• Na cvičení přicházíme s dostatečným časovým předstihem. V případě pozdního příchodu vyčkáme na okraji tatami do té doby, než nám učitel nedá pokyn, že se můžeme zapojit do tréninku.
• Před tréninkem sejmeme hodinky a šperky, hrozí zranění sebe i ostatních cvičících. Nehty na rukou a nohou je třeba udržovat ostříhané a krátké, ze stejného důvodu jako u šperků a hodinek. Stejně tak i ruce a nohy se snažíme během cvičení udržovat čisté.
• Na tatami se nepřevlékáme. Snažíme se, aby naše gi (oděv na cvičení) bylo čisté, v dobrém stavu, bez silných vůní či zápachů.
• Při vstupu do dojo i při odchodu z něj je správné se poklonit směrem ke kamize (obrazu ó - senseie), případně k čelu dojo. Ukláníme se též při příchodu i odchodu z tatami.
• Nesedíme na tatami zády ke kamize - obrazu zakladatele. Také nesedíme s nataženýma nohama a neopíráme se o zeď. Sedíme v seize, případně sedu se zkříženýma nohama, vždy však s rovnými zády.
• Na tatami nevstupujeme v obuvi, v dojo mimo tatami používáme přezůvky.
• V průběhu cvičení neodcházíme z tatami bez svolení učitele.
• Na tatami nikdy nejíme, nepijeme a nežvýkáme žvýkačky. V případě nutnosti dodržování pitného režimu je třeba opustit tatami, vždy se svolením učitele.
• Mluvení během tréninku omezujeme na nezbytné minimum a to jak při výkladu učitele, tak při samotném cvičení. Konverzace na tatami by měla být omezena na téma AIKIDÓ.
• V případě problému s určitým pohybem či technikou nepokřikujeme na učitele, snažíme se techniku "okoukat" od ostatních cvičících, případně vyčkat na vhodnou příležitost a požádat učitele o radu a pomoc.
• Pokyny učitele provádíme ihned, aby na nás ostatní nemuseli čekat.
• Nezapomínáme, že jsme na tréninku abychom se něco naučili, ne abychom uspokojili svoje ego.
• V průběhu cvičení nepodléháme hrubým způsobům a hádkám - aikidó je přece o hledání harmonie...
• Chováme se dle běžných zásad slušného chování, snažíme se být ohleduplní, opatrní a slušní.

Připomínky pro cvičení aikidó

Pro doplnění uvádíme ještě seznam šesti pravidel pro cvičení, tak jak je sepsal Morihei Uešiba cca roku 1935¹ . Styl sdělení je již trochu poplatný době svého vzniku, nicméně smysl v nich obsažený je i dnes aktuální :

1. V aikidó se o životě a smrti rozhoduje jediným úderem, proto musíte pozorně sledovat instruktorovu výuku a nezápasit o to, kdo je silnější.
2. Aikidó učí, jak může jeden čelit mnohým protivníkům. Proto musíte být neustále pozorní do všech směrů.
3. Trénink vždy musí probíhat v příjemné a radostné atmosféře.
4. Instruktor může předat jenom malý aspekt umění. Jen skrze neustálý trénink můžete získat zkušenost potřebnou k odhalení všech tajemství. Nehoňte se za množstvím technik, osvojujte si postupně jednu po druhé.
5. V každodenním tréninku začínejte vždy základními pohyby (ósensei uvedl konkrétní cvik - tai no tenkan). Věnujete prvních deset minut rozcvičce, pak se ani starší lidé nemusejí bát zranění. Užívejte si trénink a snažte se pochopit jeho pravý účel.
6. Aikidó slouží pro trénink mysli a těla a k výchově opravdových lidí. Techniky mají být předávány osobně z člověka na člověka a ne komukoliv, aby se předešlo jejich zneužití zlými lidmi.

Užitečná pravidla, doplňující a možná zpřesňující původní šestici, vytvořil i Zakladatelův syn a druhý dóšu, Kišomaru Uešiba² :

1. Skutečně ovládnout aikidó není možné bez přesného následování instruktorova vyučování.
2. Udělat z aikidó dokonalé bojové umění znamená být pozorný vůči všemu, co se děje kolem, a nenechávat žádná zranitelná otevření (suki).
3. Cvičení se stává příjemným a radostným, když už jste odcvičili tolik, že vás neomezuje bolest.
4. Nespokojujte se jen s tím, co se učí v dódžó. Musíte neustále zpracovávat, zkoumat a rozvíjet to, co jste se naučili.
5. Nikdy nepoužívejte při cvičení sílu nepřirozeně nebo bezdůvodně. Trénink by měl být přizpůsoben vašemu tělu, zdravotnímu stavu a věku.
6. Cílem aikidó je rozvinout lidskou bytost. Nemělo by být používáno k předvádění ega.

_____________

1 Převzato z Stenudd, Stefan : Aikidó. Argo : Praha, 2009. Str. 147 - 148.

2 Tamtéž