border kolie
Border kolie - Border Collie
Země původu:
Velká Británie.
Použití:
Dobře ovladatelný ovčácký pes schopný tvrdé a vytrvalé práce.
Klasifikace FCI:
Skupina I (ovčáčtí psi).
Krátký pohled do historie:
Border kolie pochází ze středověkých anglických ovčáckých psů (kolií) a v modernějších dobách byla chována především na pomezi mezi Skotskem a Anglií. Této oblasti se říká Border Counties. Výběr se prováděl na základě samostatné práce za stálého optického kontaktu. Název plemene border kolie byl stanoven v roce 1910. O toto plemeno určené k práci se stádem pečuje od roku 1906 International Sheepdog Society (ISDS) a od roku 1976 je toto plemeno uznáváno také kynologickou organizací Kennel Club.
1.) Celkový dojem:
Celkově by měli být psi tohoto plemene dobrých proporcí, přičemž pružné linie obrysu psa vypovídají o kvalitě, půvabu a dokonalé harmonii ve spojení s dostatkem substance. Vzniká dojem, že pes je schopen podávat vytrvalé výkony. Jakýkoliv sklon k těžkopádnosti nebo slabosti je nežádoucí.
2.) Důležité proporce:
Temeno a hřbet nosu jsou přibližně stejně dlouhé. Délka trupu by měla poněkud přesahovat kohoutkovou výšku.
3.) Chování a charakter:
Bdělý, pozorný, ovladatelný a inteligentní pes, není nervózní ani agresivní.
4.) Hlava:
4.1 Temeno:
Lebka poměrně široká, týlní hrbol nevyjádřen.
Stop: výrazný.
4.2 Obličejová část:
- Nos:
Černý s výjimkou hnědých nebo čokoládově zbarvených
psů, u nichž může být hnědý. U modrých psů by měl být
zbarven břidlicově. Nosní otvory dobře vyvinuté.
- Tlama:
Přiměřeně široká a silná, k nosní houbě se zužuje.
- Líce:
Nejsou plné ani oblé.
- Zuby a čelisti:
Silné s dokonalým pravidelným a úplným
nůžkovým skusem, tzn. skus, u něhož řezáky horní
čelisti těsně přesahují přes řezáky dolní čelisti,
přičemž jsou v čelisti usazeny kolmo.
- Oči:
Široce posazené, oválné, střední velikosti a hnědé
až na zbarvení blue merle, kdy smí být část jednoho
nebo obou očí nebo celé oči modré. Výraz mírný,
bdělý, pozorný a inteligentní.
- Uši:
Uši střední velikosti a textury, široce posazené,
nesené vzpřímeně nebo částečně vzpřímeně, vysloveně
pohyblivé.
5.) Krk:
Dobré délky, silný a svalnatý, lehce klenutý, k plecím se rozšiřuje.
6.) Trup:
Trup atletického vzhledu.
- Hrudník:
Hluboký a poměrně široký. Žebra dobře klenutá.
- Bedra:
Svalnatá ale ne vtažená.
- Záď:
Široká a svalnatá, při pohledu z profilu půvabně probíhá směrem k nasazení ocasu.
- Ocas:
Přiměřeně dlouhý, svým posledním obratlem dosahuje nejméně k hleznu, hluboko nasazen, dobře osrstěn, na konci s lehkým obloukem vzhůru, čímž působí půvabně a vhodně tak přispívá k celkové harmonii psa. Při vzrušení může být ocas nesen výš, ale nikdy nad hřbetem.
Varlata: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.
7.) Končetiny:
7.1 Hrudní končetiny:
Hrudní končetiny při pohledu zepředu
rovnoběžné, nadprstí při pohledu z profilu lehce
zešikmené. Kosti silné, ale nepůsobí hrubě. Plece uložené
dobře dozadu, lokty těsně přiléhají k tělu.
- Tlapy:
Tlapy oválné, polštářky silné a pružné, zdravé,
prsty klenuté, těsně přiléhající, drápy krátké a silné.
7.2 Pánevní končetiny:
Stehno dlouhé, silné a svalnaté,
s dobře úhlenými koleny a silnými nízko posazenými hlezny.
Od hlezen až k zemi silná stavba kostí. Pánevní končetiny
při pohledu zezadu rovnoběžné.
8.) Chody:
Pohyb by měl být volný, plynulý a neúnavný, tlapy by se měly zvedat co nejméně, aby se pes pohyboval plynule a velkou rychlostí.
9.) Kůže:
10.) Osrstění:
10.1 Vlastnosti srsti:
Uznávají se dvě varianty srsti, jedna středně dlouhá a druhá patrová. U obou variant je krycí srst hustá a střední textury, podsada měkká a hustá, díky čemuž poskytuje srst border kolii velmi dobrou ochranu proti rozmarům počasí. U variety se středně dlouhou srstí tvoří bohaté osrstění hřívu, kalhoty a vlajku. V obličejové části, na uších, hrudních končetinách (až na vlajku) a pánevních končetinách od hlezna dolů by měla být srst krátká a hladká.
10.2 Barva:
Dovolena je celá řada barev, přičemž bílá nesmí nikdy převládat.
11.) Velikost a hmotnost:
Ideální výška u psů 53 cm, u fen poněkud méně.
12.) Vady:
Všechny odchylky od výše uvedených bodů by se měly posuzovat jako vady, přičemž jejich hodnocení musí být v souladu se závažností odchylky.