Vratislav Chaloupka zavzpomínal na léta v hradeckém dresu
Útočník Vratislav Chaloupka na konci 80. let sázel branky v černobílém dresu vedle Pavla Černého.
Blonďatá kudrnatá hříva až na ramena, enormní zaujetí pro hru a bouřlivé oslavy vstřelených gólů.
Na konci osmdesátých let se proháněl v hradeckém dresu Vratislav Chaloupka, miláček davů a skvělý hlavičkář. Kdo ho zažil, nikdy nezapomene. I když v Hradci strávil jen dva roky, zapsal se nesmazatelně do dějin klubu.
„V Hradci se hrála liga po delší době, atmosféra okolo byla velice dobrá. Lidi nás měli moc rádi. Užívali jsme si to," vzpomíná Chaloupka, který už dávno nenosí bujnou kštici a nyní se stará o dorostence v Kunovicích.
Jaké vzpomínky se vám vybaví na angažmá v Hradci Králové?
Prožil jsem zde krásné období. Do Hradce jsem přišel z Dunajské Stredy, v prvním roce jsme zachránili nejvyšší soutěž. To byla paráda, nádhera. O rok později jsme však spadli.
Ale vám osobně se v Hradci velmi dařilo. Byla to vaše nejvydařenější ligová štace?
To ne, ve Spartě to bylo ještě lepší. V Hradci to bylo specifické tím, že na nás chodily velké návštěvy. Třeba na Spartu bylo dvě hodiny předem vyprodáno. Na stadionu sedělo třicet tisíc diváků a čekalo na začátek zápasu. Tehdy chodily na Hradec celé východní Čechy. Nepřeháním. Když vidím atmosféru a návštěvy na současné lize, je mi smutno.
Byl na konci osmdesátých let fotbal v Hradci fenoménem?
Jednoznačně. Naprosto jednoznačně. Nic jiného nebylo, lidi fotbalem žili. Škoda jen, že jsme se pak nezachránili. Naštěstí teď už to vypadá, že Hradec má ligu nastálo. Jediný problém je se stadionem.
To máte pravdu. Za pětadvacet let od vašeho působení v klubu se pořád hraje na ošklivém a nevyhovujícím Všesportovním stadionu. Nepřijde vám to divné?
Už tenkrát to nebylo ono. Zázemí bylo ve špatném stavu, kabiny, sprchy... Prostě bída. Navíc kontakt s diváky byl mizerný. To opravdu muselo přijít patnáct tisíc, abychom fanoušky při hře vnímali.
Ale na jejich podporu jste si stěžovat nemohli. Ve městě jste byli až za polobohy, že?
To máte pravdu. V Hradci se hrála liga po delší době, atmosféra okolo byla velice dobrá. Lidi nás měli moc rádi. Užívali jsme si to.
A vás milovali i díky vizáži. Nosil jste blonďaté kudrnaté delší vlasy, na hrotu útoku jste zářil.
Nevím, jestli mě měli rádi jen kvůli vlasům, ale snad i kvůli výkonům. (směje se) Druhý rok jsem byl kapitánem. Společně s Mílou Denkem a Pepíkem Jarolímem jsme vytvořili takovou pražskou kliku, přesto nás lidi i spoluhráči přijali. A my si je kvalitní hrou získali na svoji stranu.
Na koho ještě vzpomínáte?
Ježíš, těch hráčů je. Ríša Polák, gólman Zdeněk Votruba, stoper Láďa Mráz, Jirka Doležal, Pavel Černý. Měli jsme dobré mužstvo. Sparta k nám přijela se sestavou plnou reprezentantů a my s ní remizovali 1:1. To byl ohromný úspěch. Nebo když jsme jeli do Banské Bystrice, byli jsme poslední bez bodu, poprvé nás vedl Milan Šmarda, ale vyhráli jsme tam 1:0. Na ten zápas přijel kompletní výbor a cesta domů byla nezapomenutelná. Slavilo se, byla sranda. Prostě zážitek.
S tehdejší vycházející hvězdou Pavlem Černým jste hrál v útoku. Sedli jste si?
Pavel byl svéráz, moc toho nenamluvil, ale fotbalista to byl výborný s neskutečně tvrdou střelou. Myslím, že mu roky se mnou pomohly, protože pak odešel do Sparty. Fungovalo nám to.
Vnímáte posun, jaký hradecký fotbal učinil za poslední tři roky?
Pozorně sleduji všechny kluby, kde jsem působil. Hradec není výjimkou. Je vidět, že to tady dělají dobře, s radostí a zaujetím. Myslím si, že ani letos nebudou mít problémy se záchranou.
Co v současnosti děláte? Zůstal jste u fotbalu?
Ano. Naposledy jsem trénoval v Kyjově, ale po podzimní části jsem skončil. Nyní trénuji dorost v Kunovicích.
Vizitka
Narozen: 26. 6. 1959
Kariéra: Rudá hvězda Cheb, Sparta Praha, Jablonec, Plzeň, Hradec Králové (1987 – 1989), Dunajská Streda, rakouská 2. liga.
Ligové branky: 38 ligových gólů, 6 zápasů za reprezentaci do 21 let.
Trenérská kariéra: Roudnice nad Labem, Admira Praha, Hradčovice, Polešovice, Veselí nad Moravou, Kyjov, v současnosti trénuje dorostence v Kunovicích.
Autor: Radek Špryňar(DENIK)