Téma 6 - Který z mrtvých vstal
Úvod
Otec Ho dal ve své lásce lidstvu, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.
Pane Ježíši Kriste, prosíme Tě, sešli lidem, kteří pochybují o Tvém zmrtvýchvstání, milost, aby v ně uvěřili.
Současný svět je plný krizových stavů, úzkostí, nebezpečí i hrozeb. Důsledkem toho je duševní zhroucení, deprese, zoufalství, pocity méněcennosti, člověk je zbaven odvahy, je stísněný, cítí se na konci svých sil. Aby svět čelil svému smutnému rozpoložení, vrhá se znovu do zábav, aby se rozptýlil, aby měl změnu a vzruch. Ale v hlubinách jeho duše je usazeno zoufalství.
Jak tomu můžeš uniknout? Apoštol Pavel odpovídá: „To je mé evangeli-um: „Kristus vstal z mrtvých!“ (2 Tm 2,8)
Co to znamená pro Tebe?
Musíš poznat, že kříž neznamená konec, ale průlom. Za křížem následuje vzkříšení. A sice již nyní a zde na zemi. Každý kříž má svůj smysl! Každá tíseň má své požehnání. Jdi svou cestou statečně spolu s Kristem, potom zakusíš již nyní na tomto světě své vzkříšení: sílu svého ducha, svou radost a svůj pokoj. Pane Ježíši, buď Ty mou nadějí.
Vlastní modlitba růžencového tajemství
Věřím v Boha…
Otče náš…
Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš,
1. který třetího dne vstal z mrtvých ve shodě s Písmem. (1K 15,4)
2. který se po svém zmrtvýchvstání zjevil ženám. (Mt 28,9)
3. který se zjevil svým učedníkům. (Mt 28,17)
4. který se zjevil i nevěřícímu Tomášovi. (J 20,26)
5. který řekl: „Blahoslavení, kteří neviděli a přesto uvěřili“. (J 20,29)
6. nad kterým už smrt nemá vládu. (Ř 6,9)
7. který řekl: „Já jsem vzkříšení a život“. (J 11,25)
8. který řekl: „Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude živ“. (J 11,25)
9. který z mrtvých vstal, jakožto první z těch, kteří zesnuli. (1K 15,20)
10. s kterým se i my jednou ukážeme ve slávě. (Ko 3,4)
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Sláva Otci…
K zamyšlení
Apoštolové a učedníci byli zdrceni Kristovou smrtí. Viděli, že tím jsou pohřbeny ambice na jejich lidskou slávu a uznání. Ještě nechápali, že v tomto dění jde více než o lidský život. Protože se neuzavřeli pro dobro a lásku, rychle po prvních zprávách o zmrtvýchvstání Krista, prožívají i vlastní vzkříšení.
I když svatá Panna věděla, že Kristus vstane z mrtvých, bylo pro ni utrpení jejího Syna zdrcující a žasla nad Božím úradkem a Kristovou láskou a touhou dokonale plnit Boží vůli.
Rovněž pro svaté ženy, apoštoly a učedníky představuje zmrtvýchvstání Krista šokující radostnou změnu myšlení a počátek chápání Božích záměrů. Bez zmrtvýchvstání Krista nebylo možno uvažovat o vzniku nové Církve.
I člověk, který se snaží respektovat Boží řád, se občas dostane do velmi tíživé situace, kdy se mu zdá, že vše dobré je ztraceno. Má pokušení propadnout pesimismu. Je to zkouška pro člověka. Důležité je nikdy nepropadat beznaději, ale důvěřovat Bohu tak, jak to činil trpělivý Job.
Povzbuďme se též jednáním Panny Marie. Protože byla otevřená Bohu, uvěřila, že Kristus vstane z mrtvých. Když se jí zjevil, byla velmi posilněna a hned začala pokorně povzbuzovat ostatní.
Důvěřujeme, že je v Božím plánu, aby s pomocí Panny Marie dospělo lidstvo do Božího Království. Radujme se, že Kristus vstal z mrtvých, protože je to i naděje pro nás, že můžeme jednou dosáhnout nebeské blaženosti. Ale pochopme, že pro své zdokonalení musíme prožívat i krušné chvíle, a věřme, že vše jednou dobře skončí.
Témata k povídání
- Co vnímám jako svůj životní kříž?
- Je pro mě můj kříž nástrojem lásky a nadějí pro věčný život?
- Umím se radovat, i když mám ještě kříž na ramenou nebo se jej snažím přeložit na jiná ramena? Čí?
Panno Maria, děkujeme ti, že jako jediná jsi plně věřila svému Synu a doufala v Jeho Zmrtvýchvstání.
Apoštolský list Rosarium Virginis Mariae (Jan Pavel II)
- Kontemplace Kristovy tváře se nemůže zastavit u obrazu Pánova ukřižování. On vstal! Růženec, toto vědomí zrozené z víry, vždy vyjadřo-val vyzváním věřících k překročení temnot umučení a k soustředěnému pohledu na Kristovu slávu ve vzkříšení a nanebevstoupení. Kontemplací Krista vzkříšeného křesťané znovu odhalují prameny vlastní víry (srov. 1K 15,14) a opětovně prožívají nejen radost těch, kterým se Kristus zjevil - apoštolům, Magdaléně, emauzským učedníkům, ale také neméně intenzivní radost Mariinu, z nového života oslaveného Syna.
Dá se říci, že každé, správným způsobem rozjímané, růžencové tajemství vrhá světlo na tajemství člověka. Zároveň se stává naprosto přirozeným přinášet na tato růžencová setkání mnohé problémy, úzkosti, námahy a plány, kterými se náš život vyznačuje. „Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe“ (Ž 55,23). Rozjímat s růžencem znamená složit své břemeno před milosrdné srdce Krista a jeho Matky. Když po dvaceti pěti letech znovu přemítám nad zkouškami, které mě neminuly ani v mé službě Petrova nástupce, cítím potřebu opět zdůraznit, či spíše obrátit se na všechny s vřelou výzvou, aby s růžencem učinili osobní zkušenost: ano, tato modlitba skutečně „tepe v rytmu lidského života“, aby jej sladila s rytmem života božského, v radostném společenství Nejsvětější Trojice - vytouženým cílem našeho bytí.
Don Bosko a Panna Maria
Na Marii mysli, Marii vzývej. Myšlenka na Pannu Marii a obracení se k ní nikdy nechyběly v Don Boskově srdci a v jeho ústech. Slavil s velikou horlivosti všechny mariánské svátky a učil to i své syny. Z jeho úst stále zaznívaly synovské prosby k nebeské Patronce. Často veřejně děkovával za nespočetná dobrodiní, která připisoval moci velké Pomocnice. „Jak dobrá je Panna Maria!“ volal při mnohých příležitostech. Trpěl, když ho chválili za to, co vykonal. Vzápětí uváděl lidi na správnou míru: „Tito dobří lidé nevědí, kdo je Don Bosko. Všechno to je dílem Panny Marie Pomocnice.“
Modlitba na závěr
Ježíši, tvoje zmrtvýchvstání je největší událostí lidských dějin a je přesvědčivým důkazem, že nekonečně přesahuješ všechny filosofy a zakladatele nejrůznějších náboženství. Jen Ty jediný jsi pravý Bůh, sám nekonečný Stvořitel. Tobě není nikdo rovný. Jak velkým projevem tvé lásky je, že ses nám dal poznat a obdařil jsi nás darem víry. Prosíme Tě, abychom si tohoto daru vážili a všem okolo sebe z přetékajícího srdce radostně rozhlašovali, že existuješ a nabízíš lidem přátelství a spásu.
„Pravými středisky světových dějin a dějin spásy nejsou pracoviště a výkonná střediska politiky a ekonomie, finanční a světské moci. Opravdové opěrné body dějin je třeba hledat na tichých místech, kde se lidé modlí. Zde se mimořádným způsobem uskutečňuje plné setkání pozemského světa s nadpozemským, putující Církve na zemi s věčnou a vítěznou Církví v nebi. Zde se pro život a pro smrt děje něco většího a významnějšího než ve velkoměstech, kde se domnívají, že mají v rukou puls času a že řídí kormidlo světových dějin. Panna Maria se neuzavřela do sebe, neodmítla andělovo poselství, otevřela se Bohu a přijala jeho volání. Následujme Pannu Marii v její odvaze otevřít se láskou Bohu a bližním.“
Jan Pavel II, V homilii v Kevelaer 2.května 1987