Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Na Kozákov je to kousek, a tak jsme tedy využili hezkého počasí (konečně!) a za půl hoďky jsem už vystupovali z auta ve výšce 750 m.n.m. Karolínka  (heč - vrací se nám ta investice do jejího řidičáku vrací ) odfrčela domů a my se mohli kochat úžasným rozhledem po půlce naší země. 

Takhle to vypadá k Turnovu (vlevo Trosky a vpravo Ještěd). 

A toto je na druhou stranu na Krkonoše (vpravo Černá hora, vlevo Jizerské hory).

Kozákov je také oblíbeným místěm těch bláznů vzduchem chlazenejch. 

Tahle fotka je tu hlavně proto, že večer ve zprávách říkali, že pod Kozákovem sundávali ze stromu parašutistu, což byl s nějvětší pravděpodobností právě tenhle človíček. Nám se taky zdálo, že podezřele málo fouká ...

Když už jsme té krásy měli dost, nasedli jsme na kola a pustili se po silnici dolů k Bačovu po červené značce. Dole na křižovatce se dejte vlevo a hned za posledním barákem značka ze silnice odbočuje, je to tam trošku zmatečně značené.

Po hřebenu Varty sjíždíme do Vrchů, kde díky vymleté cestě je asi lepší těch pár stovek metrů kolo vést (odvážní hrdinové prominou).

Na fotce je vidět, kudy nás cesta povede. Nejprve rovne lesem, pak se dáme vravo a celé to údolí hezky obkroužíme až sjedeme do Rovenska.

Na silnici se dáváme vlevo a příjemným sjezdem pokračujeme do Veselé. V Kotelsku mi Zuzanka ukazuje domeček našich známých, ale my se nezastavujeme a jedem dál až téměř do Rovenska. Stále nebylo třeba téměř šlapat do pedálů, a to za sebou máme už 12 kilometrů .

Z nějakého záhadného důvodu pojala Zuzanka představu, že před Rovenskem je třeba se dát vpravo, ostatně ta krásně rovná silnice k tomu vysloveně vybízí, ovšem to bychom se vydali údolím Václavského potoka vlastně zpět pod Kozákov do Václaví a Lestkova. To je však v tuto chvíli těžké vysvětlovat, a tak je před námi asi hodina a půl mlčení a ošklivých pohledů. Zkrátka je třeba se vydat do Rovenska, a pokud nechceme jet dále po frekventované krajské silnici, a to my nechceme, odbočit u kostela vlevo na Štěpánovice a Radvánovice. Je to o to horší, že je vedro a silnice vede stále do kopce.

Zuzanka nakonec uznává, že ta správná cesta je ta, po které jedeme a tak při pozdním obědě v oblíbené hospůce u hřiště v Sedmihorkách už jsme opět v té nejlepší pohodě.

S plným bříškem pak ujíždíme po nedávno objevené cestě do Rokytnice a dále pak na Vidlák, podsemíckým kopcem do Libošovic a přes Stéblovice domů. Byl to hezký výlet s naším letošním kilometrovým rekordem.