Soluňáci

  Ve čtvrtek, když jsme přijeli, tak jsme po pozdravení mezi sebou začali večeří.Potom jsme měli mši svatou v kapličce.Potom nám o. Marek říkal,že teď, na začátku exercicií máme oložit cšechny svoje starosti, vypnout mobily...držet silencium(mlčet, aby se dobře modlilo a rozjímalo) a naladit na stanici Bůh.Povídal nám pohádku :Za ...potoky,žil Honza.Matka ho říkala, aby šel do světa.Tak šel.Potkal kouzelného dědečka,který si všiml,že má Honza buchty.Tak mu honza jednu dal,a nakonec došlo k tomu,že si batohy vyměnili.Honza si při cestě říkal, že batoh je celkem těžký a tak jej zahodil a vrátil se domů.Žili v bídě a za rok a den se na něj přišel dědeček podívat.Když se dozvěděl že Honza batoh odhodil,vynadalmu ře se do batohu ani nepodíval,protože v něm byl poklad.Pak děda zmizel,Honza litoval a žil v bídě až do smrti.Pak jsme rozjímaly,měli adoraci a šli spat.

  Další den jsme po ranních chválách měli snídani, a promluvu:Ti, kteří přivedou lidi k víře, budou v nebi zářit jako hvězdy.Štěstí v nebi je vystupňované podle zásluh.Máme ovládnout své myšlenky, vroucně se modlit, zpívat, začít hned.Opět jsme rozjímali a měli další promluvu:Kdo stojíš, dej pozor, abys nespadl.Hodněkrát se opakolvala věta ve významu-Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.Vyprávěl nám také o sv. Antonínovi:Jednou ho jedna rodina požádala, aby četl na pohřbu jejich příbuzného-bohatého bankéře.Četl úryvek o tom,že každý má srdce tam, kde je jeho poklad.Příbuzní se zděsili.Po čtení řekl sv. Antonín, ať se dou podívat tam,kde byl jeho poklad a najdou tam jeho srdce.Po pohřbu tam tedy šli a říkali si že to bude jen povídačka.Když doratili k jeho truhlici,párkrát prohrábli mince a srdce tam našli.Potom se mu jeden hospodář nechtěl přijat víru a říkal sv.A.,ať se sejdou za tři dny,on nebude dávat svému oslovi, který miluje oves,seno nažrat,pak před něj dá před něj oves a on ať donese hostii,když místo žraní poklekne osel před hostií,přijme hospodář víru.Sešli se zedy za ty  tři dny a osel opravdu poklekl.Ještě nám říkal o sv. Vincenci z Pauly,byl velmi milosrdný,pomáhal ostatním.Jednou se vyměnil s otrokem,otrok dostal svobodu.Sv. V. se dostal do ruky přísnému otrokáři do Afriky, který nenáviděl křesťanství.Sv. V.,když jednou zpíval latinsky píseň o Marii,slyšela ho  žena otrokáře a ptala se,o čem zpívá.On jí řekl,že o Marii a vyprávěl jí,jak je to velká paní.6ena se divila že taková žena exiatuje,u nich totiž ženy nemají žádná práva.6ena pk působila na svého manžela.Ten pak v noci se sv. V. utekl do evropy,zjistilo se,že otrokář byl kněz a aby to ukryl,stal se tak přísnyým.V Evropě pak v jednom klášteře konal do konce života pokání.Pak se zmínil o Jidáši a říkal:Když zradíme, vraťme se a čiňme pokání.Potom jsme opět rozjímali.Po rozjímání jsme šli k Lechovicím.když jsme byly už celkem blízko,kostel byl nádherně vydět tak jsme se pomodlili a šli zpět na faru na oběd.A proto že je toho ještě hodně tak vám žeknu už jen že nás celou dobu provázel obraz s velkým duchovním nábojem,o který jsme hráli,nakonec ho vyhrál Josef z Vítonic a ten ho štědře daroval štědře Janu Kříži.