Zde si mužete přečíst pár zajímavých článku ke kterým jsou připojena videa :
tunguzský meteorit stále záhadný
V 30. června uplyne sto let od pádu takzvaného tunguzského meteoritu. Záhadné těleso, které roku 1908 zpustošilo pořádný kus Sibiře, aniž by po sobě zanechalo jediný úlomek, asi není třeba představovat - o tunguzském meteoritu slyšel snad každý. Vědci tvrdí, že podivná katastrofa je dnes již spolehlivě vysvětlena, přesto je tu řada faktů, které do jejich teorií nezapadají.
Tunguzský meteorit už byl vydáván za úlomek komety, nebo planetky, miniaturní černou díru, kousek antihmoty, tajnou továrnu neznámého génia na výrobu atomové pumy, kosmickou loď mimozemšťanů i laserový signál od obyvatel cizí hvězdy. A každá z těchto teorií byla "bezpečně prokázána".
Zářící obloha
Dnes se má za to, že těleso, které 30. června roku 1908 explodovalo nad centrální částí Sibiře, přiletělo od jihovýchodu a před svým dramatickým zánikem urazilo v atmosféře nejméně tisíc kilometrů. Doprovodné jevy této katastrofy se ovšem meteoritu příliš nepodobají: exploze způsobila vznik ohnivého sloupu a obrovského oblaku kouře, který vystoupil do výšek desítek kilometrů, a způsobila zemětřesení o síle 5 stupňů Richterovy stupnice, které bylo zaznamenáno i v Anglii. Exploze měla sílu odpovídající tisícovce hirošimských pum. Následující noc byla obloha v celé Evropě pokryta svítícím prachem, takže se dalo nejen číst, ale dokonce i fotografovat na tehdejší nedokonalé fotografické desky.
Nejpodivnější ovšem byla podoba místa dopadu. Když sem konečně po letech dorazila výzkumná expedice, nenašla očekávaný kráter, ani sebemenší zbytek předpokládané planetky, ale jen pokácený a sežehnutý les na ploše větší než 2000 čtverečních kilometrů. V oficiální věda nepovažovala tuto událost za nic mimořádného. Část badatelů se domnívala, že šlo o asteroid, aniž by je znepokojovalo, že se nenalezl sebemenší úlomek. Zbytek předpokládal, že se jednalo o kometu z vodního ledu (snad úlomek odštěpený z Enckovy komety), která se po explozi vypařila. Druhá hypotéza sice působí logičtěji, nepotvrdilo ji však matematické modelování. Proto dnes převažuje názor, že šlo o asteroid, který měl průměr okolo 30 metrů a hmotnost přibližně tisíc tun. Měl explodovat ve výšce 8 kilometrů a jeho jedinou stopou prý jsou mikroskopické silikátové kuličky, které se na místě katastrofy nacházejí ve velkém množství.
Něco je jinak
Nejpodezřelejší na celém případu je naprostá absence kráteru i prokazatelných úlomků kosmického tělesa. Například "pachatel" známého Velkého meteorického kráteru v Arizoně, měl řádově podobné rozměry, jako předpokládané tunguzské těleso - přesto po sobě poctivě zanechal bytelný kráter (průměr 1,2 kilometru, hloubka 225 metrů) i hmotné pozůstatky. V moderní době také spadlo několik velkých meteoritů blížících se rozměry tunguzskému, po žádném však nezůstala světélkující obloha a podobné efekty - zato kráter a úlomky vždy.
Jsou zde i další podivné indicie. Některá svědectví místních obyvatel naznačovala, že těleso v posledních okamžicích několikrát změnilo směr svého letu, který byl prakticky rovnoběžný se zemským povrchem. Také výsledky různých vědeckých měření na místě katastrofy si v udávaném směru letu často protiřečí. Uvedený jihovýchod je jen nejčastější kurs udávaný badateli, zatímco jiní neméně tvrdošíjně obhajují směr jižní, nabo západní. Ruský vědec A. Zolotov navíc vypočítal, že v posledních okamžicích před katastrofou těleso letělo rychlostí pouhých 1 až 2 kilometry za vteřinu. Vzhledem k rychlosti 45 km za vteřinu, jíž se obvykle asteroidy pohybují vesmírem, tedy muselo brzdit i nějak jinak než jen třením o vzduch...
Podle měření také vykazovalo místo katastrofy zvýšenou radioaktivitu. Mladé stromy, které později vyrostly na kmenech padlých při katastrofě, prý jevily značné anomálie. Ruský spisovatel Kazancev proto již v 50. letech přišel s hypotézou, že tunguzský meteorit byl ve skutečnosti kosmickou lodí cizí civilizace poháněnou jadernými motory. Právě jejich exploze v poslední fázi přistávacího manévru měla mít na svědomí pozorované jevy i dokonalé odstranění sebemenších stop po korábu. Doměnka měla živý ohlas - kladný u laiků, záporný u vědců.
Pověsti a dohady
Problém tunguzského meteoritu spočívá mimo jiné v tom, že první expedice vedená Leonidem Kulikem dorazila na místo katastrofy až roku 1927 (tedy bezmála dvě desítky let po události) a měla velmi primitivní vybavení. Dokonalejší průzkum proběhl až po druhé světové válce, to už však zdejší příroda zahladila všechny stopy. Ani tehdy se sem však nedostali žádní západní vědci. O to víc místa tedy zůstalo pro nejerůznější pověsti, dohady a spekulace. S prvními přišli již domorodí obyvatelé, Evenkové. Ti považovali místo katastrofy za prokleté a jen neradi se nechávali přesvědčit, aby provázeli Rusy na jejich expedicích. Mezi nimi se také rychle rozšířily pověsti o tajemných světélkujících kamenech, které se v místě dopadu občas nacházejí. Žádný vědec je však nikdy nenašel.
Své legendy a pověsti ovšem má i moderní věda. Několik amatérských astronomů a laických pozorovatelů den před katastrofou údajně na obloze zahlédlo podivné trubkovité těleso pohybující se velkou rychlostí. Jeden ruský časopis uveřejnil fotografii obrovského meteoritu ležícího uprostřed sibiřského lesa - autora, ani místo, kde byla pořízena, se však nepodařilo vypátrat. Mezi nálezy jedné z expedic na místo katastrofy má být údajně i kus kovu z neobvyklé slitiny. Čas, který od podivné exploze uplynul, stejně jako drsné sibiřské podmínky, neúprosně ničí všechny případné stopy. Tunguzský meteorit se postupně stává legendou, jejíž poctivé a seriozní objasnění bude stále těžší.
http://www.youtube.com/v/EiXpp-i442s&hl=en&fs=1"
ALBERT EINSTAIN
14. 3. 1879 - 18. 4. 1955
Albert Einstein se narodil 14. března 1879 v německém Ulmu. Jeho otec Hermann Einstein řídil rodinou továrnu na výrobu dynam. Ve čtyřech letech malý Albert dostal svůj první kompas a začal se zajímat o fyziku. V roce 1885 se rodina přestěhovala do Mnichova. V deseti letech začal Albert Einstein se samostudiem přírodních věd. V roce 1894 se rodina přestěhovala do italské Pavie, protože se rodinné firmě přestalo v Německu dařit. Albert zůstal v Mnichově, aby dokončil střední školu.
Einstein a škola
V Mnichově Albert Einstein navštěvoval gymnázium. Studium nedělalo Albertovi problémy, co ale nesnášel byla velká přísnost, která na německých školách panovala. Patnáctiletý Albert Einstein (1894) se vzepřel a odešel za rodinou do Pavie. Nepodařilo se mu složit přijímací zkoušky na švýcarskou polytechniku a tak pokračoval na střední škole ve švýcarském Aarau, která měla velmi dobře vybavenou fyzikální laboratoř.
V roce 1896 vstoupil Albert Einstein na polytechnickou školu v Curychu (ETH), aby se mohl stát učitelem matematiky a fyziky. Zde se Einstein seznámil se svou budoucí manželkou, spolužačkou Milevou Marič. Einstein se nerad podřizoval školnímu programu. Vybíral si jen ty oblasti, které ho zajímaly.
V roce 1901 získal Einstein švýcarské občanství. Nedařilo se mu sehnat místo asistenta na žádné z evropských univerzit. Proto jezdil po Švýcarsku jako suplující učitel. Podle dostupných informací se Albertovi a Milevě v roce 1902 narodila nemanželská dcera Lieserl. V té době už Albert Einstein pracoval na švýcarském patentovém úřadě v Bernu a skandál s nemanželským dítětem by ohrozil jeho místo. Proto byla dána Lieserl k adopci. Při své úřednické práci na patentovém úřadu měl Albert Einstein dostatek prostoru k vypracování mnoha svých pozoruhodných vědeckých prací. V roce 1905 obhájil Albert Einstein doktorát.
V lednu 1903 se Albert Einstein oženil s Milevou Maričovou. O rok později se jim narodil syn Hans Albert. V roce 1910 přišel na svět syn Eduard. S Milevou († 1948) se Einstein rozvedl v roce 1919 a vzápětí se oženil se svou sestřenicí Elsou Löventhalovou († 1936).
Zázračný rok
Rok 1905 je označován jako Annus mirabilis (zázračný rok). Albert Einstein publikoval tři zásadní vědecké práce na téma:
fotoelektrický jev,
Brownův pohyb,
,
Einstein a Praha
Do Prahy Albert Einstein dorazil v dubnu 1911. Působil jako profesor teoretické fyziky v Praze. Einstein byl jmenován přednostou Ústavu teoretické fyziky Karlo-Ferdinandovy univerzity. V Praze žil Einstein rok a čtvrt. Jeho pražský pobyt přinesl 11 vědeckých prací. Pravdou je, že Einsteina a jeho ženu Milevu Praha moc nenadchla.
Do Prahy se Einstein vrátil v roce 1921 přednést přednášku na téma své teorie relativity.
V roce 1912 Albert Einstein opuští Prahu a vydávává se do Curychu. Tady je jmenován profesorem teoretické fyziky. V roce 1914 se Einstein stal profesorem fyziky na univerzitě v Berlíně a ředitelem tamního Institutu císaře Viléma. Ve stejném roce získal německé občanství. V roce 1921 se Albert Einstein stal členem londýnské Královské společnosti.
V Německu zůstal až do roku 1933, kdy byl přinucen politickou situací emigrovat do USA. Einstein zde získal pozici profesora teoretické fyziky na Princetonu a ve fyzikálním ústavu v Princetonu. V roce 1940 získal americké občanství. V roce 1945 své místo opustil.
Speciální teorie relativity
Již v počátcích své vědecké práce Albert Einstein rozpoznal nedostatky newtonovské fyziky. Proslulost mezi veřejností získal především speciální teorii relativity, zejména rovnicí popisující závislost energie na hmotnosti E = mc2.
Fotoelektrický jev a další objevy
Významné jsou jeho práce v kvantové teorii světla, objasnění fotoelektrického jevu (Nobelova cena 1921). Vnější fotoelektrický jev vysvětlil Albert Einstein v roce 1905 s uplatněním hypotézy o kvantové povaze světla (Max Planck).
Důležitá je teorie Brownova pohybu a speciální teorií relativity (toto převratné dílo vytvořil Einstein ve svých 26 letech).
Obecná teorie relativity
V roce 1915 dokončil Albert Einstein práci na obecné teorii relativity, která představovala zvrat v celém dosavadním pojetí fyziky. Některé postuláty teorie relativity, ve které hledá vazby mezi gravitací a geometrickými vlastnostmi časoprostoru, potvrdila astronomická měření (poprvé byla potvrzena 29. května 1919 při sledování zatmění Slunce). Jiné závěry se se však uspokojivě nepodařilo dokázat do současnosti. Einsteinovy se tak podařilo alespoň částečně pochopit vesmír jako celek.
Podpis Alberta Einsteina
Po druhé světové válce se Albert Einstein stal předsedou sdružení amerických fyziků, které se postavilo proti zneužití jaderné energie pro válečné účely. Byl mu nabídnut úřad presidenta státu Izrael (1952), což odmítl. Spolupracoval s Dr. Chaimem Weizmannem na založení Hebrejské univerzity v Jeruzalému. Ke konci života Einstein pracoval na jednotné teorii pole.
Albert Einstein zemřel 18. dubna 1955 v Princetonu
http://www.youtube.com/v/l-1Z2wi2uSA&hl=en&fs=
Carcharodon megalodon
Pokud vám nahání hrůzu při koupání v moři , představa setkání se žralokem lidožravým (Carcharodon carcharias), který mimochodem žije i v Chorvatsku a jiných oblíbených koupacích zemích, představte si že byste se se setkali s tímto kouskem. Foto sice neni, ale z rekonstrukce čelisti si asi dovedete představit jakej tenhle vyhynulej žralůček býval pašák. Pro detailuchtivý přátele: jmenuje se Carcharodon megalodon a měl zoubky něco kolem 30 - 40 cm velké "http://www.youtube.com/v/C5hALLQvZhU&hl=en&fs=1type="application/x-