Jak bydlíme a co tak děláme po večerech?
Naším obvyklým standardem je dvoulůžkový pokoj s manželskou postelí, vlastní koupelnou v zařízení poskytujícím i snídani.
Snídaně bývá buď zahrnuta v ceně noclehu, nebo se připlácí. Příplatek je někdy v takové výši, že po přepočtu na koruny by to u nás stačilo na slušnou večeři pro dva. Jinde, třeba v hotelech F1 je sice snídaně laciná, ale její úroveň ceně odpovídá.
Příliš nerozlišujeme, jde-li o hotel, motel, botel nebo penzion. Vyzkoušeli jsme hotely různých řetězců – například Ibis, Best Western, NH, F1, v Lisabonu jsme byli dokonce v Corinthii, ale i zařízení individuálních vlastníků. Spali jsme i v domáckém prostředí zařízení typu B+B (Bed + breakfast) nebo hostelu, kde všechno bylo všech a pokoje se nezamykaly.
Několikrát nebyla jiná možnost, než využít ubytování bez snídaně. V takovém případě jsme si nakoupili snídani odpoledne předcházejícího dne a ráno si uvařili kávu a čaj. Varná konvice bývá v zařízeních bez snídaní obvykle ve výbavě, čaj a kávu si pro jistotu vozíme vlastní. Často jsme měli k dispozici i poměrně slušně vybavený kuchyňský kout.
Přespáváme na jednom místě jednu, maximálně dvě noci. To přináší určitou toleranci v hodnocení kvalit pokoje, ale jen jednou se nám stalo, že jsme nelibě zapáchající pokoj museli vyměnit za jiný. Jednou nás bez našeho vědomí přestěhovali během naší nepřítomnosti kvůli havárii vody. To na nás působilo jako velký zásah do soukromí.
Jak už bylo na předcházejících řádcích napsáno, spali jsme i v pokoji hotelu na lodi, v dřevěných chatkách, pronajatém bytě.
Vyzkoušeli jsme i nocleh v autě, ale bereme to jako krajní havarijní variantu.
Párkrát nás v hotelu vzbudilo bouchání na dveře, kde vzápětí nikdo nebyl. Těžko se nám usínalo v Paříži v den, kdy v prezidentských volbách zvítězil Emmanuel Macron. Kavárna pod námi byla otevřená snad do rána a mohutně se slavilo. Nejslabší stěny byly v hotelu v Istanbulu. Tam jsme byli letecky. Když si v noci začali povídat lidé v sousedním pokoji, bylo to, jako by byli v posteli s námi.
Po večerech většinou unavení brzy usínáme. Někdy jsme na večerní procházku městem, do kterého jsme dojeli, a sedneme si někde na víno nebo pivo, někdy to spojíme s večeří, jindy se jen procházíme. Několikrát jsme byli na projekci mistrovství světa nebo Evropy v kopané. Někdy ve fan zóně, někdy v restauraci nebo kavárně, také jen tak na ulici. Na zápase našich hokejistů na mistrovství světa jsme byli osobně.
Na prvních cestách jsme sebou vozili společenské hry a knížky na čtení, ale co si pamatuji, tak jsme společenskou hru hráli jednou při odpočinku na hotelu po příjezdu. Pokud zaplníme nějaký čas čtením, tak v podstatě jen knižními cestovními průvodci nebo zprávami na českých zpravodajských serverech přes wifi připojení. Také se skoro pokaždé pokoušíme psát si průběžně zápisky z cest, ale to nikdy nevydrží déle než první dva tři dny. Nestalo se nám, že bychom se večer nebo i přes den nudili a nevěděli co s časem.