Předem prohraný závod
Ano, lidský věk se prodlužuje – bohužel v té jeho nejméně příjemné části, ve stáří. Svádíme závod s časem, závod o život. Prostředkem k jeho prodlužování jsou naše stále častější schůzky s doktory.
Pokaždé se dozvíme něco „potěšujícího“. Pětku vlevo nahoře je třeba vyměnit za zatím provizorní můstek, šedý zákal – i zelený, cholesterol je mimo normu, pozor na cukr – nějak nám stoupl, tlak i ten nižší je dosti vysoký. Všechno se musí dostat do normálu. Prášky na tlak, kapky do očí, natřikrát nasadit místo zubu můstek. Jako v té reklamě, kde říkají třicet, třicet, třicet – korun za návštěvu a potom stovky za kapky a prášky a tisíce za zuby. Jedna z etap závodu je skončena, oči mají nové čočky, cholesterol už je v normálu – i cukr a zuby, i když nepravé, na svém místě.
Krátký oddech a závod pokračuje další etapou, pořídíme si krabičku na dávkování léků, polykáme prášky a jsme spokojeni. Hodnoty všeho jsou skoro v normálu. Jen musíme doběhnout zkontrolovat EKG – dobré, srdce ještě bije jako zvon, kartičky na stolici při zkoušce nezmodraly – dobré a co dál. Bolí pata – nevadí, obstříkneme. Třicet…, a pokračujeme posíleni vědomím, že nám vlastně nic neschází. Napsat prášky, děkuji pane doktore, třicet…, děkuji paní magistro, tři sta…. Bolesti v kyčli, artróza - třicet… Bolesti v kolenou, také artróza – třicet… Snad se to zlepší, asi je to počasím. Ještě že jsme skoro zdraví, jinak nevíme, jestli bychom to vůbec všechno stihli.
Chvíle oddechu a kontrola očí, zatím dobré, třicet…, léky, pět set… Ještě k tomu zubaři s uštípnutým zubem, patnáct set… Bolí mne noha – brufen, dobré. Závod se přiostřuje. Za každou zatáčkou číhá další nebezpečí. Ještě že jsem si vzpomněl. Kontrola zdravotního stavu kvůli řízení auta, tři sta…
Každý den nám reklama vtlouká do hlavy, že musíme jíst mořské ryby, zeleninu, vitamíny, pít litry vody, Prostenal, Proenzi (proč není něco Provšechno), černý chléb a bílé maso – celkem spočítáno třicet kilogramů zdraví a nejméně padesát různých přípravků. S těžkým srdcem musíme oželet železné zdraví a vzdát se jeho části – prostě bychom to do sebe všechno nedostali. Musíme si vybrat jen část zdraví a zbytek hodíme za hlavu. Ještě snad nějaký přístroj na svalnaté břicho nebo záda, pět minut denně někde vyšetříme a víc už opravdu nezvládáme.
Spočítáme svůj důchod, odečteme nájem, poplatky bankám, daně, pojistky, také benzin, započteme ještě vybranou část zdraví, dále třicet, třicet, třicet, … tři sta, tři tisíce pánům doktorům a zdrceni zjišťujeme, co všechno musíme ještě vynechat. Po dlouhých a nepříliš optimistických výpočtech se dobereme výsledku – máme jen na doktory, reklama nám může být ukradená. Bůček je levnější než losos, knedlíky jsou také dobré a lacinější a na zelí také ještě máme. Podtrženo a sečteno, zbytek závodu se odehraje bez dopingu a musíme mít štěstí, aby na nás nevlezlo něco horšího.
Čím jsme starší, tím víc přituhuje. I v kloubech, i v penězích. Všechno je tak tak. Sotva vystačíme, sotva chodíme. Ale bojujeme. Roste v nás přesvědčení, že ten závod je opravdu prohraný. Přesto se zatím nevzdáváme. Koupíme si hůlku nebo francouzskou hůl a jdeme směle dál. Jen do autobusu už nemůžeme nastoupit, doktor nám zakázal řídit (prima, nemusíme platit tři sta), náš akční rádius se zkrátil na čtvrthodinu chůze s dvěma francouzskými holemi.
Další etapa. Půl dne v posteli, půl v křesle u televize, zítra asi budeme muset dojít nakoupit s baťohem, ještě že nám tu blízko postavili supermarket. Jiní, třeba na vesnicích, to štěstí nemají.
Závod pokračuje. Dům pečovatelské služby, jenže jsme se včas nepřihlásili. Doktoři nad námi lámou hůl, my jsme zatím rádi, že ji máme. Všechny hodnoty mimo normál, třicet, třicet, třicet… Jak se dostaneme k dalšímu doktorovi. Necháme to být, dokud to s námi nesekne. Pokračujeme v závodu. Tempo je hlemýždí.
Tak to s námi seklo, voláme 155. V záblesku vědomí se ptáme, proč ta sanita tak dlouho houká. Nehýbat se, vezeme vás do nemocnice. Nemocnice, šedesát, šedesát, šedesát… LDN šedesát, šedesát, šedesát… Konec závodu!
Rozloučení. Mladý duchovní v botaskách a džínsách pod kněžským rouchem zkracuje řeč (musí být za chvíli na jiné akci): „Prožil spokojený a dlouhý život, můžeme mu jen závidět!“
Amen.
DŮSTOJNÉ STÁŘÍ
Problematika důstojného stáří má celou řadu dimenzí: financování penzijního systému, zdravotně-sociální péči, možnosti kulturního a sportovního vyžití, možnosti aktivního zapojení na trhu práce a především podporu důstojného dožití v přirozeném prostředí a v úzkém kontaktu s rodinou. Při vytváření uceleného systému zdravotních a zdravotně sociálních služeb pro seniory považujeme za přirozeného partnera státu Českou gerontologickou a geriatrickou společnost a další sdružení a organizace, které se zabývají touto problematikou. Ohrozit důstojné stáří a vykořenit seniora z jeho přirozeného prostředí pak nesmí ani deregulace nájemného.
V otázce starobních důchodů jsme pro celkově vyšší odpovědnost každého jedince k jeho stáří. Senioři však musí mít dostatek prostředků, aby této odpovědnosti mohli využít. Proto prosazujeme:
• Zachování průběžného systému financování důchodů, kdy dnešní pracující financují dnešní seniory. Na rozdíl od systému státního spoření zachovává velkou možnost variability při neočekávaných změnách v ekonomice a demografii.
• Snížení odvodů na sociální pojištění. Tím umožníme každému spoluobčanovi vybrat si na trhu komerčního připojištění takový produkt, který odpovídá jeho potřebám. Ušetřené prostředky pak může každý spoluobčan využít i k jiným investičním aktivitám, které mu pomohou užít si stáří aktivně a v hojnosti. Dlouhodobým cílem je, aby životní úroveň v důchodovém věku byla vyšší než za stávajícího systému. Aby se předešlo nezodpovědnému chování občanů, bude nutné legislativně stanovit minimální příspěvek občana na penzijní připojištění.
• Vyplácení jednotné starobní dávky, která zabezpečí pokrytí nákladů na základní lidské potřeby. Takovýto systém je administrativně nenáročný a pro všechny zúčastněné velmi transparentní.
Jsme si vědomi toho, že podobné změny v důchodovém zabezpečení by se velmi negativně dotkly současných seniorů a starších spoluobčanů, pro ně by byl zachován stávající systém, pokud by ovšem sami raději nechtěli přejít na systém nový.
V obecné rovině požadujeme dlouhodobou finanční udržitelnost celého důchodového systému, a proto zastáváme následující stanoviska:
• Odmítáme populistické a nesystematické kroky ČSSD, jakými jsou např. 13. důchody nebo jednorázové příspěvky důchodcům, které povedou ke schodkům důchodového systému a extrémně zatíží státní rozpočet.
• Jsme pro zachování práva seniorů pracovat a pobírat ke svému důchodu plný plat.
• Prosazujeme změnu zákona, který v současném znění neumožňuje vyplácet příspěvek za péči o osobu blízkou někomu, kdo zároveň pobírá starobní důchod.
• Jsme pro rozvoj seniorského vzdělávání a systému Univerzit třetího věku.
Obce a kraje by měli být garanty, kteří budou brát v úvahu jak sociální, tak věkovou rozmanitost obyvatelstva. Zároveň by měli na základě místní znalosti a potřebnosti zajišťovat dostupnou síť služeb a aktivit pro seniory. V obecní a krajské politice jsou našimi prioritami:
• Neuplatňování deregulace nájemného u seniorů v obecních bytech a finanční výpomoc seniorům v bytech s regulovaným nájemným u soukromých majitelů do doby, než bude ze strany obce zajištěna dostatečná kapacita sociálních malometrážních bytů.
• Rozvoj poradenství pro seniory. Cílem je omezit vznik problémů a stresových situací způsobených nedostatečnou informovaností, či podáváním informací v nevyhovující formě této cílové skupině obyvatelstva.
• Podpora důstojného stáří v přirozeném prostředí – rozvoj pečovatelských služeb, asistenčních služeb a denních a týdenních stacionářů pro seniory umožňující setrvat za této pomoci v domácím prostředí.
• Zajištění dostatečné kapacity míst v domovech důchodců a domech s pečovatelskou službou.
JEDEN SVĚT
DVĚ TVÁŘE
NĚKOLIK ŽIVOTŮ
JAK TO VYVÁŽIT ?
Možná nemůžeme změnit svět... nikdo z nás. Nemůžeme zastavit čas, neobrátíme toky řek, nezakážeme slunci svítit... Ale je tohle všechno důležité, aby se svět změnil? Co když stačí jedno vlídné slovo, abychom ostatním přinesli naději?... Co když v sobě každý máme kus takové síly? Možná to dokážeme,...všichni spolu. Možná právě já v sobě takovou sílu mám, možná právě proto, že vidím svět jinak, takový, jakým by mohl být.
Možná tu sílu ale beru z Vás ostatních, možná změním alespoň ten Váš svět – Tvůj, Tvůj... a Tvůj,… kdyby ten můj zůstal stejným.
Půjdu první..
Snad jednou dorazíme do samého cíle. A i kdybychom tam nakonec zjistili, že všechen ten cíl byl jen o tom udržet nás na cestě, která nás změnila, chtěl bych věřit tomu, že to stálo za to.
CHCI ŽÍT JINAK.............
html<a href="http://www.aukro.cz/12771_darkove_predmety.html?view=gtext&order=p&buy=0&ap=1&aid=13281553&bid=77767">html<img src="http://www.aukro.cz/ap/ap_show.php?aid=13281553&bid=77767" width="210" height="60" alt="Ostatní, Dárkové předměty" title="Ostatní, Dárkové předměty" style="border:none;" /></a>