Ruská modrá kočka
Historie plemene
Tato původně kožešinová zvířata se postupně stala miláčky carů i jejich rodin, nejznámějším příkladem je ruský modrý kocour Vasko, kterého vlastnil ruský car Mikuláše I.. Nejpozději kolem roku 1860 se toto plemeno koček přičiněním námořníků dostali do Anglie, kde sice domácí a robustnější britskou modrou kočku v oblibě nepředčili, přesto se však jejich populace rozrostla a získala dnešní podobu. Původní podoba není známa, s největší pravděpodobností měli místo dnešních zelených žluté oči a více hustou srst.
Vzhled ruské modré kočky
Od všech ostatních plemen koček se liší především dvojitou krátkou srstí jemné stříbrné barvy - tmavá už nevyhovuje přijaté koncepci FIFE - (ani při sebepečlivějším pročesávání se hřebenem nedostanete až na kůži, v případě promočení nasaje všechnu vodu vrchní srst, ta spodní a bělounká pokožka zůstavají zcela suché). Tito čtyřnožci jsou spíše drobní, zpravidla ani po kastraci kočky nepřevyšují hmotnost 4kg a kocouři 5,5kg. Končetiny bývají štíhlé a dlouhé, drobné tlapičky mívají oválný tvar, špičatá ouška ještě násobí své kouzlo krátkými štětinkami, čímž tento archangelský lev připomíná rysa, oči mají mít sytě zelenou barvu a neorientální vzhled (zvlástě v USA se orientální poddruh ruské modré kočky úspěšně rozšiřuje).
Povahové vlastnosti ruské modré kočky
Jedná se o spíše plaché kočičí plemeno, jež si zpravidla vytvoří silný citový vztah pouze k jedné osobě, je však schopné dále tolerovat ostatní členy rodiny. Svou přízeň zpravidla dává tato drobná a povídavá kočička najevo lehkým otíráním se hlavičkou o vybraného člověka, či předváděním sebe samé v plné kráse. Kočky bývají vynikajícími matkami.