2. Den
Den dva.
Kdo někdy něco točil mezi Týnem a Bechyní, tak asi v Blanici bydlel. Kdo někdy v Blanici bydlel, svým způsobem se na ní musí těšit. Novic se pozná podle toho, že když tam večer vleze, vypadá trochu vykuleně, a když se pak v šest ráno dopotácí do tranzita směr lokace, tak vypadá zase mírně přejetě.
Dole na jihu přes víkend hodně pršelo, zvedly se hladiny a teď to dojelo i do Židovky. To, co je normálně potůček, se změnilo v takovou menší řeku. Voda je kalná a je jí hodně. Tady zatím neprší, ale prognózy nejsou nic moc. Modlíme se, ať vydrží počasí, pokud by tu lilo, tak budeme mít dost trable.
Postavili jsme si lávky přes vodu, ale dneska je museli sundat, brodíme se. V okolí je pár kempů, chodí se sem na túry a lidi si všimli, že tu ty lávky včera byly. Každou chvíli se někdo rozčiluje, že ničíme turistickou stezku a dožaduje se, ať je vrátíme tam, kde byly. Rukama nohama vysvětlujeme, že to nejde, protože to by bylo ničení charakteru Židovky, nepatří tam a navíc jsou naše.
Pořád jsme sice ještě v euforii z toho, že zase točíme, ale první den je jen jeden. Makáme, na šišlání a sentiment není čas, to bude až večer U kačera. Pár piv a všichni zpátky do svých doupat, tohle je hodně velkej outdoor, nikdo si nemůže dovolit potácet se po place v kocovině a s oteklejma škvírama tam, kde míval oči. Pozdě v noci se navíc dozvídáme, že nám v laborce poškodili kus materiálu, budeme muset přetáčet. Ale stanou se horší věci, tohle není žádná tragédie.
Večer krátce do Kačera (my, co jsme zvyklí, tuhle pivnici považujeme za kultovní místo, stejně kultovní jako je Blanice od něj za rohem), ale žádná pijatika; máme dvanáctky a fofr. Pár piv a šup na pokoje. Tady se teda pokojům říká „buňky.“ Zřejmě proto, že to jsou buňky.
Kdo někdy něco točil mezi Týnem a Bechyní, tak asi v Blanici bydlel. Kdo někdy v Blanici bydlel, svým způsobem se na ní musí těšit. Novic se pozná podle toho, že když tam večer vleze, vypadá trochu vykuleně, a když se pak v šest ráno dopotácí do tranzita směr lokace, tak vypadá zase mírně přejetě.
Dole na jihu přes víkend hodně pršelo, zvedly se hladiny a teď to dojelo i do Židovky. To, co je normálně potůček, se změnilo v takovou menší řeku. Voda je kalná a je jí hodně. Tady zatím neprší, ale prognózy nejsou nic moc. Modlíme se, ať vydrží počasí, pokud by tu lilo, tak budeme mít dost trable.
Postavili jsme si lávky přes vodu, ale dneska je museli sundat, brodíme se. V okolí je pár kempů, chodí se sem na túry a lidi si všimli, že tu ty lávky včera byly. Každou chvíli se někdo rozčiluje, že ničíme turistickou stezku a dožaduje se, ať je vrátíme tam, kde byly. Rukama nohama vysvětlujeme, že to nejde, protože to by bylo ničení charakteru Židovky, nepatří tam a navíc jsou naše.
Pořád jsme sice ještě v euforii z toho, že zase točíme, ale první den je jen jeden. Makáme, na šišlání a sentiment není čas, to bude až večer U kačera. Pár piv a všichni zpátky do svých doupat, tohle je hodně velkej outdoor, nikdo si nemůže dovolit potácet se po place v kocovině a s oteklejma škvírama tam, kde míval oči. Pozdě v noci se navíc dozvídáme, že nám v laborce poškodili kus materiálu, budeme muset přetáčet. Ale stanou se horší věci, tohle není žádná tragédie.
Večer krátce do Kačera (my, co jsme zvyklí, tuhle pivnici považujeme za kultovní místo, stejně kultovní jako je Blanice od něj za rohem), ale žádná pijatika; máme dvanáctky a fofr. Pár piv a šup na pokoje. Tady se teda pokojům říká „buňky.“ Zřejmě proto, že to jsou buňky.
