Dovolená v Černé Hoře autem
Po dlouhém přemýšlení, kde letos strávíme dovolenou, jsme náhodou narazili na maličkou zemi na Jadranském pobřeží a to Černou Horu. Ani jeden z nás neměl o uvedené zemi žádné bližší informace a proto jsme rozhodili sítě po známých kamarádech a rodině a postupně jsme sbírali informace, na pomoc byly samozřejmě vhod informace nalezené na internetu. Názory na Černou Horu se dost lišili, přeci je to jen daleko a trošku nevyspitatelná zemička, ale naše rozhodnutí jsme nezměnili. Jednalo se o naší první dovolenou, čerstvě zamilovaní, takže nám to bylo i v celku jedno. Projedem několik států a proto můžeme cestu kdykoliv upravit. Pro cestu jsme se rozhodli autem a ubytování řešit vždy až na místě. Pro jistotu jsem nachystal stan, spacáky, malou kuchyňku, spoustu jídla a pro pohodlí i skládací židličky. Po nabalení si dokáže každý představil, jak malý italský třídveřák vypadal. Na internetu jsem stále hlídal počasí, které se nejevilo jako ideální pro dovolenou, natož pro cestu. Měl jsem v úvaze dvě varianty cesty jak do Černé Hory. První trasu jsem naplánoval přes Rakousko dále Slovinsko, kde bychom strávili víkend na úbočí Julských Alpách u Bohynjského jezera a po té mimo dálnici do Chorvatska a dále k cíli. Druhá varianta vedla přes Slovensko, Maďary, kousek Slovinska a dále do Chorvatska k Plitvickým jezerům, kde bychom taktéž strávili víkend, po té dále na jih. Odjížděli jsme v noci z pátku 19. 6. na sobotu 20. 6. 2009, kdy na poslední chvíli po zjištění situace předpovědi počasí, jsme se rozhodli pro druhou variantu. Vyjížděli jsme těsně před půlnocí za silného deště z Frýdku - Místku ( pro zasvěcené z Frýdku ). Jeli jsme přes Ostravici, Makov, kde nám cestu znepříjemňoval silný déšt a také mlha, že nešlo vidět na krok, ještě s osvětlení Brava ( kdo zná ví jak blbě svítí). Na Slovenské straně přestaly aspoň mlhy a dalo se jet rychleji ale déšť a boční vítr měli dost špatnou náladu. V Bytči na benzince před dálnici jsme koupili dálniční známku za 5E a mohli jsme pokračovat dále směr Bratislava. Po pár kilometrech dálnice končí a zajíždí se přes město Povážská Bystrica, které aspoň díky pokročilé noční hodině bylo prázdné. Za městem se opět najíždí na dálnici, déšť začal být normální a už se dalo jet rychleji. Asi 60km před Bratislavou bylo na dálnici omezení, kde byla rychlost snížena na 60-80km/h a toto pokračovalo až do Bratislavy. Bratislavou jsme projížděli kolem 3:30 hod a značení na Maďary v pohodě, hranice jsou volně průjezdné bez kontrol a dostáváme se do země kde si zapamatujete maximálně první tři písmena názvu obcí, pro příklad hned za hranicemi jedeme směrem na Mosonmagyaróvár. Proto je orientace trošku zdlouhavější a těžší. Cesty jsou v některých neoznačených místech dost rozbité a na podvozek Brava rozhodně nevyhovující, ale brněnský tankodrom D1 zatím vede. Hodně mě znervózňovala častá třicítka v obcích, ale jeli jsme časně ráno za tmy a kamiony nás tlačili před sebou, že jsem teda trošku přidal. Není zde nic neobvyklého, že vás kamion na nepřehledných místech předjíždí, ti jedou stále tu svoji, ale 90km/h určitě nejezdí, je to rozhodně více. Větší část cesty je přes maďary velmi dobře značená přímo s cedulemi na Zagreb, převážně se jede po E65, směr Szombathely, pak po E86 na Slovinské městečko Lendava. Hranice se Slovinskem taky v pohodě, pak jsme jen trošku bloudili ve Slovinsku, jelikož mají za hranicemi nějakou obec Dobrovnik, což mě zmátlo. V Chorvatsku jsme se přes obec Čakovec napojili na dálnici před Zagrebem a zastavili na první benzince, kde měla nejspíše sraz půlka evropy. Na dámských byla fronta 40ti ženských dlouhá 20m - to už bych se určitě dávno podělal, ale žensky přeci vydrží více. Za první část dálnice platíme 5E za další k sjezdu na Karlovač 2.5E. Z Karlovače jedem po staré cestě č. 1 až k Plitvickým jezerům, kde dorážíme v 10:00 hod, samozřejmě za deště. Trošku se tam rozhlížíme a hledáme ubytování, cca 3km se vracíme zpět... a nacházíme ubytování za 75kuna na jednoho(dá se platit v euro což za oba dělalo 22E). Chválíme malý čistý a útulný pokoj s vlastní sprchou a wc, satelitem, kde chytáme ct24. Předpověď pěkného počasí stále k nedohlednu. Po chvíli zjišťujeme nepříjemnou věc a to že ze silnice vedoucí pod okny se line nepříjemný hluk silnější když jsou silnice mokré. Jsme ale moc unavení a i přes rachot aut usínáme, večer zaspat je to už horší. Ráno se probouzíme do oblačného počasí bez deště, ale i přes toto se rozhodujem pro prohlídku jezer, vždy člověk jen projíždí a nikdy jsem ve vnitř nebyl. U vstupu jsme zaskočeni, že vstupenku nemůžem platit eurama, ale jen v kunách(vstup činil 110kuna na osobu) byl jsem odeslán do blízké směnárny, kde mají ďábelský kurz a ještě s poplatky. Měnil jsem 35E a poplatek činil 4kuna. Jelikož se od počasí dalo očekávat cokoliv, bylo vcelku málo lidí kolem jezer, později na nás vykouklo i sluníčko a procházka byla hned příjemnější. Mají to tam moc pěkný, ale předražený vstup. Aspoň, že v ceně byla plavba přes jedno jezero lodí a zpět vláčkem. Z vláčku jsem byl nadšený, když upravený Mercedes s dvěma vagóny bravurně zvládal úzké klikaté uličky, kdy se mu natáčí všechny nápravy na vagónech. Za parkování u jezer se platí zvlášť a tak k vleznému připočítáváme dalších 28kuna za 5 hodin parkování. Po pěkným, ale ke konci už monotónním výletu, kdy máme na fotkách asi 100x vodopád jinak, vyrážíme dále na jih. Po 50km najíždíme na dálnici. Za mítnou branou jsem si všimnul totálně zasekané dálnice a stojící kolony aut a tak to otáčím a jedu zpět k mýtné bráně, kde jim vysvětliji, že dálnice stojí a tak nemusím nic platit. Takže zpět na starou dobrou cestu č. 1. Nastalo trošku dilema, kdy narazíme na benzinku, pač benzín z Frýdku uz pomalu dochází. Zjišťuji, že při klidné jízdě se dá vážně najet při rozsvíceném hladovém oku cca 100km. Je to pěkné zjištění, ale na nevhodném místě. Počitadlo ukazovalo na nádrž najeto 900km a objevila se konečně benzinka. Opět nemůžem platit Eury a proto vytahuji kartu, benzín přibližně za stejnou cenu jako u nás. Pokračovali jsme dále po pěkné cestě bokem většiny obcí až ke Splitu, kde se napojujem na dálnici. Trochu jsem měl obavy, když začalo pršet a červený prach na dálnici se změnil na kluzkou hmotu, ale chce to ubrat nohu z plynu a zbytečně nedivočit. Dálnice je nově postavena až k.....už jen něco přes 100km do Dubrovníku. Cesta se začala pěkně táhnout a 100km do Dubrovníku jedeme cca3hod. Ještě se projíždí Bosnou a Hercegovinou, které patří cca 30km pobřeží, takže došlo k dalšímu čekání na dvou hranicích. Rozhodujeme se vzhledem k pokročilé hodině ( 19:00 hod) pro strávení nedělní noci ještě ve spodní části Chorvatska, pač bychom na hledání místa k trávení dovolené v Černé Hoře, měli už tmu. Nacházíme malý kemp přímo u moře asi 10m v městečku........ Moc jsem místo chválil a užíval si pohodičky na židličce s pivem a cigárem v ruce a jak se stalo taky přechválil. S padající tmou zacala pěkná bouřka, která přerostla v pořádnou fujavici doprovázenou blesky a proudy vody. Dokonce jsem musel držet ve vnitř stan, jelikož silný boční vítr bortil stěny stanu. Když bouře přestala nastoupili místní borci posilnění alkoholem a začal pořádný mejdan na pláži 5m od stanu. Říkal jsem si, vždyť jsem stejný. V pondělí ráno se probouzíme do polojasna a začínám sušit stan, ještě jsem skočil do krámku pro koblihy, kdy, kdy za šest obyčejných koblih platím 5E. Po snídani zvedáme kotvy a v 9:00 hod vyrážíme. Ještě zaplatíme za kemp 10E z 15E, asi se majiteli nás zželelo. Za chvíli cca 30 min jsme na hranicích s Černou Horou, kde z kontrol místních policajtů nemám dobrý pocit. Hned na hranicích musíme koupit nějakou známku na okno, prý nějaký ekologický poplatek za 10E, jelikož jim pořádně nerozumíme, respektive vůbec, na co to je tak raděj kupujem. Začíná konec srandy. Země okolí je dosti neupravené, špinavé, cesty a řidiči divocí, občas to vypadá jako bych projížděl Ostravským Přívozem. Začínáme objíždět pobřeží abychom nalezli příhodné místo, kde strávíme dovolenou. Jak se říká jiný kraj jiný mrav, pláže a okolí jak znáte z jiných míst u moře nenajdete. Já jejich životní styl beru, ale přítelkyní tato země nepřipadá jako romantické místo k dovolené. Například chybí koše na odpadky a proto je všude celkem nepořádek. Jak to bývá všude větší města mají ulice uklizenější. Až jížněji nacházíme na místní poměry na oko vypadající hezké městečko Sutomore. Podotýkám, že zde jsme dorazili až ve 14:00 hod a to jsme najeli od rána cca jen 110 km. Apartmánu a levného ubytování je všude dosti a tak se ubatováváme snad v celém městečku nejpohlednějším domku a to vila Biser. Parkování na uzavřeném pozemku s přístřeškem, pokojík pěkný s manželskou postelí, sociálním zařízením, plastové okna, satelitem a klimatizací a velkou zastřešenou lodžií. Cena pro dvě osoby za noc je pěkných 20E ( 530,--Kč), takže berem. Kuchyňka je sice na chodbě, ale postupně zjišťujem, že se dá podél pobřeží levně najíst, takže vaříme jen vyjímečně, i když svých zásob máme dost. Vila se nachází asi 50m od moře, na začátku pláže, která se táhne v délce 1,4km. Podél se nachází, jak je všude na podobných místech zvykem, spousta krámků apouličních prodejců se vším všudy. Jelikož nám pondělí pršel a potřebovali jsme se zbavit únavy strávili jsme den v pelechu a večer malou procházkou. V úterý dopoledne počasí opět nepřeje, proto volíme den strávený na pokoji s kartami a koukáním na bednu. Odpoledne se počasí umoudřilo a procházíme se kolem pláže, koukáme po obchůdcích. Procházku prodlužujem o 3km severněji k malé pláži, asi 50m, kudy se jde přes cigánskou čtvrť. K pláži se sestupuje prudkým suťoviskem. Začal jsem žasnout, i zde bylo posezení a hudbou a pláž byla placená. Kolem pláže je sposta naplavených odpadků a přítelkyní se místo zjevně nezamlouvá, proto se vracíme zpět k naší pláži, kde poprvé zkouším moře. Teplota přijatelná a po neustálém špatném počasí, tipuji teplotu jako u nás v řece. Potom se zastavujem v jedné restauraci, kde popíjíme místní Nikšičko za 1.3E. Ve středu se probouzíme do oblačna, ale neprší. Na pláž to není a proto volíme výlet ke Skadarskému jezeru, autem. Cestu tam volíme přes serpentiny, směr Podgorica, což se nám odvděčí nádherným výhledem do údolí jezera mezi horami. Břehy jezera jsou tvořeny vesměs močály. Podél cesty je pouze pár míst, kde se dá zastavil, ale nedá se nikde na procházku pěšky. Jen za hrází je restaurace, kde stojí spousta aut a je zde možnost i projížďky lodí po jezeře. Spíše jsme hledali nějakou klidnější část k procházce, kterou ale nenacházíme. Z hor se na nás valí pěkná černota a proto se dáváme na ústup. Po cestě zpět potkáváme pár prodejců podél cest, kteří prodávají ryby, ale přes smrad v uzavřeném autě a mračna much tipuji, že už zde stojí hodně dlouho. Cestu si zkracujem přes nově vybudovaný tunel, stojí 2E, ale máme ušetřeno zpoustu času a kilometrů. Ještě bych chtěl podotknou, že pobřeží je od vnitrozemí chráněno horami, kdy se oblačnost po celou dobu pobytu držela nad horami a když se dostala k moři tak trošku vždy sprchlo. Ve čtvrtek už ideální počasí na koupání a opalování. V obchůdku kupuji slunečník za 5E, než si každý den půjčovat na pláži za 2E, donáším na pláž i skládací židličku a jako správný čech odskakuji pravidelně do obchodu pro lahváče Nikšiče za 0.6E. Pro velkou nudu a velkou útratu za piva a cigára si kupuji nafukovací člun za 13E a brouzdám podél pobřeží. Večer opět na procházku podél pobřeží a zkoušíme další místní dobroty, pivo a postupně střídáme bary. Tak to probíhalo s drobnými změnami, kdy jsem už válení na pláži nevydržel a vyrazil někde po okolí, až do posledního dne, do středy. Jinak co se týká potravin, není problém sehnat cokoliv. Na pečivou jsou podél pobřeží malé pekárny ceny přijatelné, pivo v plechu 1E, v lahvi 0.6E, cigarety LM 1E, nejlépe kupovat na poště nebo v trafice, na něco k snědku prodávají na každém kroku pizzu, 1/6 z pizzy o průměru 70-80cm za 1.5E, což je jako oběd ideální. Dále hamburgr s kuřecím steikem za 2E, palačinky 1E, kopeček zmrzliny, ale né oškrábaný jako u nás, za 0.4E, veřejný internet 1E za půl hoďky,benzín 1E, energetický nápoj 1E, nektarinky na tržišti kg za 2E, broskve 1E, brambory 0.8E. Jednou jsme byli na večeři v jedné restauraci, kde čepovali Starobrno - 1.3E. Za obyč řízek obalený v sezamu a pět kusů hranolek 10E. Každý z prodejců si prodává své a svým stylem, ti pouliční stojí za tmy pod lampou. Lidi jsou zde samozřejmě vstřícní a ochotní, i pro pár centů budou obskakovat. Jak je to s kriminalitou netuším, ale fascinovalo mě, že je běžnou praxí mít u auta, které je naloženo spoustou věcí, stažené okna. S místní hlídkou policie zkušenost nemám, viděl jsem hlídkovat u cesty pouze jednou a to když jsem byl na procházce pěšky. Ve středu, kdy teploty ve stínu dosahovali 35°C, jsme v 17:00 hod opustili apartmán, za 9 nocí jsme zaplatili 180E, a pokračovali směrem domů. Cesta byla v horku přes městečka byla úděsná. Ve 20:00 hod jsme dorazili k hranicím, kde Černohorští celníci chtěli vidět kufr a musel jsem popsat jednotlivé bágly komu patří. Celé čekání, kdy před námi stály 4 auta, i s mou kontrolou trvalo 40 min. Jihem Chorvatska jsme se propletli městečky a ve ......jsme se napojili na dálnici. Jelikož jsme cestu zpět naplánovali přes Slovinsko, kde u Bohinjského jezera jsme se chtěli na jednu noc utábořit, sjel sem z dálnice u Karlovače a to ve 4:00 hod, kdy u sjezdu platíme 22E. Pak jsme asi po 10km, přejeli přes hraniční kontrolu do Slovinska, kde jsme zažili jedno z nejkrásnějších svítání. Údolí v husté mlze, kdy na kopcích už svítilo sluníčko. Východní část Slovinska je moc krásná, hornatá, spousta zeleně a všude pořádek. Napojili jsme se na vedlejší tah na Ljubljanu. Abych se vyhnul dálnici našel jsem v mapě zkratku, která nebyla moc příjemná. Asfalt v kopcích skončil a 15km jsem jel po šotolině a ostrých kamenech, pak jsem se napojil zpět na asfalt. K Bohinjskému jezeru jsme přijížděli od jihu, proto jsme zvolili k přejezdu hor sedlo........ K jezeru jsme dorazili v 11:00 hod. Zašli jsme do místního kempu hned u jezera, kde chtěli zaplatit za stan 23E u břehu a 19E za cestou. Pořád jsme situaci zvažovali po zhýčkání Černou Horou. Přemýšleli jsme tak dlouho, že začalo pršet, což spíše nasvědčovalo k tomu, že budem pokračovat rovnou až domů. Chvíli jsme čekali a když se do toho všeho přidalo ochlazení a hromy blesky s šíleným slejvákem, rozhodli jsme se, že pokračujem domů. Objeli jsme Julské Alpy a zastavili se na chvíli u Kranjské Gory, zde jsme si na vařiči uvařili oběd, chvíli jsme spočinuli a pokračovali k Rakousku, po zakoupení dálniční známky za 7.4E jsme se u Vilachu napojili na dálnici, kde jsem předal řízení po 24 hodinách přítelkyní. Před Vídní jsme se opět vystřídali a pokračovali přes rozkopanou část Rakouska, kvůli stavbě dálnice, směrem k domovině. Ještě jsme se stavovali na chalupě v Tovačově u Přerova, kde jsme dorazili v 22:00 hod.
Podtrženo sečteno, celkem jsme utratili cca 20.000,--Kč se vším všudy, najeli 3.400km, procestovali sedm států, na cestách v autě jsme strávili 50 hodin za 13 dní, průměrná spotřeba 5.3L.