novinka3
Narodil se sice v Nymburce, ovšem téměř celý dosavadní život strávil v Liberci, kde začal hrát rovněž hokej. Obránce Jiří Moravec (na snímku) opustil v minulosti Bílé Tygry pouze jednou ještě v prvoligových časech, když během postupové sezony 2001/2002 nastoupil k několika duelům ve druhé lize za sousední Jablonec nad Nisou. Letos znovu poznal, jak chutná hokejový chlebíčkem jinde než pod Ještědem. Koncem ledna se stal součástí výměny, během níž přišel do Liberce Radim Vrbata a do Mladé Boleslavi putovali Jiří Moravec, Lukáš Zíb a Tomáš Klimenta.
„Bylo to pro mě oživení, nový impuls. Docela mě to nabudilo a myslím, že moje výkony šly nahoru,“ vzpomíná devětadvacetiletý zadák. „Měli jsme tam všichni jinou úlohu. Víc se na nás stavělo, cítili jsme o něco větší důvěru a klid,“ srovnává.
Vzhledem k nepříznivému vývoji uplynulého ročníku O2 extraligy v podání libereckého mužstva se nelze divit, že pod mnohem větším tlakem se ocitli hráči Bílých Tygrů. „Nechytli jsme začátek a až do mé výměny to bylo takové nahoru dolů,“ vybavuje si Jiří Moravec.
Vytržení z určitého stereotypu vnímá z odstupem času bek, který vypomohl ve třech utkáních rovněž prvoligovým Benátkám nad Jizerou, velmi pozitivně. „Z Boleslavi jsme to měli do Liberce blízko, takže jsme jezdili domů,“ prozrazuje.
„Udělal jsem dobré zjištění, že jde hokej hrát i jinde. Zvykl jsem si tam takovým způsobem, že se mi ani nechtělo zpátky,“ usmívá se. Se severočeským oddílem jej však pojí ještě roční smlouva, proto se musel hlásit novému kouči Jiřímu Kalousovi.
Úvahy o změně působiště po nadcházejícím ročníku O2 extraligy však v tuto chvíli odmítá. „Záleží, jak se nám povede příští sezona. V případě úspěchu člověk přemýšlí úplně jinak,“ naznačuje, co všechno může hrát v rozhodování roli.
V případě, že by si vybral nového zaměstnavatele v tuzemské nejvyšší soutěži, s jistotou by nastoupil proti týmu, kde strávil celou dosavadní kariéru. V průběhu mladoboleslavské anabáze se mu to nepodařilo.
„Možná bych si to někdy chtěl vyzkoušet,“ zamýšlí se Jiří Moravec. „Bylo by to hodně specifické, kdyby proti mě stáli kamarádi. Vůbec netuším, jak moc by se mě zmocnila před takovým zápasem nervozita,“ pokračuje.
Srovnání baráží? Na tu první si moc nevzpomínám
Zatímco pocity ze souboje s téměř rodným městem mu zůstaly prozatím utajeny, už podruhé naskočil do baráže mezi posledním celkem O2 extraligy a vítězem první ligy. Tentokrát však hájil barvy mužstva, jenž se snažilo uchovat příslušnost k nejlepším českým klubům.
„Tu první už si moc nevybavuju. Přece jen už je to docela dlouho,“ loví v paměti jaro 2002. „Tehdy jsme byli rozjetí, takže jsme Kladno porazili. Tehdy i teď to však byly podobné nervy,“ přidá přece jen alespoň nějaký střípek.
V městě automobilů tedy pomohl k záchraně, nyní už se pilně připravuje v obměněném libereckém kádru na nový extraligový ročník. V něm by mohl zastávat přece jen výraznější pozici v rámci hierarchie mužstva.
„Někteří kluci odešli, více prostoru budou dostávat liberečtí odchovanci. Uvidíme, jak to bude vypadat,“ nechce vynášet předčasné soudy. „Víc se asi bude stavět na starších klucích, mezi které určitě patřím,“ přemítá následně.
„Nijak však neřeším, jakou roli mi trenéři přidělí. Splním cokoliv, co se ode mne bude vyžadovat,“ hlásí odhodlaně. „Nepřemýšlím moc nad tím, jestli bych měl hrát v první nebo druhé lajně,“ doplňuje ještě Jiří Moravec.
Poprvé zažívám v přípravě box a inline brusle, výběh sjezdovky mě možná ještě čeká
Do nástupu na led a určení složení jednotlivých formací zbývá ještě hodně času, zatím se liberečtí hokejisté potí pod dávkami na suchu. „Děláme dost nový prvků, které jsem tu ještě nezažil,“ konstatuje.
„Všechny cviky mají ale smysl, hodně se podobají hokeji,“ hodnotí zkušený člen defenzivy Tygrů skladbu tréninkových jednotek Jiřího Kalouse (na snímku). „Nově chodíme na box a jezdíme na inline bruslích,“ jmenuje spolehlivý obránce některé novinky.
Zatímco Bruslařský klub trénuje několikrát týdně přímo na ledové ploše v Nymburce, liberečtí hráči vystačí s kolečkovou obdobou obvyklého pracovního náčiní. „Snad neprozradím nic tajného, když řeknu, že na inline brusle chodíme dvakrát týdně,“ říká Jiří Moravec.
„Jednou hrajeme, což se velmi podobá hokeji, protože se člověk musí rozhlížet. Podruhé pak pracujeme na kondici,“ nechává nahlédnout ještě o něco víc pod pokličku. „I ta příprava na ledě je dobrý nápad. Já osobně bych to uvítal,“ culí se.
Není divu, když sám přiznává, že podobně jako drtivá většina hráčů mezi milovníky drilu na suchu nepatří. Vzhledem k drobnému zranění vynechal i nevábné výběhy sjezdovky Bucharka. „Co jsem slyšel, v tom horku to nic příjemného nebylo,“ ošívá se při myšlence na náročný trénink.
Jiří Moravec v té době léčil lapálii, již utrpěl v Mladé Boleslavi. „Teď už jsem úplně v pořádku,“ libuje si. „Ta sjezdovka mě možná ještě čeká, protože se budu připravovat v kuse bez dovolené. Kluci, co byli zdraví, ji nastoupí za dva tři týdny,“ uzavírá rekonvalescent.