Achjoo,já už nechci
,ACHJOOO,ÚTOČÍCÍ KALORIE...
Jednoho krásného dne si řekla,že zhubne.Ano,nechtěla být jiná od svých hubených kamarádek,i když při svých 170 cm měla 60 kg,což prý je normální váha ve 14 letech,ale jí to přišlo strašně moc.A už tehdy na začátku to šlo z kopce dolů.Tak dneska vynechám snídani,k svačině si dám jablko,oběd být nemusí,svačina rajče a večeři nechci.To byl její denní jídelníček.A k tomu nastalo usilovné cvičení,třeba i v jednu ráno.Za měsíc shodila 6,5 kg.Ale furt se jí to zdálo málo.
Po celé dny ji stíhali myšlenky,co snědla a kolik to mělo kalorií.Měla strach.VElký strach z toho,že by mohla nabrat zase zpátky to,co shodila.Nejvíc na světě však toužila po světě bez jídla a kalorií.
Trvalo to nějaký ten čas,shodila dalších 7 kg.Její Mamka začínala mít podezření.Doteď si ničeho nevšimla,protože nosila volné oblečení a jídlo ukrývala.Jednou ji však zaskočila,když přišla,aby si před ní stoupla na váhu,protože se jí zdálo,že se s jejím tělem něco děje.I přes silné protesty to musela udělat.S pocitem nejistoty tam vlezla a mamka se úplně zděsila,když viděla pouhých 45 kg.Ona to však brala jako samozřejmou věc.Zhubla ,cvičením si vytvarovala postavu. Ale večer slyšela,jak máma říká tátovi,že strašně zhubla a že má nejspíš anorexii.Řekla si,jakápak anorexie?Co je špatného na tom,že cvičím a snažím se zhubnout na ideální váhu?Nechápu to.Druhý den musela sedět se všemi u jednoho stolu a snažit se sníst oběd.Když viděli její odpor k jídlu,snažili se jí po dobrém domluvit,nešlo to.Tak začali vyhrožovat lékařem,psychologem.Ale ona prostě nemohla dál.
Ale najednou zjistila,že se asi opravdu něco děje.Začala si po ránu vyčesávat vlasy.Padají.Nedostala měsíčky a váha stále klesala.Byla hodně oslabená.
Po nějaké době si uvědomila,že mají asi všichni pravdu.Tohle není normální.
Dlouho jí trvalo,než si uvědomila,že se sama nevyléčí.Řekla si,že začne opět normálně jíst.Ale ne,ono to už prostě nejde."Já chci přestat,strašně chci žít zase normální život a nezabývat se furt tím,co si dnes dám k obědu,a jestli má cenu večeřet.Anorexie mi vzala spoustu mých přátel,protože se změnilo i mé chování.Mě to však bylo jedno.V hlavě jsem měla jen to jídlo.Už jsem nebyla tak veselá."Říkala si pořád dokola.Snažila se zase začít žít,ale nejde to,kila jdou sama dolů,i když už nechce.A najednou na váze ze 45 bylo pouhých 38 kg.
Je jí špatně,sotva stojí na nohou.Bylo tomu přesně půl roku,co s tím,v podvědomí s dobrou věcí začala. Rozhodla se navštívit dětskou psychiatrii.Nechali si ji tam.Šlo už prý o život.Byla tam 2 měsíce.Nejdřív si myslela ,že to vzdá,ale bojovala statečně.A teď ?teď je doma a snaží se pořád.Není zcela vyléčená,ale nabrala na 47 kg,což byl docela úspěch,a nyní dále bojuje...Ale je snad na dobré cestě......
Toto je zkreslený,ale pravdivý příběh jedné nejmenované dívky....
Mějte se krásně a s tímhle si jen tak nezahrávejte....pa