Zahradiště 2014
Kety nám tentokrát trošku zkomplikovala dovču svým opožděným háráním a krytím, takže do Zahradiště jsme vyrazili s 5týdenními spratečky. Stále stejná chatka, hezky na kraji, kde nikoho nerušíme. Ještě před odjezdem jsem v náhlém pominutí smyslů zakjoupila na Aukru druhou malou ohrádku (na hlodavce), což se ukázalo jako vynikající tah. Štěnda měla jednu ohrádku v chatce, a přes den chodila bydlet do venkovní ohrádky před chatkou. Příjezd byl opravdu vtipný, v neděli jsem byla ještě ráno na agi, abych děti utahala, pak jsem upekla buchtu, dobalila, utahala štěnda, a pak se spustil takový liják, že bych na kost promokla jen při jedné cestě do auta, a to jsem jich potřebovala tak 5-6. Takže jsem se zase hezky posadila, uvařila kávičku, počkala, až přestane trochu pršet, nanosila věci do auta, a pak už byl čas zase utahat dětičky... no nakonec jsem vyrážela někdy k 7. večer. Na místo jsem dorazila po 9., ještě za světla. Hned jsem vypustila malé hodné pejsky - cestu zvládli výtečně, vůbec nekňučeli ani nezlobili. batolili se před chatkou a nevěděli moc, co mají s tím obrovským trávníkem dělat. Trošičku si pohráli, ještě celí vykulení ze změny prostředí, a už byl čas na krmení. Honila jsem je tentokrát maličko déle, aby byli hodně unavení. Dostali konzervu, protože maso zůstalo doma, a granulky jim nikterak nejedou, a zapili to mlíčkem od Kety. Celou noc spali naprosto spokojeně, v noci Kety kojila a pak chtěla za námi, takže my moc nespali.
Každým dnem sílili a vydrželi si déle hrát a méně spát, taky pomalu rozšiřovali svůj akční radius. Celý den u nás pobývaly nějaké děti, aby si mohly hrát se štěňátky, také dospělí nás navštěvovali mimořádně často. Kety hlídala, jak o život, srdnatě se pouštěla do ovčáků i hovawartů, a ti z toho naštěstí byli tak překvapení, že ji nepřekousli, což jí ovšem velmi zvyšovalo sebevědomí. Nakonec jsme Kety zavírali do chatky, když byla štěnda venku, nebo byla sice s nimi, ale zato uvázaná na vodítku, protože její sebevražedné útoky sílily.