Téma 5: Který ustanovil eucharistii
Ježíš vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte ho a rozdělte mezi sebe. Neboť vám říkám: od této chvíle už nikdy nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království.“ Potom vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: „To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!¨“ (Lk 22,17-19)
Ježíšovo ponížení při vtělení spočívalo v tom, že se zřekl svého Božství (Bohem zůstal, ale nepoužíval svoji moc) a stal se obyčejným člověkem (prožíval všechny lidské strasti).Při umučení a smrti, nechal své lidství potupit, nespravedlivě trýznit a vydat k záhubě.Nekončí své pokořování smrtí, ale v eucharistii se dennodenně ponižuje na oltář v podobě prostého chleba a takto se vydává na pospas lidem s důvěrou, že toho nezneužijí. Jako člověk mohl utéci, když mu ukládali o život. V eucharistii může jen pasivně čekat, jak s ním člověk naloží, zda s posvátnou úctou nebo lidskou laxností bez náležité úcty, nebo vyloženě s úmyslem Krista zneuctít.
Panno Maria, prosíme tě, vyprošuj nám milost, ať si velmi vážíme svátosti eucharistie a jsme vděční za možnost účasti na jejím slavení.
Měj na paměti, že Ježíš se kvůli nám dennodenně ponižuje. Nemusel, a přesto dobrovolně chce být s námi tiše a nenápadně. Raději bude trpět nebezpečí zneužití, než aby se od nás natrvalo vzdálil. Tak mu na nás záleží, tak o nás stojí, tak nás žárlivě miluje. A o to nepochopitelnější je, proč to vše podstupuje, když ve společenství Božských osob má všechno a nic mu nechybí? Proč místo radosti, která se mu nabízí, bere na sebe bolest? Jakou hodnotu má člověk pro Boha, pouhé stvoření? A On se přesto ponižuje a chce se setkat s tím červíčkem, jako jsme my. Na hoře Tábor ukazuje svoji moc a vzbuzuje bázeň, v eucharistii přichází jako bezmocné dítě, abychom se ho nebáli, aby nás svou všemohoucností nepoplašil, abychom prostřednictvím drobné hostie přijali v naprostém klidu Nejvyššího Boha. Těšíme se, že si u nás učiní příbytek. Prožíváme intimní chvíle se svým Pánem. Nerozklepou se nám kolena, nezbledneme a neomdlíme děsem. A to proto, že Ježíš se snižuje na naši úroveň. Jinak při kontaktu s ním bychom museli umřít. Nevydrželi bychom se dotýkat Boží velebnosti. Ježíš v eucharistii je pro nás přitažlivější než Ježíš mocný na hoře Tábor. Ponížení Kristovo nás přitahuje více než jeho moc.
Vlastní modlitba růžencového tajemství
Věřím v Boha…
Otče náš…
Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš,
1. který ač mocný, věčný a vznešený se zcela vydal do rukou hříšným lidem
2. který raději trpí nebezpečím zneužití, než aby se od nás natrvalo vzdálil
3. který přichází v eucharistii jako bezmocné dítě, abychom se ho nebáli
4. který přichází v eucharistii v naprosté tichosti
5. který si nenechává sloužit, ale sám slouží
6. který se sám stává našim pokrmem
7. který sytí naši duši a naplňuje všechny její potřeby
8. který svatým přijímáním udržuje náš život a převádí ho do věčnosti
9. jehož obdarování převyšuje naše představy
10. který v eucharistii uzdravuje naše duše i těla
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Sláva Otci…
K zamyšlení
Ježíš v eucharistii nebude křičet, nedá se slyšet na ulicích, ale v naprosté tichosti přichází. Ten, který má moc, je jako beránek, který neotevřel ústa. Mohl by mnoho o nás mluvit, o našich hříších, nedokonalostech, o tom co mu vadí, ale On poníženě mlčí. Všechny křivdy, nelásku trpělivě v tichosti snáší. Obtížil se našimi bolestmi, nemocemi, naše viny na něho dolehly. Jeho srdce krvácí pro naši zlobu a pýchu, ale jemu nejde o to, abychom poznali míru jeho utrpení, jako spíš abychom jeho počinem pochopili velikost Jeho lásky. K tomu má sloužit i jeho ponížená přítomnost v eucharistii.
Jako při nedostatku živin umíráme fyzicky, tak při absenci eucharistie umírá naše duše. Tělo a Krev Krista jsou zdrojem života a dodávají nám živiny lásky. Duše nepřítomností Krista chřadne a pomalu umírá. A jestli jí nedodáme tento životodárný zdroj, staneme se chodícími mrtvolami. Tělesně živi, ale duchovně mrtvi. A co nám pak pomůže, když získáme celý svět, ale ztratíme duši? Tak životně nutné je přijímat Pána v eucharistii.
Ježíš v eucharistii je pro nás nutnou stravou k životu, velkolepou hostinou a také posilou na cestě do věčnosti a posilou našeho života.
Témata k povídání
- Dokážeme i my stát před svatostánkem v tichu, bez mluvení?
- Jaký je můj osobní vztah k eucharistii?
- A k svátostnému životu vůbec? (K zamyšlení)
Jak prožívat sv. přijímání, abychom neztratili úžas z Ježíšova darování a velkou úctu před jeho vznešeností? V eucharistii se Ježíš nějak zvláště neprojevuje, zůstává skrytý, tichý, nenápadný jako malé dítě. Mnohdy nám nedává pocítit ani svoji moc, ani svoji lásku. Nechává pracovat naši víru bez pocitů ducha. A pokud tento stav zmrazených citů při sv. přijímání trvá delší dobu, začínáme ztrácet pozornost vůči Kristu, zapomínáme na toto Boží dítě spící v našem srdci. Tím, že si ze mše sv. odnášíme v sobě Ježíše, by už neměl být rozdíl mezi sakrálním prostorem v kostele a světským prostorem venku (že v kostele jsem spojen s Bohem a jakmile vyjdu ven, nechám Ježíše za dveřmi), ale celý svět, nastávající události by měly splynout v jeden sakrální prostor, kde poníženému Kristu předávám moc vládnout, předávám mu otěže svého života.
Pane Ježíši,děkujeme Ti za stanovení svátosti eucharistie, která je nám posilou i v nejtěžších situacích života a zdrojem radosti ze tvé blízkosti
Modlitba na závěr
Bože, ty nám dáváš v eucharistii záruku budoucí slávy ve tvém království, své Nejsvětější srdce spojuješ s naším srdcem a jsi oporou našim silám během pouti naším životem. Stále nás sjednocuj ve víře a lásce a dávej nám apoštolské nadšení pro rozšiřování tvé církve, zvláště mezi mládeží a lidovými vrstvami. Amen.
Don Bosco ti chce říci.2
- Někteří říkají, že k tomu, abychom mohli přijímat často, je zapotřebí být svatý. Není to pravda. Toto je podvod. Svaté přijímání je pro toho, kdo se chce stát svatým. Léky se dávají nemocným stejně jako se dává jídlo slabým. [VII, 679]
- Dva nejsilnější prostředky nás podporují na cestě k nebi. Jsou to svaté přijímání a svátost smíření i pokání. Proto dívejte se, jak nepřítel naší duše hledá jakoukoliv záminku, aby nás vzdálil od této praxe našeho náboženství. [III, 162]
- Přistupujte často horlivě ke svatému přijímání. Když budete přijímat Krista často do vašeho srdce, bude vaše duše natolik formovaná milostí, že tělo bude donuceno být poslušné duchu. [XII, 144]
- Věřte jenom, moji drazí synáčkové, kdo uctívá Nejsvětější svátost, má jistý důkaz o své věčné spáse. [XII, 29]