Den 3 - sobota
Zase jsme si trochu přispali, takže i když jsme se dnes nestěhovali do jiného pokoje, nevyrazili jsme z hotelu o mnoho dříve. Už jako zkušení cestovatelé jsme použili S-bahn a přestoupili na metro. Sedli jsme si do čela vozu a užili si výhled do tunelu. Vystoupili jsme v Christianshavnu a ihned spatřili náš první dnešní cíl, vysokou věž kostela Vor Frelsers Kirke se schodištěm v horní části vně věže. Tento kostel, zejména jeho věž, je častým turistickým cílem. Kapacita pro výstup na věž a sestup je šedesát osob najednou. Další nahoru jsou vpouštěni po té, co stejný počet osob sestoupí. Před kostelem se tedy tvoří dlouhá fronta čekajících. Já stál frontu, Šárka čekala na lavičce a čas ubíhal. Nikam jsme nespěchali a tak jsem ani neregistroval, jak dlouho jsme museli čekat. Výstup na věž byl náročný. V první části nás uchlácholilo standardní schodiště, ale pak následovaly poměrně příkré žebříky a úzké prostory kolem zvonice. A závěrečná pasáž po točitém schodišti vně věže do výšky devadesát metrů. Ovšem stálo to za to. Z té výšky nám Kodaň ležela u nohou. Rozhled jsme nejen fotili, ale tentokrát i filmovali. Videokamera je v naší výbavě novinkou, sice další věc, na kterou je nutné dávat pozor, ale zvykáme si. Náš známý Libor z Malých Hoštic nám nedávno přehrál několik filmů z dovolených, které natočili s přítelkyní Kamilou a přišlo nám to jako velmi zajímavé.
Sestup z věže byl po žebřících kolem zvonice stejně náročný, jako výstup. Chtěli jsme se podívat ještě dovnitř do kostela, ale bohužel to nebylo možné, pro veřejnost byl interiér uzavřen z důvodu svatby. Oltář nesený slony tedy budeme muset nechat v diáři cílů napříště.
Po občerstvení naproti v restauraci jsme přešli jen kousek do Christianie. Zdejší squatteři vyhlásili nezávislost v roce 1971. V pozdějších letech Dánsko existenci částečně zlegalizovalo, ale další osud Christianie je stále nejistý. Christianie nevstoupila do Evropské Unie. Hned v prvním butiku na nás zavanula typická vůně marihuany. Prodej lehkých drog je pro toto anarchistické území jedním ze zdrojů příjmu. Vidět stánek s nabídkou různě balené marihuany a hašiše je pro nás krajně neobvyklé. A tady těch stánků byla celá tržnice. Zboží šlo navíc poměrně na odbyt, kdekdo kolem nás hulil trávu. Platí zde důrazný zákaz fotografování a filmování, aby prodavači nemohli být kompromitováni po překročení hranice zpět do Kodaně. V zahradní restauraci jsme chvíli poseděli u piva a limonády. Ještě chvíli jsme brouzdali uličkami Christianie, ve stánku si koupili několik marihuanových lízátek a přešli hranici zpět do Kodaně. Christianie nás zaujala, pokud její existence neskončí, vrátíme se sem, přijedeme-li někdy znovu do Kodaně.
Včera jsme odpoledne byli tak zaujati výhledem z metra na moderní čtvrť Amager, že jsme ani nepořídili žádnou videonahrávku. Vypravili jsme se tedy znovu metrem ke Royal Areně. Sedli jsme si do čela vozu a znovu nahlíželi do dánských domácností. Ve Fanzoně u stadionu jsme si vyzkoušeli posez v autech hlavního sponzora Škoda auto. Šárce se nejlépe sedělo v Karoqu. Také jsme se nechali společně vyfotit u poháru pro vítěze. Ve fanzoně jsem si také vzpomněl na kolegu Lukáše, říkali, že při prohlídce batohů u vstupu chtěla ochranka zabavit jeho synovi i pytlík želatinových medvídků, protože do fanzony je zakázáno vnášet potraviny a nápoje. Mě se povedlo projít i s dvěma tatrankami a jedenácti marihuanovými lízátky v batohu.
Únava nám už nedovolovala další vycházku. Vrátili jsme se na hotel, natáhli se a chvíli prospali. Také jsem přemýšlel, jak změnit trasu pro cestu zpět, abychom se vyhnuli dopravním zácpám. Zarezervoval jsem trajekt Rodby – Puttgarden, abychom se vyhnuli renovované dálnici mezi Flensburgem a Hamburkem. A z Hamburku zkusíme tentokrát pokračovat přes Berlín.
Osvěžení jsme v podvečer vyšli na procházku do okolí. Nedaleko hotelu je park Sondermarken. Tím jsme prošli až k paláci Frederiksberg. Vedle paláce je zoologická zahrada. Tou dobou už byla uzavřená. V diáři našich cílů pro příště tedy přibyl další. Pomalu jsme se vraceli zpět a nedaleko od hotelu jsme si zašli do thajské restauraci na večeři. Náš poslední večer v Kodani.
Po večeři jsme se vrátili do hotelu a zabalili alespoň část věcí, abychom se ráno mohli co nejrychleji vypravit.
A zase jsme rychle a tvrdě usnuli. Nedalekou rušnou trať S-bahnu a vlaku jsme již ani nevnímali.