PIKOLKA
Pikolka byla psí holčička s ohromným srdíčkem. Narodila se 4. března 1992. Vypadala tak trochu jako inverzní Jack Russel Teriér :-) Prostě black and tan a s bílou náprsenkou a packama. Od data narození až do 17. 11. 2006 o jejím životě víme velmi málo. Byla snad spolu s dalšími třemi pejsany u Hořovic, u nějakého rakušana, který snad chodil do stáje k Opatrným. Jako veterinář měl Pikolku v registru MVDr. Urban z Hořovic, který nám sdělil i původní jméno (Angelina nebo tak podobně, prostě Angie, už ovšem slyšela na Pikolku a nebylo proč to měnit) a to, že vždy chodila jen na očkování. Pikolku jsem poznala na jaře 2006, kdy jí holky přivezli ke koním spolu s pejskem Rudym. Kam se poděli dva další pejsci z původní smečky se už asi nikdy nedovíme. Oba pejsci byli dost zanedbaní a postupem času byli ještě horší, protože spali venku na hnoji. Přišel listopad, přízemní mrazíky a Rudyho stav (od pana doktora jsme se dozvěděli, že byl léčený na močové kameny) se zhoršil natolik, že nebyl schopný chodit. Celý den čekal na utracení a kolem naříkajícího Rudyho chodila Piki a nevěděla, co dělat. Další dva dny tak ještě pejsek zůstal ležet a Piki stále běhala kolem a doufala, že její pejsek zase vyskočí a budou se společně zahřívat a hrát. Bylo vidět, že to vzdává. V tu chvíli bylo rozhodnuto. Doma jsem nadhodila, jestli maminka nechce malou fenečku a po neurčitém souhlasu jsem Pikolku prostě naložila a přivezla. Byla vyplašená ale odevzdaná, prostě si lehla v předsíni do krabice se slámou a spala. Druhý den jsme jí vykoupali a povýšili na domácího psa, Pikolka vyskočila na postel a ulehla, jak kdyby tu byla odjakživa. Z počátku byla hodně nedůvěřivá, nenechala si sáhnout na čumák, utřít nohy a jakákoli manipulace byla velký stres. Nicméně moře lásky, čas a důslednost udělali své a Pikolka se nyní nechá bez problémů a stresu nosit, ošetřovat, česat. Ačkoli by mohla, i když se jí něco nelíbí, nikdy nekousne, jen jemně vezme ruku do tlamy a odsune. Na věk, ve kterém k nám přišla si zvykla přímo výtečně a nepřestává nás překvapovat svojí vitalitou a osobností. Ačkoli jsem jí přivedla já, jako by věděla, že byla určená pro maminku a jakmile je doma, připojí se k ní za nohu a chodí za ní kamkoli se hne. Denně rozdává neuvěřitelné množství radosti a lásky nám všem, je stále dobře naladěná, prostě naše bába. Dalo by se o ní napsat ještě mnoho ale myslím, že to na začátek stačí. Snad jen ještě poznámku, že bych nikdy nevěřila, jak se i pejsek ve vyšším věku dokáže přizpůsobit nové rodině a novému životu.
menší aktualizace - dne 13. 6. 2009 jsme se s Pikolkou a oběma kluky vydali na Voříškiádu do Hořovic, odkud měla Pikolka pocházet. Nejenom že se zadařilo a Pikolka vyhrála svou třídu (ale byly tam tuším jen dvě fenečky) a pak i celou výstavu (ale myslím, že hlavně věkem - vždyť je to přece skoro Jack Russel :-) i přes to jsem se neodvážila s ní jít do fen bez PP :-) ale hlavně Pikolka byla poznána a dozvěděli jsme se, že majitel už měl jen dva pejsky a že je měl hrozně rád - takže doufám, že se na svojí Angie tam zezhora dívá a je rád, že se má zase dobře.
Pikolka dne 4. 3. 2011 oslavila krásné 19. narozeniny. Je stále akční, dokáže obejít s námi celou Hvězdu, když má radost běhá jak drak a i by mě skoro předběhla :-) sice už hůře vidí i slyší, ale orientaci po domě zvládá bez potíží, venku se občas musím připomenout, to když se začuchá :-) s Ediem si i hraje - respektive odráží jeho pokusy o hru :-) stále má radost ze života, potřebuje jen více odpočinku a má ráda svůj denní rytmus a klid. Jediné, co nás trochu trápí, je zubní kámen, který si sice na předních zubech nechá odstranit (a i dásně se tam zlepšily) ale na stoličkách je veliký a neodstranitelný. zkusili jsme Platinum gel ale zatím ne s úplně pozitivním výsledkem. Jinak se zdá být v pořádku, preventivně jí k veterináři na prohlídku radši brát nebudu, loni jsme kontrolovali srdíčko a v lékařské zprávě stálo, že pro temperament pacientky nebylo možné provést vyšetření. Na RTG se bránila tak, že si asi natáhla kolenní vazy (LZ), což naštěstí po cca půl roce odeznělo (viděl jí MVDr. Duchek a konstatoval mírnou poúrazovou luxaci pately). Takže přejeme bábulce ještě mnoho spokojených chvil!!!
Dnes ráno, 2. 3. 2012, dva dny před dvacátými narozeninami, jsme se s Pikolkou museli navždy rozloučit pro selhání ledvin. Poslední půlrok už ze života moc neměla, smysly jí opouštěly a dokázala chodit hodiny a hodiny bezcílně kolem stolu. Nicméně baštila stále s chutí a mazlila se. Pořád jsem doufala, že usne a už se neprobudí, ale naše bojovnice měla příliš dobré a silné srdíčko.
Pikolko, doufám, že shledání s pánečkem a Rudym tam nahoře bylo radostné, že mu cpeš hlavičku na pohlazení jako kdysi a hodiny a hodiny aportuješ balonek, jak jsi zbožňovala a snad Tě Rudánek moc nezlobí. Byla jsi největší psí osobnost, jako jsem měla možnost poznat a děkuji Ti za to, že jsi nás více než pět let rozveselovala svou přítomností. Jakákoli slova budou příliš malá, aby mohla vyjádřit, co jsi pro mě znamenala. Nikdy nezapomenu na tvůj startovací ocásek a ouška, i na Tvůj vzdor u stříhání drápků. Byla jsi úžasná se vším všudy, hrdá, silná a svoje za všech okolností. Děkuji!