PŘÍBĚHY KRUHOVÉHO STOLU - Vladimír Hulpach
PŘÍBĚHY KRUHOVÉHO STOLU - Vladimír Hulpach
Kniha:
- vydána v roce 1980 nakladatelstvím Albatros v Praze
- ilustroval Miroslav Troup
Dílo:
Artuš, Lancelot, Kruhový stůl i mocný kouzelník Merlin zaujali nemálo autorů celého světa. Legendy Velké Británie byly sepsány už tolikrát, že už ani není možné přesně vypovědět, jak to doopravdy s artušovskými pověstmi bylo. Které příběhy patří do Camelotu už dnes také přesně nevíme, protože rytíři Artušovy družiny už kdysi dávno vyskytly i ve Francii.
I Vladimír Hulpach vytvořil soubor legend o Artušovi. A všechno to vzal pěkně od samého začátku. Od Tróji, přes Řím a Francii až na Ostrovy. Nevynechal ani přesný popis jejich osidlování - jak zde byla úrodná půda a jak zde jediné zlo páchali obři, se kterými se noví osadníci rychle vypořádali.
A nyní vše "jede" v těch všem dost dobře známým kolejích. Nevydařená stavba Vortigenovy věže a první proroctví mladičkého Merlina. Následuje poměrně zdlouhavá část knihy a to narození Artuše jako nemanželského syna (k čemuž došlo Merlinovými kozly) a jeho usednutí na trůn, které si zajistil vytažením meče z kovadliny.
Další dvě kapitoly (-vyprávění, kterých je v knize celkem sedmnáct) zobrazují nelítostné a zdlouhavé boje, které pro Artuše skončily vítězstvím, čímž si ho oblíbil lid a proslavil se v širém okolí a získal za ženu krásnou Guinevru.
I byla Artušova žena podle Hulpacha neskutečně krásná, nehraje v knize zas tak velkou roli. Tedy pokud přehlížíme fakt, že to byla právě ona, která se zamilovala do nejlepšího rytíře Lancelota a tím zničila jeho a královo přátelství (jenže jak se nakonec ukázalo, tohle přátelství bylo věčné). I Lancelotovi jsou věnovány další kapitoly, stejně jako skoro všem ostatním rytířům Camelotu. V závěru se dozvíme, jak Artuš umírá a Guinevra odchází do kláštera.
Autor nezapomněl ani na historické prameny a vyprávění a všechno ještě vylíčil z hlediska historiků a to ve vyprávění osmnáctém.
Názor/hodnocení:
Kniha byla dobře členěná a přehledná, Dobře napsaná a celkem lehce se četla. Já to vidím jako dobré shrnutí těch "klasických" a pravých legend o Artušovi, které bych doporučila znát každému. Nejprve se to jevilo jako čtení zcela zbytečné, protože příběhy znám, ale opak byl pravdou. Hulpach popsal i ty méně známé, ale důležité události a to opravdu hezky. Mnohdy i dojemně. A právě u těchto srdcervoucích "story" (př. Tristam a Isolda) mě to vážně dohnalo až k slzám.