24. 2. 2014
2014 Děčín
Děčínsko
Po letech nižšího zájmu o jarní poznávání knihoven a zajímavostí České republiky se členky výboru rozhodly zariskovat a zkusit prodloužit pravidelnou studijní cestu na třídenní. Vše začalo výběrem cíle. Vybrali jsme přírodně zajímavou lokalitu Děčínska, kde jsou dvě nové knihovny – Vědecká knihovna UJEP (snad se Ústečáci neurazí, že jsme je přidali k Děčínsku) a Městská knihovna Děčín. Jednak proto, že na Děčínsko je daleko, jednak proto, že se nám nechtělo chvátat domů a nevidět víc z přírodních krás, které jsou tam k vidění, jsme doufali, že třídenní cesta přiláká. Přihlášky nás překvapily. Naplnili jsme nejen plánovaný počet 40 účastníků, bylo nás dokonce 46 a museli jsme přiobjednávat noclehy. Tak už jsme mohli jen doufat, že vše vyjde, jak má a program a počasí nás nezklame.
Vyrazili jsme v pátek ráno už z Kaplice, kde nastoupila první velká skupina, a po cestě zastavovali pro další účastníky. Poslední účastnice nastoupila až v Praze. Nejen že jsme naplnili celý autobus, ale potěšitelná byla i účast mladších ročníků. A jeli s námi i dva muži! Ústecká Vědecká knihovna UJEP je moderní knihovna vysoké školy, která čeká především studenty univerzity. Těm pravděpodobně nevadí, že je umístěna až v pátém podlaží. My, když jsme šli ve skupině po schodech, jsme byli překvapeni. Ale velkorysý prosklený prostor byl příjemný. Obhlédli jsme moderní vybavení, selfchecky, 3D scanner, informační kiosky, dostatek studijních prostor i místa na regálech a říkali si, že až na pohledový beton a nepříliš dobře větratelný vzduch to bylo hezké. Cestou zpět jsme navštívili v přízemí umístěnou literární kavárnu a prodejnu knih. Obě příjemně zařízené a vybavené. I v knihkupectví lákalo místo na posezení a možnost začíst se do vystavených knih.
Ale už byl čas pokračovat směr Děčín. Na knihovnu jsme byli zvědaví, někteří z nás pamatovali bývalou knihovnu v Podmoklech na kopci. Nově postavená je hned na břehu Labe a v loňském roce si hned vyzkoušela odolnost (nebo neodolnost?) proti vodě. Knihovna je hned u mostu k centru města, barevná a nepřehlédnutelná. Působí jako lákavá dominanta nábřeží. Je zajímavá také tím, že k ní patří i turistické informační centrum a veřejné záchody, obojí provozované přímo knihovnou. Její pan ředitel Ladislav Zoubek nás nejprve seznámil se vznikem knihovny, s rozšířením jejích služeb o turistické služby, ale také o spoustu vzdělávacích a kulturních akcí. Asi může hrdě říct, že Městská knihovna Děčín je opravdu kulturní a vzdělávací institucí. Prostory jsou k tomu uzpůsobeny. Kromě půjčoven pro děti a pro dospělé, studovny a čítárny, je v knihovně několik sálů, sálků, studoven, které jsou určeny pro vzdělávací akce. A když se podíváte na web knihovny, nestačíte počítat, kolik akcí se v knihovně koná. I prostory Městské knihovny Děčín jsou prosklené, světlé, stěny a stropy z pohledového betonu. Tady jsou stěny hodně zaplněné výzdobou, takže vypadá zabydleněji. Dobrý nápad bylo zrušení hudebního oddělení a zařazení jeho fondu do půjčoven. Fond je více na očích a zaujme nejen hudební nadšence, ale všechny návštěvníky. A to, že do knihovny se může i s kočárkem, je úžasné. Z terasy knihovny jsme se rozhlíželi nejen po Labi, ale i na Pastýřskou stěnu, která se tyčí na protější straně řeky nad městem. Ta byla cílem naší večerní vycházky. Strmá skála nad řekou a nahoře postavená pseudohistorická restaurace je dominantou této strany řeky. Cesta nahoru byla dost náročná, ale zvládli jsme ji všichni. Brali jsme to jako přípravu na výstup k Pravčické bráně, který nás čekal další den. Naštěstí nebyla dlouhá a výhled shora stál za to. A mohli jsme se odměnit v restauraci kávou, zmrzlinou, skleničkou vína … podle své chuti.
Druhý den ráno jsme odplouvali lodí od knihovny do Hřenska. Město bylo ještě zahalené do mlhy, ale počasí slibovalo krásný den. A na lodi byly kryté kabiny. Vítala nás hudba, občerstvení, vtipné povídání o okolí, takže plavba patřila k moc hezkým zážitkům. Pluli jsme den před zahájením oficiální sezóny, což bylo možná dobře, v sezóně prý bývá hodně přeplněno. Po výstupu v Hřensku už nás čekala turistická výprava k Pravčické bráně. Nebylo možné se ztratit, cesta je značená a přes Hřensko i lemovaná stánky s lákadly pro turisty. My jsme ale nejeli nakupovat, takže jsme pěšky vyrazili na cestu. Času bylo dost, počasí krásné, výstup příjemný, zdaleka ne tak strmý jako předcházející na Pastýřskou stěnu. Ovšem delší. A stál za to. Projít skalami až k Pravčické bráně a nad ní je zážitek. Sokolčí hnízdo, restaurace a turistické centrum přilepené ke skalám, je příjemnou možností odpočinku, posilnění a doplnění informací. Počasí nám přálo, výhledy byly krásné a výstup nebyl zničující. Cesta zpět do Hřenska byla pohodlná a příjemná. Bohužel, když jsme čekali na autobus zpátky do Děčína, přišla bouřka. Naštěstí už nikdo z nás nebyl ve skalách, měli jsme štěstí. V bouřce a dešti jsme se vrátili do Děčína a plánovanou procházku městem odložili po dešti. Prohlídku města jsme začali na zámku a v zámeckých zahradách. Už jsme nešli dovnitř zámku, dorazili jsme pozdě. Zámek byl dlouho sídlem armády, nejprve německé, potom československé a poté i sovětské. Teprve po roce 1990 se začal opravovat a měnit na kulturní a kongresové centrum. Opravy jsou znát i zvenku, krásně upravené zahrady lákají a v růžové zahradě jsme litovali, že růže ještě nekvetou. Hezky upravené je i centrum města. Na náměstí sice historické domy doplňují paneláky, ale to se stává. Děčín ve válce hodně utrpěl a dostavovalo se různě.
Poslední den nás čekal výlet do České Kamenice, „historického města roku 2005“ a do jeho okolí. Město mělo opravdu historické centrum, některé opravy ještě nebyly dokončeny. Byla vidět snaha a pokračující práce, bylo na co se dívat. Ať už centrum nebo roubenky při cestě z města ukazovaly blízkost německých hranic. Procházkou krásným údolím plným skal jsme došli na místo, které upomínalo na horší stránky naší historie. Došli jsme k areálu Rabštejnské podzemní továrny a bývalého koncentračního tábora. Do podzemí jsme nešli, ale i pohled zvenčí na prostředí a rozlehlost areálu stačil. Představa práce ve vytesaných skálách a celodenního pobytu v podzemí nám stačila. Původně plánovanou procházku jsme zkrátili, došli jsme jen do Jánské, ale viděli jsme další zajímavý kout naší republiky. Cesta domů byla bez problémů, počasí nám celkem přálo, tak snad všechno vyšlo, jak mělo. Díky velkému zájmu máme zase chuť vymýšlet další trasy a těšíme se na další poznávací cesty.
Fotografie z cesty jsou na adrese: http://lida27.rajce.idnes.cz/Decin/
Náhledy fotografií ze složky 2014 Děčínsko
