Lukaš 01
Kapitoly: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
1Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály, 2tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. 3I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, 4abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.
Radostná novina
5Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. 6Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, 7neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.
8Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. 9Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. 10V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.
11Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. 12Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. 13Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, 15neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. 16Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. 17Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“
18„Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“
19Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. 20Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“
21Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. 22Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.
23Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. 24Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: 25„Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“
Nic není nemožné
26Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret 27k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. 28Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“
29Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. 30Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! 31Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. 33Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“
34„Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“
35„Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. 36A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. 37U Boha přece není nic nemožné.“
38Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.
Má duše velebí Hospodina
39V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. 40Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. 41Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým 42a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! 43Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! 44Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. 45Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“
46Marie na to řekla:
„Má duše velebí Hospodina
47a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
48neboť si všiml ponížení své služebnice.
Hle, od nynějška všechna pokolení
budou vyprávět o mé blaženosti,
49neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté
50a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí,
trvá od pokolení do pokolení.
51Svou paží dokázal moc,
rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.
52Mocné svrhl z trůnů
a ponížené povýšil.
53Hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.
54Ujal se Izraele, svého služebníka;
pamatoval na milosrdenství –
55jak zaslíbil našim otcům –
vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.
56Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.
Janovo narození
57Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. 58Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
59Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš. 60Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“
61Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“
62Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. 63Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili 64a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.
65Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. 66Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.
67Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:
68„Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele,
neboť navštívil a vykoupil svůj lid!
69Vyzdvihl nám roh spásy
v domě svého služebníka Davida,
70jak to sliboval ústy svých svatých proroků,
kteří byli už od věků.
71Spasil nás od našich nepřátel
a z ruky všech, kdo nás nenávidí.
72Prokázal milosrdenství našim otcům
a vzpomenul na svou svatou smlouvu –
73na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,
74že nás vysvobodí z ruky nepřátel,
abychom beze strachu sloužili jemu
75ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří
po všechny dny svého života.
76A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího,
neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,
77dát jeho lidu poznat spasení
v odpuštění jejich hříchů
78pro niterné milosrdenství našeho Boha,
v němž nás navštíví jako Svítání shůry,
79aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti
a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“
80Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.
2
Ježíšovo narození
1V těch dnech vydal César Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu. 2(Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie.) 3Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města.
4I Josef z Galileje se vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), 5aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná. 6Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu 7a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.
8V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. 9Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, 10ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. 11Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán. 12A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“
13A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha:
14„Sláva na výsostech Bohu
a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“
15Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil.“ 16Pospíšili si tedy, a když přišli, nalezli Marii, Josefa i děťátko ležící v jeslích. 17Poté, co ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno, 18a všichni, kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři říkali.
19Marie všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci. 20A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha, že slyšeli a viděli všechno tak, jak jim bylo řečeno.
Zasvěcení v chrámu
21Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím.
22Když pak přišel čas jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem, 23jak je psáno v Hospodinově zákoně: „Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Hospodinu,“ 24a přinesli oběť, jak říká Hospodinův zákon: „Dvě hrdličky nebo dvě holoubata.“
25A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl na něm. 26Duchem svatým mu bylo sděleno, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Hospodinova Mesiáše. 27Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona, 28vzal ho do náručí, dobrořečil Bohu a řekl:
29„Nyní, Hospodine, podle svého slova
propouštíš svého služebníka v pokoji.
30Neboť mé oči spatřily tvé spasení,
31jež jsi připravil před očima všech lidí –
32světlo ke zjevení národům
a slávu tvého lidu Izraele.“
33Ta slova naplnila jeho otce i matku úžasem. 34Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: „Hle, on je určen k pádu i k pozdvižení mnohých v Izraeli. Stane se znamením, jež bude odmítáno 35(a tvou vlastní duši pronikne meč), aby vyšlo najevo myšlení mnoha srdcí.“
36Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Byla ve velmi pokročilém věku. Když se jako dívka vdala, žila sedm let se svým mužem 37a potom byla vdovou až do svých osmdesáti čtyř let. Nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami. 38Přistoupila ve stejnou chvíli, vzdávala chválu Bohu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení.
39Když vykonali všechno podle Hospodinova zákona, vrátili se do svého města Nazaretu v Galileji. 40Chlapec pak rostl a sílil, naplňován moudrostí, a Boží milost byla s ním.
Dvanáctiletý Ježíš
41Jeho rodiče chodívali každý rok slavit Velikonoce do Jeruzaléma. 42Také když mu bylo dvanáct let, putovali se účastnit slavnosti jako obvykle. 43Když svátky skončily a oni se vraceli domů, chlapec Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě. 44V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty, než ho začali hledat mezi příbuznými a známými. 45Když ho však nenašli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.
46Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky. 47Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi, 48ale když ho uviděli rodiče, zhrozili se.
„Cos nám to udělal, synu?“ řekla mu jeho matka. „Pohleď, tvůj otec a já jsme tě zoufale hledali!“
49„Proč jste mě hledali?“ odpověděl. „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ 50Oni však nechápali, o čem mluví.
51Potom se s nimi vrátil do Nazaretu a byl jim poslušný. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. 52Ježíš zatím rostl a byl čím dál moudřejší a milejší Bohu i lidem.
3
Hlas volajícího
1Patnáctého roku vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judeu a Herodes byl tetrarchou Galileje, jeho bratr Filip tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lysaniáš tetrarchou Abilény, 2za velekněze Annáše a Kaifáše, dostal Jan, syn Zachariášův, na poušti Boží slovo. 3Procházel pak celým krajem kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů, 4jak je to popsáno v knize výroků proroka Izaiáše:
„Hlas volajícího na poušti:
Připravte Pánovu cestu!
Napřimujte jeho stezky!
5Každé údolí bude vyplněno
a každá hora a pahorek budou sníženy.
Křivé věci budou přímé,
hrbolaté cesty budou hladké
6a veškeré lidstvo uvidí Boží spasení.“
7Zástupům lidí, kteří se k němu hrnuli, aby se dali pokřtít, říkal: „Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem? 8Raději neste ovoce odpovídající vašemu pokání, než abyste říkali: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh může Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení! 9Ke kořeni stromů už dopadá sekera. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně!“
10„Co máme dělat?“ ptaly se ho zástupy.
11„Kdo má dvě košile, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádnou,“ odpověděl jim, „a kdo má jídlo, ať udělá totéž.“
12Dokonce i výběrčí daní se přicházeli nechat pokřtít. „Mistře,“ ptali se ho, „co máme dělat?“
13„Nevybírejte víc, než máte nařízeno,“ odpověděl jim.
14„A co máme dělat my?“ ptali se vojáci.
„Nikoho nezastrašujte ani nevydírejte,“ odpověděl jim. „Spokojte se se svým žoldem.“
15Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad není Mesiáš. 16Jan ale dal všem tuto odpověď: „Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 17Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ 18Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radostnou zprávu.
19Když ale káral tetrarchu Heroda za jeho sňatek s Herodiadou, manželkou jeho bratra, a za všechno zlo, které napáchal, 20Herodes k tomu všemu přidal ještě to, že Jana vsadil do vězení.
Milovaný Syn
21Zatímco se křtil všechen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se modlil, otevřelo se nebe 22a Duch svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice. Z nebe tehdy zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel zalíbení.“
23Když Ježíš začínal své působení, bylo mu asi třicet let. Byl to (jak se myslelo) syn Josefa,
syna Elího, 24syna Matatova,
syna Leviho, syna Melchiova,
syna Janaje, syna Josefova,
25syna Matatiáše, syna Amosova,
syna Nahuma, syna Chesliho,
syna Nogaha, 26syna Machatova,
syna Matatiáše, syna Šimeiho,
syna Josecha, syna Jojadova,
27syna Jochanana, syna Réšy,
syna Zerubábela, syna Šealtielova,
syna Neriho, 28syna Melchiho,
syna Idova, syna Kosamova,
syna Elmadamova, syna Erova,
29syna Ješuy, syna Eliezerova,
syna Jorimova, syna Matatova,
syna Leviho, 30syna Šimeonova,
syna Judy, syna Josefova,
syna Jonamova, syna Eliakimova,
31syna Meleova, syna Menamova,
syna Mataty, syna Nátanova,
syna Davidova, 32syna Jišajova,
syna Obédova, syna Boázova,
syna Salmonova, syna Nachšonova,
33syna Aminadaba, syna Ramova,
syna Checrona, syna Peresova,
syna Judy, 34syna Jákobova,
syna Izáka, syna Abrahamova,
syna Teracha, syna Náchorova,
35syna Seruga, syna Reúova,
syna Pelega, syna Hebera,
syna Šelacha, 36syna Kainana,
syna Arpakšada, syna Semova,
syna Noemova, syna Lámechova,
37syna Matuzaléma, syna Enochova,
syna Járeda, syna Mahalalelova,
syna Kénanova, 38syna Enoše,
syna Setova, syna Adamova,
syna Božího.
4
Je psáno
1Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť. 2Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl.
3Tehdy mu ďábel řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“
4Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.‘“
5Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa. 6„Dám ti všechnu moc a slávu těchto království,“ řekl mu ďábel, „neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. 7Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“
8Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“
9Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. 10Je přece psáno:
‚Svým andělům přikáže o tobě,
aby tě chránili,
11a ponesou tě na rukou,
abys nenarazil nohou na kámen.‘“
12Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“
13Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost.
Duch je nade mnou
14Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a zpráva o něm se roznesla po celém okolí. 15Učil v jejich synagogách a všichni ho chválili.
16Když přišel do Nazaretu, kde byl vychován, přišel podle svého zvyku v sobotní den do synagogy a vstal, aby četl. 17Podali mu knihu proroka Izaiáše, a když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno:
18„Duch Hospodinův je nade mnou,
neboť mě pomazal nést evangelium chudým.
Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým
a prohlédnutí slepým,
propustit soužené na svobodu
19a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“
20Potom knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj. 21Začal jim vysvětlovat: „Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli.“
22Všichni mu přikyvovali a divili se slovům o milosti, jež mu plynula z úst. Říkali také: „Copak to není Josefův syn?“
23Na to jim odpověděl: „Asi mi povíte to rčení: ‚Lékaři, uzdrav se sám! Co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady, kde jsi doma.‘“
24Potom dodal: „Amen, říkám vám, že žádný prorok není doma vážený. 25Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho vdov, 26ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich – jen k jedné vdově do sidonské Sarepty. 27A za proroka Elíšy bylo v Izraeli mnoho malomocných, ale žádný z nich nebyl očištěn – jen syrský Náman.“
28Všechny, kdo to v synagoze slyšeli, popadla zuřivost. 29Vstali a hnali ho ven z města až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno. Chtěli ho shodit dolů, 30ale on prošel jejich středem a mířil dál.
Zázraky v Kafarnaum
31Sestoupil do galilejského města Kafarnaum. Když tam v sobotu učil, 32lidé žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc. 33V jejich synagoze byl člověk posedlý nečistým duchem a ten hlasitě vykřikl: 34„Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“
35„Zmlkni,“ okřikl ho Ježíš, „a vyjdi z něj!“ Démon jím smýkl doprostřed a vyšel z něj, aniž by mu ublížil.
36Všech se zmocnil úžas a začali se dohadovat: „Co je to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vycházejí?“ 37A zpráva o něm se šířila po celém okolí.
38Potom vstal a odešel ze synagogy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vysokou horečkou, a tak ho za ni poprosili. 39Postavil se nad ni, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ona pak hned vstala a začala je obsluhovat.
40Všichni, kdo měli nemocné různými neduhy, je k němu při západu slunce přiváděli a on na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je. 41Z mnohých vycházeli démoni s křikem: „Ty jsi Boží Syn!“ On je ale okřikoval a nenechal je mluvit. Věděli totiž, že je Mesiáš.
42Když se rozednilo, Ježíš odtud odešel na opuštěné místo. Zástupy ho hledaly, a když přišly k němu, chtěly ho zadržet, aby od nich neodcházel. 43On jim však řekl: „Musím ohlašovat Boží království také jiným městům; to je mé poslání.“ 44Kázal tedy v judských synagogách.
5
Jeď na hlubinu
1Jednou, když stál na břehu Genezaretského jezera a lidé se na něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo, 2uviděl poblíž stát dvě lodi. Vystoupili z nich rybáři a prali sítě. 3Do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, nastoupil a poprosil ho, aby poodjel kousek od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi.
4Když domluvil, řekl Šimonovi: „Jeď na hlubinu. Tam roztáhněte sítě k lovu.“
5„Mistře,“ řekl mu na to Šimon, „dřeli jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale když to říkáš ty, spustím sítě.“ 6Jakmile to udělali, nabrali takové množství ryb, že se jim sítě začaly trhat. 7Zamávali proto na své společníky na druhé lodi, ať jim jedou na pomoc. A když připluli, naplnili obě lodi, až se ponořovaly.
8Když to Šimon Petr uviděl, padl před Ježíšem na kolena. „Odejdi ode mě, Pane!“ zvolal. „Jsem jen hříšný člověk!“ 9Spolu s ostatními byl totiž přemožen úžasem nad tím úlovkem ryb; 10stejně tak i Šimonovi společníci, Zebedeovi synové Jakub a Jan.
Ježíš ale Šimonovi řekl: „Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi.“ 11Jakmile s loděmi přirazili ke břehu, všechno opustili a šli za ním.
Kdybys jen chtěl
12Jednou byl v jednom městě a hle, byl tam muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a prosil ho: „Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit.“
13Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ a malomocenství ho hned opustilo.
14Potom mu nařídil: „Nikomu to neříkej, ale na svědectví pro ně se jdi ukázat knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš.“
15Zpráva o něm se ale šířila stále více a lidé se scházeli v ohromných zástupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdraveni ze svých nemocí. 16On pak odcházel do pustin a modlil se.
Co je snadnější?
17Jednoho dne, když vyučoval, seděli tam farizeové a vykladači Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma, a Hospodinova moc byla přítomna, aby je uzdravoval. 18A hle, nějací muži nesli na lehátku ochrnutého člověka. Snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj, 19ale když kvůli davu nenašli jinou možnost, vylezli na střechu a spustili ho skrze hliněné tašky i s lehátkem rovnou před Ježíše.
20Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“
21Znalci Písma a farizeové se ale začali dohadovat: „Co je zač, že se tak rouhá? Kdo jiný může odpustit hříchy než samotný Bůh?“
22Ježíš poznal, co si myslí, a odpověděl jim: „Jak to přemýšlíte? 23Co je snadnější? Říci: ‚Tvé hříchy jsou ti odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň a choď‘? 24Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – „říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“
25A ten muž před nimi hned vstal, vzal, na čem ležel, odešel domů a cestou chválil Boha. 26Všichni začali v naprostém ohromení oslavovat Boha. Naplněni bázní říkali: „Dnes jsme viděli něco neuvěřitelného!“
Nové víno
27Ježíš šel dál. Když uviděl v celnici sedět výběrčího daní jménem Levi, řekl mu: „Pojď za mnou.“ 28A on všechno opustil, vstal a šel za ním. 29Levi mu pak ve svém domě vystrojil velikou hostinu a byla tam spousta výběrčích daní i jiných hostů. 30Farizeové a jejich znalci Písma si kvůli tomu jeho učedníkům stěžovali: „Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?“
31Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. 32Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšné.“
33Tehdy mu řekli: „Janovi učedníci se často postí a modlí, stejně jako učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí.“
34Odpověděl jim: „Můžete snad nutit ženichovy přátele k půstu, dokud je ženich ještě s nimi? 35Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit.“
36Řekl jim ještě další podobenství: „Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý. Musel by trhat nový plášť a záplata z nového se ke starému stejně nehodí. 37Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak to nové víno měchy roztrhne, víno se rozlije a nádoby se zničí. 38Nové víno se má lít do nových měchů. 39Nikdo, kdo pil staré, ovšem nechce nové. Říká totiž: ‚Staré je dobré.‘“
6
Pán soboty
1V sobotu se přihodilo, že procházel obilným polem. Jeho učedníci trhali klasy, rukama je mnuli a jedli. 2Někteří z farizeů jim ale řekli: „Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?“
3Ježíš jim odpověděl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když měl se svými muži hlad? 4Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i svým mužům?“ 5Potom dodal: „Syn člověka je pánem i nad sobotou.“
6V jinou sobotu pak vešel do synagogy a učil. Byl tu jeden člověk s ochrnutou pravou rukou. 7Znalci Písma a farizeové dávali pozor, zda Ježíš bude v sobotu uzdravovat, aby ho měli za co obžalovat. 8On ale znal jejich myšlenky, a tak tomu muži s uschlou rukou řekl: „Vstaň a postav se doprostřed.“ Vstal tedy a postavil se tam.
9„Na něco se vás zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?“
10Potom se po nich všech rozhlédl a řekl tomu člověku: „Natáhni ruku.“ A když to udělal, jeho ruka byla uzdravená. 11Vzteky bez sebe se tedy začali domlouvat, co s Ježíšem provést.
Dvanáct apoštolů
12V těch dnech pak vystoupil na horu, aby se modlil. Celou noc strávil v modlitbě k Bohu, 13a když se rozednilo, zavolal své učedníky. Vybral z nich dvanáct a nazval je apoštoly:
14Šimona (kterému dal jméno Petr),
Ondřeje (jeho bratra),
Jakuba,
Jana,
Filipa,
Bartoloměje,
15Matouše,
Tomáše,
Jakuba Alfeova,
Šimona zvaného Zélot,
16Judu Jakubova
a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.
Blaze vám, běda vám
17S těmi sestoupil z hory a stanul na pláni, kde čekalo množství jeho učedníků a veliká spousta lidí z celého Judska, z Jeruzaléma i z přímořského Týru a Sidonu. 18Ti přišli, aby ho slyšeli a nechali se uzdravit ze svých neduhů. Také ti, kdo byli trápeni nečistými duchy, byli uzdravováni. 19Každý v davu se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a všechny uzdravovala.
20Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl:
„Blaze vám chudým,
neboť vám patří Boží království.
21Blaze vám, kteří teď hladovíte,
neboť budete nasyceni.
Blaze vám, kteří teď pláčete,
neboť se budete smát.
22Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka. 23V ten den se radujte a jásejte, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká! Stejně se totiž chovali jejich otcové k prorokům.
24Ale běda vám bohatým,
neboť už máte své potěšení.
25Běda vám, kteří jste nasyceni,
neboť budete hladovět.
Běda vám, kteří se teď smějete,
neboť budete truchlit a naříkat.
26Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Stejně se totiž chovali jejich otcové k falešným prorokům.“
Milujte své nepřátele
27„Vám, kteří slyšíte, však říkám: Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí, 28žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají. 29Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít ani košili. 30Každému, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nežádej zpět. 31Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám.
32Když milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? I hříšníci přece milují ty, kdo milují je. 33Chováte-li se dobře k těm, kdo se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Totéž přece dělají i hříšníci. 34Půjčujete-li těm, od nichž očekáváte, že vám to vrátí, jaká je to zásluha? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž dostali zpět. 35Vy však milujte své nepřátele a buďte k nim dobří; půjčujte a neočekávejte nic zpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým. 36Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
37Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno. 38Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“
Strom se pozná po ovoci
39Pověděl jim přirovnání: „Může vést slepý slepého? Nespadnou oba do jámy? 40Není učedníka nad mistra; každý, kdo je vyučen, bude jako jeho mistr.
41Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? 42Jak můžeš říkat svému bratru: ‚Bratře, nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ když nevidíš trám ve vlastním oku? Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys mohl vytáhnout třísku z oka svého bratra.
43Strom, který nese špatné ovoce, není dobrý a strom, který nese dobré ovoce, není špatný. 44Každý strom se přece pozná po vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny. 45Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré, zlý pak vynáší ze zlého pokladu to zlé. Co má na srdci, to na jazyku!
46Proč mi říkáte: ‚Pane, Pane,‘ když neděláte, co říkám? 47Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází, slyší mé slovo a plní je: 48Je jako člověk, který při stavbě svého domu vykopal základy hluboko ve skále. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, protože byl dobře postaven. 49Ale ten, kdo mé slovo slyšel a nenaplnil, je jako člověk, který postavil dům rovnou na zemi, bez základů. Když se na něj přivalila řeka, hned spadl a zkáza toho domu byla hrozná.“
7
Řekni jen slovo
1Když dokončil tuto řeč ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaum. 2Jeden setník tam měl na smrt nemocného služebníka, kterého si velmi cenil. 3Když uslyšel o Ježíši, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a jeho služebníka uzdravil. 4Přišli tedy za Ježíšem a snažně ho prosili: „Zaslouží si, abys to pro něj udělal. 5Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil.“ 6Ježíš tedy šel s nimi.
Když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu ten setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se; nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. 7Proto jsem se ani neodvážil za tebou přijít. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. 8Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“
9Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který jej následoval: „Říkám vám, že takovou víru jsem nenašel ani v Izraeli!“ 10Poslové se pak vrátili do domu a toho služebníka tam našli uzdraveného.
Chlapče, vstaň!
11Nedlouho poté šel do města jménem Naim doprovázen množstvím svých učedníků a spoustou dalších lidí. 12Když se přiblížil k městské bráně, vynášeli právě mrtvého. Byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Doprovázela ji spousta lidí z města. 13Jakmile Pán uviděl tu vdovu, byl k ní pohnut soucitem. „Neplač,“ řekl jí.
14Přistoupil a dotkl se már. Nosiči se zastavili. Tehdy řekl: „Chlapče, říkám ti, vstaň!“ 15a ten mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce.
16Všech se zmocnila bázeň a začali oslavovat Boha: „Povstal mezi námi veliký prorok! Bůh navštívil svůj lid!“ 17A tato zpráva o něm se rozšířila po celém Judsku i okolí.
Více než prorok
18Janovi učedníci mu o tom všem vyprávěli. Jan tehdy zavolal dva z nich 19a poslal je za Ježíšem s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“
20Když k němu ti muži přišli, řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal s otázkou: Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“
21Ježíš (který právě v tu hodinu uzdravil mnoho lidí od neduhů, trápení a zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak) 22jim odpověděl: „Jděte a vyřiďte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium. 23A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“
24Když pak Janovi poslové odešli, promluvil k zástupům o Janovi: „Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící? 25Na co jste se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Pohleďte, ti, kdo nosí skvostné šaty a žijí v přepychu, jsou k vidění v královských domech. 26Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka. 27Toto je ten, o kterém je psáno:
‚Hle, posílám svého posla před tváří tvou,
který připraví tvou cestu před tebou.‘
28Říkám vám, že žádné ženě se nenarodil nikdo větší než Jan, ale kdo je nejmenší v Božím království, je větší než on.“
29Všichni jeho posluchači, i výběrčí daní, uznali Boží spravedlnost, když se dali pokřtít Janovým křtem. 30Ale farizeové a znalci Zákona se od něj pokřtít nenechali, a tak odmítli Boží vůli pro sebe.
31„Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? 32Jsou jako děti, které sedí na návsi a volají jedny na druhé:
‚Pískali jsme vám, a netančili jste,
naříkali jsme, a neplakali jste!‘
33Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a vy říkáte: ‚Je posedlý!‘ 34Přišel Syn člověka, jí a pije a vy říkáte: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘ 35Moudrost je ale potvrzena všemi svými dětmi.“
Farizeus a hříšnice
36Jeden z farizeů ho pozval, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho farizea a stoloval s ním. 37A hle, jedna městská hříšnice se dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobku s mastí, 38poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlastními vlasy je utírala; líbala mu nohy a mazala je mastí.
39Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká. Copak neví, jaká je to hříšnice?!“
40„Šimone,“ oslovil ho Ježíš, „chci ti něco říci.“
„Jen mluv, mistře,“ odpověděl farizeus.
41„Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát. 42Když ale neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz mi, který z nich ho bude mít raději?“
43„Řekl bych, že ten, kterému víc odpustil,“ odpověděl Šimon.
„Správně,“ řekl Ježíš.
44Otočil se k té ženě a zeptal se Šimona: „Vidíš tu ženu? Když jsem přišel do tvého domu, nepodal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi skrápěla nohy slzami a utírala je svými vlasy. 45Nepolíbil jsi mě, ale ona mi od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala líbat nohy. 46Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona mi pomazala nohy mastí. 47Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů, proto hodně miluje. Komu se odpouští málo, miluje málo.“
48Tehdy jí řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“
49Ostatní hosté si mezi sebou začali říkat: „Kdo to vůbec je, že i hříchy odpouští?“
50On ale té ženě řekl: „Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“
8
Podobenství o rozsévači
1Potom procházel jednotlivá města a vesnice, kázal a ohlašoval Boží království. Bylo s ním jeho Dvanáct 2a také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů, 3Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, také Zuzana a mnoho jiných, které ho podporovaly ze svých prostředků.
4Když se začal scházet veliký zástup (neboť lidé z jednotlivých měst proudili za ním), promluvil v podobenství: 5„Vyšel rozsévač, aby rozséval své zrno. A jak rozséval, jedno padlo podél cesty, bylo pošlapáno a sezobali je ptáci. 6Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu. 7Další padlo mezi trní a to rostlo spolu s ním, až je udusilo. 8Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.“
Když to dořekl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
9Učedníci se ho ptali, co je to za podobenství. 10Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, k ostatním ale mluvím v podobenstvích, aby
‚hleděli, ale neviděli
a slyšeli, ale nerozuměli.‘
11Zrno v tom podobenství je Boží slovo. 12Ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere jim Slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni. 13Ti na skále jsou ti, kteří slyší Slovo a s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří jen dočasně, v době pokušení odpadají. 14Zrno, které zapadlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna bývají dušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi tohoto života, takže nedozrají, aby nesli ovoce. 15Zrno v dobré zemi jsou ale ti, kteří slyší Slovo, chovají je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.
16Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji přikryl nádobou nebo postavil pod postel. Postaví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo. 17Není totiž nic tajného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo. 18Proto dávejte pozor na to, jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.“
Ježíšova rodina
19Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat. 20Oznámili mu: „Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“
21On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.“
Kdo to vůbec je?
22Jednoho dne nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavme se přes jezero.“ Odrazili od břehu 23a on během plavby usnul. Vtom se na jezero snesla větrná bouře, takže začali nabírat vodu a hrozilo, že utonou.
24Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Mistře, mistře, umíráme!“
Vstal, okřikl vítr a vzedmuté vlny, ty rázem přestaly a byl klid. 25„Kde je vaše víra?“ zeptal se jich.
Zděšeni a ohromeni se pak ptali jeden druhého: „Kdo to vůbec je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“
Legie
26Takto se přeplavili do gerasenského kraje, který leží naproti Galileji. 27Jakmile vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který byl už dlouho posedlý démony. Nenosil žádné šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách. 28Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, netrýzni mě!“ 29Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby z toho člověka vyšel. (Předtím ho ten démon často popadal, takže ho museli spoutávat řetězy a držet ho v okovech, ale on ta pouta trhal a býval démonem hnán do pouště.)
30„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho Ježíš.
„Legie,“ odpověděl. Vstoupilo totiž do něj množství démonů. 31Ti ho teď prosili, aby je nevyháněl do bezedné propasti.
32Na blízkém kopci se právě páslo veliké stádo prasat, a tak ho démoni prosili, aby jim dovolil vejít do nich. Jakmile jim to dovolil, 33vyšli z toho člověka a vešli do prasat. Stádo se pak vrhlo ze srázu do jezera a utonulo.
34Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a cestou to vyprávěli ve městě i na venkově. 35Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíši a našli toho muže, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. 36Očití svědkové jim pak vyprávěli, jak byl ten, který býval posedlý démony, zachráněn. 37Všichni obyvatelé gadarenského kraje ho potom prosili, aby od nich odešel, neboť byli sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi, aby se vrátil.
38Onen muž, ze kterého vyšli démoni, ho prosil, aby mohl zůstat s ním. Ježíš ho ale propustil. 39„Vrať se domů,“ řekl mu, „a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh.“ Odešel tedy a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal.
Kdo se mě dotkl?
40Při návratu Ježíše vítal dav lidí; všichni už na něj čekali. 41Vtom přišel muž jménem Jairus, představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby s ním šel domů. 42Měl totiž jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala.
Šel tedy za ním a davy ho tiskly ze všech stran. 43Byla tam jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením. Utratila všechno své živobytí na lékaře, ale žádný ji nemohl uzdravit. 44Když se ale zezadu přiblížila k Ježíši a dotkla se cípu jeho roucha, její krvácení ihned přestalo.
45„Kdo se mě dotkl?“ ptal se Ježíš.
Když se nikdo nepřiznával, ozval se Petr: „Mistře, davy se na tebe mačkají a tlačí…“
46Ježíš ale opakoval: „Někdo se mě musel dotknout. Cítil jsem, jak ze mě vyšla moc.“
47Žena viděla, že se to neutají. S rozechvěním přistoupila, padla před ním a pověděla mu přede všemi, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.
48„Dcero,“ odpověděl jí Ježíš, „tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.“
Děvčátko, vstaň!
49Než to dořekl, přišel někdo z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Není třeba obtěžovat mistra.“
50Ježíš to však zaslechl a řekl mu: „Neboj se, jenom věř. Bude zachráněna.“
51Když pak vcházel do toho domu, nepustil dovnitř nikoho kromě Petra, Jakuba, Jana a rodičů děvčátka. 52Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: „Neplačte! Neumřela, jen spí.“
53Začali se mu vysmívat, protože věděli, že umřela. 54On ji ale vzal za ruku a zvolal: „Děvčátko, vstaň!“ 55Tehdy se do ní vrátil duch a ihned vstala. Nechal jí tedy přinést něco k jídlu. 56Její rodiče byli ohromeni, ale on jim zakázal komukoli říkat, co se stalo.
9
Nic si s sebou neberte
1Ježíš pak svolal svých Dvanáct, dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a uzdravovat nemoci 2a poslal je ohlašovat Boží království a uzdravovat nemocné. 3Řekl jim: „Nic si na tu cestu neberte: ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze; neberte si ani náhradní košile. 4Do kteréhokoli domu vejdete, zůstaňte tam a odtud zas jděte dál. 5Kdekoli by vás nepřijali, vyjděte z toho města a setřeste si prach z nohou na svědectví proti nim.“
6A tak vyšli a chodili po okolních vesnicích. Kázali evangelium a všude uzdravovali.
7Když se o všem, co se dělo, doslechl i tetrarcha Herodes, nevěděl, co si má myslet. Někteří říkali: „Jan vstal z mrtvých,“ 8jiní, že prý se zjevil Eliáš, a další, že vstal jeden z dávných proroků. 9„Jana jsem sťal,“ říkal si Herodes. „Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?“ A toužil se s ním setkat.
Pět chlebů a dvě ryby
10Apoštolové se potom vrátili za Ježíšem a vyprávěli mu, co všechno dělali. Tehdy je vzal s sebou a odešel s nimi do ústraní poblíž města jménem Betsaida. 11Jakmile se to dozvěděly zástupy, vydaly se za ním. Přijal je tedy, vyprávěl jim o Božím království a uzdravoval ty, kdo potřebovali uzdravit.
12Když se začalo chýlit k večeru, přišlo za ním jeho Dvanáct. „Propusť ten zástup,“ řekli mu. „Ať se rozejdou do okolních vesnic a statků a najdou si tam nocleh a stravu, protože tady jsme v pustině.“
13Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“
„Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby,“ namítli. „Ledaže bychom šli a všem těm lidem jídlo koupili.“ 14(Jen mužů tam bylo kolem pěti tisíc.)
„Posaďte je ve skupinách asi po padesáti,“ řekl Ježíš učedníkům. 15Když to udělali a všechny posadili, 16vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali zástupu. 17Všichni se najedli do sytosti a sebralo se ještě dvanáct košů nalámaných kousků, které jim zbyly.
Boží Mesiáš
18Jednou, když se odešel modlit do ústraní, zeptal se přítomných učedníků: „Za koho mě mají zástupy?“
19„Někteří za Jana Křtitele,“ odpověděli, „jiní za Eliáše a další říkají, že vstal jeden z dávných proroků.“
20„A za koho mě máte vy?“ zeptal se.
„Za Božího Mesiáše!“ odpověděl mu Petr.
21Tehdy je přísně napomenul, aby to nikomu neříkali. 22Pověděl jim: „Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých.“
23Všem pak řekl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, bere svůj kříž každý den a následuje mne. 24Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej zachrání. 25Co je člověku platné, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil? 26Kdokoli by se styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů.
27Říkám vám popravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Boží království.“
Ježíš, Mojžíš a Eliáš
28Asi po týdnu vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se modlil. 29Zatímco se modlil, změnil se vzhled jeho tváře, jeho oděv zbělel a rozzářil se. 30A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš, 31kteří se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, k němuž mělo dojít v Jeruzalémě.
32Petr a jeho druhové však byli přemoženi spánkem. Jakmile se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže po jeho boku. 33Když se od něj začali vzdalovat, Petr Ježíše oslovil: „Mistře, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl ale, co říká.
34Než to dořekl, objevil se oblak a zahalil je. Když se ocitli v tom oblaku, dostali strach. 35Z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, můj Vyvolený. Toho poslouchejte.“ 36Když ten hlas dozněl, našli tam jen samotného Ježíše. Zůstali zticha a v těch dnech nikomu neprozradili, co viděli.
Jak dlouho budu s vámi?
37Když pak druhý den sestoupili z hory, vyšla mu naproti velká spousta lidí. 38Vtom jeden muž z davu vykřikl: „Mistře, prosím tě, smiluj se nad mým synem – mám jenom jeho! 39Náhle ho napadá zlý duch a zničehonic začne křičet. Zmítá jím, až má pěnu u úst. Sotva ho kdy opouští a hrozně ho trápí. 40Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli!“
41„Vy nevěřící a zvrácené pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“
42Než k němu došel, démon ho porazil a začal jím zmítat. Ježíš okřikl nečistého ducha, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci. 43Všichni byli ohromeni Boží velkolepostí.
Zatímco všichni žasli nad vším, co udělal, Ježíš se obrátil ke svým učedníkům: 44„Dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do lidských rukou.“ 45Oni však ten výrok nepochopili. Jeho smysl jim zůstal skryt, takže mu nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
Kdo je největší
46Tehdy mezi nimi vyvstala otázka, kdo z nich je největší. 47Když Ježíš viděl, jaké myšlenky mají v srdci, vzal dítě, postavil je vedle sebe 48a řekl jim: „Kdokoli přijme takové dítě v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá Toho, který mě poslal. Kdo je totiž mezi vámi ze všech nejmenší, ten bude veliký.“
49„Mistře,“ řekl mu na to Jan, „viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vymítá démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.“
50„Nebraňte mu,“ odpověděl Ježíš. „Kdo není proti nám, je s námi.“
Vzhůru do Jeruzaléma
51Když se začal blížit čas, kdy měl být vzat vzhůru, pevně se rozhodl k cestě do Jeruzaléma. 52Vyslal před sebou posly a ti šli napřed do jedné samařské vesnice, aby pro něj vše připravili. 53Místní ho ale nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma. 54Když to viděli učedníci Jakub a Jan, navrhli: „Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je pohltil?“ 55Ježíš se však obrátil a okřikl je. 56Šli tedy do jiné vesnice.
57Cestou mu někdo řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“
58Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“
59Jiného vyzval: „Pojď za mnou!“
On ale řekl: „Pane, dovol, ať nejdřív odejdu a pochovám svého otce.“
60Ježíš mu odpověděl: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé; ty pojď rozhlašovat Boží království!“
61Další mu řekl: „Pane, půjdu za tebou, ale dovol, ať se napřed rozloučím se všemi doma.“
62Ježíš mu odpověděl: „Kdo se chopí pluhu a ohlíží se zpátky, nehodí se pro Boží království.“
10
Beránci mezi vlky
1Potom Pán určil dalších dvaasedmdesát a vyslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám přijít. 2Řekl jim: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň. 3Jděte. Hle, posílám vás jako beránky mezi vlky. 4Neberte s sebou měšec ani mošnu ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte.
5Do kteréhokoli domu vejdete, nejdříve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘ 6Bude-li tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám. 7V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co nabízejí – dělník si přece zaslouží svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu.
8V kterémkoli městě vás přijmou, jezte, co vám nabídnou. 9Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přišlo k vám Boží království.‘ 10Když ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte: 11‚Setřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou. Vězte ale, že přišlo Boží království!‘ 12Říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než takovému městu.
13Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu. 14Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám. 15A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo.
16Kdo vám naslouchá, naslouchá mně. Kdo vás odmítá, odmítá mě. Kdo odmítá mě, odmítá Toho, který mě poslal.“
Vaše jména jsou v nebesích
17Když se těch dvaasedmdesát vrátilo, radostně mu říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!“
18Odpověděl jim: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk. 19Hle, uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele a vůbec nic vám neublíží. 20Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
21V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu svatém a řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.
22Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.“
23V soukromí se pak obrátil k učedníkům a řekl jim: „Blaze očím, které vidí, co vy vidíte. 24Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli.“
Kdo je můj bližní?
25A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“
26Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
27Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“
28„Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“
29On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“
30Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli. 31Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. 32Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. 33Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem. 34Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj. 35Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘
36Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“
37„Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona.
„Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.
Jen jedno je potřeba
38Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta. 39Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova. 40Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
41Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. 42Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“
11
Proste a bude vám dáno
1Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“ 2Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte:
Otče, ať se posvětí tvé jméno!
Ať přijde tvé království!
3Dávej nám denně náš denní chléb
4a odpusť nám naše hříchy –
vždyť i my odpouštíme každému,
kdo se proviňuje proti nám.
A neuveď nás do pokušení.“
5Potom jim řekl: „Kdo z vás má přítele, za kterým přijde o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby – 6navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl,‘ 7a on mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj, dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat‘? 8Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal mu to kvůli jejich přátelství, zvedne se a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti.
9A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. 10Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu? 12A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra? 13Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“
Zlé pokolení
14Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý začal mluvit, zástupy užasly. 15Někteří ale říkali: „Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!“ 16Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe.
17On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá. 18Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že vymítám démony Belzebubem. 19A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. 20Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.
21Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu. 22Když ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.
23Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
24Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ 25Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený, 26jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“
27Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“
28On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“
29Zatímco kolem něj houstly davy, Ježíš pokračoval: „Toto pokolení je zlé. Vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane, kromě znamení Jonášova. 30Jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude Syn člověka znamením pro toto pokolení. 31Královna Jihu povstane na soudu s lidmi tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je někdo víc než Šalomoun. 32Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš.
33Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu. Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo. 34Tvé oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné. 35Dej tedy pozor, ať světlo v tobě není tmou. 36Když bude celé tvé tělo jasné a žádná jeho část nebude temná, pak bude celé tak jasné, jako když tě lampa osvěcuje svým jasem.“
Pokrytci!
37Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned zamířil ke stolu. 38Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obědem nejdříve neumyl.
39Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti. 40Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek? 41Dejte chudým, co máte v mísách, a hle – všechno vám bude čisté!
42Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny, ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat a tamty nezanedbávat.
43Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na náměstích.
44Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby – lidé po nich chodí, ani to nevědí.“
45„Mistře,“ ozval se jeden ze znalců Zákona, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“
46„Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami na ta břemena ani prstem nesáhnete.
47Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové! 48Tím jen dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy jim stavíte hroby. 49Proto také Moudrost Boží řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.‘ 50Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa – 51od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat.
52Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.“
53Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále znovu se vraceli k jeho výrokům 54a snažili se vymyslet, jak by ho chytili za slovo.
Náhledy fotografií ze složky Ježíš