Den 2 - neděle
Včerejší odpolední příjemné počasí znovu přešlo v mraky. Chvíli po odjezdu z Budapešti začalo pršet. Občas déšť ustával, aby se zase vracel. Ať zrovna pršelo nebo nepršelo, mraky byly stále nízko, bylo i mlhavo a podél cesty toho nebylo moc k vidění. Skryly se nám i celé Karpaty. Hranicí Rumunska končil schengenský prostor a poprvé jsme byli kontrolováni na hranici. Byl jsem z toho trochu nervózní, za rok od poslední cesty jsem na hraniční kontroly zase zapomněl.
Rumunsko nám mimo dálnice ukázalo svoji chudobu. Některé vesnice byly skutečně nuzné. Začali jsme potkávat pro Balkán obvyklé obrázky – toulavé psy a vozíky tažené koněm, oslem nebo dokonce kravkou na silnici. Narazili jsme i na jednu moderní čerpací stanici, kde jsme se zastavili na oběd a zakoupili jsme tam i elektronickou vinětu – silniční daň.
Dnešní sedmiset kilometrová etapa nás dovedla do Brašova – malebného městečka obklopeného vrcholky Karpat. Ani z nich jsme toho mnoho neviděli. Ale alespoň déšť ustal.
Ubytování jsme měli v hotelu, pojmenovaném po místním literárním hrdinovi Dráculovi – Vlad Tepés. Rezervovaný pokoj měl ale jednu vadu – někdo před námi v něm kouřil a bylo to silně cítit. Jako náhradní ubytování jsme dostali velký apartmán se samostatnou ložnicí, obývací kuchyní a koupelnou s velikou vanou na nožičkách uprostřed.
I do centra Brašova jsme se vypravili. Na kopci nad městem je veliký nápis Brašov ve stylu obdobného nápisu v Hollywoodu. Měli jsme štěstí, mraky se začaly rozpínat a nápis bylo vidět. V centru zůstala zachována původní středověká zástavba. Z náměstí od radnice z roku 1420 je vidět i zachovalé hradby po okolních svazích. Dominantou je Černý kostel, dodnes největší gotický kostel mezi Vídní a Istanbulem.
Měli jsme nápad vyjet lanovkou na vrchol k nápisu Brašov, ale jednak by shora dolů bylo vidět stejně tak málo jako zdola nahoru a jednak už byl pokročilý čas a zdálky nebyl již na lanovce vidět žádný pohyb.
Ve vinotéce jsme si zakoupili lahev rumunského vína a vychutnali si ji při večeři z palubních zásob na terase hotelového pokoje.
Vanu na nožičkách jsme také neopomněli vyzkoušet – příjemná záležitost.