40let CHKO JESENÍK
40 let CHKO Jeseníků
Venku svítilo první jarní sluníčko, ptáčci zpívali své jarní písničky a já se chystala na procházku s mým psem Punťou do blízkého lesa. Cesta vedla přes louku, na které se zelenala tráva. Všude to krásně vonělo přicházejícím jarem a já měla na tváři šťastný úsměv.
S Punťou jsme vyběhli kopec a před námi se otevřela brána do lesa. Ten les jsem měla ráda! Bylo v něm ticho a všude to vonělo jehličím. Tu a tam prolítl ptáček, poskočila veverka, která si hrála se svými mláďátky...Vše nás jakoby volalo do tmavého středu lesa. Vždy, když jsem šla do lesa, držela jsem se radši u kraje, ale Punťa tomu dnes chtěl jinak. Našel asi nějakou stopu a táhl mě vší silou do středu lesa.
V dlani jsme měla tak silně stisknuté vodítko, že mi to udělalo otlačené rány v kůži. Chtěla jsem vodítko přendat do druhé ruky, ale Punťa se vysmekl a utíkal pryč. Nezbývalo mi nic jiného než běžet za ním. Nevím jak,ale najednou jsem se ocitla ve středu lesa u nějakých skal. To místo jsem vůbec neznala.
Do všech stran jsem volala psí jméno, ale štěkání jsem neslyšela. Byla jsme už hodně vyčerpaná, tak jsem si sedla na starý pařez a tvář s krůpějemi slz schovala do dlaní..
Najednou jsem ucítila něčí dlaň na svém rameni. Přede mnou stál vysoký fousatý pán a v rukou držel mého Punťu. Podal mi psa a chystal se odejít. Já však chtěla vysvětlení, kdo je a kde našel mého milovaného pejska.
„Pane,počkejte! Kdo jste a kde jste našel mého Punťu???“ řekla jsem tichým hlasem a sklopila
zrak k zemi.
„Milé děvče, jsem král Jeseníků, mé jméno je Děd Praděd. Tvého psa jsem našel na druhé straně lesa. Pojď se mnou na oslavu výročí této krásné krajiny. Tak pojď...,“ řekl a podal mi ruku, abych mohla vstát. Neváhala jsem ani minutu a následovala jsem krále Jeseníků. Prošli jsme celý les a dostali se na mýtinu na konci lesa.
Zůstala jsem stát jako opařená. Kolem mě běhaly šťastné srnky a jeleni, létali pestrobarevní ptáci, procházela se divoká prasata, po mohutných kmenech zdatně šplhaly štíhlé veverky a lidé předávali své dary této krásné chráněné oblasti Jeseníky.
Najednou se ke mně naklonil Děd Praděd a pošeptal mi:
„Děvče, vítej na výročí 40 let CHKO Jeseníky.“
Už jsem to začínala chápat. CHKO Jeseníky slaví dnes 40 let od svého vzniku. Asi bych také měla předat nějaký dar, ale jaký, když nic s sebou nemám? V mé hlavě mi bleskl nápad... Popošla jsem blíž k místu, kde lidé odevzdávali své dary, a uklonila jsem se. Na zádech jsem cítila pohledy všech těch, kdo byli tady. Zhluboka jsem se nadechla a začala mluvit:
„Drahý lese, krásná krajino, milá zvířata, vážený vládce hor,
dnes jsem se sem dostala vlastně náhodou, a proto Vám nenesu žádný dar, ale mám pro Vás všechny upřímné přání.Chtěla bych, abyste měli kolem sebe vždy hodně hodných turistů, kteří by neničili všechnu tu krásu kolem nás, aby Vám vždy slunce zářilo nad korunami stromů, aby se Vám vyhýbaly pohromy v podobě ničivé vichřice, prostě abyste měli vždy dostatek toho, co potřebujete ke svému životu. Milé Jeseníky, vše nejlepší k Vašemu výročí!“
Všichni obyvatelé a hosté začali tleskat a já začala rudnout. Oslava pokračovala dlouhých sedm dní a sedm nocí. Popíjela se ta nejčistší pramenitá voda ze studánek, jedlo se to nejchutnější ovoce, které se zrodilo zde na horách, ptáčkové zpívali ty nejnádhernější melodie a Děd Praděd se na všechny kolem usmíval. A měl proč – na závěr oslavy se všichni – zvířátka a lidé – pustili do jarního úklidu lesa, lesních pěšinek i turistických tras, aby ta celá nádherná CHKO Jeseníky byla ještě krásnější. Nekazme jejich práci a chovejme se tak,ať za dalších čtyřicet let najdeme vše opět v plné kráse.