„Ty se nezdáš," zašeptal jí do ucha Deidara, když šli do jeskyně.
„A ty brzo jednu schytáš."
„Co se hned tak čertíš? Mimochodem, ty cucfleky ti ta tom krku celkem slušej."
„Nenabaluj!"
„Jenom říkám fakta."
„Tak proč to vyznělo tak, že tě mrzí, žeš je tam nemoh udělat ty?"
„No..ehm...já...víš...."
„Takže jsem měla pravdu," šťouchla ho loktem.
„A ani jsem se ti nemusela hrabat v hlavě."
„....."
„Tak co přiznáš konečně barvu?" Podívá se na něj pobaveně.
Deidara si jenom povzdechne.
„Fajn, nebudu zapírat, že se mi líbíš a svym způsobem tě mám i rád," řekl rezignovaně.
Kitou se usmála a dala mu pusu na tvář.
„Svym způsobem tě mám taky ráda, ale spíš jako staršího bráchu."
„Fakt? To jsme na tom asi stejně.“
„Jo-bráchu co se chová hůř jak malý dítě."
„Já ti dám jako malý dítě!"
„Já jsem řekla hůř!"
Všimla si, že Deidara překročil pomyslnou mez trpělivosti a tak se radši rozběhla napřed.
„Okamžitě se sem vrať," zakřičel na ní naštvaně.
„Ani mě nehne," ozvalo se zdaleka.
Blonďáček se už za ní chtěl rozběhnout, ale zastavil ho Pein.
„Nech toho. Oba jste úplně stejný. V boji jste skvělí, ale normálně horší jak malý děti!"
Dei uraženě nafoukl tváře a ruce si založil na prsou.
Chtěl na to svému šéfovi něco odpovědět, ale zarazil ho něčí hlas.
„Já ti dám, že jsme oba stejný! Je nad slunce jasný, že on se chová hůř než já," stála Kitou před Peinem a tvářila se jako bůh pomsty.
„Řekl jsem co si myslím a stále si za tím stojím."
Kitou udělala úplně stejnou grimasu jako Deidara a šli tak vedle sebe. Pomineme-li pohlaví a vzhled, vážně se teď chovali jako dvojčata.
Sasori si toho všiml a otočil se na ty dva:
„Jste si vážně jistí, že nejste sourozenci?"
„To bych teda dopad/la," řekli na stejno.
„Já o tom začínám vážně uvažovat," připojil se do debaty Kisame.
„Ty buď zticha nebo si z tebe udělám sushi!"
„Můžete už přestat říkat oba úplně to samý?" Obořil se na ně Pein.
„A proč? Baví nás to?!"
Všichni z nich už byli na prášky a ti dva si to moc dobře uvědomovali a náležitě se tím bavili.
Po chvíli konečně dorazili na konec své cesty, kde už čekali Kakuzu s Hidanem a na zemi vzpírajícím se petiocasím Jinchuurikim.
„Musí se tak vrtět," řekla Kitou.
„Co si myslíš, nejradši bych ho na místě obětoval Jashinovi."
„To hold nemůžeš."
„To vim i bez tebe.....Jau-co do mě kopeš ty *hooodně dlouhá cenzura* :-) ( nechtělo se mi psát všechny ty nadávky)
„Nedáváš mi na vybranou Gobi," povzdechla si Kitou a začala skládat pečetě.
„Věř, že tentokrát to bude pecka-ale k tvé smůle to i tak přežiješ.
Raiton:Hiraishin"
Přiložila mu ruku na hruď a pětiocasý už padal k zemi v bezvědomí.
„Cítím tu něco spáleného," řekl Hidan.
„Že by tvoje vlasy?"
„Vtipný," a vyskočil spolu s Kitou na sochu, ktetou už mezitím Pein přivolal.
„Vzhledem k tomu, že nás už není jenom devět, ale plný počet-poupravíme celé pečetící jutsu."
Začal skládat pár pečetí a potom začali všichni soustředit svou chakru.
„Fuuin Jutsu: Genryuu Juu(10) Fuujin ( originál: Fuuin Jutsu: Genryuu Kyuu(9) Fuujin)"

Už tam stáli celý den a noc a při představě, že si tam ještě pobudou se dělalo některým "nejmenovaným" členům nevolno.
„Mám hlad," řekl Hidan a všichni do jednoho ho chtěli uškrtit. Jashinžel :-) se nemohli pohnout z místa aniž by tim všechno pohnojili a všechno potom dělali znovu.
„Jak jsme daleko," zeptala se Kitou celá zoufalá. Už se totiž nemohla dočkat až Hidana zase prohodí zdí.
„Už jsme ve dvou třetinách. Večer bychom měli být hotoví."
„Tak rychle?"
„Kitou má více méně neomezenou zásobu chakry a dodává jí víc, tím pádem nespotřebujete tolik vlastní chakry."
„Aby ses nám neunavila," popíchnul jí bělovlásek.
„Na tvoje zmlácení mám vždycky síly dost."
„Nechte toho handrkování a soustřeďte se."
Když večer skončili, spadl bývalý Gobi no Jinchuuriki mrtvý na zem.
„Zetsu je tvůj."
Ten se jenom olízl.
„Že na něj má vůbec chuť. Já se na něj jenom podívám a není mi dobře a to nejsem kanibal," otřepala se Kitou.
„Darovanému koni na zuby nehleď jsi nikdy neslyšela," ozval se jí za zády Kakuzu.
„Čirou náhodou jo, ale od tebe se mi to nějak nezdá."
„Proč?"
„Neřeš," mávla rukou a chtěla se rozejít, ale rukou se jí podlomila kolena a začala zhluboka dýchat.
„V pořádku," byl hned u ní Deidara.
„Jo, jenom je to trochu nezvyk. Ještě nikdy jsem ze sebe nebyla schopná dostat tolik chakry."
„Na kolik jsi to viděla?"
„Vždycky jsem zůstávala na těch 7%, ale za ten den a půl to teď bylo jednou tolik."
Zavřela oči se soustředila se, aby uvolnila část své potlačované chakry. Začala znovu pravidelně dýchat a zvládla se postavit.
„Už je mi fajn," řekla a protáhla se.
„Tak rychle," pochyboval Kisame.
„Jo, jenom jsem si musela dodat do oběhu znovu chakru a jsem naprosto v pohodě."
Najednou se zarazila jako by si na něco vzpomněla. Škodolibě se usmála a podívala se na Hidana.
„Mimochodem, tobě ještě něco dlužim."
Ten jenom nasucho polkl a byl fuč.
Kitou se jenom ušklíbla.
„Srab.....Peine?"
„Hn?"
„Kdy se začne s Dvouocasou?"
„Zítra ráno."
„Fajn," potom se ještě otočila na Zetsua, který se už skláněl nad nehybným tělem.
„Hej, přechode-(narážíme na to, jak je Zetsu " pruhovaný" :-) ) - koukej to tady po sobě potom uklidit!"
Dohnala Itachiho, vzala ho za ruku a opřela se mu o rameno.
„Skoro spíš."
„Nepovídej," ušklíbla se, ale už v tom nebylo tom nebylo tolik energie jak byla unavená.
Začala pomalu klimbat a s těží udržela oči otevřené.
Zaslechla Itachiho povzdechnutí a potom jak jí někdo zvedá ze země a bere jí do náruče.
„Polož mě na zem, umim chodit sama," řekla sotva slyšitelně, protože skoro spala.
„To sice jo, ale teď skoro spíš."
Kitou se už ani nezmohla na protest. Jenom obtočila svoje ruce kolem Itachiho krku, aby to bylo pro oba pohodlnější a konečně usnula.
„Od kdy seš tak pozornej," kroutil nad tím Kisame hlavou.
Uchiha ho náležitě ignoroval a nesl Kitou k sobě. I když měl pokoj sám pro sebe stále tam stály dvě postele. Na tu kterou nepoužíval položil spící dívku, sundal jí plášť a boty a přikryl jí.
Sám si potom lehl k sobě do postele a během chvíle spal.

I když se Kitou pravidelně budila mezi prvními, to ráno vstávala skoro poslední.
Za doprovodu neustálého zívání se došourala do jídelny a zaplula na své místo na konci stolu vedle Itachiho.
„Pak kdo je tu šípková růženka," dobíral si jí Kisame.
„Dej mi svátek, ani na to dohadování s tebou nemám sílu."
„Neříkej mi, že jsi unavená?"
„Spíš ještě na půl spim," a aby si ostatní nemysleli opak, znovu zívla a pustila se do jídla.
Ani nevnímala co jí. Potom zamumlala díky za snídani a zaplula do koupelny, kde na sebe pustila studenou sprchu.
„To je teda budíček," pomyslela si, když ještě celá promrzlá vycházela z koupelny.
„Kde jsou Sasori a Kisame?"
„Šli pro dvouocasou."
„A proč už ste nešli dolů?"
„Čekáme na tebe."
„Vážně by mi nedošlo, že kdybych vás nemohla najít, že budete v jeskyni," protočila oči v sloup.
„Taky jsem toho názoru," popíchnul jí Hidan.
„Škádlíš hada bosou nohou."
„O hadech mi ani nemluv."
„Proč bojíš se jich?"
„No dovol?"
„Co?"
„Radši nic."
Jenom pokrčila rameny a vydala se směrem do podzemí.
„A jde se znova na to," neznatelně si povzdechla, když stála v jeskyni na přivolané soše.
Pohled jí padl na Yugito, která se tvářila zděšeně. Jenom se na ní ušklíbla a potom se začalo s vyjímáním.
Po dvou hodinách:
„Už to bude?"
„Zmlkni Hidane!!!!"