Výkopy a skořápky č. 8-12 v úseku K-3 Dlouhá hora
Přestože byl úsek K-3 Dlouhá hora zadán firmě Ing. Jaromír Dajbych z Kutné hory již 9.5.1938, nebyl do zářijové krize zdaleka dokončen. Betonáž probíhala fakticky až od července. Protože v prostoru bylo několik míst, která bylo nutno opevnit přednostně, vznikly dvě oblasti, kde se nepodařilo již betonáž provést. Jedním z nich je linie objektů č. 8-12 na úbočí Velkého Vápenného.
Prostor se nachází na zalesněném severním svahu. Linie zde stoupá od posledního nezapočatého „řopíku“ č.7 až k významnému bodu dotyku pohraničního opevnění s vnitrozemskou příčkou-zde s úsekem S-2 Žibřidice. Obtížně prostupný terén zde nedával útočníkovi příliš šancí na rozvinutí útoku. Pokus o průnik do týlu dokončených objektů by skončil na palebné přehradě úseku S-2. Snad proto zde nenajdeme mnoho stop po polním opevnění. Podrobný průzkum ale vedl k docela překvapivým nálezům terénních úprav, svědčících o důležitosti budoucí obrany.
Průzkum zahájíme v místě plánovaného objektu č. 7 A-140N. Na zarůstající pasece se nalézá stanoviště kulometu a od něho vpravo stoupá spojovací okop. V lese je stále dobře patrný i průsek. To se střeleckým průsekem je to horší, ve vegetačním období je patrný až po vstupu do lesa. Zde je patrný až ke křížení s levým průsekem od č. 8 A-160N šl. Ten je z tohoto bodu dobře patrný dolů po svahu ke svému konci nad cestou. Směrem nahoru se rychle ztrácí. Orientačním bodem se tak stává okop pro střelce na hraně svahu. Právě tato hrana by asi bránila dostatečnému výstřelu do dolní části a musela by být asi poněkud odkopána. Při postupu dále narazíme na lesní cestu, kterou přetíná spojovací okop od č. 7 končící až u výkopu. Cestu kontroloval střelec z okopu. Stejně umístěný najdeme i na pravé straně, kde se opět zachoval dohledatelný pozorovací průsek se spojovacím okopem. Pokud se ale vrátíme na cestu pod výkopem, najdeme zde pravděpodobné místo křížení střeleckých průseků od č. 7 a 9. Patrný je ale jen nahoru k č. 9 a to jen jeho část. A v době vegetačního klidu je asi viditelný i bod křížení s pravým střeleckým průsekem od č. 8. Toto místo je zajímavé z jednoho důvodu. Pouze zde jsou pravděpodobné dolíky po kůlech překážky. Výrazné nejsou, možná lze o tom lze polemizovat, ale já jsem o jejich existenci přesvědčen. Pokukud odtud postupujeme přímo ke stanovišti č. 9 A-160N šl, nečeká nás příjemná cesta. Prudký svah porostlý smrčky a ještě překonání malého lomu. Zřejmě se zde těžil kámen právě na stavbu opevnění, protože jinak nedává v tomto místě smysl. Vlastní výkop je dobře patrný, ale ničím výjimečný. Průzkum okolí ale odhalil řadu zajímavostí. Vlevo nad stanovištěm je lesní cesta, zřejmě bunkrovka. U prudké zatáčky se nalézá plošinka, kde s největší pravděpodobností byla umístěna betonárka. Velká zajímavost se ale nalézá vpravo od pozice. Pozorovací průsek už sice prakticky zanikl, spojovací okop lze také identifikovat jen obtížně, ale v palebném sektoru najdeme rozsáhlý odkop terénu prakticky v celé jeho délce až ke křížení se střeleckým průsekem od č. 11, který je zde také upraven. A stejně upravený terén je i vlevo od skořápky objektu č. 10 A-160N šp. Opět zde najdeme úpravu až ke křížení a poté i pokračování odkopaného svahu k č. 8.
Skořápky objektů č. 10 a 11 jsou vzdáleny asi 150m a nejsou zde žádné stopy po přípravách k obraně. Protože ale „řopík“ č. 11 A-140Z šl byl posledním v linii před napojením úseku S-2, je směrem vpravo od něho situace zajímavější. V dosud patrném pozorovacím průseku se dochoval spojovací okop. Střelecký průsek zde tak patrný není, ale lze ho vysledovat až k jeho křížení s levým průsekem od č.12. Nalezneme odtud ve směrem paleb opět srovnaný terén v patrných průsecích. Protože výkop se skořápkou č. 12 A-180N nijak nevybočuje ze standartu, pokračujme po vrstevnici střeleckým průsekem od č. 11. Na jeho konci se totiž nalézá bod s velkým B. Zde navazuje na úsek pohraničního opevnění K-3 vnitrozemská Liběchovická příčka reprezentovaná nejsevernějším objektem č. 65 A-180N šp úseku S-2. Místo je velice dobře nalezitelné, až nepřehlédnutelné. Rozbíhají se odtud 3 střelecké průseky se srovnaným terénem pro překážky, směrem nahoru je po pár metrech vykopaná zemina č. 12 a ještě výše temné oko střílny č. 65. Zemní práce v palebném sektoru směrem k vybetonovanému č. 13 A-140N lp jsou dokončeny jen k jeho křížení s pravým průsekem od č. 12. Prostor pro překážky je zde lámán dost hluboko do skály. Působení zbraně v levé střílně č. 13, ostatně nedokončeného, by se velice blížil nule. Od č. 12 bylo třeba daleko menších úprav, ale jsou stále dobře patrné. Průsek se ale již ke svému konci ztrácí. Skořápka č. 12, jak jsem již zmínil, není nijak výjimečná. Za zmínku stojí několik metrů dlouhý okop za střeleckým průsekem vpravo. Pozorovací průsek k č. 13 není patrný a spojovací okop začíná až 25m od výkopu.
Pokud shrneme nalezené pozůstatky, vyplývá tento závěr. Ačkoli se jedná o těžko dostupný terén, byla budoucí linii věnována značná pozornost z hlediska kontinuity paleb. Projektanti přistoupili k dost rozsáhlým úpravám terénu ve střeleckých průsecích. Vojáci II/44 praporu, kteří tuto oblast obsazovali, se zde spokojili jen s několika okopy pro jednotlivé střelce a jinak asi počítali s využitím výkopů bez nějakých větších úprav.
SOUŘADNICE GPS
K-3/7 50°47,687 14°53,303
K-3/8 50°47,682 14°53,445
K-3/9 50°47,668 14°53,582
Betonárka 50°47,663 14°53,570
K-3/10 50°47,667 14°53,655
K-3/11 50°47,649 14°53,783
K-3/12 50°47,654 14°53,902
Křížení K-3/S2 50°47,673 14°53,898
K-3/13 50°47,637 14°53,978
S-2/65 50°47,603 14°53,860
PRAMENY
www.ropiky.net
L.Stejskal,J.Stejskal-Drama 38
vlastní průzkum 2001-2012