Cibule
U nás byla vypěstována slavná odrůda cibule - Všetatská, píše se o ní již v 17. století. Pěstuje se dodnes.
U nás se pěstuje několik druhů cibule:
- Cibule kuchyňská - Allium tepu L., která se množí bud' semenem, nebo sazečkou.
- Cibule šalotka - Allium ascalonicum Strend., je to vegetativní forma kuchyňské cibule, vlastně vytrvalá. Množí se vedlejšími cibulkami. Vytváří shluky volných cibulí.
- Cibule zimní, sečka - Allium fistulosum L., která má řadu typů - čínský, japonský, ruský. Zvláště čínský typ má ještě různě vzrůstné variety.
Existuje i další její forma - cibule živorodá, zvaná egyptská, česnekocibule apod.
- Perlovka - Allium sativum subsp. ophioscorodon Link. - Je příbuzná více póru, vytváří drobné, bílé, lesklé cibulky jemné chuti. Množí se vegetativně.
Cibule obsahuje řadu biologicky hodnotných látek: bílkoviny, cukry, dost draslíku, vápníku, fosforu, železa, fluóru, síry, vitamín C (10-15 mg na 100 g hmoty), vitamíny B, biotin, kyselinu pantothenovou a nikotinovou, dále karoten. Více vitamínu C má cibule zimní. Šalotka obsahuje ze všech cibulí nejvíce silic (allylsulfid).
Cibule má dráždivý vliv na játra a slinivku břišní, po jejím požití vylučují více šťáv. Upravuje i střevní mikroflóru, povzbuzuje k činnosti žlučník, má močopudný účinek, vliv na srdeční činnost, uklidňuje nervy, ovlivňuje příznivě činnost štítné žlázy, působí proti nachlazení, proti hlístům atd. Prostě - cibule je zdravá, ovšem jen je-li požívána syrová.
Cibule je tedy zelenina, koření i lék.
Hodně cibule používá italská a francouzská kuchyně, ale i arabská, maďarská, španělská.
Šalotka, která má většinou ostřejší chuť, se používá ve francouzské, sovětské i americké kuchyni.
Cibule zimní má hodnotnou nať s vysokým obsahem vitamínu C (až 120 mg ve 100 g) a hodí se do polévek, omáček, do pomazánek jako pažitka.
Perlovka je drobná jemná cibulka, která se přidává k obložení pokrmu. Nejčastěji se nakládá, často s přísadami (kapary, estragon, pepř, česnek) nebo do kyselého nálevu kořeněného bobkovým listem, hořčicí, koriandrem, pepřem a novým kořením, popřípadě i hřebíčkem.
Sušenou práškovitou cibulí se ochucují jídla, bývá přidávána do kořenících směsí, zvláště průmyslově připravených.
Cibule uchováváme na bezmrazém, ale chladném, suchém místě. Je základní kořenící součástí při přípravě masitých jídel; polévek, salátů, nakládaných zelenin, omáček, dušených zelenin, různých paštik a pomazánek. Cibule se používá čerstvá, sušená i rozemletá na prášek.