Druhý den spal Harry do osmy hodin. Když se vzbudil, vstal a zamířil do jídelny. Tam už byl Frank, měl před sebou snídani a zamyšleně hleděl do zdi.
„Dobrý ráno,“ pozdravil ho Harry.
„Dobrý,“ odvětil Frank, ale ani se na něj podíval.
„Jsi v pohodě?“
„Jo, jenom jsem trochu nervózní,“ odpověděl Frank.
„To jsme všichni,“ přikývl Harry.
Během několika desítek minut se jídelna naplnila zbytkem týmu. Nikdo evidentně včera nebyl vzhůru dlouho. Všichni byli unaveni po tréninku.
Dopoledne se relaxovalo, někdo hrál Řachavého Petra, někdo kouzelnické šachy, někdo si četl. Harry to vše střídal.
Po obědě pak vyrazili na stadion. Cesta trvala déle, protože utkání se mělo konat na nějakém vzdálenějším hřišti.
Nakonec dojeli až k velké zaoblené budově. Harry by rozhodně nikdy neřekl, že tohle je famfrpálový stadion. Uprostřed lesa stála tahle obrovitá budova, u které již byly tisíce fanoušků. Do zápasu zbývala ještě více jak hodina a už teď jich tu bylo tolik! Stadion musí být pro desetitisíce lidí.
Tohle se mu příliš nezamlouvalo, před tolika lidmi nikdy nehrál.
Projeli kolem záplavy fanoušků a zastavili v zadní části. Tady naštěstí žádní nebyli. Muszafar je dovedl vrátnici a pokračoval kamsi do útrob stadionu.
„Malajsie bude pořádat za tři roky mistrovství světa dospělých a tohle bude asi hlavní stánek toho podniku,“ uvažoval Steve.
„Máte pravdu,“ potvrdil Muszafar. „Druhý stadion zatím nestojí, po dokončení by měl mít o čtyři tisíce míst méně.
„A kolik má tenhle stadion?“ zajímal se Steve.
„24 500 míst,“ sdělil Muszafar hrdě.
„Pane jo,“ řekl uznale Steve, zbytek týmu značně pobledl. I Harryho něco takového velmi znervózňovalo. Tolik lidí a všichni budou určitě fandit Malajsii.
„Tak tohle je vaše šatna,“ řekl Muszafar, když stanuli před jedněmi z dveří. „Vchod na station je támhle, pět minut před začátkem tam buďte připraveni a vyčkejte, než vás dobrovolníci pustí na stadion,“ ukázal ke dveřím na konci chodby.
„Budeme tam,“ přikývl Tacker.
Harry následoval Steva do šatny. Ta byla rozdělena dřevěnou přepážkou sahající těsně nad hlavy hráčů, na dvě poloviny. Dívčí a chlapeckou.
„Škoda,“ okomentoval to London.
Evelyn si toho nevšímala a zamířila do své poloviny.
„Moderní famfrpálový stadion a není tu šatna zvlášť pro dívky, chlapce a kapitána?“ divil se Nelson.
„Nejnovější filozofie famfrpálu vyžaduje jedinou šatnu pro celé družstvo. Kapitán, dívky i chlapci dohromady, aby se mezi sebou mohli všichni hráči radit,“ vysvětlil Steve.
Všichni se převlékli a pak zamířili ke dveřím, jež jim ukázal Muszafar. Stál tam asi dvacetiletý kluk s nakrátko ostříhanými hnědými vlasy.
„Musíte počkat, než vám dají znamení,“ upozornil je lámanou angličtinou. Steve v čele mužstva přikývl.
Harryho překvapilo, že neslyší žádný ruch z tribun. Vzhledem k množství diváků očekával, že hluk zde bude enormní. Asi to tu bylo ošetřené nějakým protihlukovým kouzlem.
„Tak jo, můžete vejít,“ pobídl je dobrovolník, když chodbu zaplavilo zelené světlo, jež zdánlivě odnikud nevycházelo, jen prostě ozařovalo vše v okolí.
Steve vzal za kliku a vyšel ven, Harry a zbytek týmu ho následovávali.
Okamžitě jakmile vyšli, je ohromila velikost stadionu. Ochozy se táhly desítky metrů nad ně kolem dokola celého hřiště.
Poněkud nervózně dokráčeli až do středu hřiště, kde zůstali stát a čekali na své protivníky. Ti se objevili záhy v kanárkově modrých dresech. Hlasatel říkal jejich jména, ale jeho hlas byl zcela utlumen dvacet čtyři a půl tisíci hlasivkami a páry rukou, které spustili hotové peklo.
„Proč mi nehrajeme nikdy doma,“ zaslechl, jak si stěžuje London.
Harry ovšem pochyboval, že by v Anglii měli podobné obecenstvo. Nikdy nic podobného ve famfrpálu neviděl. Jediný srovnatelný zážitek si odnesl z mistrovství světa před rokem, ale ani tehdy snad nebylo tak velké obecenstvo. Tohle bylo neuvěřitelné. Malajsijští fanoušci nyní skandovali nějaký pokřik. Harry měl pocit, že to otřásá stadionem v základech.
Malajsijští hráči se postavili naproti nim a Harry očekával, že rozhodčí vydá pokyn k zaujmutí předepsaných pozic, ale místo toho stadion potemněl.
Harry i jeho spoluhráči zmateně hleděli k nebi. Vždyť bylo odpoledne. Jak to, že je obloha temná?
Na tuhle otázku se jim odpovědi nedostalo. Místo toho začali k nebi létat kouzelnické rachejtle, které svými výbuchy ozařovaly celý stadion. Nádherná podívaná. Harry skoro zapomněl, že by měl být nervózní.
Diváci nadšeně tleskali.
Do reality ho vrátilo opětovné ‘rozsvícení’ oblohy.
„Zaujměte své pozice!“ ozval se hlas rozhodčí.
Harry se tedy postavil na své obvyklé místo a nasedl na koště.
Camrál vyletěl do vzduchu a utkání začalo.
Okamžitě vyletěl do výšky, ze které byl zvyklí hledat zlatonku, což na tomto stadionu znamenalo zhruba úroveň nejvyšší lóže.
Malajsijci mohutně povzbuzovali, a když v polovině druhé minuty dostal přihrávku zcela nekrytý Fadhli Rahim pár metrů před pravou obruč, radovali se z prvního gólu v utkání.
„10:0 Rahim.“ zahlásil komentátor v angličtině.
Harry zaúpěl. Tak rychlý gól… Snad je to nepoloží. Je to teď především o jeho spoluhráčích. Pokud nechají Malajsijcům příliš prostoru, nemusí být ani bodový nášup za chycení zlatonky důležitý.
Naštěstí o chvilku později koutkem oka zahlédl, jak Evelyn provedla další ze svých sólových akcí a malajského gólmana zcela ponížila, když ho přehodila obloučkem, podletěla, znovu chytila camrál a v pohodě jej prohodila prostřední obručí.
„10:10 Marazzi,“ ozval se opět komentátor, když stadion sborově zaúpěl. Jen skupinka asi sta fanoušků oděných v bílých dresech v dolní části tribuny za obručemi hostí začala jásat.
Harry si oddechl. I oni jsou schopni skórovat.
Znovu se začal věnovat zlatonce, avšak zanedlouho jeho pozornost znovu upoutali hráči v modrých dresech evidentně oslavující gól.
„20:10 Sabre.“
Znovu se soustředil na svůj úkol, avšak záhy padl další gól. Malajsijci si skvěle přihrávali a to dělalo Anglickým střelcům velké potíže. Sabre se po sérii přihrávek ocitl sám před Andiem ten i přes bleskurychlou reakci nedokázal střelu na dolní obruč vykrýt.
„30:10 Sabre.“
Stadion šílel. Jejich miláčci se dostali do dvoubrankového vedení a to se jim samozřejmě líbilo.
Netrvalo to nijak dlouho a Andie byl bezmocný znovu. Sabre se po perfektní přihrávce od Safeho Norshashruli znovu ocitl před anglickými obručemi sám a jeho střela na pravou obruč poslala Anglii do již třiceti bodového skluzu.
„40:10. Sabre.“
Harry cítil, že jejich šance na vítězství se pomalu vzdalují a to ještě neuběhlo ani deset minut.
„Time out-Anglie,“ ohlásil komentátor.
Harry se podíval směrem k šatnám, kde je k sobě svolával Tacker. Okamžitě k němu zamířil.
„Naše hra není vysloveně špatná, ale necháváme jim prostoru. Musíme se více zatáhnout, nechte je, ať si přihrávají, ale nikdy ne křížem. Zatím se jim povedly čtyři křížné přihrávky a bylo z toho čtyři góly. Nesmíme jim to dovolit,“ vysvětloval Tacker.
„A dejte si zvláštní pozor na Norshashrulu, jeho přihrávky jsou vždycky hodně nebezpečné,“ přidal svou radu Eaby.
Tým přikyvoval, a když se vzápětí hra znovu rozjela, plnil Tackerovy příkazy do puntíku. Výsledkem byla hra ne nepodobné té z utkání v Doubravčicích s tím rozdílem, že to tentokrát byli oni, kdo betonoval území kolem svých obručí. Obrázek hry byl téměř totožný. Jeden tým ovládá camrál a tlačí své soky hluboko na jejich polovinu. Druhý se snaží zabránit hráčům soupeře dostat se do bezprostřední blízkosti obručí.
Na pohled se Anglická hra zhoršila, ale Malajsijci přestali dávat góly.
Malajsijští fanoušci šíleli. Tohle se jim samozřejmě líbilo. Jejich tým tlačí někdejší nejlepší juniorský tým na planetě. Titul mistrů světa byl sice starý již téměř dvacet let, ale stále nezapomenutý.
Drobnou vráskou na jinak prakticky bezchybném výkonu Malajsijců v první čtvrtině zápasu se stala dvacátá šestá minuta, kdy Evelyn obrala o camrál malajsijského střelce a cesta k obručím pro ni byla volná.
Domácí fanoušci ztuhli, když jejich brankáře suveréně překonala přesnou střelou na pravou obruč.
„40:20 Marazzi,“ slyšel Harry komentátora.
Mezitím pokračoval v zatím bezvýsledném hledání zlatonky. Ani Malajsijský chytač evidentně nic nezaznamenal a tak zatím prostě jen kroužili nad tím vším děním pátravě se kolem sebe rozhlíželi.
Harryho spoluhráči zatím urputně odolávali soustředěnému tlaku soupeře a vyčkávali, zda se jim dostane možnosti nějakého dalšího brejku.
Ten sice nepřišel, ale po faulu na Stevea rozehrávali a camrál dlouhou přihrávkou doputoval až za obranu, kde číhal Nelson. K camrálu se ovšem jako první dostal Malajsijský brankář a jednu z mála jejich šancí tak zlikvidoval.
Pár minut na to se podařilo Malajsijcům Angličany přečíslit a Evelyn jako poslední hráč vrazila do Sabrea, který měl co dělat, aby se udržel na koštěti a tím konečně přišlo ke slovu pravidlo o vyloučeních.
„Marazzi dostává desetiminutový trest za hrubý faul,“ zaslechl Harry komentátora. To ho značně vyděsilo. Oni budou hrát deset minut pouze ve dvou! Evelyn ještě letěla za rozhodčí, ale ta byla neoblomná a poslala ji na deset minut za postranní čáru. Mírně naštvaně Evelyn uposlechla.
Aby toho nebylo málo, Malajsie měla k dispozici možnost trestného střílení.
Sabre, kterému po střetu s Evelyn krvácel ret, se exekuce zhostil sám. Rozletěl se s camrálem proti Andiemu. Ten ho překvapil svým manévrem, když proti němu vyletěl a camrál mu vytrhl z ruky.
Trestné střílení sice neproměnili, ale těch deset minut bude peklo, pomyslel si Harry.
Malajsijci se ovšem své šance za zvýšení náskoku nezhostili dobře.
Trvalo to celé dvě minuty, než se dostali do solidní střelecké pozice. Norshashrula však nedokázal trefit levou obruč.
Další dlouhé minuty pak Malajsijci znovu dobývali Anglické obruče. Rahim se po krásné sérii přihrávek ocitl sám před Andiem, ale zrovna v tu chvíli ho trefil dobře mířený potlouk od Londona.
Své šanci se vzápětí dočkal Sabre a ten už mířil dobře na spodní obruč. Tentokrát se ovšem předvedl Andie a camrál dokázal jemným dotekem posunout na tolik, že trefil pouze spodní tyč obruče.
O chvilku později se do šance dostal znovu Rahim, tentokrát ještě vyšperkoval pozici pro Sabrea a ten už se nemýlil. Stadion nadšeně skandoval.
„50:20 Sabre,“ ohlásil komentátor.
A bohužel se vzápětí Malajsie prosadila znovu. Rahim vystřelil z dálky a jeho rána byla tak prudká a tak přesná, že Andiemu proklouzla za záda.
„60:20 Rahim.“
Ještě stále znamená chycení zlatonky posun do vedení, ale už jen o deset bodů. Naštěstí Evelyn už její distanc vypršel a tak se vrátila do hry a to pěkně efektně. Její střela prakticky z poloviny hřiště orazítkovala tyč levé obruče.
Těsně před polovinou utkání se konečně objevila trocha práce i pro Harryho. Ten totiž zahlédl pár metrů nad zemí zlatý záblesk. Okamžitě se střemhlav vydal tím směrem. Ohlédl se. Jeho soupeř byl několik metrů za ním, Harry bude u zlatonky první.
Už ji měl skoro na dosah, natáhl se a…
PRÁSK
Potlouk ho vyplatil za chvilkovou nepozornost tvrdým úderem. Harry ztratil rovnováhu a kontrolu nad koštětem. Stěží se ho dokázal udržet i tak ale přešel i s koštětem v nekontrolovaný pád. Nakonec se mu podařilo koště vyrovnat jen pár metrů nad zemí. Jeho další myšlenky patřily zlatonce. Nechytil ji už jeho soupeř?
K jeho překvapení ovšem našel Malajsijského chytače na zemi, kde se právě sbíral po nějakém pádu. Harry sice nevěděl, co ten jeho pád způsobilo, ale nezáleželo mu na tom. Hlavně že nemá zlatonku.
„60:30 Readmond,“ vytrhl Harryho z myšlenek hlas komentátora. Podíval se směrem k brankovým obručím, odkud právě letěl radující se Steve. Evelyn a Nelson ho poplácávali po ramenou.
Rozdíl třiceti bodů není nijak výrazný, i bez chycení zlatonky se to dá stáhnout, radoval se Harry.
Dobrý pocit z této skutečnosti mu však dlouho nevydržel. Již o pár sekund později obešel Sabre kolem Nelsona a technickou ranou překonal Andieho. Stadion znovu jásal.
„70:30 Sabre.“
A krátce na to úřadoval Sabre znovu. Tentokrát po nádherné přihrávce Rahima neměl problém trefit odkrytou levou obruč.
„80:30 Sabre.“
Harry tušil, že se právě odehrává klíčová pasáž zápasu. Pokud se Malajsijci utrhnou o více jak padesát bodů, bude to hodně špatné.
Utkání se opět na několik minut zpomalilo, než Anglickou obranou pronikl Rahim. Naštěstí Andy předvedl skvělý zákrok pravou rukou.
Na to co se událo o chvilku později už ovšem Andie zareagovat nedokázal. Norshashrula ukázal, že umí nejen přihrávat, ale i střílet a prudkou ranou prostřelil Andieho na pravou obruč.
„90:30 Norshashrula,“ halekal nadšeně komentátor.
Harryho spoluhráči měli ve tvářích absolutní rezignaci. Harry doufal, že si Tacker opět vezme oddechový čas a trochu je povzbudí. To se ovšem zatím nedělo a tak po krásné souhře s Rahimem dokázal Norshashrula skórovat znovu.
„100:30 Norshashrula!“ vykřikl komentátor nadšeně, ale i tak sotva překřičel nadšené publikum.
„Time out – Anglie,“ ozval se komentátor znovu. Harry zanechal hledání zlatonky a rozletěl se se zbytkem týmu za Tackerem.
„Musíme ještě zkusit zabojovat! Vypadá to sice hrozivě, ale pořád máme téměř polovinu utkání před sebou. Není to ještě ztracené,“ snažil se je trenér povzbudit. „Snažte se být trošku agresivnější, buďte k nim blíž, když si přihrávají, ale pořád si dávejte pozor, ať vás neobejdou,“ nabádal je.
Když se hra opět rozjela, zdálo se, že si tým vzal trenérovy rady srdci. Nevypadalo to ovšem, že by to měla být cesta, jíž by se dalo vydat ke zvratu v utkání. Malajsijci sice častěji přicházeli o camrál a hra se odehrávala ve větší vzdálenosti od branky, ale to k vyrovnání určitě stačit nebude.
To, že ani tahle strategie nedokáže skvěle sehrané Malajce zastavit, se ukázalo již po několika minutách.
Sabre se po skvělé přihrávce od Norshashruli dostal za anglickou obranu. Naštěstí se Andie vyznamenal a střelu na levou obruč dokázal vykrýt.
Za několik okamžiků se za obranou ocitl Sabre znovu a tentokrát se neukvapil. Počkal si, že si proti němu Andie vyjede a pak přihrál na úplně volného Rahima. Ten už nemohl zcela odkrytou pravou obruč minout.
„110:30 Rahim.“
Prohráli jsme, došlo Harrymu.
Zmar Angličanů dokonal Sabre, který tentokrát sám dokázal překonat Andieho znovu.
„120:30 Sabre,“ diváci už ani tolik nejásali. Výsledek byl již jasný. Je nyní čeká více jak padesát minut, než to utrpení skončí. Harry ani nechtěl vidět, kam až se skóre vyšplhá. Kdyby alespoň chytil zlatonku. Možná by se vyhnul té obrovské kritice alespoň on. Pokud ji ze dvou zápasů ani jednou nechytí, bude určitě označen za jednoho z viníků tohohle propadáku a to on nechtěl. Nebylo to příliš kolegiální, ale on za to že dostávají tolik gólů, přece nemůže, tak proč by za to měl být kritizován?
„130:30 Norshashrula,“ ohlásil komentátor.
Harrymu už vůbec nevěnoval pozornost tomu, co dělají jeho spoluhráči. Je téměř jisté, že dostanou více jak dvě stě gólů, a že se o tomhle bude hodně dlouho mluvit, ale jeho nyní zajímá pouze chycení zlatonky. Pokud se mu to povede, mohl by se kritice vyhnout.
Diváci už nespouštěli po gólech jásot, jen vždy zatleskali, takže to ani Harryho nijak zvlášť nerozptylovalo. Čas plynul a on se soustředil na svůj jediný úkol. To, že jejich bodová ztráta stále narůstá, ignoroval.
Tacker si už zřejmě také nevěděl rady, takže nechal své svěřence topit v tomhle utkání bez dalších rad.
V osmdesáté minutě Harryho pořádně vyděsil Malajský chytač, protože se z ničeho nic vrhl směrem dolů. Harry ho okamžitě následoval. Směřovali téměř střemhlav k zemi, takže během pár sekund byli dost nízko. Přesto Harry stále nespatřoval zlatou. Když o vteřinku později Malajsijec svůj let znenadání vyrovnal, došlo Harrymu, že se poprvé v životě stal cílem Vronského finty. Na něj ovšem takhle nevyzrají. Svůj střemhlavý let bez problémů vyrovnal.
Krátce před stou minutou utkání konečně Harry zahlédl zlatý záblesk. Kousek od Malajských obručí tiše poletovala.
Malajský chytač Norizan Dutton byl sice obručím domácích výrazně blíž, ale i tak se Harry okamžitě vydal za zlatonkou.
Udělal dobře. Jeho soupeři trvalo poměrně dlouho, než si Harryho manévru všiml, a tak se ocitli bok po boku.
Harry tušil, že by se i tentokrát mohlo polapení zlatonky změnit v podobnou loterii jako minule. To nehodlal připustit. Ještě poměrně daleko před Malajskými obručemi začal svého soka nenápadně vystrkovat z ideální dráhy letu. Ten brzy pochopil, o co Harrymu jde a začal velký souboj. K Harryho zděšení v tom souboji pomalu ale jistě vítězil jeho protivník. Evidentně byl těžší, takže měl výhodu.
Harrymu se ovšem podařilo ho převézt. Znenadání změnil směr svého koštěte doleva, kam ho jeho sok tlačil a pak nahoru. Díky tomu ho Dutton podlétl a cesta za zlatonkou byla čistá. Alespoň na okamžik.
Netrvalo mu to dlouho. Byla to asi půl vteřina, kterou potřeboval k tomu, aby se po zlatonce mohl natáhnout, připadala mu však jako několik vteřin.
Nakonec ten okamžik přece jen nadešel. Chňapl po ní rukou a…
Minul.
Zlatonka pochopila, že je zle a zahájila zoufalé manévry, které ji dovedly až ke spodní tyči levé obruče. Harry po ní zběsile máchal oběma rukama.
Levou rukou, prvou rukou, levou, pravou, levou, pravou, levou… Všechno však vycházelo na prázdno.
Zlatonka se ale neopatrně přiblížila k levé obruči natolik, že ji Harry dokázal přitlačit k její spodní tyči.
Pořád ale neměl vyhráno. Musí ji sevřít ve své ruce, jinak se to nepovažuje za chycení.
Koutkem oka zahlédl Malajsijského brankáře Jalila Lamu. Sledoval ho a smál se u toho.
Harryho to mírně rozladilo. To, co udělal, sice nebyl klasický chytačský zákrok, ale tolik k smíchu to zase taky nebylo. Přepadla ho obrovská chuť vrazit mu pořádnou ránu pěstí.
Přestal se věnovat brankáři a znovu se soustředil na zlatonku. Pokusil se ji udržet pod kontrolou i po přerušení doteku s tyčí, ale zlatonka byla rychlejší než on. Z ruky mu unikla. Než Harry stačil cokoli udělat. Máchla po ní jiná ruka. Na chvíli ho napadla bláznivá myšlenka, že to byl Lama, ale velice rychle zjistil, že to byl ve skutečnosti Dutton.
K Harryho úlevě Dutton minul. Nebyl ovšem čas na to vydechnout. Dutton znovu máchl po zlatonce, ta udělala úhybný manévr, při kterém vrazila do Harryho hrudníku a chytač jeho kalibru si už v takové situaci umí poradit.
„Mám ji!“ vykřikl vítězoslavně. Ve zdvižené pravé ruce svíral padesát bodů. Ohlédl se na tabuli. Při tom pohledu se mu stáhlo hrdlo. Těch padesát bodů se nijak neprojeví.
260:50 ukazovala momentálně tabule.
Alespoň, že má čistě svědomí. O to mu přece celou dobu šlo.
Hra se na okamžik přerušila.
Harry´se svými spoluhráči se snesl k trenérům.
„Dobrá práce, Harry,“ pochválil ho Tacker. „Zkusme to dohrát se ctí, ukažme jim, že nejsme zas tak špatní,“ obrátil se ke zbytku týmu. „Harry, hraj vysokou špičku, tak jak jsme to trénovali, jo?“ otočil se opět k Harrymu.
Harry přikývl a tým se vrátil zpět na hřiště.
„Konečně si vyzkoušíš, jaký to je marný boj,“ řekla mu Evelyn, když zaujímali předepsané postavení. Dutton hrál pravý opak toho co Harry. Jakousi poslední instanci, když protivník překoná všechny ostatní, on by měl být poslední bránící hráč.
Ještě před rozehráním se Harry pohledem na výsledkovou tabuli ujistil, že jeho padesát bodů bylo započítáno. Skóre 260:100 svědčilo o tom, že opravdu bylo.
Když rozhodčí vyhodila camrál do vzduchu, Harry u něj byl první a přihrál jej za sebe na Evelyn. Ta obešla Sabrea a před Rahimem vrátila míč Harrymu, který si mezitím naletěl do volného prostoru vysoko nad všemi ostatními. Malajsijci ho evidentně tak vysoko nečekali. Měl tam hodně prostoru. Dokázal se dostat prakticky až k obručím, když proti němu vyletěl Dutton. Harry se mu jednoduše vyhnul. Pak si ho ale začal všímat Rahim a on věděl, že proti němu šanci moc velkou nemá. Zpomalil a zaváhal. Nebyl si jistý co dál.
„Pust!“ zaslechl pod sebou křičet Evelyn.
Okamžitě camrál poslal naslepo pod sebe, kde se ho Evelyn chopila v plné rychlosti. Dokázala prokličkovat mezi Rahimem a Sabrem a napálit camrál křížem na pravou obruč.
„260:110 Marazzi,“ ohlásil komentátor.
Chytači zcela změnili obrázek hry. Nyní to byli oni, kdo měl převahu, nijak výraznou, ale přece. Na vině byla Harryho zlepšená hra. Základní trojici střelců obou týmů se samozřejmě nemohl rovnat, ale Dutton byl absolutně mimo. Občas nebylo jasné, kdo jsou vlastně jeho spoluhráči.
I tak ovšem herní převaha další body nepřinesla. Naopak ve sto šesté minutě se camrálu zmocnil Rahim, vyhnul se všem protihráčům i potlouku od Franka a trefil přesně levou obruč.
„270:110 Rahim.“
Minutu na to obral Sabre o camrál Stevea, který byl posledním hráčem. Cesta k anglickým tyčím pro něj tedy byla volná. Pohyby do stran dokázal oklamat Andieho a camrál poslal skrz spodní obruč.
„280:110 Sabre.“
Při cestě od obručí proletěl zbytečně těsně kolem Londona a ten na něj něco rozzuřeně zakřičel. Sabre si ho nevšímal a letěl dál.
Během těchto tří minut Harry plně pochopil bezmoc, které museli vzdorovat jeho spoluhráči od začátku utkání. Oni se dřou a Malajsijci pak dají dva góly zcela jednoduše
Když Sabre obral pro změnu Nelsona a překonal Andieho technickou střelou do spodní obruče, zatoužil Harry jít už pod sprchu.
„290:110 Sabre,“ reagoval bouřlivě komentátor. Ty tři góly netrvaly Malajsijcům ani tři minuty. To už byla velká zoufalost z pohledu Anglie.
Harry sledoval jak si to Sabre opět namířil těsně kolem Londona a už z dálky na něj něco křičí. Když pak prolétal těsně kolem něj s výsměšným úsměvem, nastavil mu London do cesty svou odrážeckou pálku a Sabrea to srazilo z koštěte.
Harry strnule zíral na to, jak Sabre padá desítky metrů až na zem. Ozvaly se rozzuřené výkřiky fanoušků a pak mohutný pískot. Někteří po něm do konce začali něco házet. London raději zamířil hlouběji do hřiště, protože ti v nejvyšších ložích bylo blízko tomu, něčím ho trefit.
Jak kontroloval, že ho všechny předměty minou, nevšiml si, že k němu míří Rahim a Norshashrula. Že má společnost, si uvědomil, až když schytal ránu do nosu.
Tak počkat, dva na jednoho? To tedy ne, řekl si Harry a rozzuřeně zamířil tím směrem.
Nebyl ovšem jediný. Na místo dorazil až mezi posledními. Tou dobou už se potyčka odehrávala naplno. Rozdávali si to London s Norshashrulou, Rahim se Stevem, Evelyn si chytla jednoho z odrážečů a byla na něm přilepená jako klíště. Ten se jí snažil vyrvat, aby se mohl také zapojit do rvačky, ale zřejmě mu bylo proti srsti něco udělat dívce. Druhý odrážeč si to rozdával s Nelsonem. Poslední bojující dvojičkou byl Frank s Duttonem. Frank ovšem vypadal, že se mu příliš prát nechce, spíše tam byl jen proto, aby pomohl svým spoluhráčům. Jeho způsob rvaní byl podobný tomu Harryho a Evelynině. Dutton ovšem zpočátku takové ohledy jako odrážeč, kterého zpacifikovali Harry a Evelyn, nebral. Do chudáka Franka třískal hlava nehlava. Po chvilce toho ovšem nechal. Prát se s někým, kdo se příliš nebrání, ho evidentně moc neuspokojovalo. Brankáři stáli opodál vedle sebe a o něčem se bavili.
Harry se rozhodl pomoci Evelyn zpacifikovat toho odrážeče. Přece jen on žádný rváč nebyl, nechtělo se mu se s někým prát.
Vzdušné potyčky byly efektnější, než ty na zemi. Hráči kolem sebe kroužili, dělaly výpady, úhybné manévry. Do toho všeho vletěla rozhodčí a začala pískat na píšťalku. Samozřejmě to moc velký efekt nemělo. Jediný Norshashrula se přestal prát s Londonem, i když ten na něj stále ještě dorážel. Norshashrula také evidentně nebyl žádný potyčkář, jeho tělo bylo stavěno podobně jako to Harryho.
Všichni ostatní však pokračovali.
Sabrea mezitím dole na zemi odnášeli lékouzelníci na nosítkách, i přes magicky ošetřený trávník to byla zřejmě pořádná rána a on zatím nevypadal, že by hodlal pokračovat ve hře.
Harry a Evelyn už pustili odrážeče, protože se zdálo, že už se uklidnil. Evelyn se trochu vzdálila od ohniska potyčky a Harry ji následoval.
„Co myslíš, že se teď bude dít?“ zeptala se ho zvýšeným hlasem, i když byl Harry hned vedle ní. I tak jí ovšem sotva rozuměl, protože stadion právě Harryho a jeho spoluhráče vypískával.
„Já nevím, zažil jsem tvrdá utkání, ale nic podobného,“ vzpomínal Harry na zápasy se Zmijozelem.
„Já už jsem jednu rvačku zažila,“ řekla Evelyn.
„Ty osobně?“ podivil se Harry.
„Jo, s jednou protihráčkou jsem se poprala,“ odpověděla Evelyn a při té vzpomínce se zasmála.
„A co udělal rozhodčí?“
„Obě nás vyloučil.“
„Tak tady to bude asi znamenat konec, protože jinak bychom pokračovali jen asi ve čtyřech hráčích dohromady,“ konstatoval Harry.
„A kde je psáno, že nemůžeme?“
„Myslíš, že nás nechá pokračovat? Třeba by mohla vyloučit je všechny a nás dva nechat, my jsme se do toho moc nezapojili,“ uvažoval Harry.
Evelyn se otočila a pohlédla na časomíru. Harry ji napodobil. Ukazovala čas 108:07.
„To bychom pak s tím ještě možná mohli něco udělat,“ řekla Evelyn.
Harrymu však na časomíře přišlo něco zvláštní.
„Ne že bych si stěžoval, ale jak to že ten čas stojí?“ divil se Harry.
„Rozhodčí asi přerušila utkání. Podívej, pořadatelé sem posílají nějaké lidi,“ ukázala směrem k šatnám.
Opravdu. Asi desítka lidí tam nasedala na košťata a mířila k nim.
„To je asi opravdu přerušené utkání,“ přikývl Harry.
Harry a Evelyn sledovali, jak jsou hráči od sebe odtrháváni. Zdálo se, že se situace dostává pod kontrolu, přece jen už potyčka nějakou chvilku trvala a hráčům postupně docházela energie. Nakonec skončila i potyčka mezi Stevem a Rahimem. Souboj kapitána s kapitánem ukončil až Stevův přesný úder pravačkou. Rahim ztratil rovnováhu, ale nakonec se na koštěti udržel. Když se chtěl znovu vrátit do rvačky, dva pořadatelé ho popadli a nepustili, dokud se neuklidnil. Rozhodčí poslala oba týmy za postranní čáru.
„Počkáme, co se bude dít, zatím se občerstvěte,“ řekl Tacker, když k němu doletěli. Telker každému předal láhev s vodou a kouzelnickou energetickou sušenku.
Eaby mezitím přivedl týmového lékouzelníka, který začal ošetřovat všechna zranění, jež Harryho spoluhráčům hráčům Malajsijci způsobili. Nebylo to nic vážného, nějaká krvácení z nosu, roztržené rty, natržená obočí. Steve ovšem…
„Chybí vám zub,“ konstatoval lékouzelník, když mu prohlížel ústa.
„Cože?“ podivil se Steve. Mluvil trochu jinak než dřív.
„Ano, jeden přední zub je pryč,“ ujistil ho lékouzelník.
„Ten hajzl!“ ulevil si Steve vztekle, ale trochu si při tom šlápl na jazyk, takže měl Harry co dělat, aby se i přes otřesné skóre nezasmál. Evelyn se vedle Harryho trochu rozkašlala. „Vůbec jsem necítil, že jsem o něj přišel.“
„To dělá vysoká hladina adrenalinu v krvi,“ vysvětlil lékouzelník.
„K čertu s tím!“ zanadával si Steve.
„Vidíte… kdybyste se nepral a raději se snažil trochu zabrat, abychom tak hrozně neprohráli, nestalo by se to…“
Zatímco si hráči obnovovali síly a Steve se psychicky připravoval na návštěvu kouzelnického zubaře, rozhodčí přeletěla ke komentátorskému stanovišti. Chvilku tam pobyla a pak se rozletěla zpět doprostřed hřiště, kde začala něco vysvětlovat pořadatelům, kteří před chvilkou uklidňovali tu potyčku.
Komentátor začal po chvilce něco Malajsky říkat, působilo to poněkud strojověji, než jeho klasické komentování, některá slova několikrát opakoval. Fanoušci Malajsie pískali. Harry tušil, že to vyjmenovává tresty. Vzápětí se o tom přesvědčil, protože komentátor přešel do angličtiny.
„Norshashrula dostává desetiminutový trest za potyčku, Bakar dostává desetiminutový trest za potyčku, Dutton dostává dvacetiminutový trest za potyčku, Shas dostává trest do konce utkání za potyčku, Rahim dostává trest do konce utkání za potyčku, tým Malajsie bude po skončení utkání vyšetřován za hrubé chování svých hráčů.“
Pět hráčů Malajsie dostalo trest. To znamená, že pokud nebude Sabre schopen pokračovat, zbude jim ve hře pouze brankář. Do konce utkání zbývalo ještě více než deset minut plus nastavení za zdržení. Za tu dobu by měli být schopni dát spoustu gólů. Harry se opravdu neodvažoval odhadovat, kolik gólů by to mohlo být, ale i tak ještě vycítil šanci, byť jen mizivou.
„Potter dostává desetiminutový trest za potyčku, Marazzi dostává desetiminutový trest za potyčku,“ začal vyjmenovávat komentátor anglické tresty. V tu chvíli Harry pochopil, že jejich šanci na zvrat v utkání jim tímto výrokem sebrala rozhodčí. Angličtí fanoušci to také pochopili a spustili pískot podobně, jako předtím Malajsijští fanoušci. Ve srovnání s tím jejich ovšem tenhle pískot působil spíše komicky.
„Strock dostává desetiminutový trest za potyčku, Readmond dostává trest do konce utkání za potyčku, Coyle dostává trest do konce utkání za potyčku, Gorte dostává trest do konce utkání za potyčku a trest do konce utkání navíc disciplinární trest za hrubé napadení protihráče, tým Anglie bude po skončení utkání vyšetřován za hrubé chování svých hráčů,“ dokončil komentátor.
„Kráva jedna,“ ulevil si Harry. Kdyby jim nedala rozhodčí ty tresty za to, že zabránili Bakarovi připojit se do potyčky, mohlo se jim podařit s utkáním ještě něco udělat.
„Možná ještě šanci máme,“ uvažovala Evelyn.
„Vážně? Jakou?“ nechápal Harry.
„My dva se vrátíme na hřiště ve sto osmnácté minutě, na hřiště se vrátí s námi i Norshashrula a oběma týmům navíc jeden odrážeč, to znamená, že budeme hrát dva na jednoho,“ vysvětlila Evelyn.
„Ano, dvě minuty před koncem,“ zchladil ji Harry.
„Počítej s pořádným nastavením, padla spousta gólů, určitě to bude alespoň deset minut. To dává dohromady deset minut dva na jednoho, pak se vrátí Dutton a hra bude ještě chvilku pokračovat,“ nedala se zviklat Evelyn.
„Teoreticky to možné je,“ připustil Harry.
„Ne jen možné, já myslím, že těch sto osmdesát bodů za deset minut dáme,“ řekla Evelyn sebevědomě.
Harry se na ni podíval jako na blázna. „Sto osmdesát bodů za deset minut? Vždyť jsme za sto deset minut dali sto deset bodů a to v tom jsou i body za zlatonku.“
„Dva na jednoho je ale obrovská výhoda. Vážně si myslím, že to dokážeme,“ trvala na svém názoru Evelyn.
„Tomu se říká přehnané sebevědomí,“ prohlásil Harry, ale pak dodal: „Jestli to náhodou skutečně vyrovnáme, tak jsi u mě ten nejlepší famfrpálový hráč na světě.“
Evelyn se zašklebila. „Zázračná Eve.“
Rozhodčí hodlala utkání znovu odstartovat. Harry byl mírně překvapen, protože na hřišti zbyli pouze brankáři. Nicméně přesně podle pravidel vyhodila camrál do vzduchu a pískla na píšťalku. Camrál ale samozřejmě spadl zpět na zem.
Andie i Lama zůstali nehnutě ve svých brankovištích. Diváci se nezmohli na nic jiného, než zírání.
„Vypadá to, že nová pravidla mají ještě mouchy,“ prohodila Evelyn s úšklebkem.
„To ano,“ přikývl Harry ohromeně. Tohle má být údajně zápas skupiny o udržení ve světové elitě. Spíš mu to připadalo, jako nějaká parodie na famfrpál.
Andie po chvilce zkusil své brankoviště opustit a doletět si pro camrál, ale hned jakmile se dostal na území, kde z něj již byl normální hráč, rozletěly se na něj oba potlouky. Andie spěšně zacouval zpět. Dvěma potloukům je těžké se vyhnout jednou. Pokud by se jim měl vyhýbat dlouhodobě, určitě by to nedopadlo dobře.
Takže všichni jenom stáli a koukali. Jediné co se dalo dělat, bylo čekat, až se do hry dostanou Harry, Evelyn, Frank, Norshashrula a Bakar.
Uběhla minuta, dvě a oni stále jen stáli a koukali.
„Tohle je šílený,“ ozvalo se od Stevea to, co si ostatní říkali jen v duchu.
Fanoušci si to zřejmě mysleli také. Všichni dohromady Angličané i Malajsijci začali skandovat pokřik adresovaný patrně Mezinárodní Famfrpálové Federaci.
„VRAŤTE NÁM FAMFRPÁL! VRAŤTE NÁM FAMFRPÁL!“
„Tak, chtěli test a tady mají výsledek, rozzuření fanoušci. Rád bych věděl, co by na tohle říkala ta baba Fortierová,“ prohlásil London.
Stadion se pod tímto chorálem otřásal ještě další dlouhé minuty. Tacker mezitím pustil hráče do šatny. Harry, Evelyn i Frank tam také na okamžik zamířili, aby se posadili.
Harry pečlivě kontroloval čas. Nechtěl propásnout chvíli, kdy se budou moci vrátit na hřiště. Dvě minuty před tím okamžikem se trojice opět zvedla a vracela se chodbou na hřiště. Frank šel první.
„Harry,“ oslovila ho Evelyn.
Harry se zastavil, otočil a chtěl se zeptat, co chce, ale už to nestihl. Evelyn mu vtiskla vášnivý dvousekundový polibek. Než si vůbec stačil uvědomit, co se to děje, už byl jeho jazyk opět sám. Bylo to tak rychlé, že si svůj první francouzský polibek od dívky ani pořádně neužil. Pokusil se vybavit si ten pocit, jaký ho na okamžik naplnil, ale bylo to tak rychlé, že to dokázal jen v omezené míře.
„Před začátkem jsme to nestihli a taky to podle toho dopadlo. Teď by nám konečně mohlo štěstí přát,“ řekla Evelyn.
Harry chvilku nic neříkal. „Ty tomu vážně věříš?“ zeptal se pak.
„Jasně,“ přikývla Evelyn. „Taky bys tomu měl uvěřit.“
„Myslím, že to nedokážu,“ reagoval Harry.
„To je pro tebe tak těžké věřit?“
Harry na okamžik zaváhal. Zvažoval odpověď. Nechtěl ji urazit, zvlášť po takovém zážitku. „Věřím, že mi tohle vlije do žil novou energii,“ odpověděl nakonec.
„Pohněte sebou! Máte jednu minutu do návratu!“ zakřičel na ně Eaby, který se objevil konci chodby.
„Už jdeme,“ uklidňoval ho Harry a s Evelyn v závěsu se vydali vstříc poslednímu pokusu o zvrat. Harry sice doufal, že má Evelyn pravdu a oni si tímhle dokázali naklonit štěstěnu na svou stranu. Moc tomu ale nevěřil.
Oba se připravili u postranní čáry, aby mohli co nejrychleji sebrat camrál. Frank udělal totéž o kousek dál, v oblasti, kde se pohyboval jeden z potlouků. Na opačné straně hřiště viděl Harry Norshashrulu a Bakaru, jak dělají totéž co oni.
„Snažte se využít toho, že jste dva, přihrávejte si… zkuste s tím ještě něco udělat, ať to nevypadá tak hrozně,“ dával jim Tacker poslední rady, ale zřejmě podobně jako Harry Evelynin optimismus nesdílel. „A pozor na potlouky, nezapomeňte, že teď je vás mnohem méně, takže jim budete muset vzdorovat častěji, jeden odrážeč je málo, takže se určitě do nějakých nepříjemných lapálií dostanete.“
Na časomíře se odpočítávali jejich tresty. V čase 118:07 dosáhly nuly a všech pět hráčů se vřítilo do hry. Hned jak se tak stalo, zahájilo Malajsijské publikum velký pískot a bučení.
U camrálu byla první Evelyn. Ta ho musela okamžitě přihrát zpět Harrymu, protože by ji o něj obral Norshashrula, který byl na místě jen o zlomek sekundy později. Harry nemeškal a okamžitě si to namířil vstříc Malajským tyčím.
Dostal se až před Lamu. Ten mu vyletěl vstříc. Harry rychle pohledem vyhledal Evelyn, jestli není ve výhodnější pozici než on. Bohužel se však zřejmě nacházela daleko za ním, protože ji nikdy kolem sebe neviděl stejně jako Norshashrulu, pravděpodobně došlo ke střetu, po kterém oběma chvilku trvalo, než se vzpamatovali. Neměl na vybranou, musel zakončovat sám.
Nejnadějněji působila levá obruč. Lama tam měl nejvíce volného místa. Natáhl se a poslal prudkou střelu.
Lama ovšem dokázal camrál zachytit. Harry přece jen neměl jako střelec nijak oslnivé schopnosti a teď se to projevilo. Být tam místo něj Evelyn, nejspíš by to byl gól.
Lama neztrácel čas a rychle rozehrál vpřed. Harry pohlédl, kde camrál skončí. Evelyn byla před Norshashrulou a to o solidní kus. Camrál ji přeletí vrchem a Norshashrula půjde sám na Andieho.
Evelyn si určitě byla vědoma, že pokud camrál nezachytí, jejich bodová ztráta vzroste a tak udělala dosud nevídanou věc. Bleskurychle se botou zapřela o koště a vyskočila vzhůru s rukama nad hlavou a camrál zachytila.
Celý stadion při tomhle manévru oněměl. Harrymu se dokonce zatajil dech.
Jako ve zpomaleném filmu pak viděl, jak Evelyn dopadá zpět na koště rovnou do klasického posedu. I na tu dálku Harry viděl, jak se jí bolestí zkřivil obličej.
Ta holka má obrovský štěstí, že je holka, pomyslel si Harry, kterému běhal mráz po zádech při představě, jak by podobnou taškařici odnesl on.
Evelyn i přes bolest našla parádní přihrávkou volného Harryho. Lama se při rozehrávce dostal daleko před něj a on tak dokázal bezproblémů trefit odkrytou levou obruč.
„290:120 Potter,“ ohlásil komentátor.
Harry si chtěl doletět s Evelyn plácnout. Ta se však neradovala. Místo toho stála na místě, kde provedla ten fantastický manévr s bolestivou grimasou v obličeji přikrčena na koštěti. Harryho to trochu zarazilo, přece jen si nebyl úplně jistý, jak moc jsou dívky náchylné na ‘zranění zespodu.’
„Jsi v pohodě?“ ptal se Harry s obavami a zastavil vedle ní.
Evelyn se pomalu vracel obličej k normálnímu výrazu. Přikývla.
„Určitě? Tohle by mohlo být ošklivé zranění,“ reagoval Harry.
„Už jsem se to naučila. Dopadám na zadek, sice to bolí, ale jsem v pohodě,“ vysvětlila.
„Aha,“ přikývl.
Evelyn se evidentně už vzpamatovala. Obsadila Norshashrulu, který se zatím nenápadně vzdaloval směrem k anglickým obručím. Lama, který naopak sportovně vyčkával, se nyní pokusil zahrát na Norshashrulu dlouhou přihrávku. Evelyn byla ovšem dobře postavená a tak ji zachytila a camrál poslal vpřed na Harryho. Ten se rozletěl proti Lamovi a těsně před ním přihrál zpět na Evelyn. Norshashrula byl daleko za ní a tak neměla problém trefit volnou pravou obruč.
„290:130 Marazzi,“ řekl komentátor.
Lama opět rozehrál na Norshashrulu, k tomu se přihrávka opět nedostala a tak se dokonale zopakoval scénář z předešlé chvilky s drobně obtížnější Harryho rolí, musel se totiž vyhnout potlouku.
„290:140 Marazzi.“
Lama se ze svých nepovedených přihrávek ale zřejmě nepoučil, protože se znovu pokusil o dlouhou přihrávku na Norshashrulu a opět se stejným výsledkem. Evelyn mu znovu poslala camrál, ale s jeho přijmutím měl tentokrát velký problém.
Lama se totiž rozhodl zlikvidovat šanci už v základu a přihrávku polapit, takže Harry musel nahrávce naproti. Aby toho nebylo málo, Bakara na něj znovu poslal potlouk. Nejbezpečnějším řešením této situace by bylo uhnout potlouku a camrál nechat Lamovi. Harry však měl bojovnou náladu. Neuhnul, camrál si zachytil a bleskově se přetočil hlavou dolů, přičemž s koštětem ani nehnul. Vzápětí ucítil, jak mu něco lízlo nohu, když nad ním potlouk proletěl. Docela ho vyděsilo, když si uvědomil, jak nebezpečný to byl manévr.
Jestli takhle budou pokračovat, tak se nejspíš nedožijí konce utkání, nicméně manévr přinesl své ovoce. Lama byl totiž také v dráze potlouku a už dávno mimo brankoviště, takže musel udělat úhybný manévr. On však uhnul celým koštětem, což samozřejmě bylo mnohem bezpečnější, ale zároveň potřeboval asi dvě vteřiny na návrat do postavení. To byl právě ten čas, který Harrymu stačil na prohození camrálu levou obručí.
„290:150 Potter.“ Divákům se přestávala hra líbit a ještě zesílili svůj pískot pískat. Harry se jim upřímně nedivil, kvůli potyčce a novým pravidlům teď dostali tři góly za dvě minuty.
Norshashrula si tentokrát chtěl počkat na přihrávku kousek před brankovištěm. Ale v momentě, kdy mu Lama přihrál, před ním proletěla Evelyn, přihrávku zachytila a okamžitě camrál poslala na levou obruč. Překvapený brankář ani nijak nestihl zareagovat.
„290:160 Marazzi.“
Harry ani Evelyn se nijak neradovali. Čím méně času bude přerušená hra, tím větší šanci na srovnání skóre mají.
„Bude se nastavovat patnáct minut,“ nahlásil komentátor.
Po tomto sdělení diváci začali opět hlasitě pískat. Zřejmě už jim došlo, že když to takhle půjde dál, může to pro ně skončit špatně.
Harry už si bleskově spočítal, že pokud vstřelí alespoň dva góly za minutu, mají výhru v kapse a zatím se trefovali průměrně třikrát za minutu. Skoro to vypadalo, že bude muset Evelyn prohlásit nelepším famfrpálovým hráčem světa. Při tom jakou hru předváděla mu ani nepřipadalo, že bude daleko od pravdy.
Po další nepovedené rozehrávce tedy vyzkoušeli Malajsijci opět něco nového. Norshashrula si tentokrát camrál od Lamy převzal ještě v brankovišti, kam podle pravidel oni nemohli, dokud brankář camrál nerozehraje. Jakmile se však Norshashrula dotkl camrálu už to neplatilo a to se stalo právě teď.
Evelyn proti němu vystartovala. Norshashrula se jí pokusil udělat kličku, ale nedokázal ji přelstít. Harrymu ten manévr připadal hodně optimistický. Neměl ani pořádnou rychlost. Mohl se dovtípit, že ztratí camrál.
Nízká rychlost ovšem znamenala i to, že se stihne vrátit, protože Evelyn při obraném zákroku musela letět pozpátku. Vzápětí se nejspíš Evelyn rozhodla Harryho přesvědčit, že kličkovat se dá i téměř ze stoje, když si ze dvou z nejlepších hráčů Malajsie udělala doslova dobrý den.
Doleva, doprava, nahoru, dolů. Cukáním koštětem a naznačováním pohybu dokázala své protivníky zcela oblbnout. Ač to byli dva silní kluci na jednu průměrnou dívku na malém prostoru, nedokázali si s ní poradit. Propletla se mezi nimi jako by to byly nějaké sloupy při tréninku a ne živí hráči, a ač už byla sama jen metr před odkrytou levou obručí, přihrála Harrymu. Ten to sice nečekal, ale camrál bez potíží chytil a líně prohodil pravou obručí.
„290:170 Potter.“
Teď to byli oni, kdo si se soupeřem dělali, co chtěli.
„To jsi nemusela,“ zavolal za ní.
„Nesnáším, když někdo moc sóluje,“ reagovala.
Ač Malajsijci pískali a bučeli, Harry i tak slyšel, jak Angličtí fanoušci provolávají Evelynino jméno. Nebyl zvyklý, že fanoušci jeho týmu neskandují jeho jméno, ale někoho jiného. Zdálo se, že ona je ve svém oboru ještě větší mistr než Harry ve svém.
Po dalším Malajském pokusu o rozehrávku Evelyn opět připravila Norshashrulu o camrál a přihrála volnému Harrymu. Zároveň ještě Harry pohledem zachytil, jak vystartovala vpřed, takže když proti němu vyletěl Lama, přehodil ho horem a za ním převzala camrál znovu Evelyn a z téhle pozice už by gól dokázal dát i Neville. Dva metry před nechráněnou spodní obručí. To by se musela hodně snažit, aby minula.
„290:180 Marazzi.“
Další rozehrání Lamy se nekonalo. Místo toho poslal prudký camrál co nejdále od svých obručí. Ne nadarmo je ale Kulový blesk nazýván nejrychlejším koštětem všech dob. Ač byl Harry původně od dráhy letu camrálu daleko, jeho koště tu vzdálenost velmi rychle smazalo. Nechtěl zbytečně zdržovat hru a tak poslal camrál na Evelyn. Ta ale situaci nejspíš podcenila. Chtěla si na přihrávku počkat, ale Norshashrula ji předletěl a přihrávku zachytil. Ihned vystartoval na Anglické obruče.
Harry také nakopl své koště, co to šlo. Evelyn mu bohužel teď nepomůže. Byla příliš daleko.
V polovině hřiště křížil Norshashrulovi dráhu, ale ten udělal kličku a letěl dál.
Harry byl stále drobek před ním, ale svou výhodu každou chvíli ztratí. Jeho soupeř letěl na maximum větší vzdálenost, takže měl vyšší rychlost. Harry proto udělal proti němu rychlý výpad, bohužel i tentokrát neúspěšný.
Teď už byl Norshashrula před ním. Je to už jen na Andiem.
Harry Norshashrulu i nadále pronásledoval, kdyby zpomalil, mohl by ho ještě o camrál obrat.
To se ale nestalo. Norshashrula na nic nečekal a napálil camrál na levou obruč. Andie se po ráně marně natahoval.
‚300:180 Norshashrula.“
Stadion se z gólu radoval znovu jako na počátku utkání.
Harry se rozletěl v před, letěl jen kousek za vracejícím se Norshashrulou. Andie na něj rozehrál. Harry stihl zaregistrovat, že Norshashrula na něj chce zkusit stejnou kulišárnu, jako před tím na Evelyn, takže si dal pozor.
Ihned po přijmutí přihrávky poslal další na Evelyn. Ta nyní letěla sama na Lamu a tahle situace v jejím podání nekončívá gólem jen velmi zřídka. Ani teď se nemýlila.
„300:190 Marazzi.“
Diváci znovu spustili bučení.
Až do 127. minuty hra probíhala zcela v režii Harryho a Evelyn. Podobné chyby, která znamenala třicátý gól za Andieho zády, se už nedopustili. Za to góly na druhou stranu padaly jako na běžícím pásu ani některé dobře mířené potlouky nedokázali odvrátit masivní nárůst bodů Anglie. Evelyn zařídila většinu gólů, ať už krásnou přihrávkou, nebo ukázkovou střelou. Tou dobu bylo skóre 300:270.
V čase 128:07 se do hry vrátil Dutton, ale nijak zvlášť svému týmu nepomohl. Pouze tím ještě více vynikal Evelynin výkon, když dokázala udělat hlupáky z trojice protihráčů a přihrát Harrymu před prázdnou branku. Ještě ve 129. minutě to znamenalo snížení rozdílu na pouhé dva góly.
Malajsie si v tu chvíli vybrala svůj první oddechový čas.
„Hrajte tak, jako doteď,“ bylo jediné, co jim Tacker řekl.
A oni tak hráli. Malajský time out na hře nic nezměnil. Ve 130. minutě tedy Evelyn snížila na 300:290 a Malajsie si vybrala další time out.
„Jen tak dál,“ byla opět jediná rada, kterou od Tackera uslyšeli.
Ve 131. minutě gól nepadl, v té další už ale ano. Stav 300:300. Bylo vyrovnáno. Nakonec se jim podařilo dosáhnout toho, co se ještě před chvilkou zdálo prakticky nemožné a Malajsie si vybrala třetí oddechový čas.
„Čeho tím chtějí dosáhnout? Při time outech se ani neodpočítává čas, takže to co dělají, nemá smysl. Neubrání se,“ nechápal Harry.
„Ale copak? Změnil jsi názor?“ zeptala se ho se smíchem Evelyn.
„Už jo,“ přikývl Harry.
„Buďte opatrní,“ řekl podmračeně Tacker.
„Proč? Nemají šanci, za šest minut ten jeden gól určitě dáme“ namítla Evelyn.
„Pokud nedohrajete utkání, tak mají,“ odporoval coach.
„Myslíte, že se nás pokusí vyřadit?“ zeptal se s mírnými obavami Harry.
„To nevím, ale něco určitě kují,“ odpověděl trenér.
Po návratu do hry se však nic nezměnilo. 133. minuta a Anglie šla poprvé v utkání do vedení. Evelyn se s ničím nepárala a z velké vzdálenosti prostřelila Lamu. Malajští fanoušci byli jako opaření, už se nezmohli ani na pískot. Za to anglická skupinka ve svém sektoru vesele křepčila, poskakovala a skandovala.
Po tomhle gólu následoval poslední Malajský time out. Více již nebylo pro jeden zápas týmu k dispozici.
„Je to v pohodě. Kdyby nás chtěli vyřadit, tak to už udělali, už je pro ně pozdě na cokoli,“ řekl Harry svým třem spoluhráčům.
„Ajaj, tak tohle bude ještě zajímavé,“ prohlásil Frank náhle.
„Cože? Pro…“ nechápal Harry, ale ani nestihl domluvit a stadionem začal otřásat mohutný aplaus.
„Sabre,“ konstatoval Andie zkameněle. Harry rychle pohlédl na druhou stranu hřiště. Opravdu. Čtvrtým modrým dresem nemohl být nikdo jiný. Všichni ostatní dostali trest do konce utkání.
„To vysvětluje ty time outy,“ řekl Tacker. „Potřebovali čas, aby ho dali do kupy.“
„Evelyn? Co myslíš?“ obrátil se Harry na svou kolegyni z útoku.
„Mají přesilu, musíme hrát opatrně, nebylo by dobré přijít dvě minuty před koncem o vedení,“ řekla váhavě.
„Přesně tak,“ potvrdil Tacker.
„To budete moc hodný, když mě tam nebudete nechávat pořád samotného,“ prohlásil Andie mírně rozmrzele.
Hra znovu vypukla. Fanoušci Malajsie se probudili k životu a opět mohutně povzbuzovali.
Malajsijci se dostali k camrálu první. Konkrétně Norshashrula. Harry se pokusil ho zastavit v jeho postupu, ale ten si poradil přihrávkou na Sabrea. U toho byla Evelyn a donutila ho udělat obrat zpět. Sabre poslal camrál na Duttona. Dutton na nic nečekal a zahrál camrál vpřed na Norshashrulu, kterému Harry nechal trochu více prostoru, než by bylo zdrávo. Snažil se to okamžitě napravit, ale Norshashrula udělal kličku do strany a vyhnul se potlouku, takže byl teď v příliš velkém úhlu. Harry se snažil zaujmout takový postoj, aby kolem něj nemohla projít případná přihrávka před bránu. Bohužel neuspěl. Norshashrula propasíroval camrál na volného Duttona. Evelyn si hlídala Sabrea. Při oslabení musí nutně zůstat jeden hráč volný a ať je to radši Dutton než Sabre, takhle zřejmě přemýšlela Evelyn.
Dutton měl ovšem před sebou prázdnou levou obruč, protože Andie byl připraven na střelu od Norshashruli a v téhle situaci si i on dokázal poradit. Dal tak svůj první gól v zápase a pro Malajsii extrémně důležitý.
„310:310 Dutton,“ ohlásil nadšeně komentátor.
Nebylo to ani třicet sekund od návratu Sabrea a už přišli o vedení…
Andie rozehrál camrál na Harryho. Harry neměl moc času, protože ho napadal Sabre, takže okamžitě poslal camrál vpřed na Evelyn. Ta musela na polovině hřiště pořádně zabojovat, aby dokázala zachytit přihrávku, protože na ni zle dotírali Norshashrula s Duttonem. Ihned po přijmutí přihrávky poslala camrál vysokým obloukem vpřed, kde nebyl vůbec nikdo, a udělala bleskurychlý obrat, když koště převrátila o sto osmdesát stupňů. Vzhledem k nízké rychlosti si to mohla dovolit, jinak by určitě takový manévr skončil pádem.
Rázem se ocitla v opačném směru než její dva soupeři a toho famózně využila. Než se dokázali její protivníci otočit, už se hnala s camrálem, který dokázala ještě za letu sebrat, sama na Lamu a když Evelyn letí sama na branku, je to téměř jistý gól. Podobně jako teď. Za letu se ještě vyhnula potlouku od Bakari a pak technickou střelou na spodní obruč poslala svůj tým znovu do vedení.
„310:320 Marazzi,“ oznámil komentátor. Malajsijští fanoušci se už drželi za hlavu, ale hráči se ještě o vyrovnání určitě hodlali pokusit. Do konce utkání už ale zbývala jen necelá minuta. Harry doufal, že už to vyjde, jsou k tomu hodně blízko.
Harry a Evelyn vůbec neměli čas se radovat z gólu. Harry vlastně nyní nedával svým emocím průchod, protože by tím povolil v soustředění.
Lama rozehrál na Duttona, ten ihned prodloužil na Sabrea. Sabre se ovšem k camrálu nedostal, protože Harry dokázal přihrávku krásně vystihnout.
Okamžitě si periferním pohledem všiml Evelyn, ale ta byla dobře pokrytá Norshashrulou. Na tu přihrávka rozhodně neprojde. Jediné moudré řešení bylo camrál poslat co nejdále od anglických obručí a to také udělal. Sice bylo ještě teoreticky možné pokusit se o sólový průnik k Malajsijským obručím, Harry však tušil, že by o camrál rychle přišel.
Pro camrál se rozletěl Norshashrula, který mu byl nejblíže. Evelyn ho nechala být a raději obsadila Duttona.
Harry očekával, že Norshashrula se pokusí dát gól sám, protože momentálně byl volný a jeho spoluhráči obsazeni. Proto ho velmi překvapilo, když poslal vysokou přihrávku do letu Sabreovi. Sabre byl k Anglickým obručím o metr blíž než Harry, bylo to sice málo, ale stačilo to, aby měl Andie problém. Sabre se totiž pokusil o rychlou střelu. Andie ji se štěstím vyrazil, ovšem pouze k Norshashrulovi a ten dokázal i přes velmi těsné Evelynino bránění vystřelit a to zcela volnou pravou obruč.
Zákrok, kterým je Andie udržel ve vedení, byl opravdu neskutečný. Natáhl se po střele a téměř při tom spadl z koštěte, ale i tak dokázal camrál mírně tečovat, což stačilo, aby obruč minul.
Za obručemi si camrál chytl Dutton a obléhání začalo na novo.
Harry bleskově pohlédl na časomíru, zbývalo již pouhých třicet sekund! To už přece musíme udržet!
Dutton ihned po zisku camrálu poslal lob na Sabrea. Toho měl sice obsazeného Harry, ale teď se ukázalo, proč je Sabre střelec a Harry chytač. Harry přihrávku zachytil a Sabre ho okamžitě začal napadat. Harrymu bylo jasné, že musí jednat rychle, není schopen před střelcem Sabreova formátu uhájit camrál. Nazdařbůh jej poslal pryč. Srdce se mu téměř zastavilo, když zjistil, že přímo do míst, kde byl Norshashrula. Andie něco takového rozhodně nečekal a tak nebylo pro Norshashrulu obtížné vyrovnat a stadion explodoval.
„320:320 Norshashrula!“ křičel komentátor, ale stejně ho bylo v jásotu Malajských fanoušků sotva slyšet.
Harry se ohlédl na časomíru, podle ní zbývalo do konce normální hrací doby pouhých devatenáct sekund. Devatenáct hloupých sekund je dělilo od vítězství. Od vítězství, o které je připravil on svou hloupou chybou. Schlíple sledoval poslední sekundy zápasu. Zápasu, který už měli téměř v kapse. Deset sekund před koncem ho přeletěl camrál, který rozehrál Andy. Harry byl mírně překvapen, proč to ještě vůbec zkoušejí, tohle je už jasné prodloužení. Na polovině hřiště ho získala Evelyn i přes to, že kolem ní byli Sabre s Norshashrulou a vystřelila…
Harry viděl jako ve zpomaleném filmu jak camrál letí křížem na levou obruč. Lama se natáhl, ale dosáhnout nedokázal. Camrál ale zazvonil o levou polovinu konstrukce obruče, odrazil se a trefil prvou polovinu konstrukce. To ho téměř zastavilo. Zůstal uvnitř obruče. To ale nestačilo, musí projít skrz.
„No…!“ zakřičeli úpěnlivě sborem angličtí hráči i fanoušci.
Téměř nehybný camrál nakonec přece jen spadl… ale dovnitř, nebo ven? Přes celé hřiště neměl Harry šanci to zahlédnout. Jeho pohled nyní směřoval na rozhodčí. Tak ukázala k Malajsijským obručím a zároveň s tím odpískala konec utkání.
„Anooo…!“ radoval se Harry a letěl za Evelyn. Ta mu vyrazila naproti, a když se střetli, Harry ji objal a samou euforií ji málem umačkal. Kdyby neměl strach, že toho zítra budou plné noviny, na místě by ji zlíbal. Za chvíli se k nim připojili i Frank s Andiem. Čtveřice křepčila a poplácávala se po zádech.
„Pojďte, pozdravíme se s fanoušky,“ vyzvala své spoluhráče s úsměvem Evelyn a čtveřice se odebrala k sektoru fanoušků hostí. Nadšení Anglických fanoušků bylo obrovské, radostně skandovali jejich jména. Malajští už nebyli slyšet vůbec. Ti se vesměs jen drželi za hlavu a netečně zírali před sebe. Podobně jako hráči.
„320:330 Marazzi. Konec utkání. Malajsie – Anglie 320:330
Celý Anglický tým oslovoval v jídelně svůj triumf. Vše začalo Tackerovým krátkým proslovem, ve kterém všem hráčům poděkoval za maximální nasazení. Stevovi, Andiemu, Londonovi a Nelsonovi popřál hodně štěstí v kariéře, protože příští rok už překročí hranici sedmnácti let. Naopak Harrymu, Evelyn a Frankovi sdělil, že doufá, že s nimi může počítat příští rok pro mistrovství světa juniorů, ať už to bude mezi elitou nebo mezi týmy druhé kategorie, kam ještě stále může Anglie spadnout. Tacker tuhle možnost dokonce označil za velmi pravděpodobnou, protože Malajsie s největší pravděpodobností Čechy přejede a jakákoliv prohra Čechů o více jak deset bodů je posílá společně s diskvalifikovaným Irákem o kategorii níž. Pak už jen zmínil své přání, aby nenadělali příliš nepořádku a neopouštěli chatrč a tuto reprezentační akci oficiálně ukončil. Následoval ještě rychlý přípitek a pak už se i Telkerem a Eabym odebrali do svých pokojů.
Následoval skromnější večírek, protože odlétat se mělo až zítra. Harry neměl ponětí, kde jeho spoluhráči vzali lahve medoviny a dokonce i ohnivé whiskey, ale byl za to rád. Evelyn ještě přidala svou láhev vína. Její obsah se ztratil nejrychleji.
Trochu byla škoda, že v týmu byla jako zástupkyně ženského pohlaví jen Evelyn, protože se ani nedalo tančit (kdyby opravdu chtěli, asi by se dalo, ale nejspíš by se uskutečnila rvačka o Evelyn). Vyřešilo se to tím, že se jen pilo, hrály se karty a vyprávěly historky.
Harry poprvé v životě ochutnal medovinu. Ohnivou whiskey už sice pil s Moodym, kdež se dozvěděli o masakru v Prasinkách, ale tehdy tím zaháněl bolest. Dnes se tím dostával do nálady, takže ač ho zezačátku opět trochu zamrzelo prohrané utkání s Českou republikou, teď byl již opět v nádherném opojení.
„…a pak jsem jí řekl, že ji už nemám, že jsem jí dal Jimovi. Její vzteklý výraz byl nepopsatelný,“ smál se Steve.
„Aby ne, vždyť všechno to podstoupila jen proto, abys jí nakonec řekl, že už to nemáš. Já bych ti asi jednu vrazila,“ prohlásila Evelyn.
„Naštěstí ona byla čistokrevná Britka, takže se ovládla,“ reagoval Steve s úsměvem.
„Máš snad něco proti Italům?“ zeptala se ho a výhružně zdvihla nad hlavu prázdnou láhev od medoviny, na tváři jí však stále hrál pobavený úsměv.
„Ne, vůbec nic,“ odpověděl Steve spěšně a zdvihl ruce v obraném gestu.
„Tak to máš jediné štěstí,“ řekla Evelyn.
Kolem desáté se začalo přiostřovat. Hladina alkoholu v krvi nezletilých nezvyklých pít byla už slušně vysoká. První skončil pod stolem Frank. Po něm láhev s trochou ohnivé whiskey, kterou mu tam dal London, prý aby mu tam dole nebylo smutno.
Nelson byl svědomitý, a když zjistil, že už má dost, zamířil se slovy: „já už radši půjdu spát,“ do kuchyně. Nikdo si neuvědomil, jak podivné je jít spát do kuchyně.
Za okamžik uslyšeli rachot, jak se v kuchyni něco sesypalo na zem. Všichni hned vyskočili a běželi se podívat, co se stalo.
V kuchyni se po zemi válel Nelson a kolem něj několik hrnců, pánví a pokliček.
„Cos to tady prováděl?“ nedokázal zadržet smích Andie.
„Já nevím. Kterej idiot vyměnil chodbu za kuchyň?“ tázal se naštvaně.
Harry měl co dělat, aby se smíchy nesesul k zemi. Evelyn a London se vedle něj také svíjeli smíchy.
„To byl Santa Claus,“ odvětil Steve s předstíraně vážnou tváří.
„Tak ho za mě pořádně zmlaťte,“ reagoval Nelson, zvedl se a chystal se zamířit pryč.
„Spolehni se,“ přikývl Steve.
„Au!“ Nelson právě při pokusu opustit místnost narazil hlavou do zárubně.
„A radši si vezmi tohle, cesta do pokoje může být pěkně nebezpečná,“ řekl Andie a narazil mu na hlavu hrnec, který mu spadl přes celý obličej, takže mu koukal jenom krk.
„Děkuju,“ řekl hrncem tlumeným hlasem.
Ještě párkrát zaslechli zadunění, jak Nelson boural do zdí a všeho, co se mu nachomýtlo do cesty.
Pak se vrátili zpět do jídelny a následoval Londonův návrh zahrát si svlékací tchoříčky, který byl ovšem okamžitě nemilosrdně smeten ze stolu. Evelyn jednoznačně odmítla hrát cokoliv, kde se bude muset zbavovat svého šatstva a zbytek chlapeckého osazenstva zase odmítl hrát bez vyššího počtu dívek.
London měl ještě pár zvrhlých nápadů, nakonec začal osahávat Evelyn a ta mu vrazila facku, po které spadl na zem a už se nezvedl. Harry se však domníval, že se o ni pouze opíral, protože se už nedokázal udržet na židli. Vypil toho ze všech nejvíc. Ať tak či tak, už to bylo jedno.
I Harry zaznamenal pokročilé známky opilosti. Jednou oslovil Stevea Rone. Pak si musel odskočit a málem zabloudil do pokoje k Eabymu.
Když se vrátil, stál Steve na stole a snažil se zpívat jakousi operu do banánu, který si držel před pusou jako mikrofon.
„Zavři! Zavři!“ syčeli na něj Steve s Evelyn, protože se Andieho hlas otevřenými dveřmi linul nebezpečně blízko sekce, do které Harry před chvilkou zabloudil.
„Co mu je?“ divil se Harry.
„Myslí si, že je Madonna,“ vysvětlila Evelyn šeptem, zatímco Andieho příšerně falešný zpěv na minutku ustal. Zřejmě mu došli slova.
„Madonna přece nezpívá tohle,“ namítl Harry.
„No tak mu to řekni,“ vyzval ho Steve.
Harry po té zpěvačce hodil pohledem. „Ne, radši ne, mohl by se naštvat.“
„Určitě by se naštval,“ přikývl Steve.
„Já mu to řekla a on po mě hodil svůj starý mikrofon,“ dodala Evelyn a ukázala do rohu místnosti, kde se povalovali střepy z rozbité láhve od ohnivé whiskey.
„Musíme to zarazit,“ rozhodl se Steve, protože Andieho hlas začal stoupat velmi vysokých výšin a začínal trhat uši. Vytáhl hůlku a řekl: „Mdloby na tebe!“ A mávl s ní.
Bohužel však jediný koho trefil, byl lustr.
„Blahopřeji,“ otočila se na Stevea sarkasticky Evelyn. „Madonna sice zpívá dál, ale ten hajzl lustr už nás dál prudit nebude…“
„Takhle to nepůjde, radši půjdeme a zhasneme, pak se snad připojí k Frankovi a Londonovi,“ nadhodil Steve další možnost.
„Ty chceš už jít? Je sotva… sotva… pět ráno,“ namítla Evelyn při pohledu na hodiny. Zamžourala. „Pět?“ nezdálo se jí to.
Harry se také podíval na hodiny. „Ehm… to je velká ručička,“ upozornil ji.
„Vážně? A kde je teda ta malá?“ podivila se.
„Nevím, asi už jí nebavilo chodit pořád dokola, tak vzala roha…“ napadlo Harryho.
„To je přece blbost,“ reagoval Steve po chvilce přemýšlení. „První by to přestalo bavit tu velkou…“
„Nechtěli jsme něco udělat s Andiem?“ vrátila se k tématu Evelyn.
„Říkám: zhasneme a jdeme spát,“ řekl znovu Steve.
„Já ještě nechci spát,“ namítla Evelyn.
„Tak si můžeš ještě zalétat na koštěti,“ reagoval Steve.
„To je nápad,“ rozzářila se Evelyn.
„Tak vidíš, jdeme,“ prohodil Steve, mávl hůlkou a k Harryho drobnému překvapení svíce opravdu zhasly.
„Co se stalo?“ divil se Andie, který okamžitě přestal zpívat.
„Je konec koncertu, všichni už jdou spát,“ zavolal na něj Harry.
„Ne, ještě ne. Ještě není konec,“ odporoval Andie zoufale.
„Tak si tu zůstaň sám,“ řekl Steve a trojice zamířila ke dveřím.
„Ne! Nenechávejte mě tu,“ zavolal za nimi, seskočil ze stolu a doběhl je. „Jdu s vámi.“
„Tak vidíš.“
Na chodbě ho museli ještě nadirigovat do správných dveří. Pak už sami zamířili do svých pokojů.
Harry se do pyžama nepřevlékal, připadalo mu to jako příliš pracné, prostě se jen svlékl a zahučel do postele.
Dnešek se pořádně vydařil. V Anglii si teď určitě získal spoustu fanoušků a Evelyn nejspíš ještě více. Jediná dívka na hřišti a zároveň nejlepší hráč na hřišti.
Zítra se vrací zpět a znovu mu začne škola. Nemohl si pomoct, raději by se tam nevracel. Nedovedl vysvětlit proč, ale z nějakého důvodu se mu nechtělo mezi jeho spolužáky. Raději by dál hrál famfrpál.
Co by asi Brumbál udělal, kdyby mu Harry řekl, že chce ukončit studium? Nechal by ho se rozhodnout, nebo by mu prostě přikázal tam zůstat?
Poprvé po několika dnech zavzpomínal na to, co se děje ve škole. Jak rád by se tomu vyhnul.
Z přemýšlení ho vytrhl zvuk otevíraných dveří. Chvilku si nebyl jistý, jestli se mu to nezdálo, ale pak v měsíčním světle dívčí postavu.
„Eve?“ podivil se a přitáhl si přikrývku až pod bradu.
„Jsem tu zase,“ oznámila rozverně a postavila se kousek vedle jeho postele. Vůbec poprvé ji tak spatřil s rozpuštěnými vlasy.
„To vidím,“ ujistil ji. „Ale proč tu jsi?“
„Nelson si spletl pokoje a spí v mé posteli,“ konstatovala.
Harry na to nic neřekl.
ֹ„Tak mě napadlo, jestli bys mě tu třeba dnes nenechal přespat.“
„Ale já tu mám jen jednu postel…“
Harry i ve tmě viděl, jak se usmála. „To myslím stačí.“
Harry teď neschopen slova sledoval, jak si zcela suveréně svlékla boty, ponožky, kalhoty i tričko, nadzvedla přikrývku, kterou šokován tím, co se před ním odehrává, pustil z ruky a hupsla vedle něj.
Harry byl na jednom kraji, Evelyn na druhém. Těly se nijak nedotýkaly, ale jen samotná skutečnost, že vedle něj leží téměř nahá krásná dívka, způsobila Harryho vzrušení.
„Měl jsi už nějakou dívku, Harry?“ zeptala se, jakoby mluvila o počasí. I přes alkohol v krvi teď mluvila zcela střízlivě a vážně.
„Ehm… ne,“ přiznal popravdě a byl rád, že tma kryla jeho rudost. Jeho vlastní pasivita ho hodně zarážela. Vždyť podobnou situaci si dříve už hodněkrát představoval. A teď? Je celý rudý a natlačený na zeď jen aby jeho společnice nepřišla na to, jak moc ho rozrušuje.
„To vůbec nevadí,“ ujistila ho jistým hlasem, natáhla ruku a začala mu s ní jemně přejíždět po hrudi.
Z Harryho jako by tím trochu opadávala počáteční nervozita. Uvolnil se natolik, že jí začal jemné dotyky oplácet. Jemně ji hladil po krku pravou rukou a sjížděl stále níž, až narazil na poprsí. Nahmatal jemnou látku podprsenky
„Copak to děláš, Harry?“ zeptala se ho laškovně.
Chvilku neodpovídal, jen pomalinku vnikal prsty pod látku. „To kvůli čemu jsi sem přišla,“ řekl pak a jeho ruka se konečně dotkla její bradavky. Harry si ten dotek užíval, něžně její bradavku cumlal mezi prsty.
Zaslechl, jak vydechla. Líbí se jí to!
Tím získal dostatek sebevědomí. Konečně se odtrhl od zdi, přešoupl se doprostřed postele. Evelyn se také přesunula více doprostřed a přitiskla se na něj, takže teď se dotýkali jeden druhého prakticky celým tělem. Obličeje měli tak blízko sebe, že se dotýkali nosy.
Harrymu bylo jasné, že teď již své vzrušní před ní neutají, ale už ani nechtěl. Po téhle noci přece toužil a kdyby se to snažil před Evelyn utajit, nemohlo by se to stát.
Začal ji hladit po zádech, po šíji, po každém kousíčku kůže, který na horní polovině jejího těla našel, a ona mu to vroucně oplácela. Nakonec si troufl nahmatat zapínání podprsenky a po chvilce ohmatávání se mu podařilo přijít na to, jak ji rozepnout.
Bohužel její poprsí odhalené nezahlédl. Tma a přikrývka jej dobře kryly. To byla ale jen drobná vada. Pohled na ně mu zcela vynahradila možnost zkoumat jej svýma rukama, kterou plně využíval.
Evelyn překonala těch několik centimetrů, které dělily jejich ústa a Harry se do ní svými ústy ponořil, jak hluboko to jen šlo. Jejich jazyky tančily divoký tanec a proplétali se v nekonečných smyčkách. Celé se to zdálo být nekonečné… Nekonečná euforie….
Harry si nebyl jistý, zda se vůbec za tu dobu nadechl, protože po přerušení polibku mírně zalapal po dechu. Bylo mu to však jedno. Potřeba kyslíku se mu nyní zdála natolik přízemní, natolik zbytečná, že se ji rozhodl ignorovat. Namísto toho se jal svým jazykem prozkoumávat její krček.
Líbal ji všude kam jen svými ústy dosáhl. Nejraději by ji líbal celou až do konce svého života.
Cítil, jak jí buší srdce, cítil její zrychlený dech. Společně s Harryho bušícím srdcem a zrychleným dechem to znělo jako vzrušující symfonie. Každou chvílí se jí z hrdla vydal drobný sten, který u lidí obvykle není k zaslechnutí.
Přitáhla si jeho hlavu a naléhavě ho znovu začala líbat. Harry jí sjížděl rukama stále níž a níž až narazil na poslední část jejího oblečení.
On byl zcela nahý od samého začátku, je na čase, aby se skóre vyrovnalo. Vzal kalhotky u jejích boků a stáhl jí je až ke kolenům, dál nedosáhl, protože si Evelyn stále hrála s jeho jazykem. Nechal kalhotky kalhotkami a zaměřil se na její ňadra. Začal ji na něm hladit, každé jednou rukou.
Ona ho na oplátku jemně kousala do ucha a celkově si počínala jako nějaká šelma.
Vášeň, kterou do dnešní noci oba vložili, byla neuvěřitelná. Vzájemně se líbali, osahávali a užívali si. Nakonec ji Harry položil na záda a jemně do ní vstoupil. Šlo to sice trochu ztuha, ale za okamžik se již oba prohýbali pod obrovským přívalem rozkoše.
pozn. aut.
Tak po dlouhé době konečně další kapitola. Doufám, že jste na mě ještě nezanevřeli. Nebudu se vymlouvat na nedostatek času, tak dlouho to trvalo jen kvůli tomu, že jsem se k tomu nemohl dokopat. Hodně teď uvažuji, zda bych neměl trošku pozměnit svůj styl vydávání kapitol. Přece jen těch slov na kapitolu je opravdu dost a pak se s tím špatně pracuje. Je tedy možné, že se v budoucnu dočkáte mnohem kratších kapitol a snad častějšího vydávání. Uvidím, jak mi to bude vycházet.
Také bych vás rád upozornil na novou sekci stránek. Jde o ankety. Na ankety budu čas od času koukat a mohou mít na povídku určitý vliv.
pavlass2
Reakce
(pavlas2, 10. 2. 2011 0:03)