Skrytá tajemství F1 - motor
5. 10. 2007
Jak to, že jsou moderní motory formule 1 tak spolehlivé, když jsou tak namáhány? Mám na mysli hlavně těch 19 000 otáček…
Popravdě řečeno, jsou to pravidla FIA, co omezuje motory právě na 19 000 otáček. Dnes se motory točí ještě rychleji než v roce 2006, aniž by se však snížila jejich spolehlivost.
Nezapomínejte, že moderní motor musí vydržet dva závodní víkendy a neplánovaná výměna motoru pošle vůz o deset pozic níž na startovním roštu. Spolehlivost byla vždy užitečným spojencem v nelítostných soubojích na okruzích velkých cen, ovšem mimořádná odolnost je nyní stejně důležitou součástí procesu jako vyladění rychlého a stabilního podvozku.
Motor Renault RS27 V8 měl svou premiéru na australské Velké ceně 2007, ale tomu předcházela řada měsíců tvrdé práce při jeho dolaďování.
Jeho život začal v konstruktérském studiu v továrně Renaultu ve Viry-Châtillon jižně od Paříže. Každý díl, vyrobený s maximální péčí, byl zkontrolován, znovu zkontrolován a poté vystaven nejrůznějším zátěžovým zkouškám na zkušebních zařízeních.
Po důkladném prověření všech dílů je technici smontovali a výkonný stroj, napojený na dynamometr, mohl začít naplno pracovat. V testovací komoře motory V8 vyly v maximálních otáčkách doslova až do úplného zničení, aby se ukázala případná slabá místa a technici je mohli upravit.
Jakmile motor získal souhlas továrny, začala druhá fáze testování – zkoušky na trati. Tady vstoupily do hry nové parametry. Motor byl opakovaně vystavován nejen velmi náročným vlivům stejného typu, jímž na něj působí dynamometr, ale současně i extrémním bočním a podélným zrychlením a tvrdým nárazům o obrubníky trati.
Nikdo nezaručí, že motor bude stoprocentně bezchybný, ale skvělá pověst, kterou si motory Renault získaly v moderní éře „trvanlivosti a výdrže“, podtrhuje účinnost metod jeho techniků a inženýrů. Další zajištění spolehlivosti samozřejmě představuje i telemetrie - dálkové sledování parametrů práce motoru z boxů. Tento systém dokáže okamžitě odhalit jakýkoliv vznikající problém a umožňuje tak pilota instruovat, co má dělat – například snížit maximální otáčky, aby dojel až do cíle.
Některé okruhy jsou pro současné vozy formule 1 skutečně vražedné – Monza je náročná pro motory, Montreal pro motory a brzdy. Málokdy se ovšem stane, aby bylo závodnické pole zdecimováno mechanickými závadami.
Když Renault v roce 1977 debutoval ve formuli 1 se svým průkopnických vidlicovým šestiválcem turbo, vůz se poroučel zahalen v oblacích páry po pouhých šestnácti kolech. Takové potměšilosti strojů ale pronásledovaly i zkušené stáje. Při sledování velkých cen v sedmdesátých letech se diváci vždycky třásli, jestli se jejich hrdina objeví v dalším kole, protože pravděpodobnost, že vozy vydrží dvě hodiny, byla stejně nízká, jako že vydrží dvě kola.
Prostě jiná doba.
Zdroj: ING