Sekce pěstitelů sukulentů - SPS

 

Kdysi, na začátku tohoto webu, bylo dobrou praxí, že se tu sem-tam objevil článek o sukulentech či o tématu blízkém. Nějak nám časem tento pramen vyschnul a začali jsme být rádi, že se aspoň jednou ročně naplní naše ročenka. Jenže ta se dostane pouze ke členům SPS, a tak případná armáda zájemců o sukulenty, která náš spolek jen z povzdálí pozoruje, je o spoustu informací a fotek ochuzena. S tímto problémem je nejlépe bojovat čelem, a proto za výbor SPS posílám malý text z oblasti taxonomických novinek rodu Aloe, třeba jako malý dárek pod letošní vánoční stromek.

Druhů aloí je požehnaně, možná, že už jich moc nechybí do pětistovky (odborníci áloáři mohou upřesnit) a každý rok přibývají nové popisy, některé dokonce i z řad českých specialistů. Tento nárůst je na druhé straně vyvážen přesunem několika druhů aloí do nových druhů. A o tomto tématu je dnešní článek. Tím, jak se rostliny, a sukulenty přitom nevyjímaje, zkoumají stále modernějšími metodami, plynou z tohoto zkoumání určité vědecké závěry. Mimo jiné to končí přesuny někdy druhů, někdy rodů a někdy i celých čeledí. V našem případě se od rodu Aloe odpojilo 5 nových rodů, k čemuž došlo už v období let 2013-14:

 

Rod Aloidendron – zahrnuje nyní 6 druhů, všechny v podstatě stromového růstu, některé známější – některé méně známé:

Aloidendron barberae – zřejmě nejvyšší stromová aloe, ve sbírkách málo zastoupená

Aloe dichotomum – nejpěstovanější stromovka, známá toulcová aloe

Aloidendron eminens – endemit Somálska, zajímavost a vzácnost zároveň

Aloidendron pillansii – podobná dichotomě, mnohem vzácnější a v přírodě kriticky ohrožená

Aloidendron ramosissimum – velmi pohledný, více keř než strom, od země se větvící, jeden čas byl považován jako poddruh A. dichotomum. Ve sbírkách velká ozdoba.

Aloidendron tongaense – novinka z roku 2010, poměrně dost podobná A. barberae (čili i dost vysoká), roste v oblasti KwaZulu Natal, u nás zatím nepěstovaná.

Jeden čas se uváděl v rodu Aloidendron ještě taxon A. sabaea z Jemenu, poslední výzkumy jej opět vrátily mezi aloe.

 

Aloidendron barberae s autorem článku (Kapské Město)

 

Aloidendron dichotomum u Springboku (Severní Kapsko)

 

Aloidendron pillansii, Richtersveld (Severní Kapsko)

 

Aloidendron ramosissimum, mlhavý Richtersveld (Severní Kapsko)

 

Rod Aloiampelos -zahrnuje 7 druhů (a několik variet dvou druhů), vzhledově jde o skupinu keřovitých, popínavých až liánovitých aloí, většina z nich má dokonce něco jako kořenovou hlavu či bázi, čili lze je považovat téměř za kaudexní aloe (a případně tak je tvarovat řezem):

Aloiampelos ciliaris – u nás celkem pěstovaný druh, s původem z východního Kapska. Má 3 variety.

Aloiampelos commixta – endemit Kapského poloostrova, malý areál, ohrožený druh, u nás málo pěstovaný.

Aloiampelos decumbens -  západní Kapsko, vzácný, velmi blízký A. gracilis.

Aloiampelos gracilis – východní Kapsko, endemit oblasti kolem Port Elizabeth, ve sbírkách vzácný.

Aloiampelos juddii – novinka, velmi omezený výskyt blízko Stolové hory, u nás zatím neznámá

Aloiampelos striatula – robustnější keřovitá aloe, původem východní Kapsko až Lesotho, pěstovaná a rozšířená.

Aloiampelos tenuior – široce rozšířená aloe ve východním Kapsku, KwaZulu Natalu a Mpumalanze. Je hodně variabilní – má několik variet a místních forem.

Opět jeden čas se do tohoto nového rodu zařazovala i A. pearsonii ze severu JAR a jihu Namibie, nyní se však vrátila do lůna rodu Aloe.

 

Aloiampelos ciliaris

 

Aloiampelos tenuior

 

Rod Kumara – zahrnuje pouze 2 vzhledově výlučné a extrémně pohledné druhy:

Kumara plicatilis – chvíli se po převodu do nového rodu jmenovala Kumara disticha, posléze se jihoafričtí botanici vrátili k zažitějšímu jménu A. plicatilis. Je to nádherný robustní keř, rostoucí do 2-5 m, s tlustým kmenem, který se dichotomicky větví. Naštěstí je u nás ve sbírkách dostatečně zastoupen a jsou k sehnáni i  jeho semena. V přírodě roste ve fynbosovém Kapsku.

Kumara haemanthifolia – aloový šperk – vzhledem i vzácností, je to drobná a bezstonková rostlina. V jednom období (cca před 10 lety) byla k sehnání v jedné pěstírně jako produkt tkáňové kultury. Není však snadné ji v kultuře udržet, jde o horskou rostlinu se specifickými nároky.

 

Kumara haemanthifolia

 

Kumara plicatilis u Paarlu, Západní Kapsko

 

Kumara plictilis

 

 

Rod Gonialoe – zahrnuje 3 druhy:

Gonialoe variegata – jedna z nejznámějších a nejpěstovanějších aloí. Velký areál výskytu v JAR, významná variabilita (např. forma ausana).

Gonialoe sladeniana – naopak jedna z méně pěstovaných aloí, i v přírodě, v centrální Namibii, je vzácná.

Gonialoe dinteri – vzácnější taxon ze severní Namibie a jižní Angoly. (Moje srdeční záležitost.)

 

Gonialoe dinteri

 

Gonialoe sladeniana

 

Gonialoe variegata, Vanvykskraal

 

Rod Aristaloe – kuriozní monotypický rod (s jedním druhem).

Aristaloe aristata – v našich sbírkách jedna z nejpěstovanějších aloí, tím je považována za extrémně obyčejnou. Přesto pro ni botanici stanovili samostatný rod, takže asi tak úplně obyčejná nebude. Původem je z východnějších oblastí JAR s vyšší nadmořskou výškou, čímž aspiruje na částečnou mrazuvzdornost.

Neočekávám, že hned všichni aloáři začnou přepisovat jmenovky u svých kytek, ale nějakou aktuální informaci jsem tu předestřel a jak s ní kdo naloží, je vlastně na něm. Jsou tu prostě nová jména starých kytek a neškodí o tom vědět.

 

 

 

Aristaloe aristata