Rok se s rokem sešel a holky měly jet na prázdniny na Slovensko. Panička měla po noční, tak se vyspala akorát tři hodinky, musela se probrat kafíčkem, což teda moc nepomohlo a vyrazilo se směr Kučerov. Tam se totiž holky musely nejprve vyzvednout.
Jééé, chalupa, super, s Bonym jsme se tam na dvorku nejdřív pěkně vyřádili a pak se mohlo vyrazit směr Bánovce nad Bebravou. Všichni jsme se těšili, že konečně vyrazíme na tu slibovanou zříceninu, jenže ouha, panička míní a tchán mění. Prej se pojede na uzený pstruhy. No což se dá dělat, lákala nás vidina procházky kolem rybníku a po lese
Jeli jsme asi půl hodiny, naštěstí pro všechny přítomné v autě, já vyvázl bez úhony. Děda šel objednat pstruhy a my, že se trošku nejdřív projdeme po lese.
Panička nás opět fotila u každé blbiny, kterou viděla. Dokonce mě nacpala do strouchnivělýho stromu. Pche, fotka vypadá hrozně, v lese je tma a špatně se tam fotí. To má za to. Má nás nechat očichávat ty nový vůně.
Já nelenil a hned zkoušel každej klacíček, šišku, prostě všechno, na co jsem narazil. Bony byl v lese vypuštěn a mohl si běhat na volno. Mě si netroufli, protože bych zase upláchl a údajně jsou tady divočáci. Bony má být loveckej, ale vůbec se tak nechová, to já bych mu ukázal....
Pak už jsme se museli vrátit na ty pstruhy. No teda my nevycházeli z údivu, nikde žádnej rybník, jen mrňavý plivátko plný ryb. Sotva tam jeden hodil háček už mu ryba brala. Vedro bylo k padnutí, skoro žádnej stín, to má být ta slibovaná super prochajda?
Jediný, co nás zajímalo, byli divočáci v ohradě.
Opět jsme museli pózovat, tentokrát před rybářskou sítí, já k ní ze začátku vůbec nechtěl jít, vůbec mi nepadla do oka.
Za to Bony to tam začal prozkoumávat, jako by tam bylo něco zajímavýho. Mě teda zajímaly akorát ti divočáci, jenže do ohrady jsem se nedostal.
Tak jsem na ně koukal aspoň zpoza plotu. Řeknu vám, ta zřícenina by byla určitě lepší. Ale já se pěkně pomstil, venku jsem se super vyválel v nečem fajn smradlavým. No, pak jsem musel do vany a to dokonce 2x, protože se mi to povedlo ještě jednou. V neděli po obědě jsme konečně vyrazili k domovu a vzali jsme to přes Slavkov. Jéé mamina...
Tentokrát jsem za ní šel, ale ona mě nechtěla, asi se bála, že jsem se vrátil. Pak dostala panička bláznivej nápad, prej jestli umím plavat. Martina nelenila a už mě nacpala do bazénu. Nejdřív mě držela, aby zjistila, jestli mě pracujou tlapky.....pak už mě pustila a já se řítil ke břehu, kde mě vytáhli. Panička byla spokojená, naštěstí jí to stačilo a nechtěla to opakovat.
Do bazénu šli postupně všichni, Endžína mě ukázala, jak se to dělá a Kajko tam šel taky. potom jsme se spolu honili po zahradě, abysme rychleji uschli. Jen Bony se vodě vyhnul, údajně kvůli chlupům, že by dlouho schnul. To je teda výmluva......
Odpoledne se vydařilo, ale už jsme museli vyrazit domů, před náma byla ještě daleká cesta. Tam jsme oba padli, ani na večerní vycházku a večeři jsme neměli náladu.