Den 14 - pátek
Poslední brzký budíček kvůli trajektu. Snídani jsme si měli ráno udělat sami, kuchyňka byla plně vybavena. A samé zdravé potraviny. Rýžové mléko, musli dle vlastního receptu a ovoce. Ale ty ovesné vločky Šárce moc chutnaly. V palubních zásobech nám ještě zbývala nějaká zrnková káva a cukr, tak i já jsem si přišel na své.
Přístaviště trajektůani tentokrát nebylo daleko a opět jsme se bez problémůnalodili na trajekt do Cherbourgu. V čase odjezdu se loď hnula a začalanabírat tempo. Bylo krásné počasí, stáli jsme na palubě a obdivovali okolí. V dálce bylo vidět křídové útesy. A za chvíli jsme byli v Lamanšském průlivu. Křižovali jsme lavební dráhu nákladních lodí, proplouvajících průlivem. V jednu chvíli jsmeměli v dohledu až jedenáct nákladních lodí. Zvlášť mohutně působila velká kontejnerová loď. Z dálky vypadala jako plovoucí hora.
Natáhli jsme se na lavicích a chytali to blahodárné teplo. V lodním shopu jsme uratili zbývající libry, nechali jsme si jen pár ako suvenýr. Například pětilibrové bankovky – anglickou, manskou a severoirskou. Také pár drobných, anglických a manských. Tyhle suvenýry z našich cest mají pak tu čest být vyvěšeny na trámu v naší ložnici. Také jsem si vzpomněl, že námv autě chybí alkoholtester, který ve Francii patří do povinné výbavy vozidla. Naštěstí bylo možné jej na palubě trajektu zakoupit. Zjistili jsme také, že během polehávání na palubě nám slune stihlo trochu spálit obličeje. Ale to už se na obzoru objevilo francouzské pobřeží s blýskajícími majáky. Prohlýeli jsme si vlnolam přístavu v Cherborgu,do kterého byly za německé okupace vsazeny bunkry bránící přístav. A přišla výzva k nastoupení do aut. Naše letošní poslední plavba končila. Měl jsem trochu obavy, jak se znovu srovnám s řízením vpravo, ale šlo to velmi rychle. Už na druhém kruhovém objezdu jsem byl zase jako doma.
Bylo odpoledne, chtěl jsem navštívit v Normandii alespoň nějaké místo, související s invazí Spojencůdo Evropy v roce 1944. Vybral jsem si místo, kde proběhly nejtěžší boje – pláž Omaha. Nebyl bohužel čas projít některé z muzeí. Pláž Omaha je nesmírně romantické místo, krásné modré moře, klidná hladina. Jen velký vojenský hřbitov dává tušit, co se zde odehrálo a kolik lidských životů zde skončilo. Zašli jsme až na písek pláže. Cestou jsme minuli několik německých bunkrů.
Tudy kráčely dějiny.
Za další dvě a půl hodiny cesty jsme minuli Rouen a ubytovali se v soukromí v Saint Martin du Vivier. Manželé, který ubytování patřilo, byli příjemní a přichystali nám welcome drink. Pro Šárku kávu, já si vybral pivo.
Vyšli jsme si na procházku s cílem najít nějakou restauraci. Saint Martin du Vivier je klidné a malebné předměstí Rouenu. Ale mimo krásných vil, domů a sportoviště tam není vůbec nic. Naše mapy v mobilech nám v okolí nic nenabídly. Ani jsme nenarazili na žádný obchod, na žádnou restauraci, na žádné občerstvení. Ušli jsme tak několik kilometrů v bláhové naději, než jsme se vrátili a dojedli, co jsme měli v palubních zásobách.
Na pokoji jsme si spustili venkovní žaluzie, rozhostila se černočerná tma a začala poslední noc naší letošní velké dovolené.Poslední brzký budíček kvůli trajektu. Snídani jsme si měli ráno udělat sami, kuchyňka byla plně vybavena. A samé zdravé potraviny. Rýžové mléko, musli dle vlastního receptu a ovoce. Ale ty ovesné vločky Šárce moc chutnaly. V palubních zásobech nám ještě zbývala nějaká zrnková káva a cukr, tak i já jsem si přišel na své.
Přístaviště trajektůani tentokrát nebylo daleko a opět jsme se bez problémůnalodili na trajekt do Cherbourgu. V čase odjezdu se loď hnula a začalanabírat tempo. Bylo krásné počasí, stáli jsme na palubě a obdivovali okolí. V dálce bylo vidět křídové útesy. A za chvíli jsme byli v Lamanšském průlivu. Křižovali jsme lavební dráhu nákladních lodí, proplouvajících průlivem. V jednu chvíli jsmeměli v dohledu až jedenáct nákladních lodí. Zvlášť mohutně působila velká kontejnerová loď. Z dálky vypadala jako plovoucí hora.
Natáhli jsme se na lavicích a chytali to blahodárné teplo. V lodním shopu jsme uratili zbývající libry, nechali jsme si jen pár ako suvenýr. Například pětilibrové bankovky – anglickou, manskou a severoirskou. Také pár drobných, anglických a manských. Tyhle suvenýry z našich cest mají pak tu čest být vyvěšeny na trámu v naší ložnici. Také jsem si vzpomněl, že námv autě chybí alkoholtester, který ve Francii patří do povinné výbavy vozidla. Naštěstí bylo možné jej na palubě trajektu zakoupit. Zjistili jsme také, že během polehávání na palubě nám slune stihlo trochu spálit obličeje. Ale to už se na obzoru objevilo francouzské pobřeží s blýskajícími majáky. Prohlýeli jsme si vlnolam přístavu v Cherborgu,do kterého byly za německé okupace vsazeny bunkry bránící přístav. A přišla výzva k nastoupení do aut. Naše letošní poslední plavba končila. Měl jsem trochu obavy, jak se znovu srovnám s řízením vpravo, ale šlo to velmi rychle. Už na druhém kruhovém objezdu jsem byl zase jako doma.
Bylo odpoledne, chtěl jsem navštívit v Normandii alespoň nějaké místo, související s invazí Spojencůdo Evropy v roce 1944. Vybral jsem si místo, kde proběhly nejtěžší boje – pláž Omaha. Nebyl bohužel čas projít některé z muzeí. Pláž Omaha je nesmírně romantické místo, krásné modré moře, klidná hladina. Jen velký vojenský hřbitov dává tušit, co se zde odehrálo a kolik lidských životů zde skončilo. Zašli jsme až na písek pláže. Cestou jsme minuli několik německých bunkrů.
Tudy kráčely dějiny.
Za další dvě a půl hodiny cesty jsme minuli Rouen a ubytovali se v soukromí v Saint Martin du Vivier. Manželé, který ubytování patřilo, byli příjemní a přichystali nám welcome drink. Pro Šárku kávu, já si vybral pivo.
Vyšli jsme si na procházku s cílem najít nějakou restauraci. Saint Martin du Vivier je klidné a malebné předměstí Rouenu. Ale mimo krásných vil, domů a sportoviště tam není vůbec nic. Naše mapy v mobilech nám v okolí nic nenabídly. Ani jsme nenarazili na žádný obchod, na žádnou restauraci, na žádné občerstvení. Ušli jsme tak několik kilometrů v bláhové naději, než jsme se vrátili a dojedli, co jsme měli v palubních zásobách.
Na pokoji jsme si spustili venkovní žaluzie, rozhostila se černočerná tma a začala poslední noc naší letošní velké dovolené.