Uzávěra Horního Sedla
Začátek úseku L-1 Jitrava s uzávěrou Horního Sedla skrývá při bližším pohledu dost zajímavostí. Není to ani tak dáno skladbou typů „řopíků“ jako spíše průběhem dvousledové linie v terénu, přípravami pro obranu a postupem výstavby.
Prvním objektem je č. 47 A-160N s dobře dochovaným okopem pro těžký kulomet. V jeho týlu byl ale do skalnaté vyvýšeniny zabudována poslední pevnůstka úseku L-2 Petrovice č. 251 A-160N. První sled pokračuje plochým terénem mírně severovýchodním směrem. Lesní těžba zde prakticky zahladila jakékoli stopy po původních průsecích. Ale vpravo od č. 48 A-160N nalezneme dobře dochovaný odkopaný terén v palebném sektoru. Stejné zemní práce byly provedeny i vlevo od č. 49 A-200N. Ten tvoří otočný bod linie, která směrem vpravo dále pokračuje jihovýchodním směrem. V týlu tuto funkci vykonává rovněž ty A-200N č. 252. Oba sledy jsou ale dále značně výškově přesazeny-první probíhá pod prudkým svahem a druhý přímo po jeho hraně.
První sled pokračuje už zesílenými objekty, což naznačuje jejich zařazení k obraně uzávěry. Dobře se zde dochovala i část střeleckých průseků, pozorovací jsou méně čitelné. O č. 5 A-180Z vybíhá do týlu šikmo svahem spojovací okop, který končí až za hranou vpravo od č. 253 A-160N. Za jeho týlem je rozměrný odkop terénu. Vlevo byly vykopány dva okopy na hraně svahu, vpravo pak další dva najdeme v intervalu k č. 254 A-160N na konci hřebínku. Po stavební stránce je to poněkud hybrid-v podlaze najdeme žlábky na chlazení hlavní, ale výduchy jsou typu „S“. Průniku útočníku údolím do týlu obranné linie údolím na odvrácené straně bránil okop v týlu pevnůstky. Obrana v první linii vychází z lesa-na jeho hraně se dochovaly stopy srovnaného terénu v palebném sektoru levé střílny č. 51 A-160Z. Od této pevnůstky vlevo ve vzdálenosti asi 35m nalezneme samostatný okop. Vlevo od objektu pak srovnaný terén naznačuje umístění staveniště. Od týlu vybíhá přístupový zákop k polnímu postavení umístěnému poněkud výše a vlevo. Doprava pak směřuje kameny zesílený spojovací zákop končící až za hranou hřebínku. Nad střeleckým okopem je další okop, možná pozorovatelna. I od něho směřuje za hranu hřebínku přístupový zákop. I dále jsou patrná další polní postavení za okrajem lesa. Dva střelecké okopy jsou vzájemně spojeny zákopem. Jižně od lesní cesty se nachází malá plošinka se zemním valem. Její určení není jasné, nicméně orientace nabízí domněnku o postavení protitankového děla. Ještě dále se dochoval půdorys okopu pro těžký kulomet. Z výčtu je patrné, že obránci nespoléhali zdaleka jen na palbu ze střílen objektů.
Vraťme se ale přímo na hlavní linii. V centru obrany u kapličky stojí objekt č. 52 A-160Z šp známý z dobových fotografií. Na nich je vidět i protitankové překážky přehrazující silnici od Hrádku nad Nisou. Nicméně jejich průběh lze dnes už těžko zrekonstruovat. Jediným pozůstatkem je odkopaný terén vpravo před č. 51. Sem tedy pravděpodobně směřovala palba levé střílny č. 52. Jiné stopy ale v otevřeném terénu nejsou.
Západní strana uzávěry vstupuje do lesa a proto byl další „řopík“ č. 53 A160 postaven v normální odolnosti. Do jeho týlu směřuje hluboký spojovací zákop, ze kterého vybíhají dvě ramena mizící na kraji lesa. Pravděpodobně zde byla dvě palebná postavení. Podle celkových dispozic uzávěry nelze vyloučit postavení protitankového děla. Nedaleko druhosledového objektu č. 257 se velmi dobře dochoval okop pro těžký kulomet.
Vcelku čitelné průseky směřují vzhůru k č. 54 D2N těsně pod zlomem svahu. Následující plochý terén už pokrývá levou střílnou č. 55 A-160N. Ale průběh paleb těsně za zlomem byl nejasný. Nakonec detailní průzkum ukázal jistou zajímavost. Chybějící pravou střílnu zde nahradila zbraň v polním postavení. Nalézá se zde okop zpevněný kameny, jehož palba směřuje do stále patrného průseku. Další zajímavostí je okop předsunutý před tento průsek. Terén v předpolí se dost svažuje a jeho pokrytí činilo určitě problémy. Hloubka obrany je zde dost malá. V týlu ale můžeme nalézt soustavu spojovacích okopů využívající i přírodní rýhu. Jsou zde napojeny objekty č. 54 a 55 na docela rozměrný zákop v týlu č. 55. Mohlo se jednat o úkryt nebo velitelské stanoviště. Navíc jihovýchodně od kóty 490 m. n. m. začíná spojovací okop směřující do druhého sledu k č. 258. Průnik nepřítele v tomto relativně slabém místě by tak nebyl vůbec jednoduchý.
Nyní se vraťme do II. sledu. Tady se dostávám k úvodní poznámce o postupu výstavby. Koncem r. 1937 byly vybetonovány prvosledové objekty uzávěry Jitravského sedla a následně č. 255-258. Jaký byl důvod je otázkou. Možná bylo jednodušší přehradit silnici v II. sledu, možná nevyřízené výkupy pozemků. Lze hodně opatrně spekulovat i s nevyjasněností linie kolem č. 54.
V každém případě lze nalezneme stavebně odlišné stavební provedení mezi „řopíky“ s r. 1937 a 1938.
Spekulovat lze i o protitankových příkopech po stranách č. 256 A-120N šp. Pokud tíha obrany spočívala právě objektech II. sledu, je možné, že se byly skutečně vykopány např. v květnu 1938. Na druhou stranu odpovídají koncepčně i německé přípravě na obranu z r. 1945. Otázkou je ale i umístění-příkop za silnicí nepokračuje a ni na leteckých snímcích není patrný. A objekt č. 257 nemá zához, což je vzhledem k datu betonáže neobvyklé. Vysvětlením by bylo vykopání příkopu v r. 1938 a po Mnichovu jeho zasypání majitelem pozemku s použitím materiálu ze záhozu.
Otázkou zůstává i průsek vpravo od č. 257. Na dobovém snímku si ho snad lze s dávkou fantazie domyslet. V reálu ale existuje, směr odpovídá...
Průzkum ukázal provedení obranné linie ale zároveň přinesl řadu otázek, na které už pátrání v terénu asi odpověď nedá.
PRAMENY:
-vlastní průzkum 1999-2014
-www.ropiky.net
-http://kontaminace.cenia.cz
-L.Stejskal, J.Stejskal-Drama 38, Knihy 555, 2003