Sekce pěstitelů sukulentů - SPS

Bylo nás pět – apadesát a bylo nám pět – advacet !

Tak jsme trochu slavili, bylo nám opravdu 25 let (teda myslím naší sekci, většině účastníků bylo přece jen mírně více, ale jen opravdu mírně) a bylo nás opravdu 55 gratulantů i oslavenců zároveň. Těm, kdo sledují aspoň občasně náš web, jistě neuniklo, že k letošním kulatinám vzniku SPS pořádáme Sympózium. Po prvních setkávacích pokusech v Plzni a loňském úspěšném Sympóziu v Piešťanech na Slovensku přišly na řadu střední Čechy. Centrální Praha se jevila sice nejvíc logická ale bohužel také i nejdražší varianta. Další nominací byla pražská botanická zahrada v Tróji, nakonec to vyhrála Roudnice nad Labem. Je to místo z několika důvodů symbolické i vhodné zároveň (historie = strdí + mléko, současnost = místní silné lokality sukulentů + šikovný a levně pronajatelný kulturní dům) a navíc tam mají všichni středočeši, západočeši, severočeši i východočeši blízko. Nejdál to měli Moraváci a jihočeši, ale přijeli i ti.

Počasí aspoň podle předpovědí trochu odrazovalo, ale ráno a dopoledne byly ještě optimisticky slunné a letní přeháňky se dostavily až ke konci sympózia, snad opět na znamení malého smutku z neodvratného loučení na závěr setkání. Dost možná, že kdyby byla předpověď počasí optimističtější, přijelo by členů SPS ještě víc, takhle nás bylo i spolu s dalšími příznivci a pozvanými pravděpodobně 55 přítomných. Myslím, že to byla zatraceně povedená akce, snad vás, kteří jste nebyli, přesvědčí následující řádky.

Začalo se nejlépe, jak jen se mohlo – spontánně, neformálně a nad bedničkami se sukulenty, které postupně přinášeli účastníci sympózia jako vzorky svých produkcí. Miniburza probíhala na terase místního kulturáku na volném vzduchu za laskavých slunečních paprsků a každý i když třeba zrovna nenakoupil, se minimálně hodně potěšil. Sortimentně bylo snad všechno, co se u nás pěstuje, jenom kaudexy trochu ostrouhaly, i když pár kousků se taky našlo.

Pak už přišel hlavní program sympózia: zahájení předsedou SPS Mirkem Valachovičem, překvapivá ale lidsky velmi sympatická zdravice tajemníka SČS PKS (naší zastřešující organizace) Ivana Běťáka a již první velmi atraktivní a fundovaná přednáška Romana Štarhy o sukulentech východní Afriky se zacílením na Keňu a keňské aloe. Skvělá přednáška zaměřením i provedením, Roman i aloe byli úžasní.

Druhá přednáška Luboše Hojného byla původně plánovaná pouze na sukulenty Ománu, nakonec ale (naprosto správně a prospěšně) byla rozšířena o Jemen a Lubošovu milovanou Sokotru. Nechci u každého přednášejícího vystřílet oslavnou salvu přívlastků, prostě všichni byli báječní. Bylo totiž u všech lektorů znát, že témata jejich přednášek jsou rostliny a místa, které jsou jejich „srdeční záležitostí“. A to je potom cítit z každé fotky i každé věty přednášky.

Do poslední chvíle nejohroženější přednáškou našeho sympózia byly Agave Jardy Šnicera. Shodou šťastných náhod nakonec z jihočeských Čimelic přijel a svoji přednášku proslovil. Pro mne opět velký zážitek na pomezí špičkové amatérské botaniky, filozofického traktátu, dramatického díla i sondy do hlubin několika lidských duší, včetně té Jardovy. Asi hodinová (prezentačně perfektně připravená) přednáška byla sice hlavně konkrétně o hledání a nalézání Agave albopilosa na nalezišti v Mexiku, ale velký pábitel Jarda se přitom dotkl desítek dalších (i několika lehce erotických) témat.

Protože přednášky byly velmi silné, všem vyhládlo a bylo nutné přednáškovou sérii přerušit obědem. Ten proběhl zcela neorganizovaně a rozptýleně, ale nasycení účastnící se opět sešli na poslední téma sobotní akce – evropské netřesky Honzy Hadravy. Opět – velký milovník a propagátor těch svých mrazuvzdorných oblíbenců, pečlivá fotodokumentace rostlin i lokalit, velká kláda informací o této skupině sukulentů. Vůbec bylo vlastně povedené, že jsme se na čistě sukulentářské přednáškové akci vyhnuli dvěma „nejprofláknutějším“ sukulentním regionům – jižní Africe a Madagaskaru. A tak jsme tentokrát slavili s východní Afrikou, jižní Arábií, Mexikem a Evropou.

Organizačně jen tak na okraj – začala se členům SPS distribuovat letošní ročenka Adenium společně s medailonem o Karlu Karmazínovi, vybralo se 7 členských příspěvků v hotovosti a přistoupil jeden nový člen. Na úplný závěr proběhlo letecky rychlé jednání části výboru SPS o nejbližších úkolech (Speciál s oběžníkem), tak aby bylo možné pokračovat v distribuci sekčních tiskovin na Zavírání sezóny v Chrudimi koncem září. Teprve pak dojde k hromadnému rozeslání zbytku tiskovin platícím členům. Bohužel v současné době je stav platící základny SPS alarmující – ze 350 členů minulého roku má pro letošek zaplaceno pouze 140! Stále více členů spoléhá na způsob placení v hotovosti při předání tiskovin, tzv. „z ruky do ruky“. Bohužel je to trend posledních let, který sebou přináší komplikace s placením tiskovin tiskárně v okamžiku, kdy je vytisknuto ale většina členů má své příspěvky do poslední chvíle u sebe.

Nechci však končit nijak pesimisticky, i tahle pětadvacítková oslava ukázala, že naše sekce má úroveň i sílu pokračovat. Tak tedy hodně zdraví všem pěstitelům sukulentů i jejich pěstovancům!

Pro SPS Jirka Maule.

P.S. Poděkování patří všem přednášejícím za dárek k výročí SPS v podobě přednášek bez nároku na honorář, dále roudnickému klubu kaktusářů a sukulentářů za spoluorganizaci technického zázemí akce a nakonec i předsedovi sekce Mirkovi Valachovičovi (na fotografii s mikrofonem) za obětavé dotažení akce do zdárného konce.