Sjednocení Itálie
Risorgimento (z italského ri – „znovu“ a sorgere – „vznikat“, „pramenit“) bylo hnutí za svobodu a národní jednotu Itálie v letech 1800 – 1870 s cílem politicky sjednotit italský národ na Apeninském poloostrově v jeden stát. V přeneseném významu slovo obecně vyjadřuje každou ideu obnovy jednoty národa nebo jiného společenství lidí po dlouhé době.
Po revolučním roku 1848 se vůdcem italských hnutí usilujících o sjednocení stal italský nacionalista Giuseppe Garibaldi. Tento charismatický vůdce byl velmi oblíbený v jižní Itálii i ve světě a proslul také svými až extrémně oddanými přívrženci. Garibaldi vedl v jižní Itálii hnutí republikánů.
Giuseppe Garibaldi, vůdce republikánského hnutí za nezávislost
Na severu v Piemontu, který patřil pod sardinskou korunu, ale de facto byl nezávislým, měl hrabě Camillo Cavour také ambice vytvořit jednotný italský stát.
hrabě Camilo Cavour, první italský ministerský předseda
V únoru 1861 bylo vyhlášeno Italské království
v čele s Viktorem Emanuelem I.
K Sardínii připojena Sicílie. Po roce 1866 nad Benátkami zavlála italská vlajka. Poslední velkou překážkou ke sjednocení celé Itálie tak zůstával jedině samotný Řím. Italové po r. 1870 opět těžili z pruského vítězství nad Francií a převzali kontrolu na Římem i celým Vatikánem.
Hlavním městem Itálie se stal Řím v roce 1871.
mapa Vatikánu
Vatikán je malý stát na území Říma, sídlí v něm papež, oficiálně byl stát vyhlášen v roce 1929.
Sjednocení Německa
Prusko - rakouské válka
Roku 1866 vypuká vyprovokovaná válka mezi Pruskem a Rakouskem, trvá šest týdnů. Poražené Rakousko se muselo vzdát zasahování do německých záležitostí a Prusko zabralo některá území malých rakouských spojenců.Vítězství Pruska nad Rakouskem znamenalo vytlačení Rakouska z Německa a severní Itálie. 3. července 1866 se odehrála bitva u Hradce Králové, zvítězilo Prusko.
Prusko po válce s Rakouskem z roku 1866 zakládá Severoněmecký spolek, předsedal mu pruský král.
Největší moc měl v německém císařství říšský kancléř, kterým byl jmenován Otto von Bismarck.
Prusku ovšem překážel ještě jeden soupeř - Francie. Bismarck využil proti Francii lsti. Zařídil, aby se francouzskému císaři Napoleonovi III. dostala tzv. Emžská depeše, která ho měla vlákat do války. Napoleon III. na tento trik skočil a vyhlásil Prusku válku. Prusko zahajuje válku s Francií a poráží Napoleona III. Válka Německa s Francií vedla k vyhlášení Pařížské komuny. Francie po porážce ztratila Alsasko a Lotrinsko.
V lednu 1871 v Zrcadlovém sále ve francouzském Versailles vyhlášeno německé císařství v čele s pruským králem Vilémem I.
