Reprezentační zápas 3.7.2010
Exhibiční zápas starých pánů Slovanu Záblatí proti starým pánům Družstevníku Záblatie u Trenčína byl naplánován jako předzápas mezinárodního turnaje čtyř Záblatí. Vyjeli jsme v sobotu v 5 hodin ráno. Ještě na poslední chvíli odřekl účast Jarek. Prý měl teplotu. Asi nevěděl, že se připravil o možnost kvalitně se vypotit. Venku bylo 33 stupňů a autobus neměl klimatizaci.
Nakonec jelo jen 8 hráčů základního kádru starých pánů. Po doplnění bývalými fotbalisty z řad výboru a manšaftu nás nakonec bylo 12. S hráči mužstva mužů a dalšími příznivci záblatského fotbalu nás cestovalo celkem 37.
Valtrovi při nastupování do autobusu málem spadly kalhoty a tak pověřil dva mladé hráče zapnutím kšand. Ti ke svěřenému úkolu přistoupili se značnou nervozitou a chvějícíma se rukama. Výsledek si můžete prohlédnout na následující fotce.
Valter byl přesto spokojen a kšandy nesundal po celý zájezd. Zlé jazyky tvrdí, že včetně večerní sprchy.
Rosťa v autobuse omládnul. Když se ale popáté zeptal, kdy už tam budeme (to jsme zrovna projížděli Frýdek Místek) začal ostatní štvát. Pak se naštěstí zabavil kartami. Soupeřem mu byl mimo jiné i trenér mužů, který během cesty třikrát prohrál v herckách, čímž se dostatečně připravil na průběh následujícího fotbalového turnaje.
Třicet minut před začátkem zápasu, ještě v autobuse, si polovina starých pánů přiťukla matonkou… a společně zapili dávku ibuprofeinů. Za půl hodiny by měl zabrat. Jen někteří ho ještě pojistili druhou dávkou těsně před výkopem.
Nakonec nastoupili: Košč, Sebera, Bogumský, Konetzny, Noga, Pražan, Bužek, Nadkanský, Plachetka, Stach, Pěčonka a přizvaný brankář. Soupeř měl více hráčů na střídání, než my v základní sestavě.
Zapas se rozjížděl zpočátku pomalu. První gólovou šanci měl Jenda. Po krásné nahrávce Ládi se ocitnul z očí do očí s brankářem soupeře. Nevíme, co v jeho očích viděl, možná mu ho asi zabylo líto, a míč poslal k tyčce jako malou domů.
Soupeř se ukázal jako velice zdatný a do konce první půle už jsme prohrávali 2:0.
Pavelek si o poločase něco domlouval s rozhodčím. Do odpískání penalty jsme nevěděli co. Bořík se protlačil do šestnáctky soupeře, vyhlídnul si místo s měkčím trávníkem a předvedl pád připomínající klasické šraňky na ruční pohon. Rozhodčího píšťalka byla nekompromisní. Jenže kdo bude kopat? Hráči postupně jeden za druhým odmítali, až přišla řada na Pavelka, který na sebe vzal odpovědnost a zavěsil gól. Až poté mu došlo, proč se penaltě ostatní hráči vyhýbali. První mezinárodní gól starých pánů se střelci dost prodraží…
Nějaké šance jsme sice ještě měli, nakonec jsme ale prohráli 4:1. Žádná ostuda to ale nebyla.
Po dlouhé diskusi jsme došli k závěru, že hlavní příčiny porážky byly čtyři:
-
Neměli jsme dost času adaptovat se na časový posun čítající 4 minuty
-
Neměli jsme dost času adaptovat se na místní jižní podnebí
-
Neměli jsme s sebou oblíbený míč džambulani
-
Někteří hráči neměli dost času vystřízlivět po náročném pátku
Pavelek hned po zápase kontaktoval manželku, aby ji informoval o vstřeleném gólu, o svém zdravotním stavu a o svých citech k ní. Chtěl to stihnout ještě za střízliva. Poté se odjel nechat ošetřit do místní nemocnice. Když už si platí zdravotní pojistku…nemocenská by se hodila.
Zápas jsme hráli do cca 10:15 a tak pozápasová konference trvala trošku déle. Pro některé jedince prakticky až do příjezdu domů v neděli odpoledne.
Tekutiny jsme doplňovali celé odpoledne a večer plynule přešel do místní zábavy v areálu hřiště. O hudbu se staralo zdejší muzikantské trio připomínající svým projevem trochu Evu s Vaškem doplněnou Michalem Davidem. Přesto se všichni bavili.
Jak se rozbíhala zábava, byla k vidění ještě jedna pěvecká dvojice podobná Evě a Vaškovi. Evžen a Valter – viz foto.
Celý průběh večera si málokdo pamatoval a tak dále uvádím jen zaznamenané útržky událostí:
-
Láďa vypil svůj osobní rekord 6 piv. V kombinaci s houfem panáků potřeboval odborný doprovod, kterého se ujal Jenda. V pozdějších hodinách ho ještě musel doplnit Bořík a Mirek Stach, to když si ho podávali při nastupování a vystupováni z autobusu. Vzhledem k tomu, že s touto složitou procedurou mělo problémy více účastníků zájezdu, možná příště natáhneme vodící lanko a budeme se připínat karabinou.
-
Láďa i tak v průběhu večera několikrát „havaroval“. Poprvé, když nezvládl ostrou pravotočivou zatáčku a vzal to zkratkou přes tři lavičky. Láďu jsme zvedli, lavičky taky, rozházené části oblečení oprášili a vše bylo O.K. Podruhé, když cestou k autobusu prohlásil, že už to zvládne sám a poté, co ho Jenda pustil, zapadnul do blízkého křoví.
-
Později jsme začali hrát hru „Najdi si svého opilce“ a „Musíme si pomáhat“.
-
Část večera jsme strávili v místním hostinci u televizního přenosu z MS ve fotbale. Navázali jsme tu družbu s polskými fotbalisty, čímž se našel další důvod ke konzumaci.
-
Pavel byl vyhlášen nejlepším hráčem utkání. Objevily se názory, že když dokázal Pavelek zařídit penaltu, možná domluvil i toto. Každopádně následně zakoupil houf dospělých boroviček. Jenda tu svou nečekaně odmítnul.
-
Láďa měl na sobě tričko se zřetelným logem PUMA. Možná má nějakou reklamní smlouvu s tímto výrobcem sportovního zboží, protože dnes večer fakt jako puma byl.
-
Ze zábavy jsme do kempu odjížděli ve 3 vlnách. Nejprve v půl dvanácté ti, kteří už chtěli jít spát. Cestou ale některé z nich spánek přešel a pokračovali v konzumaci ve výčepu v kempu, dokud ho v půl jedné obsluha nezavřela. Pavelek se ještě pokusil zachránit situaci, když v jednu ráno vstoupil na recepci kempu se slovy: „Motě tu co vypiť?“. Nepochodil…
-
Druhou vlnu, ve které jsem byl i já, odvážel řidič v jednu ráno. Po příjezdu do kempu jsem vyzvednul borce z první vlny smutně sedící před zavřeným výčepem a šli jsme spát. Všechno naznačovalo, že ve dvě zalehneme. Což se sice povedlo, jenže v půl čtvrté přijela třetí vlna pod vedením Rostě….a bylo dospáno.
-
Rosťa byl vyzbrojen PET láhví mixu koly a vína. To nám ještě chybělo. Kromě toho měl s sebou jako doprovod Pavla a svou ženu.
-
Ve 4 hodiny ráno se Rosťa rozhodnul, že vyhlásí v kempu bojový poplach. Trochu nás uklidnilo, když upřesnil, že cvičný. Když ale u brány nenašel dozorčího útvaru, celý pokus naštěstí vzdal. Vzpomínky na vojnu má v sobě hluboce zakořeněné.
-
Pavelek zaujal nekonvenční historkou o své omě, která si ho spletla s čertem. Omlouvám se čtenářům, ale celou historku není možné písemně reprodukovat, můžu ale slíbit, že Pavelek vám ji rád znovu převypráví na kterékoliv pozápasové konferenci.
- Někdy brzo nad ránem nakonec i osazenstvo chatky číslo 12 postupně usnulo. Případně se postupně rozešlo do svých postelí. Výjimkou byl Pavel, který naší chatku neopustil, ale protože s ním nikdo nechtěl sdílet lože, spal v sedě na židli. Vzhledem k jeho civilní profesi jsme tak byli jedinou chatkou v kempu, kterou nad ránem hlídala policejní hlídka. Na rozdíl od Járy Cimrmana byl "sedící, spící". Nad ránem pak využil krátké chvilky, kdy si Pavelek odskočil na WC a zabral jeho postel.
-
I v ostatních chatkách se odehrálo několik zajímavých scének. Láďa si nechtěl špinit svoje papuče a tak si na přechod poblité podlahy půjčil Jirkovy.
- Pečenáč byl některými kolegy obviněn, že se propil do střízlivosti, Jiní kolegové tvrdili, že asi ne, protože střízlivý člověk nepotřebuje na zdolání 50 metrů mezi autobusem a chatkou 25 minut.
-
Někteří nocležníci si ráno stěžovali, který magor startoval uprostřed noci sekačku. Postupně zjistili, že Pečenáč trochu více chrápe.
Ráno jsme se pokusili obnovit lidský vzhled sprchou, což se některým částečně povedlo. Následně jsme vyrazili na snídani do restaurace, o které Pavelek tvrdil, že je asi 100 metrů daleko. Po 15 minutách svižné chůze jsme v dálce konečně uviděli nápis RESTAURÁCIA. Pavelkův odhad nebyl nejpřesnější.
Největším snídaňovým hitem se stala podle očekávání česneková polévka „na spravení“. Pavel si k ní dal jako přílohu pivo.
Jendovi se nelíbila rychlost obsluhy a rozhodnul se vážně důrazně promluvit s kuchařem. Viz foto.
Láďa po těžké noci ožil a postupně si nechal převyprávět průběh uplynulého večera. Následně ho silně zaujala „inlajnová“ bruslařka prohánějící se tam a zpět okolo restaurace. Už ví, co bude chtít letos pod stromeček. Tu bruslařku.
Na zpáteční cestu jsme se nakonec vydali s výrazným zpožděním. Někteří účastníci zájezdu mezitím opět chytli slinu. Zřejmě se rozhodli, že chtějí doma ukázat, jak na Slovensku vypadali. Pavelek dal tentokrát přednost pravé žinčici, protože si v průběhu cesty domluvil s manželkou kvalitní sex a chtěl být ve formě. Ani Ivo se do konzumace nezapojil a celou cestu si dělal poznámky pro reportáž.
Když došla první láhev, nechal si Rosťa zastavit u Billy a šel zakoupit další láhev. Vrátil se se špinavými koleny a tvrdil, že prosil pokladní, aby mu dala slevu. Ještě při jiné činnosti si člověk může zašpinit kolena, to ale nechtěl před svojí ženou rozebírat. Slevu každopádně nedostal.
Před příjezdem do Záblatí už byl Rosťa tak unavený, že by potřeboval zatejpovat víčka aby něco viděl.
Nakonec jsme zastavovali ještě dvakrát na čurání, jednou, když jsme zabloudili a jednou na nákup oštiepků. Měli jsme více zastávek než linkový autobus.
Pavelek obvinil Míšu, že má falešné oči. Bylo jasné, že kecá, protože do očí se jí nikdy nedíval.
V průběhu cesty jsme ještě telefonovali Pepovi, která už byl po operaci přemístěn na nemocniční pokoj. Operace byla úspěšná a místo volné místo v sestavě jistě brzy vyplní. Pepa byl jediný starý pán Slovanu, kterému se v uplynulých dnech zlepšil zdravotní stav.
Závěr je jasný. Účastníci zájezdu ze Slovanu Záblatí ukázkově reprezentovali svou obec. Především po ukončení fotbalového turnaje.