Rozpad SSSR
- demokratizační procesy v SSSR začaly až po nástupu Gorbačova:
- zavedení reforem a nové sovětské politiky:
- perestrojka (přestavba) = pokus zefektivnit výrobu a uspokojit poptávku obyvatelstva po spotřebním zboží
- chozrasčot = kapitalizace výroby (odměny za vysokou a kvalitní výrobu)
- glasnosť = liberalizace společnosti (možnost zapojit se do kritiky systému –> zmírnění cenzury, rozklad komunistické strany)
- růst vlivu opozice (nelibost způsobena úsilím o obrodu komunismu - poslanci zvolení do stálých „komunistických míst“, a nízkou životní úrovní - potraviny na příděl)
- v čele nově vytvořené Demokratické platformy (složená z opozice) stál Boris Jelcin, který označil Gorbačovovy reformy jako nedostatečné
- Gorbačov se v obavě z rozpadu SSSR nechal zvolit prezidentem (pětileté volební období; první a poslední prezident SSSR)
- 1990 Litva - člen východního bloku vyhlásila nezávislost (později i Lotyšsko a Estonsko)
- nově zvolený předseda parlamentu Boris Jelcin vyhlásil program budování suverenity Ruska, který však nebyl uznán a Jelcin proto demonstrativně opustil KSSS
- Gorbačov se chystal podepsat novou svazovou smlouvu, která měla zajistit další existenci Sovětského svazu, ale došlo k pokusu o státní převrat a smlouva nebyla podepsána
- do čela bojů proti vzbouřencům se postavil Jelcin a komunistická strana byla zakázána
- 1991 uznala sovětská vláda nezávislost pobaltských republik a Jelcin s předsedy ukrajinského a běloruského parlamentu uzavřel Dohodu o ukončení existence SSSR
- SSSR mělo nahradit SNS (Společenství nezávislých států) - koordinační organizace postsovětských republik (pobaltské republiky a Gruzie nevstoupily)
- Rusko převzalo místo SSSR v Radě bezpečnosti OSN
- na konci roku 1991 podal Gorbačov demisi a 31. 12. přestal Sovětský svaz existovat
Německá demokratická republika
- největší moc - generální tajemníci kom. strany - do 1971 Walter Ulbrich, do 1989 Erich Hamker
- 1988 distancování se od Gorbačovovy perestrojky, zákaz distribuce sovětských novin, demonstrace za uvolnění komunist. diktatury, četné žádosti východoněm. občanů o azyl v SRN
- 1989 nová vlna masových demonstrací - vynucené otevření hranic mezi NDR a SRN
- 1990 uspořádány volby
- následovalo sjednocení Německa (západoněmecká ústava Základní zákon, článek 23)
Československo
- dekomunizace a demokratizace v Československu probíhala pod názvem Sametová revoluce (nenásilné převzetí komunistické moci)
- spolu s NDR se Československo distancovalo od Gorbačovovy perestrojky (podobné Pražskému jaru)
- 1989 demonstrace (připomenutí 10. výročí smrti Jana Palacha) - krátkodobé uvěznění Václava Havla; následovaly další demonstrace (výročí sovětské invaze, vzniku Československa a zastřelení Jana Opletala)
- policejní zásah proti poslední manifestaci zburcoval obyvatelstvo, které uskutečnilo novou nenásilnou demonstraci na Václavském náměstí a opozice založila Občanské fórum
- nově sestavená vláda (16 komunistů a 5 nekomunistů) byla Občanským fórem odmítnuta a vytvořila se nová vláda v poměru 11:10, prezident Husák odstoupil a novým prezidentem byl zvolen Václav Havel
- 1990 uspořádány první svobodné volby - potvrzení vítězství demokratických sil
Jugoslávská krize
- po 2. sv. válce vládl Josip Broz Tito (komunistický odboj) - odmítl provádět sovětskou politiku a využíval svou vlastní verzi komunismu, následkem byla roztržka mezi Jugoslávií a SSSR
- Socialistická federativní republika Jugoslávie se skládala z 8 republik (Albánie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Makedonie, Slovinsko, Srbsko a Černá Hora)
= hospodářská a politická krize v 90. letech 20. st. (Balkánský poloostrov)
- vláda neúspěšně řešila krizi, došlo k vlně stávek a chorv. a slov. komunisté se neshodli se srbskými komunisty (vedenými Slobodanem Miloševičem)
- 1991 vyhlásily vlády Slovinska a Chorvatska samostatnost, která jim nebyla uznána a Srbové vytvořili na vybraném chorvatském území (Republika Srbská Krajina), z něhož byli etničtí obyvatelé vyhnáni - začátek bojů mezi chorv. jednotkami a srbs. separatisty
- 1992 vyslaly OSN (UNPROFOR) své jednotky a pokusily se situaci stabilizovat, Chorvaté však později část srbského obyv. z Krajiny vyhnali
- 1992 vyhlásila Bosna a Hercegovina samostatnost, situace z předešlého roku se opakovala a bosenští Srbové vytvořili na části bosenského území nezávislou republiku a prováděli etnické čistky
- 1995 NATO navrhlo tzv. Daytonskou dohodu, která přidělovala 49% bosenského území Srbům (vedení Karadžićem) a 51% muslimsko-chorvatské federaci, která byla prezidenty Srbska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny přijata - situace, která je stále napjatá se však vyhrotila v samotném Srbsku - v Kosovu
- 1999 Západ připravil dohodu pro urovnání vztahů v Kosovu (pomocí rozmístění jednotek NATO), která byla odmítnuta a NATO zahájilo vojenskou operaci Spojená síla, která měla Bělehrad donutit dohodu přijmout (následovala hromadná emigrace více než 1 milionu kosovských Albánců z obavy ze srbských represí)
Somálsko
- 1991 po pádu prezidenta intenzívní boje o moc (před. v hl. městě Mogadišo)
- 1992 RB OSN - zbrojní embargo; operace OSN - UNOSOM, poté zřízení Společných sil zvláštního určení UNITAF (bezpečnost pro vojáky USA) - přejmenováno na UNOSOM II.
- 1994/5 mírové síly zcela staženy
Francie (20. st.)
- 3. republika (1870 - 1940)
- ruské spojenectví; x Německo
- náhradní provizorní zřízení (bez ústavy)
- 1875 Ústava (3 zákony) → zák. moc - Národní shromáždění, výk. moc - prezident
- 2. světová válka (část pod okupací Německa; část - Vichistická vláda generála Petana)
- 4. republika (1945 - 1958)
- dočasné poválečné řešení; vstup do NATO
- 5. republika (1958 - dosud)
- prezident de Gaulle (1958 - 68), Pompidou,
- jaderná mocnost
- Alžírská válka (referendum o zahájení jednání o alžír. nezávislosti ve Francii i v Alžíru - obě kladná; 1961 jednání o alžírské nezávislosti; zahájení jednání - prezident de Gaulle)
- 1958 nástup prezidenta de Gaulla
- rozhodl, že se Francie stane jadernou mocností i bez pomoci USA a VB
- 1960 1. jaderný výbuch
- 1966 Francie vystupuje z vojenských struktur NATO
- stále vázána článkem 5, ale s vlastním velením, vlastní kontrolou braní a bez poskytování vojenských sil Severoatlantické alianci
- 1963 a 1967 zabránil de Gaulle vstupu VB do EU (vstoupila až 1973 po smrti de Gaulla)
12) Současný světový politický systém
- politický vývoj v 90. letech 20. století:
- rozpad bipolárního systému studené války → USA zůstává jedinou supervelmocí
- demokratizace bývalých zemí východního bloku
- sjednocení Německa 1990
- občanská válka v Jugoslávii (90. léta 20. st.)
- První irácká válka 1991 - S. Husajn útočí na Kuvajt a je zatlačen silami OSN
- Evropská integrace - pokračuje proces rozšiřování (1995) + pevnější spojení
- hlavní aktéři v současné mezinárodní politice
- USA:
- politický systém - federalismus, demokratická tradice
- v současnosti hospodářsky a politicky nejsilnější stát světa
- drží jaderné zbraně
- Rusko:
- presidentský systém s velmi silnou hlavou státu
- snaží se udržet si velmocenský statut, stále význ. síla v regionu, postupná demokratizace
- hospodářství je málo výkonné, životní nízká úroveň
- drží jaderné zbraně
- Čína:
- politicky stále nedemokratický režim
- od 50. let se výrazně změnila směrem ke kapitalismu, rostoucí výroba; potenciálně hospodářsky nejsilnější stát světa
- spor s Tchaiwanem
- drží jaderné zbraně
- Indie:
- nejlidnatější demokratický stát světa s rostoucí populací i hospodářstvím
- potenciální velmoc
- drží jaderné zbraně (mimo kontrolu)
- Evropská unie:
- rozšiřující se společenství s hlubokou vnitřní integrací
- vysoká životní úroveň, kvalifikovaná pracovní síla
- někteří její členové drží jaderné zbraně (VB, Francie)
- další státy držící jaderné zbraně - Pákistán, Izrael (mimo kontrolu), KLDR?
- problémy současné mezinárodní politiky
- USA jako jediná supervelmoc:
- na planetě v současnosti neexistuje stát, který by mohl být protiváhou amerického vlivu
- v některých částech světa sílí obavy z amerického kulturního a politického imperialismu
- Izraelsko-palestinský konflikt:
- přes mnoho pokusů je stále zdrojem nestability v regionu
- Irák a jeho obnova:
- problém předání politické moci do rukou místního obyvatelstva a zajištění bezpečnosti v regionu
- dále tzv. nový kolonialismus, růst interdependence a globalizace (bezp.-pol., enviromentální, sociální, biologická, kulturní, ekonomická atd.), rozšířené pojetí bezpečnosti, dominující etnické konflikty a občanské války, ohrožení a rizika nového charakteru (znečištění živ. prostředí, vyčerpání neobnovitelných zdrojů, ekonomická migrace, nadnárodní terorismus atd.)
13) Stát jako aktér mezinárodních vztahů
- stát:
= politicko-právní jednotka se stálým obyvatelstvem, přesně vymezeným územím a vládou, která je schopna zajistit státu suverenitu
- hl. rolí státu je obrana národa (společenství lidí se společnými historickými, jazykovými, kulturními kořeny)
- stát může existovat bez zákonů a ústavy, ale nemůže existovat bez:
- vlády (kontrola), obyvatelstva (charakter přirozený, trvalý, usedlý), území
+ mezinárodního uznání (bez mez. uznání nevykonává stát žádné dipl. styky a má zakázán vstup na půdu OSN)
- stát má právo na zahraniční politiku a na rovnocenné členství v MO
- stát je jedinou plně suverénní jednotkou mezinárodního společenství (subjektivitou danou vlastní existencí) - ujednání Vestfálského míru z r. 1648
- princip suverenity
- vnitřní suverenita = moc nad vlastním územím a obyvatelstvem; nikdo nemůže zasahovat do jeho vnitropolitického chování (Zásada nevměšování)
- vnější suverenita = schopnost prosadit nezávislost státu směrem navenek; všechny státy jsou si navzájem rovny (Zásada svrchované rovnosti)
- význam a důležitost státu určuje:
- geografická poloha (rozloha, délka hranice)
- členství (a aktivita) v mezinárodních organizacích
- hospodářská vyspělost
- obyvatelstvo
- vojenská síla
- uspořádání státní moci a forma vlády
- historie:
- starověk - despotické staroorientální státy (Mezopotámie, Egypt) - Sumerové
- antika - polis - zahrnuje i občany (Řecko), království, republika, císařství - principát, dominát (Řím); teoretikové Platón a Aristoteles
- feudální/barbarské státy - Tomáš Akvinský, Thomas Hobbes (Leviathan)
- suverénní (národní) stát - Alexandr Hamilton (Federalista)
- státní/národní zájmy v mezinárodní politice:
- stát určuje pořadí (důležitost) svých zájmů směrem navenek a podle toho provádí svou zahraniční politiku
a) bazální zájmy = musí být sledovány neustále, závisí na nich přežití státu (územní celistvost)
b) zájmy omezeného rozsahu = střednědobé zájmy, jejichž naplněním vzroste síla státu, jejich nenaplnění však neznamená ohrožení existence státu (např. územní expanze)
c) dlouhodobé/univerzalistické zájmy = týkají se finální podoby světového systému, často jsou v přímém konfliktu se zájmy ostatních států (např. celosvětové vítězství komunismu)
- způsob chování státu v mezinárodní politice:
- stát volí různé způsoby chování ve vztahu k ostatním
- izolace = stát nekomunikuje s vnějším světem, snaží se o soběstačnost
- neutralita = stát během války nepomáhá ostatním (Belgie za světových válek)
- neutralizace = neutralita garantovaná státu velmocemi (Švýcarsko 1815)
- koalice = stát spolupracuje s ostatními a snaží se s jejich pomocí dosahovat svých zahraničně-politických cílů
- neutrální stát:
- udržování diplomatického a obchodního styku s jinými státy
- žádné členství v obranných nebo útočných seskupeních (MO)
- nemůže být stát ve strategické oblasti
14) Národ a jednotlivec v mezinárodních vztazích
- národ a stát:
= společenství lidí se společnými historickými, jazykovými, kulturními kořeny (někdy společné náboženství, tradice; i jiné pojetí národa - např. v USA je národ tvořen a spojen myšlenkou svobody)
„Společenství lidí, kteří si něco společného pamatují a na něco spolu zapomínají.“ Ernst Reman (fr. politický filozof)
- tvořen společným jazykem, územím, pobytem pod 1 panovníkem
- hl. rolí státu je obrana národa
- pojem „národ“ má v anglosaské oblasti (Británie, USA) a ve střední Evropě odlišný význam
- střední Evropa:
- vnímá národ na základě etnicity (jednotlivá etnika se emancipovala od multietnického státu - Rakousko-Uhersko, Osmanská říše)
- velký významový rozdíl mezi národem a státem
- národ směřuje k získání vlastní politické identity završené vytvořením vlastního státu
- západní Evropa:
- „nation“ a „state“ jsou si významově velmi blízké
- západní Evropa vnímá národ jako občanský princip (kdo má francouzské občanství je příslušník Francouzského národa)
- USA:
- „nation“ označuje Spojené státy americké (50 států), „state“ označuje jednotlivé státy
- národ (podle středoevropského významu) je tvořen myšlenkou svobody
- národ v mezinárodních vztazích:
- národní stát - Vestfálský mír v r. 1648
- spojení jazykové, kulturní a politické identity → národní stát (národ - opora státní suverenity, stát - obrana národa)
- užívá se k označení historicky vzniklých státních útvarů (formovaly se po tlakem soc. procesů - revoluce, demografický nebo ekonomický vývoj)
- do 19. století nehrál národ (v etnickém slova smyslu) v mezinárodní politice žádnou roli, důležité byly pouze státy, případně vládnoucí dynastie
- 1918 14 bodů prezidenta Wilsona - mimo jiné uznalo právo národů na sebeurčení
- nové politické hranice v Evropě se víceméně kryjí s hranicemi etnickými
- národnostní uvědomění má úlohu i během dekolonizace mimoevropských území
- v současnosti probíhá několik konfliktů ve snaze sjednotit etnické hranice s politickými (např. IRA, ETA, bývalá Jugoslávie)
- jednotlivec v mezinárodních vztazích:
- úloha jednotlivce v MV je velmi omezená
- jako samostatný aktér vystupuje pouze pokud jsou porušena jeho práva státem
- Ženevský výbor pro lidská práva, Evropská komise pro lidská práva
- 10.12.1948 Všeobecná deklarace lidských práv (OSN)
- stanovuje právo jednotlivce (bez ohledu na státní příslušnost) na život, osobní svobodu, vlastnictví, zakazuje otroctví a mučení
- čerpá většina ústav nově vzniklých států
15) Mezinárodní prostory a ekonomická propojenost světa
- mezinárodní prostory:
= prostory které nepodléhají žádnému jednotlivému státu
- vznikly ve snaze omezit konflikty, ke kterým by došlo snahou jedn. států o jejich přivlastnění
- na základě mezinárodních dohod mohou být mírově využívány všemi státy
- zákaz rozmísťování zbraňových systému
1) moře a mořské dno:
= historicky nejstarší mezinárodní prostor
- historie:
- pojem volného moře znám již ve starověku (římské právo - res communis omnium)
- středověk (feudalismus) - státy si nárokovaly volné moře
- od 18. do 19. st. funguje tzv. efektivní okupace (státy si drží a hlídají námořní trasy)
- současnost - uznávána svoboda moří a právo pokojného průjezdu
- možnosti využití moře závisí na vzdálenosti od území státu, který obklopuje
- rozdělení:
- přilehlá zóna (pod kontrolou pobřežního státu; nejužší pás podél pobřeží)
- zóna výlučné ekonomické aktivity (širší pásmo; stát zde má výhradní práva těžby)
- volné moře (nespadá pod žádný stát, volný pohyb i těžba)
- mořské dno za hranicí národní jurisdikce
+ mořské průplavy, průlivy
- zákaz umisťování zbraní hromadného ničení na mořské dno
- mořské právo - Úmluva o pobřežním moři, o volném moři, OSN o mořském právu atd.
2) kosmický prostor a nebeská tělesa:
- zajímavý až od 50. let 20. st., kdy se rozvíjí raketový výzkum v USA a SSSR
- 1957 1. umělá družice Země Sputnik, 1958 družice Explorer, 1969 první člověk na Měsíci
- snaha omezit závody ve zbrojení a vyloučit z nich kosmický prostor a tělesa
- dohody o spolupráci při mírovém výzkumu vesmíru
- upraveno několika úmluvami a dohodami
3) Antarktida
- polární sektor = trojúhelník, jehož vrcholem je severní pól, základnou severní hranice příslušného státu a stranami poledníky, probíhající krajními body státní hranice
- části pevniny a ostrovy ležící uvnitř jsou součástí státních území těch států, které hraničí se Severním ledovým mořem (Dánsko, Kanada, Norsko, Rusko a USA)
- územní nároky ke 4/5 území Antarktidy (vychází z titulů prvotního objevu, faktické okupace, geologické kontinuity a geografické blízkosti)
- Smlouva o Antarktidě
- státní hranice:
= území, na něž se vztahuje suverénní moc státu
- přirozená (orografická) x umělá (geometrická)
- stát upravuje hranice smluvně se sousedícími státy
- vzdušný prostor:
= prostor nad st. územím a vnitřními i pobřežními vodami, který je součástí st. území
- Úmluva o civilním letectví, o mezinárodním civilním letectví
- ICAO Mez. organizace pro civilní letectví (odborná přidruž. org. OSN)
- ekonomická propojenost světa:
- rozvoj mezinárodního obchodu způsobuje vzájemnou závislost otevřených ekonomik
- Světová hospodářská krize (1929) jako doklad existence globálního trhu
- problematika globálního trhu kapitálu a pracovních sil (přesun výrobních kapacit do států s nižšími náklady na pracovní sílu způsobují politické napětí)
- protichůdné tlaky na liberalizaci obchodu vs. ochrana národního trhu
- globalizace:
= celosvětový proces založený na propojování trhů různých zemí (díky obchodu se zbožím a službami a volnému pohybu kapitálu)
- firmy působící na těchto světových trzích se spojují a vytvářejí nadnárodní korporace (cílem je ovládnutí co největší části světového trhu)
- podhoubí připravilo šíření průmyslové revoluce a urbanizace v 19. a 20. st.; od 2. sv. války a především v 80. letech vznikají nadnárodní společnosti (propojováním firem jedn. zemí) → internacionalizace obchodu a samotné výroby
16) Výzkum míru, mezinárodní konflikty
- Výzkum míru:
= speciální disciplína MV; zkoumá podmínky míru, příčiny války atd.
- vznik 50. léta 20. st. (reakce na vyhrocení Studené války)
- 60. léta - Výzkum míru a války (konfliktů) se v USA dostává do popředí zájmu (především otázka prevence konfliktů)
- 70. léta - konflikt Sever x Jih
- 80. léta - návrat ke starým tématům Z x V (SSSR označen USA za „říši zla“)
- 90. léta - konec bipolární konfrontace, vznik nových témat - hledá se nový „nepřítel“ (ekologické konflikty, otázka bezpečnosti)
- mezinárodní krize:
= prohlubující se konfrontace a nedorozumění mezi aktéry, kteří mobilizují své ozbrojené síly a jsou ochotni za určitých podmínek vstoupit do války (např. Kubánská, Suezská, 1. a 2. Berlínská krize)
- konflikt:
= sociální skutečnost, kdy proti sobě stojí nejméně dvě strany (jednotlivci, skupiny, státy - min. 1 ze stran musí být organizovaný stát), které mají odlišný pohled na určitý fakt či odlišné zájmy; musí mít určité trvání a hloubku
- užívané nástroje: vyjednávání, autoritativní rozhodnutí, hrozba, nátlak, pasiv./aktiv. ukončení
- vnitřní konflikt
= spor, v němž se nevládní skupina nebo hnutí staví proti vládě státu
- podstata konfliktu se musí vztahovat k ústřednímu státu nebo vládní moci a funkcím
- minimální (nebo žádný) podíl vnější politické nebo ekonomické pomoci (pokud dochází k zapojení vnějších sil, konflikt se dostává na mezinárodní úroveň)
- mezinárodní konflikt
- proti sobě stojí min. 2 státy; jako mez. konflikt často chápán i spor, v němž jsou zapojena hnutí za národní nezávislost
- mezistupeň mezi vnitřním a mezinárodním konfliktem
- vnitřní konflikt může nabýt mez. dimenze pod vlivem mnoha faktorů:
- vnitřní k. eskaluje pod vlivem zahr. vojenské pomoci
- jedna ze stran vnitř. k. je politicky nebo dipl. podporována zahr. stranou
- téma k. se stane příčinou sporu v jiné zemi
- cizí mocnost vojensky intervenuje
- konflikty procházejí tzv. konfliktním cyklem:
1) fáze manifestace (min. 1 ze stran veřejně projeví nesouhlas a rozpor s názorem 2. strany)
2) stadium eskalace (vyhrocení k., může dospět až k válce; žádná strana nechce ustoupit)
3) stadium deskalace (omezení, oslabení konfliktu; vychází ze změny vztahu mezi protivníky - sporná strana je schopná prosadit své záměry na úkor druhé nebo kompromis)
4) stadium ukončení konfliktu (dohoda o řešení, prosazení zájmů 1 strany, zastarání k.)
- stádia mohou trvat různě dlouho a mohou se opakovat
- mezi stádii probíhá tzv. zpětná vazba (zakládá se na předchozích zkušenostech protivníků), která propojuje jednotlivá stadia a ovlivňuje další průběh sporu
- válka:
= ozbrojené střetnutí trvalejšího charakteru mezi org. ozbrojenými silami, které může vést k rozpadu občanské společnosti a desintegraci ústřední vlády
- různé formy (od dlouhotrvajícího konfliktu nízké intenzity nebo občanská anarchie - např. Somálsko, až k „horké válce“ - např. II. světová válka, Vietnam)
17) Prevence konfliktů, mír
- existují nevojenské přístupy k řešení konfliktů bez použití síly (sankce, tribunály, vyšetřovací a smírčí komise, arbitráž atd.) a vojenské nástroje pro prevenci konfliktů (dohody, embarga, demilitarizované zóny, odstrašení atd.)
- na prevenci konfliktů se podílí mnoho aktérů mezinárodního společenství - OSN, regionální organizace, individuální státy a dokonce i individuální osoby
- prevence konfliktů:
a) spolupráce
= snaha nacházet společné zájmy s ostatními státy, korigovat své vlastní cíle s ohledem na oprávněné (životní) zájmy ostatních aktérů
b) odstrašení
= dostatečná vojenská nebo hospodářská síla může odradit potenciálního agresora od pokusu řešit spor násilím
c) alianční politika
= organizace fungující na principu kolektivní bezpečnosti znamenají jak vzájemnou spolupráci jejich členů tak odstrašení protivníků
- způsoby mírového řešení sporů:
a) diplomatické jednání
- použitelné pokud spor není zásadní
- v případě dílčích otázek možno vyjednat oboustranně přijatelné řešení
- bez právní závaznosti
b) zprostředkování (dobré služby)
- u vážnějších sporů, které způsobují, že spolu strany nechtějí jednat přímo
- zprostředkovatel by měl být obeznámen se situací a obě sporné strany musí věřit v jeho nestrannost (může jím být blízký stát z regionu)
- bez právní závaznosti
c) vyšetřovací/smírčí komise
- může nezávisle prošetřit sporné záležitosti a poskytnout možné varianty řešení
- její návrhy musí být akceptovány stranami sporu
- bez právní závaznosti
d) rozhodčí/soudní řízení
- strany se rozhodnou svěřit řešení sporu nestrannému orgánu (např. mezinárodnímu soudu); pokud tak učiní, je pro ně rozhodnutí tohoto orgánu závazné
- příklady mírového řešení sporů
a) spolupráce
- NATO jako organizace kolektivní bezpečnosti odstrašuje protivníky (SSSR za studené války) + utlumuje konflikty mezi členy (Řecko vs. Turecko)
b) odstrašení
- jaderné zbraně za studené války jako nejefektivnější prvek odstrašení
c) zprostředkování
- Čína se snaží být prostředníkem jednání KLDR s USA
- Izraelsko-palestinský konflikt nebo etnické konflikty v bývalé Jugoslávii je vhodné řešit formou zprostředkování
18 - 21) Mezinárodní organizace
- historie MO:
- v posledních dvou desetiletích narůstá význ. studia MO v rámci studia MV
- největší proměnou prošlo studium MO po skončení bipolární konfrontace - hl. pozornost se soustředila na mez. vládní organizace
- v souč. se studium věnuje před. novým formám regionální spolupráce a mez. nevládním org.
= instituce vytvořené na základě dohody mezi členy, mají vlastní závazné normy a pravidla, jež členské státy vstupním aktem přijaly
- MO se klasifikují podle 3 kritérií - podle typu členství, rozsahu členství a cílů a pole působnosti
- podle typu členství:
a) mez. vládní organizace (IGO)
b) mez. nevládní organizace (INGO)
+ hybridní MO a mnohonárodní korporace (členové jsou státní i nestátní org.)
+ transvládní org. (uskupení státních aktérů, které nejsou kontrolovány svou ústřední vládou)
- např. Meziparlamentní unie (členové - parlamentní strany a skupiny)
- podle rozsahu členství:
- regionalismus x universalismus
a) MO s limitovaným členstvím (tzv. intenzivní členství)
b) MO s nelimitovaným členstvím (tzv. extenzivní členství)
- podle cílů a pole působnosti:
- rozsah cílů definuje rozsah hlavních zájmů organizace a náplň její činnosti (problémy v oblasti sociální, ekonomické, enviromentální, vojenské atd.)
- rozsah působnosti:
- globální nevymezené cíle (OSN)
- omezená působnost (NATO)
- oblast působnosti:
- globální působnost (OSN)
- regionální působnost (v Evropě - NATO)
- míra (stupeň) integrace:
= jak moc jsou státy ovlivněny touto spoluprací
- žádná míra integrace (OSN)
- integrace vojenských sil apod. (NATO)
- role MO
- 3 hlavní role MO:
- MO jako nástroj politiky svých členů (dominuje realistickému pojetí MV)
- MO jako aréna, fórum, kde se odehrává urč. činnost
- MO jako samostatný aktér v mez. systému, který je v mnoha oblastech schopen jednat autonomně
18) OSN (UN - United Nations)
= organizace s globální působností, nevymezenými cíli a s nízkým stupněm integrace (globální mezivládní organizace)
- Společnost národů:
= předchůdce OSN; založena v roce 1920, která se měla stát mírovou pojistkou v budoucí mezinárodní politice; v roce 1946 nahrazena OSN
- Všečlenské shromáždění (54 států)
- Rada SN (4, později 6 stálých členů a 4 nestálí členové)
- Sekretariát v čele s generálním tajemníkem
- Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti
- OSN byla založena podepsáním Charty OSN v San Franciscu v roce 1945, na základě protihitlerovské koalice v období 2. sv. války, podepsalo ji 51 států
- vznikla s cílem udržovat mír a bezpečnost
- sídlo OSN je v New Yorku (dále Ženeva a Vídeň; stálé mise ČR při všech sídlech); organizace používá 6 oficiálních jazyků (angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština)
- cíle: udržovat mezinárodní mír a bezpečnost, rozvíjet přátelské vztahy mezi národy, usilovat o lepší život pro všechny (zamezit chudobě, nemocem a negramotnosti a posílit respekt vůči lidským právům a obč. svobodám) a spojovat všechny národy v tomto úsilí
- hlavní orgány: Rada bezpečnosti, Valné shromáždění, Sekretariát v čele s generálním tajemníkem (Kofi Annan), Ekonomická a sociální rada, Poručenská rada a Mezinár. soudní dvůr
- Rada bezpečnosti:
- 5 stálých (Čína, Francie, Rusko, USA a Velká Británie; mají právo veta) a 10 nestálých členů volených na dobu dvou let podle regionálního klíče (stará 5 - Alžírsko, Benin, Brazílie, Filipíny, Rumunsko a Dánsko, Řecko, Tanzanie, Japonsko, Argentina - nová 5)
- odpovídá za udržení světového míru a mezinárodní bezpečnosti, zabývá se konflikty, které mohou vést k mezinár. napětí, určuje, zda došlo k ohrožení míru či aktu agrese a doporučuje následná opatření, navrhuje VS kandidáty na generálního tajemníka atd.
- v otázkách udržení svět. míru a porušení mezin. bezp. musí dosáhnout 9 hlasů (bez veta)
- Valné shromáždění:
- všech 191 členských států, každý stát má jeden hlas; řádné zasedání se koná každý rok v září (volba předsedy, místopředsedy); nynější předseda Jean Pingo (Gabun)
- jedná o otázkách v oblastech, které stanovuje Charta a neprojednává RB (otázky odzbrojení a regulace zbrojení, schval. rozpočtu OSN, volba generál. tajemníka, nestálých členů RB…)
- usnáší se ve formě rezolucí, které však nejsou právně závazné (nejsou vynutitelné)
- Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost, Hospodářský a finanční výbor, Sociální, humanitární a kulturní výbor, Zvláštní výbor pro politické otázky a otázky dekolonizace, Administrativní a rozpočtový výbor a Právní výbor
- Mezinárodní soudní dvůr
= základní soudní orgán OSN; sídlo v Haagu
- řeší spory mezi členskými státy OSN
- Charta OSN: udržovat mezinárodní mír a bezpečnost, rozvíjet přátelské vztahy mezi národy, spolupracovat při řešení mezinárodních ekonomických, sociálních, kulturních a humanitárních otázek a podpoře zákl. lidských práv a svobod; a pomáhat při dosahování těchto společných cílů
- mise OSN
- 4 druhy:
- pozorovatelská
- nárazníková
- policejní
- garant humanitární pomoci obyvatelstvu
- Eritrea a Etiopie, Východní Timor, Libérie, Haiti, Burundi, Irák, Sierra Leone, Gruzie, Západní Sahara, Libanon, Kypr, Indie, Pákistán
- organizace OSN:
- Skupina světové banky
- sídlo Washington D. C.
- 5 institucí (IBRD Mez. banka pro obnovu a rozvoj, IFC Mez. finanční korporace, IDA Mez. asociace pro rozvoj, MIGA Multilatelární agentura pro garanci investic a ICSID Mez. centrum pro urovnávání investičních sporů)
- cílem je snížení chudoby ve světě
- Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD)
- 1944 Bretton Woods
- cílem je pomocí půjček podporovat mez. pohyb kapitálu na výrobní účely a pomoc při obnově států zdevastovaných po 2. svět. válce; po r. 1989 pomáhá hlavně státům vých. Evropy v procesu demokratizace
- investovalo se do ní 11 mld. USD a poskytla půjčky ve výši 480 mld. USD
- Mez. soudní dvůr není organizace, ale orgán OSN !
- mez. odborné organizace přidružené k OSN:
- Světová zdravotnická organizace (WHO)
- Organizace pro výživu a zemědělství (FAO)
- Organizace pro výchovu, vědu a vzdělání (UNESCO)
- Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR)
- Světová obchodní organizace (WTO)
- Mezinárodní organizace práce (ILO) atd.
- Mezinárodní agentura pro atomovou E, Org. pro úplný zákaz jaderných zkoušek, Org. pro zákaz chemických zbraní, Světová turistická org.
19) Mezinárodní odborné organizace přidružené k OSN
- mezinárodní odborné org. přidružené k OSN:
= specializované mezinárodní organizace s globální působností
- nezávislé na OSN - vlastní právní subjektivita a organizační struktura
- úzké spektrum působení - přesně definovaná oblast zájmu pro každou z organizací
- OSN (Organizace spojených národů; UN - United Nations)
= organizace s globální působností, nevymezenými cíli a s nízkým stupněm integrace (globální mezivládní organizace)
- vznik: podepsáním Charty OSN v San Franciscu v roce 1945; vznik s cílem udržovat mír a bezpečnost
- sídlo: New York; sídlí také v Ženevě a ve Vídni (stálé mise ČR při všech sídlech)
- členové: zakládající - 51 států; v současnosti - 191 států
- 6 oficiálních jazyků (angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština)
- cíle: udržovat mezinárodní mír a bezpečnost, rozvíjet přátelské vztahy mezi národy, usilovat o lepší život pro všechny (zamezit chudobě, nemocem a negramotnosti a posílit respekt vůči lidským právům a obč. svobodám) a spojovat všechny národy v tomto úsilí
- jejím předchůdcem byla Společnost národů založená v roce 1920 (do 1846), která se měla stát mírovou pojistkou v budoucí mezinárodní politice
- hlavní orgány: Rada bezpečnosti, Valné shromáždění, Sekretariát v čele s generálním tajemníkem, Ekonomická a sociální rada, Poručenská rada a Mezinár. soudní dvůr
- hlavní odborné organizace přidružené k OSN:
- WHO (Světová zdravotnická organizace)
- 1948; sídlo Ženeva
- poradenství a šíření zdravotnických technologií, podpora národních programů na ochranu zdraví na úrovní států
- cílem je dosažení co nejlepšího zdraví pro všechny
- FAO (Organizace pro výživu a zemědělství)
- 1945; sídlo Řím
- rozvojová pomoc, podpora trvale udržitelného zemědělství, rozvoj venkova
- cílem je dodávat potravu do všech částí světa, kde jí není dostatek
- UNESCO (Organizace pro výchovu, vědu a kulturu)
- 1946; sídlo Paříž
- zvyšování gramotnosti, podpora školství a vědy, podpora národních vzdělávacích programů na úrovni států, ochrana kulturního dědictví (ČR - 14 míst)
- výkonná rada - 58 členů
- UNHCR (Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky)
- 1950 ustanoven VS OSN; sídlo Ženeva
- humanitární org. pomáhající lidem na celém světě donuceným opustit své domovy
- bezprizorním lidem poskytuje útočiště - ubytování, jídlo, vodu a léky a pomáhá jim najít domov v jiné zemi, nebo při návratu do domovů
- 2 Nobelovy ceny za mír (1954, 1981)
- WTO (Světová obchodní organizace)
- vznik 1995 (na základě Dohody o zřízení WTO z r. 1994); sídlo Ženeva
- nástupnická organizace GATT
- spolu s MMF a SB vytváří podmínky celosvětového volného obchodu
- 148 států
- hl. cíle:
- zvýšení výroby a obchodu se zbožím a službami
- napomáhání volnému a plynulému obchodu
- snížení obchodních bariér (liberalismus)
- usilování a rozšíření procesu liberalizace
- vytváření prostředků k urovnávání sporů
- současné otázky:
- zemědělské produkty (rozvojové ekonomiky chtějí, aby vyspělé ekonomiky odstranily celní sazby na zem. produkty dovážené právě z těchto rozvojových zemí)
- ochrana duševního vlastnictví
- ILO (Mezinárodní organizace práce)
- vymezuje mezinárodní pracovní standardy, technickou spoluprácí
- ICAO (Mezinárodní organizace pro civilní letectví)
- bezpečnost a plynulost mezinárodní letecké dopravy, mezinárodní standardy konstrukce letadel a vybavení letišť, pravidla letového provozu a komunikace
- UPU (Světová poštovní unie)
- jednotný světový poštovní systém
- ITU (Mezinárodní telekomunikační unie)
- UNIDO (organizace pro průmyslový rozvoj)
- industrializace rozvojových zemí
- EMO (Mezinárodní námořní organizace)
- prosazování jednotného námořního práva
- WIPO (Světová organizace duševního vlastnictví)
- ochrana autorských práv