Německá doga
Německá doga je národním psem Německa. Dožívá se průměrně 10 let a dnes se chová jako společník a hlídač. Plemeno vzniklo pravděpodobně křížením mastifa a chrtů. Často trpí záněty kloubů a kostními nádory. Dříve byla doga chována za účelem lovení zvěře a také jako válečný pes.
Německá doga | |
---|---|
FCI - Standard č.144 | |
Země původu: | Německo |
Klasifikace FCI |
|
Zbarvení - existují 3 barevné rázy: |
|
Minimální kohoutková výška: | u psů: 80 cm
u fen: 72 cm |
Váha: | 55-90 kg |
Historie
Prapředek plemene přišel do Evropy se sarmantským kmenem Alanů, který žil na území dnešního Ruska v Asii. Plemeno se tedy odvozuje od alaunta, který byl znám již ve 13. století. V 16. a 17. století se doze podobní psi těšili velké oblibě na německých knížecích dvorech, kde se využívali nejen při štvanicích na vysokou, ale rovněž jako hlídači a společníci. Postupem času docházelo ke křížení s jinými plemeny psů, zvláště pak chrty, kteří přispěli k celkovému zlehčení a zušlechtění typu. V 19. století už nebyl chov velkých psů pouze výsadou šlechty a doga se tak šířila i mezi neprivilegované vrstvy. Její síly využívali k tahu například řezníci. Doga se v té době vyskytovala v několika barevných rázech lišících se územním rozšířením a názvem. Na jihu Německa převažovali černě skvrnití psi, známí jako ulmské dogy, v severním Německu byla rozšířena modře a žlutě zbarvená zvířata, tzv. dánské dogy (v Anglii a Francii je plemeno známo pod tímto názvem dodnes). Ke sjednocení barevných variet pod jednotným názvem Německá doga došlo roku 1880 na schůzi rozhodčích v Berlíně, kde byly zároveň definovány hlavní znaky plemene.
Popis těla
Doga patří mezi největší psí plemena (výška v kohoutku: psi - min. 80 cm, feny - 72 cm), stavbou těla tvoří kompromis mezi lehkostí chrtů a mohutností ostatních dogovitých plemen. Formát těla je spíše kvadratický (platí hlavně u psů). Hlava je úzká, protáhlá, se středně velkýma očima co nejtmavší barvy (u modrých a skvrnitých dog je přípustné světlé oko), zavěšenýma ušima a převislými pysky. Má poměrně dlouhý a elegantní krk, na kterém podle standardu nesmí být volná kůže. Hrudník německé dogy má tvar V a musí mít dobře klenutá žebra. Přední nohy zaujímají rovný postoj, zadní nohy jsou silné, dobře zaúhlené a při pohledu zezadu rovnoběžné s předními. Ocas je dlouhý a postupně se zužuje. Srst je krátká, hustá a hladce přiléhající. Dogy jsou chovány ve třech varietách: 1) žlutá a žíhaná (u obou je žádoucí černá maska), 2) černá a skvrnitá (skvrny jsou černé, šedá nebo hnědavá barva je nežádoucí), 3) modrá (ocelově modrá).
Chování a nároky německé dogy
Plemeno je velmi přítulné, oddané svému pánovi a je to poměrně dobrý hlídač. K cizím lidem se chová spíše rezervovaně, ale nikdy nepřátelsky. Doga je hodná k dětem a není divoká. Má vysoce vyvinutý smečkový pud a sociální chování, proto se nejlépe cítí v rodinném kruhu. Je to pes, který se hodí do města a nevyžaduje náročnou péči o srst. I přes svou velikost není náročná na množství pohybu, dobře se snáší s ostatními psy a může žít celoročně venku.
Výchova Německé dogy
Je vhodné s odběrem štěněte dogy příliš nezahálet a štěně koupit nejlépe mezi 7 - 9 týdnem věku. Avšak pokud toužíte po psovi, se kterým můžete skládat ohromující množství zkoušek z výkonu a jezdit na závody, není na to doga vhodná. Existují sice německé dogy se zkouškou obranářskou či zkouškou všestrannou, ale jejich výcvik vyžaduje nejen jiný přístup, spoustu trpělivosti, včasný začátek, hodně síly, ale také štěstí při výběru štěněte. Navíc výrazné výsledky se nedostaví zrovna brzy, což mnohé odrazuje. Německá doga se dá vycvičit pouze láskou. Tvrdými donucovacími prostředky a tresty se nic nezmůže. Německá doga se snadno urazí a zatvrdí. Se základním výcvikem je potřeba začít co nejdříve, než doga vyroste. A to samozřejmě hravou formou!