Sv.Pavel říká: "Lidem je určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud" (žid9,27). Tento soud se nazývá tajný nebo soukromý, poněvadž je tu souzen každý sám, na rozdíl od soudu veřejného nebo obecného, který se bude konat v den poslední, kdy se všichni lidé musejí ukázat před soudným stolcem Božím. Ortel vyřčený při soukromém soudu se ihned vykoná. Církev svatá učí, že duše lidí, kteří se po křtu sv. nedopustili hříchu, anebo, kteří sice hřešili, ale za své hříchy již na zemi učinili zadost, přicházejí ihned do nebe.Ti pak, kteří zemřeli ve smrtelném hříchu, jsou odsouzeni na věky do pekla, neboť nic nečistého nevejde do nebe. Duše těch, kteří zemřeli sice bez smrtelného hříchu, avšak hříchy své ještě zcela neodpykali, přijdou na čas do očistce, kde se očišťují.
Tam duše skrze oheň dojde spásy (1KoR 3,15). Tridentský katechismus učí: Je očistný oheň, kde duše zbožných jsou určitý čas trápeny a tak očištěny, aby mohly vejít do věčné blaženosti, kam nic poskvrněného nevchází.
Očistec je i žalářem, neboť duše jsou tam tak dlouho, dokud "nenavrátí poslední haléř" (Mt5,26). Očistec je však také místem milosti, neboť jím Bůh poskytuje hříšníkům příležitost odpykat své viny.
Duše v očistci jsou hodny politování, i když jsou si svou budoucí blažeností jisté, neboť nemohou, jako na zemi, dosáhnout od Boha odpuštění konáním dobrých skutků, ale jen utrpením.
Utrpení duší nepřináší zásluhy, kdežto lidem na zemi za trpělivé snášení útrap kyne věčná odměna.
Muka v očistci jsou podle názoru vynikajících teologů horší než trápení na zemi. Sv.Augustin říká, že oheň očistcový je horší a palčivější než kterýkoli trest pozemský, rovněž tvrdí, že očistcové tresty jsou větší než muka mučedníků.
Duše v očistci jsou na tom hůř než žebráci, neboť ti mohou prosit bližní o pomoc, ale duše v očistci bez výslovného umožnění Bohem nikoliv. Musejí jen odevzdaně a trpělivě snášet svoje muka. Jen zřídka je dovoleno některé duši, aby se zjevila na zemi a prosila o pomoc.