21. Den
Oprava! V půlce natáčecích dní jsme byli teprve v sobotu. Protože úředně je den 21 až teď v pondělí. My se nedržíme tupě pravidla, že co je psáno (v plánu) to je dáno! Sergiu totiž trvá na tom, že pořádek musí bejt, a když se jeden den zrušil, protože jsme robotovali na 200% normy, tak byl den šestnáct den patnáct, ne jak jsme tvrdili před tím. Bez ohledu na čísla je ale tohle rozhodně poslední den v Buchlovicích, i v tomhle požehnaným kraji.
Nikomu se odsuď moc nechce.
Emilka s Editou a pár dalších se v neděli v penzionu nad zámkem loučilo s Omarem a Hankou, co ho vedou (a s Ivanou, která zase vede zámek a je tak klidná, že ani nikoho z nás nechtěla těch 14 dní zabít) a všichni tam u klobás a koláčků (oboje místní a domácí) takřka kňourali, že je blbý, že už jedem, protože už jsme si tu tak zvykli. Jenže náš bohovskej catering nevedou ženy sentimentální, ale realistické (a navíc světoběžnice, co se většinu roku harcujou mimo domov) a Emilka nás všechny umlčela se svým typicky pragmatickým pozitivismem pronesenou větou: „Jo, jo, zvykli, zvykli - tak si halt zase zvyknem jinde!“ Svatá pravda.
Jo, jinak Vaškovy narozeniny v sobotu večer byly velice povedené, hodně legrace, hodně masa na grilu a hodně všeho ostatního ... a hodně do dlouho. A byla i kulturní vložka regionální povahy, „Krásy Moravy z jiného úhle“ by se dala nazvat, a je k ní i zajímavá fotodokumentace, na kterou je zatím asi ale informační embargo.
V neděli po skupinkách vesměs chvályhodné činnosti, koupání v lomu, tenis, minigolf a celkově aktivní odpočinek jak podle brožury o zdravým životním stylu a pak dost času na to se po čase zase normálně vyspat, protože dneska točíme nočku.
Nástup až v šest, klapka od osmi a teď, v sedm se koukáme podezíravě na nebe, protože to vypadá, že víkendový tropy asi tak za hodinu, přesně v těch osum, násilně přetne nějaká nepěkná rozmařilost počasí.
Ano, tak se stalo. Deštík se změnil v liják, čekání, prostoje, telefonáty meteorologům, deštík, protrhání mračen, zatažení, deštík, vichr…nenudíme se, spíš nervujem. Ale nakonec se všechno zvládne, dotočíme těsně po půlnoci a těsně před dalším lijákem, kdo má zítra a pozítří volno a jede hned potom směr Praha, ještě vidí ze silnice reflektor z plošiny a pak cvak, zhasne a symbolicky tuhle kapitolu uzavře.
Uvidíme se ve čtvrtek, ale už úplně někde jinde.
Míříme totiž na předposlední lokace do Severních Čech.
