímavostí. Samozřejmě nesmí chybět nějaký kopec, abychom nezlenivěli. Letos jsme se nevypravili daleko, jen do středních a západních Čech.
Pátek tradičně zahajujeme knihovnami. Centrum volnočasových aktivit spojený s knihovnou Dr. E. Bořického v Milíně bylo první zastávkou. Knihovna roku 2013 plná aktivit spojená s mateřským centrem a nízkoprahovým klubem, venkovním zážitkovým prostorem byla jasnou inspirací. Vzorně seřazené regály, vložené informace o autorech, nabídka zajímavých knih od knihovnic, spousta akcí se školou. Bylo na co koukat i co napodobit. Škoda jen, že se plánuje snížení pracovních sil, místo tří pracovnic zůstanou jen dvě. Doufejme, že nebude příliš trpět činnost, určitě už nebude tolik času vymýšlet volnočasové aktivity.
Pokračovali jsme do Dobříše. Zdejší knihovna je také vyhlášená pořádáním akcí pro veřejnost, je to prostě „Fantastická knihovna“. Škoda, že nejde naklonovat jejich dva muže i do dalších knihoven. Přitáhnout do knihovny kluky puberťáky, to je umění. Je pravda, že některé akce pro zkušenější kolegyně nebyly úplně z jejich soudku, ale mladší by měly okukovat a zkoušet. Knihovna nemá nové prostory ani vybavení, ale umí s tím, co má pracovat. Zajímavé prostředí, zajímavá výzdoba, skvělá podpora od paní ředitelky a přehršel zajímavých aktivit.
Odpočinout jsme si zajeli do Strže, do Památníku Karla Čapka. Krásné místo v přírodě, nádherná příroda okolo. Není divu, že se tam Karlu Čapkovi, Olze Scheinpflugové či Ferdinandu Peroutkovi tolik líbilo. Dům a zahrada je po citlivé rekonstrukci naplněná připomínkami na Karla Čapka, jeho rodinu i přátele. A při čtení některých citátů se člověk nestačil divit, jak je Čapek aktuální i dnes a jak jsou některé věci neměnné. Počasí nám přálo a moc jsme si to tam užili. A odtud už honem na nocleh do Berouna, bližší se nám sehnat nepodařilo. Ubytovat plný autobus za slušnou cenu je někdy problém.
Druhý den nám hlásili mnohem horší počasí, tak jsme se trošku báli. Opravdu se ochladilo, ale knihovníci vydrží hodně. Ráno jsme si zpříjemnili návštěvou berounského trhu, nakoupili nějaké kytičky nebo cukrovinky a vraceli jsme se do Mníšku pod Brdy, na procházku městem, kolem zámku a naučnou stezku „Káji Maříka“ ke Skalce nad Mníškem. Někteří v mrholení vzdali výstup do kopce a šli na prohlídku zámku. Mníšek je moc hezky upravené městečko kousek od Prahy, kolem kterého nás většina jezdí, ale málokdo tam zastaví. Přitom si to určitě zaslouží. Bez ohledu na počasí, které nebylo tak strašné, jak hrozili, jsme si to užili. A stylová cukrárna na náměstí byla pěknou tečkou před odjezdem. Čekali nás dva zřícené hrady, Žebrák a Točník. Cestou k nim jsme s napětím sledovali přeháňky, které se blížili a vzdalovali. Nakonec jsme přijeli do deště. Takže jsme byli rádi, že nás autobus vyvezl co nejblíže hradu Točník, ke kterému jsme došli. Tam déšť přestal, užili jsme si návštěvu včetně právě probíhající akce připomínající život před staletími. Na Žebrák už nebyl čas. Jít v mrholení dolu z kopce nakouknout na zříceninu a zase zpátky do kopce k autobusu nikdo nechtěl. Ale viděli jsme ho, dívali se na něj svrchu, tak třeba někdy příště. Večer jsme se vraceli do Berouna, kde už každý měl nějaký plán. Někdo ještě vylezl na berounskou rozhlednu nebo se šel kouknout na medvědy z večerníčků, někdo viděl rozhlednu už jen zamčenou.
V neděli už bylo zase lépe. Přestalo nám pršet, objevilo se i sluníčko. Vyrazili jsme na zámek Zbiroh, který jsme si připomněli před rokem na Literární Šumavě na Rokycansku. Léta nebyl přístupný veřejnosti, patřil k utajeným vojenským pracovištím. Ale teď už je návštěvníkům k dispozici. Přestože to byl jeden z prvních šlechtických hradů, připomínali nám v něm hlavně tři císaře, kteří ho vždycky chvíli vlastnili, než se zase vrátil do šlechtických rukou. Nadchl nás sál, který používal jako ateliér Alfons Mucha, krásně upravená zahrada. Nelíbili se nám vojenské ubikace těsně za zahradou. Ale můžeme být rádi, že vojáci bydleli až za plotem zahrady. Cestou zpět jsme chtěli napravit rest z předloňska. Navštívili jsme podruhé město Plasy. Minule jsme nestihli Centrum stavitelského dědictví, tak jsme to chtěli doplnit. Restauraci naproti jsme už znali a zase nám zde chutnalo. A v centru byla právě výstavě o Janu Kaplickém. Zavzpomínali jsme si na plány „Oka nad Prahou“, které by se nám tolik líbilo. Zase jsme si připomněli happening s předáváním základních kamenů a nesplněné sliby mnoha politiků. Samotné expozice centra jsou také zajímavé, každý si individuálně prohlédl, co ho zajímalo. Dluh byl splněn a mohli jsme vyrazit zpátky domů. A už se těšíme na příští rok, kdy plánujeme návštěvu Zlínska.
Fotografie z akce najdete na adrese: https://lida27.rajce.idnes.cz/2019_Stredni_Cechy
Program:
26. 4.
7.00 Odjezd z Kaplice, 8.00 České Budějovice (před Mercury), 9.00 Tábor
10.00 Návštěva knihovny Dr. E. Bořického Milín
11.00 Přejezd do Dobříše a oběd
13.00 Návštěva Městské knihovny Dobříš
15.00 Strž – Památník Karla Čapka
17.00 Přejezd do Berouna, ubytování v hotelu O.K.1, večer individuální program
27. 4.
8.00 Snídaně v hotelu
9.00 Odjezd do Mníšku pod Brdy, procházka městem a stezkou Káji Maříka na Skalku, oběd
13.00 Odjezd do Točníku, prohlídka hradů Žebrák a Točník
17.00 Přejezd do Berouna, individuální program a večeře
28.4.
8.00 Snídaně v hotelu
8.30 Odjezd do Zbiroha, návštěva zámku
10.00 Přejezd do Plasů, oběd ve známé restauraci
12.00 Návštěva Centra stavitelského dědictví Plasy (tentokrát to snad vyjde)
do 18.00 Odtud autobusem zpět do Č. Budějovic
