Deník 2
Středa – 1. Den po příjezdu, 1. Maya roku 1 500
Včera jsme s naší lodí přistáli u břehů tajemného ostrova. Je to tu úžasné. Břehy jsou pod vodou lemovány barevnými korálovými útesy, ve kterých se nachází mnoho druhů barevných a hlavně neznámých ryb. Jen během včerejška jsem popsal nejméně 20 nových druhů ryb a korýšů, je to vážně neuvěřitelné. Voda je azurově modrá a naprosto průzračná, dno je tvořeno měkkým zlatým pískem, který se příjemně obaluje kolem bosých nohou. Musím dodat, že voda je teplá a i díky tomu se zde může vyskytovat takové množství korálů. Jsem z toho velmi překvapený a nadšený. Věděl jsem, že tajemný ostrov bude úžasný, ale tohle předčilo i všechna má očekávání a toužení.
Dnes se vydáváme na první průzkum. Bude to trochu složité, břehy jsou dosti písčité a tvoří poušť, o které netušíme, jak je široká. Neumíme pořádně odhadnout vzdálenost, ale ve středu pouště vidíme hustý les, z něj vykukující vršek sopky a za lesem se ční skalnaté hory. Muži navrhovali, abychom poušť obešli, jenže pro změnu nevíme, jak vysoké jsou hory a zda jsou schůdné. Nakonec jsme se rozhodli, že zdoláme poušť.
Takže se teď pachtíme zlatým pískem a jeho dunami. Je překvapující, že není rozpálený, ačkoliv by měl být, protože Slunce svítí přímo nad našimi hlavami. Ačkoliv jdeme asi dvě hodiny a neseme s sebou věci na nocování, chlapi nejsou vůbec unavení ani otrávení. Stejně jako já se nemohou vynadívat na okolní přírodu. Možná jsem si kdysi myslel, že poušť je pouze suché a nehostinné místo, tahle však přehodnotila mé názory. Rostly zde zvláštní kaktusy a sukulenty, po zemi se míhali různobarevní štíři a o kus dál jsem zahlédl zvláštně zbarvenou rodinu fenků. Nebo si myslím, že to byli fenci, protože jak nás spatřili, rychle se schovali. Tedy spíš zmizeli ve stínu, který skýtal jeden z vysokých a mohutných kaktusů. Stihl jsem postřehnout, že fenek měl zvláštní barvu, ne bílou ani zlatavou, spíše byl do růžova a jeho uši byly podivně dlouhé. Snad se mi podaří zahlédnout ho zblízka a pořádně si ho prohlédnout, případně nakreslit. Byl velmi zvláštní.
Jsme na cestě již čtyři hodiny a pomalu se blížíme k lesu. Nevím, jestli zvládneme dnes do lesa dojít, protože cesta jde velmi pomalu. Zajímavé je, že to nikomu nevadí, všichni si užívají okolní přírodu, jen kapitán se pořád kolem sebe divně rozhlíží a něco si mumlá. Moc ho nevnímám, snažím se totiž, zahlédnout toho zvláštního fenka. Místo toho však mou pozornost upoutá pták sedící na kaktusu, který je poblíž nás. Oddělím se od skupiny a pomalu k němu přejdu, nevypadá to, že by se mě bál. Opatrně k němu dojdu velmi blízko a prohlížím si ho, ani nedýchám. Pták vypadá, že klimbá a proto mě nevnímá. Rychle vytáhnu uhel a začnu kreslit, pták je mohutný a silný, má tmavě černá pera s hnědými konci. Hlavu má zhruba jako orel, jeho zobák je však rudý jako krev a podivně zahnutý. Ve chvíli, kdy se věnuji kreslení, pták otevře oči a podívá se na mě. Málem leknutím upustím uhel, protože jeho oči jsou velké a křišťálově modré. Dívají se na mne vědoucím pohledem a jakoby četly moje myšlenky, pták roztáhne křídla a ukáže se mi v celé své kráse. Odhaduji jeho rozpětí nejméně na dva metry a výšku na zhruba metr a dvacet centimetrů. Je ohromný a majestátní se svými obrovskými křídly a vědoucíma očima. Pečlivě si ho dokreslím a podívám se na něj. Je klidný a pořád se na mne dívá. Trochu znervózním, ale natáhnu k němu pomalu ruku, až se skoro prsty dotknu jeho nádherných per. Pták však z hrdla vydá skřek, mávne křídly a uletí pryč. Mírně zklamaně se za ním dívám, zatímco chlapi se mohou smíchy potrhat, jaký jsem nešika. Nevadí, určitě toho ptáka ještě potkám.
Nakonec jsme se po pěti hodinách cesty utábořili téměř na okraji lesa. Při večeři u ohně někdo z chlapů říkal, že nás určitě někdo pozoruje, ale já tomu nevěřím. Ten ostrov je určitě opuštěný a on jen měl vidiny z hladu a únavy. Kdyby tu někdo byl, věděli bychom o tom, protože by se zde našly lidské stopy. Jako třeba obydlí, ohniště a tak. Když se o tom zmíní, rozpoutá se velmi vášnivá debata, zda tu opravdu někdo je. Mě to je jedno, zalezu si do svého stanu a ještě chvíli je poslouchám. Jsou hloupí, já jsem unavený a jdu spát.
Čtvrtek – 2. Den po příjezdu – 2. Maya roku 1 500
Vstávali jsme dnes časně, rychle jsme sbalili tábor a vydali jsme se k lesu. Opatrně jsme došli k okraji, protože všude bylo podivné ticho a vysoké stromy s mohutnými kmeny nepůsobily příliš přívětivě. Nakonec jsme vešli dovnitř a vydechli jsme překvapením. Za prvním okruhem smíšených lesů se nacházel tropický prales plný roztodivných rostlin, jaké jsem nikdy neviděl. Bylo jich neskutečně mnoho a já byl opravdu nadšený, běhal jsem od jedné k druhé, sbíral je, poctivě ukládal, zapisoval a kreslil. Muži z posádky se rozhlíželi kolem a chvíli tiše rozmlouvali s kapitánem. Vůbec jsem jim nevěnoval pozornost, byl jsem příliš zabrán do pro mě milovaných květin a stromů. Po chvíli mě však přerušili, že už musíme jít dál. (pozn. autora z doby pozdější: tehdy jsem ještě netušil, jaké skutečně byly jejich zájmy, kdybych to tehdy věděl, nikdy bych s nimi nešel dál)
Pomalu jsme šli lesem dál, takřka jsme se ploužili, protože nikdo nevěděl, jaké nebezpečí na nás číhá. Po cestě jsme potkali párek roztodivných opic, které si z nás dělaly legraci. Házely po nás slupky od jakýchsi tvrdých oříšků, oloupanou kůru stromů a nakonec na nás hodili i trs podivného ovoce. Kapitán z toho byl rozzuřený a dvakrát po nich vystřelil. Myslím si, že to nebylo správné, ačkoliv účel to splnilo, protože opice okamžitě s křikem zmizely z větví a dali nám pokoj. Sebral jsem ze země trs s ovocem a zkoumavě jsem se na něj zadíval. Ovoce vypadalo trochu jako přerostlá ředkvička, avšak bylo zářivě zeleno-fialové. Barva nepůsobila příliš přívětivě, ale my jsme měli hlad a zatím to nevypadalo, že bychom měli šanci si něco chytit. Opatrně jsem odlomil jednu přerostlou ředkvičku a zakousnul jsem se do ní. Kapitán mě chtěl varovat, že to nemám jíst, ale nestihl to. Rozkousal jsem sousto a oči se mi tehdy rozzářily, protože ovoce bylo sladké, šťavnaté a velmi dobré. Nabídl jsem i ostatním, ti však odmítli a raději zůstali u zásob, které si s sebou vzali z lodi.
Celý zbytek odpoledne jsme prohledávali les, zda objevíme něco zajímavého. Chlapi našli pár polodrahokamů v mělké tůňce, která protékala skrz les. Byli z toho jako u vytržení a pustili se do rýžování s tím, že snad objeví ještě nějaké. Polodrahokamy jsou neskutečně vzácné pro lidi, protože u nás se téměř nevyskytují a musíme je draze vykupovat od draků, kteří jsou těmito kameny obklopeni již od narození. Zavrtěním hlavou jsem odmítl jejich nabídku, abych se k nim přidal. Místo toho jsem se šel projít kousek dál s přáním, abych objevil podivného ptáka.
Procházel jsem se nakonec celkem dlouho, protože se již začínalo smrákat, když jsem se vracel zpátky k našemu táboru. Rozmístili jsme tábor u tůňky, která teď posádce poskytovala dostatek zábavy a zaměstnání. Je mi divné, že kapitán se k nim nepřidal. Moc jsem nad tím nepřemýšlel, protože jsem byl zabrán do objevování nových rostlin a živočichů. Narazil jsem například na podivnou žábu, která měla dlouhý a velmi tenký ocas, průzračné oči a naprosto průhledné tělo, takže jsem mohl nakreslit i její orgány. Upravoval jsem své zápisky ve vědeckém sešitu, když jsem měl najednou pocit, že mě sledují cizí oči. Byl jsem už jen kousek od tábora a tak jsem tomu příliš nevěnoval pozornost. Když nad tím teď přemýšlím, možná jsem měl. Nevadí, určitě to byl jen můj pocit. Už jdu spát, abychom zítra mohli opět vyrazit brzy na cestu. Mám tak nějak pocit, že objevíme něco důležitého, co ovlivní zbytek naší výpravy.
Komentáře
Přehled komentářů
Nádherný a tajůplný příběh <3
Mladý badatel je příjemně přírodou a tajemnem okouzlen, ale ti námořníci jsou pořádně hamižní, jestli na tom ostrově opravdu někdo žije, určitě se mu nebude jejich chování líbit ;-)
Juchuuchuuu
(Sisi/ctenar, 5. 8. 2015 22:57)Naprosto senzační díl, moc pěkně nás autor napíná a navádí směrem děje. jsem vskutku zvedava jak to bude pokračovat dal se
paráda
(Lucka, 31. 7. 2015 21:22)moc pěkně napsaná kapitolka :) prosím bude další díl brzy. jsem napnutá jako struna co se bude dít dál.
,,,,,,
(katka , 31. 7. 2015 11:59)je to napínavé takže možná už se příští díl dovíme či oči je sledují
Skvělé...
(Hatachi, 30. 7. 2015 19:04)Toje tak skvělý a ještě více napínavý. Jsem zvědavá, co bude dál. Moc se těšim na další díl a doufam, že bude brzo...
***
(Widlicka, 25. 8. 2015 19:30)