Nikdy neříkej nikdy
Nikdy neříkej nikdy
Tak a je to tady další školní rok začíná. Stejnej kolotoč jako vždycky. Desítky věčně ho pronásledujících holek. Jakmile Komui vejde do třídy ozve se hromadné „kyaaa“. A hned se k němu všechny holky seběhnou a začnou ho zasypávat miliardou otázek typu kde jsi byl o prázdniny, co jsi dělal, jak jsi se měl, nechceš něco k pití, máme ti něco přinést.
Sakra už mi to vážně leze na nervy, nesnáším ty věčně pištící holky! Zase se nic nezměnilo.
Marně doufal, že si najdou, přes prázdniny, nějakého kluka a daj mu už konečně pokoj. Jenže to nééé!!! Oni se prostě zaměřili na něj a nikdo jiný u nich neměl šanci. Ono se není ani čemu divit, protože Komui je vysoký, štíhlý, má sportem vypracované tělo, polodlouhé černé vlasy, temně fialové oči. Prostě to byl nejhezčí kluk na celé škole, nebo spíš v celém městě. Ale co na něm všichni obdivovali byl ten jeho věčně lehce ironický úsměv na rtech, jeho chladný přístup ke všemu co se kolem něj děje, kromě chvil kdy se věnuje svým oblíbeným sportům a že jich je hodně, dělá bojové umění, kendo, lukostřelbu. To jsou jediné chvíle kdy z něj čiší emoce plné touze po výhře, po tom být nejlepší a vždy vše zvládnout, nikdy nepřestane dokud vše není dokonalé. V tu chvíli mu mizí z obličeje ten jeho chladný výraz a mění se ve výraz plný odhodlání. Ale teď v tuhle chvíli nasadil svou obvyklou masku lhostejnosti a prostě si ničeho a niko nevšímal až do chvíle, kdy se mezi stovky otázek od těch uječenejch holek vkradl neznámý hlas s otázkou na kterou by si přály všechny holky znát odpověď ale nikdy se neodvážili se zeptat.
„Máš holku?“
Komui se za hlasem otočil a spatřil tam vysokého kluka s dlouhými bílými vlasy jak se na něj upřeně dívá s naprosto vítězoslavným a taky trochu ironickým úsměvem. Celá třída ztichla a zírala na neznámého cizince. Zakázaná otázka byla vyslovena a ještě k tomu někým koho v životě neviděli. Všichni mlčely a sledovaly jejich tichý souboj očí. Jenom pár holek potichu vypísklo a svezli se k zemi.
Co to je za kreténa?! Kdo si jako myslí, že je?! No každopádně to bude k něčemu dobrý. Vypadá to totiž, podle těch zamilovaných pohledů co na něj začala polovina holek házet, že se zbaví minimálně poloviny svých otravných obdivovatelek a když budu mít štěstí tak i všech.
Což ovšem okamžitě vyvrátil jelikož druhá polovina na něj začala naopak házet nenávistné pohledy. Jak si mohl jenom dovolit dát takovou otázku jejich úžasnému Komuimu?! Tak to tak vypadá, že se holky rozdělí na dva tábory.
„Takže?“
„Takže co?“
„Na něco jsem se ptal.“
„Myslim, že ti do toho moc není!“
„To je dost možná pravda. Ale já to chvi prostě vědět.“
„Proč?“
„Já ani nevim, prostě mě to jenom zajímá. Když vidím tu bandu holek co tě obklopuje tak si říkám, že to tvojí přítelkyni musí asi hodně vadit. Tedy jestli nějakou máš. Takže?“
„Tak když tě to tak strašně zajímá tak pro tvou informaci žádnou nemám. A ani o žádnou nestojím.“
Misakymu se na obličeji objevil spokojený úsměv a v očích mu hráli jiskřičky pobavení. Naproti tomu, holky toto jeho prohlášení málem složilo. Jejich milovaný Komui je nechce. V tu chvíli i ten nejmenší plamínek naděje co dřímal v jejich srdcích úplně zhasl a všechny se na něj otočili s obličeji plnými zklamáním a smutku. Přesto byly ale rozhodnuty zůstat mu i nadále věrné. Přece jenom, možná se to jejich láskou a péčí změní a možná po jedné z nich jednoho dne zatouží. A každá doufala, že ta jedna jediná, která bude mít to štěstí bude právě ona. Jenže tahle odpověď jenom Misakimu nahrála na smeč.
„Ale ale ale. Pán nechce holku? A co takhle kluka?“
Tak tahle otázka opravdu všechny šokovala. Misaky využil chvilky překvapení a ve vteřině byl přímo u něj a jejich obličeje dělilo jen pár milimetrů a přitom Misakimu zašeptal tak aby to nikdo jinej neslyšel.
„V tom případě já sem volnej. Jestli máš zájem tak jsem ti k službám.“
Než to dořekl tak se pomalu přesunul k jeho uchu a přímo do něj mu zašeptal
„Já totiž zájem mám.“
Misaky se naklonil a jazykem podráždil jamku za uchem a potom ho do něj něžně kousl. Odtáhl se a zadíval se mu zase do očí a teď už dost hlasitě, tak aby to všichni slyšeli řekl „Rozmysli si to.“
Komui byl tak šokovaný, že se nemohl ani hnout. Jenom na něj zíral s naprosto překvapeným výrazem. Po chvíli když už se vzpamatoval sklonil hlavu až mu vlasy spadaly přes oči a procedil mezi zuby „Nikdy!“
Po té tak prudce vstal až židle, na které seděl, dopadla s třesknutím na zem a rázným krokem odcházel ze třídy.
„Nikdy neříkej nikdy!“
Při jeho odchodu ho provázeli pohledy všech přítomných, kteří byli naprosto zmatení, jelikož nevěděli co mu to ten kluk říkal, že ta jeho věčně lhostejná maska zmizela a místo toho mohli vidět naprosto nenávistný pohled, kterým se na něj zaměřil. A stále slyšel ten jeho smích.
Kdo to doprdele vůbec je?! Co je to za kreténa?! Co si to vůbec dovoluje?! A proč se mi to doprdele líbilo?!!!
Nemohl zapomenout na tu vlnu vzrušení, která jím projela, když se ho dotkl jeho jazyk na tom nejcitlivějším místě. Nejhorší pro něj bylo, že v tu chvíli si opravdu přál aby nepřestával. Chtěl aby pokračoval a on by se mu vůbec nebránil protože v tu chvíli to prostě chtěl. Pořád si to přemítal dokola a sám sebe přesvědčoval, že se mu to nelíbilo, že to bylo nechutný a to co cítil byl odpor a ne touha. Jenže bohužel pro něj, nedokázal přesvědčit ani sám sebe.
Nelíbilo se mi to! Bylo to odporný. Já přece nejsem teplej!
Vážně?Tak proč si teda ještě neměl nikdy holku? Proč je všechny odmítáš? Proč ti připadaj všechny otravný? Proč se ti nikdy žádná nelíbí?
Protože prostě žádná nebyla dost hezká ani chytrá nebo vtipná!!!
Opravdu? A co ta holka co přijela na návštěvu k sousedům. Ta byla krásná, byla chytrá, byla vtipná a chtěla tě. Byla úplně vše co jsi vyjmenoval. Proč se ti teda nelíbila. Proč s tebou nic neudělalo když tě náhle políbila.
Protože…
Protože co?! Jenom jsi ji lhostejně odstrčil a bez sebemenšího zájmu si odešel. Proč?
Protože….Protože!!!
Protože se ti prostě holky nelíběj!
Ne, to není pravda, líběj!
Nepovídej a copa se ti teda na nich líbí. Nebo líp která se ti kdy líbila? Žádná!
To není pravda!
Ale je tak už si to přiznej. Ony se ti nelíbí ale on jo!
Ne!!
Ale no tak, přiznej si to! Hned jak promluvil, jak ses mu podíval do očí. Hned se ti líbil.
Ne!!
Ale ano. Líbil.
Ne nelíbil. A neodporuj mi.
Kdo ti odporuje leda tak ty sám sobě! Diskutuješ tady sám se sebou a ještě se vztekáš, že mám pravdu.
Nemáš!
Mám. A ty to víš, jenom si to nechceš přiznat.
Ne! Nemám si co přiznávat!!!
Komui stál na střeše a dohadoval se tahle se svým vnitřním hláskem pochybností ještě další půl hodiny než ho konečně utišil a teď už klidný a vyrovnaný se vracel do třídy když si uvědomil, že na tý střeše byl docela dlouho a že vyučování už muselo dávno začít. Rychle se rozeběhl mířil přímo do třídy ale jak běžel nedával moc pozor na cestu a hned na prvním schodě se mu smekla noha a on už se viděl se zlomeným vazem dole na zemi. Najednou ho ale objala něčí ruka okolo pasu, stáhla ho na sebe aby nespadl dolů a místo toho spadli oba na zem. Komui si úlevně oddychl a děkoval bohu, že tady zrovna někdo šel a chytil ho jinak by mohl dopadnout opravdu hodně špatně.
„Děkuji“
„Bylo mi potěšením ani nevíš jak velkým.“
Komui ihned poznal komu patří ten sametový hluboký hlas a začal se mírně třást.
Sakra, proč mě musí chytit zrovna on?! Sotva se trochu uklidním, tak se tady zase objeví on.
Panebože proč se tak třese? Vždyť se mu nic nestalo, stačil jsem ho ještě strhnout aby se nezřítil dolů z těch schodů. Byl by to vážně ošklivej pád.
Misaky se o něj začínal vážně bát. Myslel si, že je v šoku a tak ho začal klidným tichým hlasem uklidňovat a přitom ho jemně hladil po hrudi bez jakýkoliv postraních úmyslů, v tu chvíli mu šlo jen o to aby se Komui uklidnil. Jenže to bylo to nejhorší co mohl udělat, protože ten jeho hlas a jeho doteky Komuiho rozrušovali právě nejvíc.
„No tak, už je to dobré. Nic se nestalo. Stačil jsem tě chytit. Nic ti není. Jsi v bezpečí. No tak prosím uklidni se už.“
Jenže to bohužel vůbec nezabíralo spíš naopak se to ještě zhoršovalo. Misaky už začínal být vážně dost zoufalý.
Sakra!!!! Co mám dělat!?! Proč se pořád tak třese?! Co mám dělat? Co mám dělat? Co mám dělat?
Misaky se zpoza něj pomalu vyprostil, posadil si ho na klín, něžně ho objal a stále mu šeptal uklidňující slova do ucha. Komui se konečně začal uklidňovat a nechal se klidně objímat.
Ach bože. Proč je mi teď tak dobře? Proč je mi v jeho objetí tak příjemně? Proč se mi líbí jak mě hladí po zádech a stále mi šeptá do ucha ty nesmysli jako kdybych byl malé dítě. Už je mi to jedno. Chci takhle zůstat. Chci aby mě stále objímal, aby mě hladil. Chci to! Všechno a mnohem víc. Mnohem, mnohem víc!!! Prosím!!! O co vlastně prosím? Ani sám nevím.
„Tááák, jen klid. Už jsi v pořádku. Jsi v bezpečí. Držím tě neboj. Jenom už se prosím přestaň tak strašně třást. No konečně. Vidíš? Všechno je v pořádku nic se nestalo.“
„Prosím.“
„Cože?“
„Prosím!“
Misaky už začínal být vážně hodně zmatený. Když už si myslel, že je všechno v pohodě, že už se uklidnil. Když se přestal třást, tak ho najednou začal o něco prosit. Ale vůbec netušil o co ho prosí. Jediné co věděl je, že ho teď za žádnou cenu nechtěl pouštět. Chtěl ho takhle držet už napořád. Miluje ho! Miluje ho už od té chvíle co ho prvně viděl o prázdninách v parku s tou holkou. Jak té holce v té chvíli záviděl, že tam je s ním. Věděl, že u něj nemá šanci, vždyť má holku ale stalo se něco co nečekal, když ho ta holka políbila tak ji bez sebemenšího zájmu odstrčil a odešel se slovy že o ni nemá zájem. V tu chvíli se do něj opravdu zamiloval. A rozhodl se ho získat pro sebe. Bože jak v té chvíli děkoval bohu, že jeho tátu přeložili z Tokia do tohohle malého zapadákova, protože tady má rozjet další pobočku jejich firmy. I když kvůli tomu nejdřív hodně vyváděl nechtěl sem jet, zrovna se mu začal na obzoru rýsovat vztah a on se má odstěhovat ještě dřív než stačil vůbec začít. Když všem oznámil, že se bude stěhovat viděl, že i on byl hodně smutný a zklamaný jenže mu stačil jenom jeden týden a hned si našel jiný objekt své touhy. Což Misakyho úplně zničilo nenáviděl své rodiče za to že se stěhují dával jim to všechno za vinu. Nikdy ho ani nenapadlo, že by pro něj stejně nebyl moc dobrý přítel, když si tak rychle dokázal najít náhradu. Ale v tu chvíli když ho tam viděl za to všechno děkoval.
„O co prosíš Komui?“
„Prosím!“
„Ale o co? Co mám udělat?“
Najednou cítil jak se od něj mírně odtahuje, pak se mu Komui zahleděl ze zoufalým pohledem plným touhy a slz přímo do očí. „Prosím“ To Misakyho úplně šokovalo. Pár vteřin nevěděl co má dělat. Nikdy ho takhle neviděl vždycky měl jenom ten svůj lhostejný výraz s ironickým úsměvem a teď se tváří tak jako by strašně trpěl a zároveň toužil. Ale po čem? Po něm? V tu chvíli Misaky přestal váhat vzal jeho obličej do rukou palcema setřel slzy a jemně ho políbil na rty. V tu chvíli cítil, že se Komui úplně uvolni, že už je opravdu v klidu. Stále ho jemně líbal na rty. Komui trochu pootevřel rty a tak toho Misaky okamžitě využil a zajel mu jazykem do úst aby tak jejich polibek prohloubil. Komui mu začal pomalu na jeho polibek odpovídat. Jejich jazyky se jemně proplétaly. Misaky byl v sedmém nebi líbali se tahle asi ještě dalších deset minut ale Misaky si uvědomoval, že ten krásný polibek musí ukončit. Když se učitel ptal kde je Komui, řekl mu, že je mu špatně a učitel ho poslal aby se za ním šel podívat jestli je v pořádku. A jestli se co nejdříve nevrátí tak pošle někoho dalšího aby se po nich šel podívat. Přestal ho tedy líbat a mírně ho od sebe odtáhl aby se mu mohl podívat do očí. A zase na něj začal nevěřícně zírat. Jelikož ten jeho výraz, výraz plný touhy. Jeho oči stále trošku vlhké od slz, mírně přivřené ale ten jejich pohled, pohled zastřený touhou. Věděl, že v tuhle chvíli Komui nic jiného než je samotné nevnímá. Jemně ho pohladil po tváři.
„Už musíme jít. Musíme se vrátit do třídy, nebo sem pošlou někoho dalšího.“
Znovu ho pohladil a věnoval mu ještě jeden letmí polibek. To, že sem pošlou někoho dalšího konečně Komuiho vzpamatovalo. Z ničeho nic úplně vystřelil. Misaky se taky postavil a podíval se mu do očí s něžným úsměvem na rtech. Komui se pod jeho pohledem začal červenat. Nevěděl kam s očima, nevěděl co má dělat, jak se má chovat. Vždyť se spolu právě líbali. Líbal se s klukem a vážně se mu to líbilo. Chtěl aby ho líbal dál ale to opravdu teď nešlo. Nechápal jak může po tom všem být tak klidný. On sám nebyl ani trochu klidnej, uvnitř sebe hořel neukojenou touhou.
„Jdeme?“
„Hm“
„Ale no tak. Neříkej mi, že se semnou stále nehodláš bavit.“
„Ne to ne. Já jen že…“
„Že co?“
„Ještě jsem nikoho nelíbal. Takhle. Jak můžeš být tak klidný.“
„A proč bych nebyl? Líbíš se mi. Chtěl jsem tě políbit už od začátku. Což se mi konečně splnilo, takže není žádný důvod proč bych neměl být klidný. Vlastně jsem teď naprosto spokojený.“
„Ale oba dva jsme kluci. A to není normální!“
„No a co?! Podle mě je to naprosto normální. Je jedno koho líbáš jestli je to holka nebo kluk! Když se ti líbí a máš ho rád tak je to všechno úplně jedno a všechno je správné.“
„Ale viděli jsme se poprvé v životě a ani neznám tvoje jméno.“
„Jmenuju se Misaky a já jsem tě dneska neviděl poprvé. Znám tě už od začátku prázdnin. Přestěhovali jsme se sem hned první den prázdnin a pár dní po tom jsem tě potkal v parku. I ty jsi mě potkal. Ale spíš sis mě nevšiml.“
A v tom se ohromě pletl. Komui si ho všiml několikrát. Všiml si ho v parku když tam byl s Inoue. Všiml si ho když byl nakupovat, když se byl jen tak projít a ještě bezpočtukrát po tom. Jenomže to ani jeden nevěděl. Misaky byl prostě přesvědčený, že si ho nikdy nevšiml. A Komui ani nevěděl, že ten záhahný kluk kterého potkával celé prázdniny a který ho taky pokaždé když ho viděl mírně vyvedl z míry. Nevěděl to proto, že Misaky nosil celé prázdniny čepici a měl obarvené vlasy. Máma ho ale první den školy donutila si tu barvu z vlasů smýt. Možná, že kdyby si je nechal obarvené a měl ten culík tak by ho možná i poznal.
Zrovna ve chvíli kdy došli ke třídě a chtěli jít dovnitř se dveře otevřely a v nich stál sám učitel s docela dost rozmrzelým pohledem.
„Kde jste tak dlouho?!“
„Omlouvám se pane profesore, že nám to trvalo tak dlouho ale tady Komuimu opravdu nebylo moc dobře. Tak jsem mu pomohl aby mu bylo lépe.
Komui na něj vrhl dost naštvaný pohled.
To nemohl říct prostě, že mi bylo špatně?! Takhle učitelovi určitě dojde co jsme tam dělali. Zabiju ho. Každopádně. Je mrtvej.
Komuimu se ze strachu, že to učitelovi dojde vytratila barva z obličeje a to s kombinací ještě mírně vlhkých očí od slz a nateklých rtů od polibku způsobilo, že když se na něj učitel podíval nabyl přesvědčení, že je Komui pravděpodobně opravdu nemocný. Začal se bát aby se mu tady ve třídě při vyučování nesložil. Po chvíli pozorování ho poslal okamžitě na ošetřovnu, protože opravdu nevypadá moc dobře a aby se mu něco nestalo po cestě tak tam pro jistotu s ním poslal Misakyho jako doprovod.
„To je dobré pane profesore, já tam dojdu sám. Navíc Misaky je tady nový tak by tu měl radši zůstat.“
„V žádném případě nepůjdeš sám. A právě proto, že je tu nový tak alespoň zjistí kde je tady ošetřovna.“
„Velice rád ho tam dovedu. Nebojte se postarám se aby mu už bylo dobře“
Vážně ho zabiju.
Učitel spokojeně pokýval hlavou a šel zpět do třídy, zatímco Komui s Misakym zamířili na ošetřovnu.
Jelikož byl Komui opravdu hodně naštvaný zařekl se, že s ním nepromluví ani slovo a jakmile bude moct tak ho prostě zabije. Jenže problém byl v tom, že Misaky měl úplně jiné úmysly. Plánoval totiž na ošetřovně dotáhnout do konce to co začali na schodech.
Po několika marných pokusech o zavedení řeči se už Misaky totálně vytočil, chytil ho za ruku, přirazil ho zády ke zdi a začal ho líbat. Komui se mu snažil se vykroutit ale bohužel měli oba dva stejnou sílu takže boj byl dost marný prostě zůstaly ve stejné poloze. Po chvíli, když už Misaky cítil, že se Komui uklidnil, povolil sevření a jemně ho objal jednou rukou kolem pasu a druhou mu zajel do vlasů. Komui už neměl sílu ani touhu mu vzdorovat a tak prostě ovinul své ruce kolem jeho krku s kapitulací, že je holt na kluky a zrovna tenhle se mu vážně líbí a možná i něco víc. Touží po něm celým svým tělem. Misaky ho stále nepřestával líbat a jednou rukou mu pomalu zajel pod košili a začal mu dráždit bradavky. Komui mu tiše vzdychal slastí do úst. Když už se věnoval oběma bradavkám dostatečně dlouho začal svou ruku přesouvat níže až k jeho pásku, který by i rozepnul bohužel ale zaslechl blížící se kroky. Rychle Komuiho i sebe upravil a zamířil s ním na ošetřovnu. Když tam konečně došli, rozrazil dveře a vlítl s ním dovnitř.
„Co se to sakra děje?! To neumíte zaklepat než něk…..Panebože co se mu stalo? Doveď ho sem na postel já ho hned prohlédnu.
Chvilku ho prohlíží, měří teplotu, kontroluje tep, poslouchá plíce a stále při tom kroutí nevěřícně hlavou.
„To je zvláštní, je celý červený mírně se mu lesknou oči až to vypadá, že musí mít vysokou horečku ale on nemá ani zvýšenou teplotu. Má sice trochu zrychlený tep ale jinak je naprosto v pořádku. Pro jistotu ho tady ale radši nechám trochu prospat. Ty jsi z jeho třídy? Tak tu s ním prosím tě zůstaň. Já už musím teď odejít. Mám službu v nemocnici. Když se prospí tak bude určitě v pořádku nic mu není. Tak já jdu. Jo tady máte oba omluvenku na zbytek dne. Až se vzbudí tak ho prosím odveď domů. Tak já už musím.“
Zabouchla za sebou dveře a zmizela.
Misaky pomalu ani nestíhal co všechno řekla, zachytil jenom, že šla pryč, už se nevrátí, že má Komui ležet, že mu nic není, což samozřejmě moc dobře věděl, a že tu s ním má zůstat. Což je naprosto dokonalé. Usmál se a zamířil ke Komuimu lůžku. On na něm jen seděl a čekal až k němu přijde.
Jakmile k němu došel, ovinul mu paže kolem krku a začal hned vášnivě líbat. Misaky ho položil na postel a sám si tam k němu taky vylezl. Začal ho líbat na krk a při tom mu rozepínal košili, která ihned letěla na zem. Líbal ho na krku a svým jazykem pomalu putoval po jeho hrudi nejdřív k jedné a potom i k druhé bradavce a zanechával za sebou vlhkou cestičku.
Komui byl z toho úplně mimo pomalu ani nevnímal co sám dělá jediné co vnímal byly Misakyho doteky a jeho polibky. Misaky se pomalu přemístil až k jeho pupíku a něžně ho obkroužil jazykem a políbil ho. Přitm co ho takhle laskal jazykem mu rozepnul pásek i kalhoty, trochu mu je stáhl a zajel rukou pod jeho spodní prádlo zatím se opět začal věnovat jeho bradavkám začal třít jeho penis po celé jeho délce. Komui už nedokázal myslet na nic jiného než na tu úžasnou rozkoš, kterou mu právě Komui poskytoval svými polibky a doteky. Misaky ho znovu začal vášnivě líbat a oba se začali věnovat vzájemnému vzrušujícímu tanci svých jazyků. Po chvíli se Misaky zase začal přesouvat od jeho úst ke krku který zasypával nespočtem něžných polibku a poté se zase začal věnovat jeho bradavkám a pomalu se přesouval stále níž když už si Komui myslel že už to nemůže ani být úžasnější, že už je na pokraji výbuchu jeho extáze ho vzal Misaky do úst. Nejdříve jen dráždil špičku jeho penisu svým jazykem poté ho vzal plně do úst a zasunul si ho skoro celého do úst pak ho zase vydal e jen tak ho lízal a dráždil jazykem. Mezitím mu sundal kalhoty i spodní prádlo úplně mírně mu roztáhl nohy aby se mohl dostat k jeho zade mírně mu roztáhl nohy aby se mohl dostat k jeho zadečku. Naslinil si jeden prst a začal jím kroužit po jeho otvoru aby se co nejvíce uvolnil po chvilce mu tam vsunul jeden prst a pomalu jím začal pohybovat. Toho se Komui trochu lekl a celý se stáhnul. Misaky se opět přesunul na jeho rty a začal ho zase líbat a přitom ho uklidňoval aby se nebál a jen se uvolnil. Jeho polibky a uklidňující hlas opravdu zabírali a Komui se po chvíli opět celý uvolnil Misaky opět začal prstem pohybovat a po chvíli přidal i druhý a vzápětí i třetí už se naštěstí nesetkal s žádným odporem a Komui se jeho prstům plně poddával a aniž by si to uvědomoval začal pohybovat pánví proti jeho prstů a slastně při to sténal. Když ho Misaky přestal dráždit prsty Komui se jen nespokojeně zavrtěl a jeho blažený výraz na chvíli vystřídal mírně zamračený pohled. Což ale trvalo opravdu jen chvíli protože vzápětí Misakyho prsty vystřídal jeho penis. Pomalu do něj vstoupil úplně celý a chvíli čekal až si na něj Komui zvykne a přitom ho nepřestával stále líbat a dráždit jeho penis rukou po celé jeho délce. Když už si myslel, že je vše v pořádku jen tak se trochu zkusmo pohnul a jako odpověď, že je vše v pořádku mu Komui zasténal do úst. Nejdříve se pohyboval pomalu a poté začal zrychlovat a přirážel čím dál rychleji a jako důkaz toho, že se to líbí jim oboum vzápětí cítil jak se Komui začíná napínat a sténal čím dál hlasitěji a plně se oddávál svému ohromnému orgasmu což následoval i prudký výron jeho semene. Když Misaky cítil jeho právě probíhající orgasmus tak to už nevydržel a naposledy přirazil udělal se do Komuiho. Pak jen oba leželi v objetí něžně se líbali a vydýchávali svůj orgasmus. Ani nevěděl jak dlouho tady asi tak ležej ale podle začínajícího hluku venku to vypadalo na to, že už vyučování končí a všichni už jdou domů. Což znamená, že tady na ošetřovně spolu strávili skoro dvě hodiny.
Začali se tedy oba oblékat aby mohli vyrazit také domů. A jaké bylo jejich velice milé překvapení když zjistili, že jsou sousedi, bydlí ve stejném domě a jejich byty jsou naproti sobě. Oba se tomu zjištění jen usmáli políbili se a každý vstoupil do svých dveří. Jediné co věděl Komui jistě, je že teď už není sám, protože má Misakiho. A také už mu budou všechny ty vřeštící holky úplně ukradený protože on bude stát vždy po jeho boku. Protože Misaki ho miluje a on se do něj dnes taky bláznivě zamiloval.
KONEC
Komentáře
Přehled komentářů
To bylo krásný.
---------
(willow, 21. 4. 2013 23:42)Uzasny pri eh *rozpliva se na.podlaze* no mozna si ho malinko zabila tim zaverem "zjistily ze jsou sousede a ze maji byt naproti sobe" je trochu infantilni i pro ctenare z 9.ky :)
Kawaii
(Mia, 7. 11. 2011 20:39)Byl by to dobrý základ na kapitolovku. ale jako jednorázovka to posloužilo velmi účelně ;) moc povedené.
kawaii
(keishatko (www.keishatko.blog.cz), 25. 3. 2011 12:34)krásna poviedka...veľmi sa mi páčila :D
omg :D
(Hikari, 28. 1. 2011 2:15)uf, to bylo nějaký rychlý :D adekvátní by bylo rozložit to tak do deseti kapitol :DDD
kated
(www.kagome-sora.blog.cz, 9. 7. 2010 8:19)ohky supeeeeeer XD hoho sice na to sli teda hopem ale je to proste skveli XD.
:-)
(Akyra, 23. 4. 2010 23:08)nádherná povídka a moc se mi tu líbí určitě sem budu vracet:)
Paráda
(Karin, 20. 2. 2019 15:17)