3. Soutěžní povídka
Láska nebo šílenství
Běžel tou čarovnou nocí, běžel, nemohl a nechtěl zastavit, už skoro nepopadal dech, ale běžel dál, jeho srdce ho hnalo kupředu. Kapky deště mu padaly do vlasů a z nich si razily cestičku po jeho ustarané tváři, černočernou tmu protrhávaly hřmějící blesky a sem tam se zatřpytila hvězda. Ozývaly se šplouchavé zvuky, to jak probíhal bahnitým povrchem tvořeným spoustou kalužemi. Najednou mu však po kluzkém povrchu podklouzla noha a on spadl obličejem přímo do toho bahnitého povrchu, zůstal vyčerpaně ležet, neměl sílu vstát. Studená zem ho mrazila v obličeji a mísil se mu na něm déšť s bahnem, kterým měl pokrytý většinu jeho části. Věděl, že musí vstát, že to musí dokázat, ale síly ho opouštěly a on toho nebyl schopný, jen tam tak ležel a zhluboka oddychoval, jeho oči se zaplnily slzami, slzami beznaděje a zoufalství. Po chvilce se ozvaly šplouchavé kroky a další blesk protrhl noční oblohu a hřmění obvyklý noční klid. Pomalu zvedl svou blonďatou hlavu a zadíval se na příchozí osobu, zoufalství v jeho očích se změnilo na nenávistný pohled.
O rok dříve:
„Tohle je šílené.“ Řekl s úsměvem na tváři a protáhl se.
„A co? To, že spíš s mužem, nebo to, že je to hledaný zločinec?“ Zašeptal a políbil ho na rameno.
Blonďatý chlapec se k němu otočil čelem.
„Obojí.“ Pousmál se a políbil ho na rty.
„Jak už je to vůbec dlouho?“ Zeptal se ho něžně, když se od sebe odtrhli a pohladil ho ukazováčkem po svalnaté hrudi.
„Tři měsíce, patnáct hodin a dvacet tři minut.“ Řekl zamyšleně.
„Ty to takhle počítáš?“ Zasmál se Naruto a překvapeně povytáhl obočí.
„Ano, počítám. Protože každý čas strávený s tebou je vzácný, každá hodina, minuta, či sekunda totiž dává mému životu smysl.“ Díval se na něj láskyplným pohledem a pohladil ho po tváři. „Nikdy o tebe nechci přijít Naruto, jsi to nejdůležitější, co na světě mám, jsi jediný, pro koho dýchám, slib mi, že nás nikdo a nic nikdy nerozdělí, miluji tě andílku a nikdy nepřestanu.“ Pronášel se svou dlaní stále na jeho tváři.
„Taková slova bych od někoho, kdo je Uchiha a ještě k tomu Akatsuki nečekal.“ Zazubil se blonďáček. „Vždycky jsem si myslel, že Itachi Uchiha je chladný a bezcitný a teď bych si nejraději nafackoval za to, že jsem na to byť jednou pomyslel.“ Odvrátil od něj svůj pohled.
Itachi se ho však dotkl ukazováčkem brady a mírně zatlačil, čímž donutil Naruta stočit jeho pohled zpět na sebe.
„Jsi jediný, kdo mě takhle zná a jediný, ke komu se tak hezky chovám, nedokážu se otevřít i někomu jinému, nedokážu být milý i na někoho jiného.“
„Ale proč…“ Nedořekl, protože ukazováček se mu z brady přesunul na ústa.
„Neptej se Naruto, protože já sám to nevím.“ Šeptal mu do úst.
Itachiho ruce se rozeběhly po jeho nahém těle, jemně hladily každičkou část kůže a cítily, jak se tělo pod těmi nádhernými doteky chvěje. Sklonil se k jeho krku a začal si po něm razit cestičku svým jazykem, jemně si hrál s tou obnaženou kůží, pokračoval po ní níž a níž, než se zastavil u bradavek. Chtivě každou z nich olízl, a pak mírně skousl, z Narutových úst vyšly slastné steny. Když obě bradavky ztuhly, přesouval svou pozornost opět níž, až se dostal i k tomu nejcitlivějšímu místečku jeho těla, nejdříve ho podráždil několikrát špičkou svého jazyka, a pak se ho rozhodl přestat trápit a vzal ho celého do úst. Cítil, jak se mu jeho prsty boří do vlasů, jak ho mírně nutí k činnosti, pousmál se a vyhověl mu, začal svou hlavou pohybovat nahoru a dolů, blonďáčkovy steny byly čím dál tím víc častější a hlasitější. Pohnul svou pánví proti jeho ústům a konečně došel dlouho očekávaného vrcholu. Itachi vše spolykal, ukazováčkem si otřel koutek úst, a pak si ho svůdně vložil mez rty a jazykem olízl. Naruto zhluboka oddychoval a připravoval se na další část této vášnivé noci. Itachi si naslinil prst a pomalu ho zasouval do blonďáčkova otvoru, pomalu s ním začal pohybovat a během této činnosti přidával další, když si byl jistý tím, že je jeho Naruto připravený, pomalu do něj pronikl a začal přirážet. Na obloze svítily hvězdy, měsíc pozoroval jejich láskyplné vášnivé milování a osvětloval jejich nahá těla spojená v jedno. Mýtinou, na které se nacházely, se nesly hlasité steny a jejich jména.
„Naruto.“ Zasténal naposledy Itachi, naposledy přirazil a vyvrcholil. Vytáhl se z něj a svezl se vedle jeho oddychujícího těla, oba byli dosti unavení, přeci jen prožili vášnivé milování dvakrát během krátkého času.
„Jako vždy perfektní.“ Vzdychl blonďáček, a stočený do klubíčka se vtiskl do jeho hřejivé náruče, ve které usnul.
Itachi je ještě přikryl svým pláštěm, a pak i on už klidně oddechoval.
O jedenáct měsíců později:
„Jsem doma!“ Zavolal do ticha bytu, ale nikdo se neozýval.
Rozešel se po něm tedy a nahlížel do všech místností, avšak nikde nikdo.
„To je divné…“ Pomyslel si. „Ááá.“ Vykřikl, když ho něčí ruce objaly kolem pasu a položil si hlavu na jeho rameno.
„Ten tvůj řev mi málem utrhl uši.“ Postěžovala si dotyčná osoba s úšklebkem na rtech.
„Promiň, ale vyděsil si mě.“ Našpulil rty.
Dotyčný si ho otočil čelem k sobě a vášnivě ho políbil.
„Promiň, nechtěl jsem.“ Zašeptal a pocuchal mu vlasy.
„Já vím, že ne.“ Roztál úplně Naruto, když byl v jeho blízkosti.
Najednou se ocitl v jeho náručí a za vášnivého polibku nesen nahoru do ložnice.
„Sasuke.“ Vzdychl Naruto, když ho Sasuke položil na postel a líbal ho na krku.
Naruto mu zajel rukou pod tričko a začal si svými prsty pohrávat s jeho bradavkou, Sasuke vzdychl, a tak blonďáčkův krk ovanul horký dech, z kterého mu přejel příjemný mrazík po zádech. Odtrhli se od sebe a sundali ze sebe trička, potom se Sasuke sklonil opět k jeho krku a štrádoval si to polibky přes bradavky a bříško k lemu jeho kalhot, zatímco ho Naruto hladil po zádech a následně začal přejíždět přes kalhoty po Sasukeho rýze. Černovlásek se přesunul opět svými polibky na jeho rty a pravačkou mezitím rozepínal knoflík a zip u kalhot, po ukončení jejich polibku je pak z blonďáčka stáhl a nedočkavě s nimi stáhl i trenky, halící Narutův poklad. Už už Sasuke skláněl svou hlavu k jeho klínu, když ho Naruto zastavil svým polibkem, prudkým pokleknutím a stahováním i jeho kalhot a trenek. Uchiha se pousmál, když se Naruto natiskl zády k němu a své pozadí nasměroval přesně na Sasukeho penis, Uchiha do něj pronikl a začal přirážet, ještě přesunul jednu ze svých rukou na Narutův penis a ve stejném tempu, jako přirážel, s ní pohyboval. Oběma jejich těly proudila vášeň a prozatím neukojená slast, po jejich rozpálené kůži stékaly kapičky potu a tichem se neslo slastné vzdychání a zrychlený dech. Jako první nakonec vyvrcholil Naruto a po pár dalších přírazech i Sasuke, oba se položili na postel a zhluboka oddychovali.
„Miluji tě žabičko.“ Špitl ještě Sasuke a zavíral svá černá očka.
„Já tebe taky.“Vzdychl Naruto a usnul.
Když ho ráno polechtaly na tváři sluneční paprsky a otevřel své nádherné modré oči, první co spatřil, byla klidně spící tvář jeho milence, tenhle pohled miloval a vždy si ho po ránu pořádně vychutnával, byla to jeho tradice.
„Žabičko? Už mě zase pozoruješ?“ Spíše konstatoval mumlavým hlasem Sasuke.
Naruto se pousmál, jako bylo jeho tradicí pozorovat Sasukeho spící tvář, černovláskovou zase opakovat každé ráno tu samou větu. Jeho víčka se zatřepotala a on tak odhalil černé pronikavé oči, které na něj upřely svůj propalující pohled, vždy pod jeho pohledem znervózněl, ale vždy ho zaplňoval pocitem bezpečí a lásky.
„Nemůžu si prostě pomoct, si tak roztomilý a klidný když spíš a já se toho pohledu prostě nedokážu nabažit.“ Řekl usměvavě a víc se k němu přitiskl.
„A já se zase nemůžu nabažit těch tvých krásných jemných rtů.“ Přitáhl si ho k sobě pro polibek.
Dvě hodiny před současností:
„Ne to ne.“Řekl sípavě a zděšeně si prohlížel vzkaz, krve by se v něm tu chvíli nedořezal, byl bledý a třásl se.
„Né!“ Rozléhal se jeho bytem hlasitý křik.
„Proč.“ Zašeptal zoufale a svezl se na kolena na dřevěnou podlahu, na které chvíli setrval, než se mu podařilo se alespoň malinko uklidnit, vrávoravým krokem vstal, vzal si pár shurikenů a kunaiů a rychle vyběhl dveřmi ven do zataženého dne, vzkaz nechal ležet na zemi.
„Ahoj andílku, mám svého bratříčka a tvého milovaného milence u sebe, jestli se dnes do desíti hodin neobjevíš na místě zakresleném na mapě, Sasuke zemře, s láskou tvůj Itachi.
PS: Teď jsou dvě.“
Běžel, co nejrychleji mohl, to místo, které Itachi zakreslil, bylo oním místem, kde se dříve scházeli, vždy i když pospíchal mu, to však zabralo tři hodiny, a on měl jen dvě. Z nebe se začal snášet studený déšť.
Věděl, že musí vstát, že to musí dokázat, ale síly ho opouštěly a on toho nebyl schopný, jen tam tak ležel a zhluboka oddychoval, jeho oči se zaplnily slzami, slzami beznaděje a zoufalství. Po chvilce se ozvaly šplouchavé kroky a další blesk protrhl noční oblohu a hřmění obvyklý noční klid. Pomalu zvedl svou blonďatou hlavu a zadíval se na příchozí osobu, zoufalství v jeho očích se změnilo na nenávistný pohled.
„Dlouho jsme se neviděli.“ Řekl chladně a přidřepl si k němu.
„Kde je Sasuke.“ Vydal ze sebe vyčerpaně šeptavým hlasem.
„Ještě žije, jestli myslíš tohle.“ Zamračil se Itachi a viděl v Narutově tváři úlevný pohled. „Ale dlouho už nebude.“ Zašklebil se a bavil se nad změnou úlevného výrazu na vytřeštěný vyděšený.
Naruto od něj odvrátil pohled, ale Itachi mu silně stiskl bradu a otočil si ho tváří k sobě.
„Víš, pořád to bolí Naruto, pořád je to jakoby čerstvé, pořád mě to uvnitř ničí, ublížil jsi mi andílku.“ Povzdychl si a díval se do těch modrých očí, plných nenávisti, bolesti a strachu.
„Co po mě chceš Itachi.“ Zavrčel blonďáček.
„Měl bys na mě být milejší Naruto, závisí na mě Sasukeho život.“ Ušklíbl se. „A není to jasné andílku? Chci tebe, i přesto, že jsi mu dal přednost přede mnou, stále to vidím před sebou, i když jsou to již tři měsíce.“
Před třemi měsíci:
„To je divné, že dnes Naruto nepřišel.“ Pomyslel si Itachi, když měl Naruto dvouhodinové zpoždění. „Že by dostal misi?“ Napadla ho další myšlenka. „Ne to ne, vždy poslal holuba se zprávou, když nějakou měl.“ Vyvrátila tu předchozí další.
Dlouhou chvíli tam ještě takhle stál, a pak se rozhodl vydat se do Konohy, i když mu hrozilo, že ho někdo zpozoruje, ale šance byla tak nízká v tuhle noční hodinu, že to prostě riskl. Běžel vylidněnými uličkami, dokud nedoběhl k malému domku, pohlédl na Narutovo okno, ve kterém se svítilo. Oddychl si, že je v pořádku, ale to co viděl, když vyskočil nahoru na strom a do okna se zahleděl, ho zničilo, proskočil oknem a ty dva od sebe odtrhl. Chytil Sasukeho pod krkem a přirazil ho ke stěně.
„Dej od něj ruce pryč.“ Zavrčel výhružně. „Nech Naruta na pokoji.“
„Itachi nech ho!“ Vykřikl blonďáček, odstrčil ho a v obranné pozici si před Sasukeho stoupl.
„Naruto.“Vydal ze sebe jen překvapeně.
Blonďáček sklopil svůj pohled.
„Promiň mi to Itachi.“ Zašeptal omluvně.
„Tenkrát si zmizel.“ Řekl Naruto a pomalinku se posadil. „A potom si mě stále jen pronásledoval, dokud si nezmizel znovu.“
„Proč si mi to provedl Naruto, proč?“ Zeptal se bolestně.
„Byl jsi čím dál tím víc žárlivější, ani sis to neuvědomoval, ale začal sis mě přivlastňovat, a to jak jsi mě v návalu žárlivosti několikrát uhodil, nemohl jsem to vydržet, a pak, pak se vrátil Sasuke a trávil se mnou hodně času, nakonec jsem se mu o našem vztahu svěřil, hrozně zuřil, ale při nadávkách na můj účet se mi prakticky i vyznal ze svých citů, tu noc jsi nás viděl spolu, tu noc to všechno mezi mnou a tebou skončilo.“ Říkal tiše zlomeným hlasem.
Itachi propukl v šílený smích nahánějící hrůzu a Naruto na něj jen nechápavě hleděl.
„Takže ještě je to ke všemu moje vina.“ Smál se a držel se přitom za břicho.
Potom se však jeho výraz opět změnil na chladný a nenávistný, chytil ho za bundu a přitáhl si ho k sobě, jeho jindy jemné polibky, byl teď dravé. Malinko se od něj poodtáhl a těsně u jeho rtů zašeptal:
„Když tedy nebudeš můj, nebudeš už ničí.“ Řekl a za jeho zády natáhl ruku s připraveným kunaiem. „Sbohem andílku, miluji tě.“ Zašeptal a bodl.
Po zemi stékala krev mísící se s dešťovou vodou a jeho chladnoucí tělo spadlo na zem.
„Miluji tě.“ Zasípal se šíleným úsměvem na rtech.
„Sasuke.“ Vydechl překvapeně a šťastně.
„Už je to dobrý Naruto.“ Odvětil vyčerpaným hlasem, klekl si k němu a láskyplně ho objal.
Komentáře
Přehled komentářů
no počkat.. ale Itachi se zasebevraždil, ne?! :D
wow
(Mephisto, 4. 5. 2009 16:38)tak to bylo kawai ale ten konec sem nějak nepochopil tak on jako neumřel?
kyáá
(yuu, 2. 4. 2011 22:22)