Posázaví, 16. – 18.5.1986
V pátek , 16.května 1986, jsme se vypravili na vandr na zříceninu hradu Zbořený Kostelec. Omluven byl Petr Žalman, zúčastnili se Petr, Hanka , Katka a Haluška. Z Braníka do Týnce nad Sázavou jsme jeli vlakem, z Týnce jsme došli pěšky. Před spaním jsme poseděli na stěně paláce a hleděli do dálav.
V sobotu nás již ve tři hodiny ze spacáků vyhnal déšť. Přemístili jsme se do vstupní brány. Sice jsme dlouho hledali nějakou optimální polohu, i tak však na nás pršelo. V pět hodin jsme vstávali a spacáky byly totálně promáčené. Docela dlouho jsme se dohadovali, zda se vrátit nebo pokračovat, nakonec jsme pokračovali. Počasí nás odměnilo. Odpoledne bylo nádherně. Za dopoledne jsme šli po pravém břehu Sázavy. V Ledcích jsme prolezli polorozpadlý kostelík a jednu bývalou chalupu. Z vesnice byla využívána pouze zemědělská usedlost. Přes Čerčany, kostelík ve Lštění a Dubsko jsme se sice dostali až na zříceniny hradu Dubá, ovšem hrad již byl obsazen vandráky, kteří si všude kolem ohně sušili výstroj. Utábořili jsme se tedy asi o 200 m dále. I pro Halušku to byl velice namáhavý den, usnula ve chvíli, kdy si lehla a vůbec jí nevadilo, že měla čumák v mraveništi. Nakonec i my jsme brzy usnuli.
V neděli bylo již od rána hezky. Vrátili jsme se do Lštění, kde na mostě již čekal Petr. Přijel ranním autobusem z Prahy. Společně jsme nabrali zpáteční kurs směr Čerčany. Došli jsme i do Mrače, z místních tvrzí jsme však našli jedinou. Její obyvatelka na nás chtěla vzít klacek. Haluška totiž zaběhla do jejího bytu za kočičkou. Naštěstí vše dobře dopadlo. Po bloudění za Mračí, před Poříčím, jsme do Poříčí přeci jen došli. Po obědě ve zdejším pohostinném pohostinství jsme odhlasovali cestu na Konopiště. V malebném údolí konopišťského potoka jsme se i vykoupali. Množství osob nás neodradilo, a naplnili jsme obsah veršů : „Však nás uchvátilo Konopiště, přijedem sem zase příště.“ Pro Halušku bylo ohromným zážitkem medvěd v hradním příkopu, protože tak velikého psa ještě neviděla.
Z Benešova jsme se vydali do Prahy vlakem a dojeli jsme naprosto unavení.