Den 4 - pondělí
Po snídani a vyklizení pokoje jsme se domluvili, že „Berušku“ necháme do poledne v garáži a ještě si vyrazíme po městě. Recepční nás také nechal uložit zavazadla na recepci, prý je to bezpečnější, než je mít v autě. Na tom jsme se shodli.
Zajeli jsme si do kostela svatého Sulpicia – Saint Sulpice. Jeho výstavba probíhala v letech 1646-1870. V interiétu upoutá mimo jiné gnómón a mosazná páska vsazená do podlahy. Je to dílo vědců pařížské observatoře z 18.století. Místní farář se na ně tehdy obrátil s požadavkem na zařízení, které umožní jednoznačně stanovit termín jarní ronodennosti Velikonoc. Sluneční paprsky procházející v poledne přes čočku vsazenou v okně pak dopadají 21.3. na vyznačenou pásku.
Od kostela Saint Sulpice je to coby kamenem dohodil do Lucemburských zahrad. Odpočinuli jsme si na břehu jezírka a sledovali modeláře, ovládající modely plachetnic na hladině.
Po bulváru Saint Michel jsme se vydali zpět.
Vrátili jsme se dříve, než jsme plánovali. Opatrně jsem vysoukal „Berušku“ z garáže. Na chvilku jsme zastavili před hotelem, abych mohl vrátit klíč od garáže na recepci, a pak jsme už dali Paříži vale.
Přejezd do oblasti Verdunu nám zabral tři hodiny. Ještě nebylo úplně pozdě a popojeli jsme k Fort Douamont. První upomínky na Velkou válku jsme viděli už kousek za Verdunem. Zastavili jsme u velkého krytu a vlezli dovnitř. Působilo to tísnivě. Vůbec celý kraj působil tísnivě. Vyhasly tu statisíce životů. Artefaktů je v okolí mnoho. Podrobně si vše projít by vyplnilo týdenní dovolenou. Míjíme zbytky zákopů, drobné pomníčky i velké monumenty. Atmosféra je ještě umocněna tím, že je zataženo a nesvítí slunce. Prošli jsme si Fort Douamont, velkou pevnost značně poškozenou válečnou vřavou, zevnitř i zvenku. Nepředstavitelné podmínky. V době bojů neměl lidský život vůbec žádnou cenu.
Zašli jsme i do Ossaria nedaleko a vystoupil jsem na věž. Šárka čekala dole. Pod okny byly informace, co je kterým směrem k vidění. Byly to informace z doby výstavby ossaria ve dvacátých letech a dnes většinu popisovaných objektů milosrdně zakrývá les. Před ossariem tisíce bílých křížů připomínají oběti bitvy. Uvnitř ossaria jsou vypsáni všichni padlí.
Vracíme se do města a míjíme další a další pomníky, pomníčky, rozstřílené bunkry. Otřáslo to námi.
Po ubytování ve Formuli 1 jsme se ještě vrátili do centra, abychom se navečeřeli. Prošli jsme se kolem Staré brány a po nábřeží přístaviště na březích Mázy, ale našli jsme jen jeden otevřený podnik, kde se evidentně slavil výsledek prezidentských voleb. Po mém dotazu v angličtině, zda vaří, jsme byli vykázáni, že je zavřeno. Naštěstí jsme našli ještě otevřenou cukrárnu, kde nám paní majitelka ohřála obloženou bagetu. S ohledem na státní svátek se nám přes den nepodařilo ani najít otevřený obchod.